Všechny recenze
Konečně jsem se dostal k tomuto filmu a chtěl jsem se podělit o dojmy, ale jak vidím, Václav to již vystihl tak parádně, že k tomu nemám co dodat. Snad jen, že tu matku jsem chtěl v jistém momentu uškrtit. Ale bohužel, i takhle to v některých rodinách chodí.
No … andělíček dostal pěknej záhul, pěkně zabrat do tělíčka, vystřídalo se na něm několik mužů i statných samců. Mě se to líbilo, můžu takovéto experimentální filmy … https://mydramalist.com/41003-angel-in-the-toilet
Když si přečtete úvodní text tohoto krátkého filmu, tak to je asi všechno, co se tam dělo, teda … až na Teddyho (medvídka) …
"Zabil jsem svou matku," tvrdí Dolan v titulku své prvotiny, to jde ale jen o jeho typickou pózu: k zabití dojít nemohlo, neboť jeho filmový hrdina a filmová matka jsou dvojím vtělením téže osoby. U Gabriela je všechno jinak. Stará teorie přičítá vznik homosexuality rodinnému prostředí s příliš dominantní matkou a slabým otcem. "Paní Garbrielová" je dokonalou ukázkou dominující, vlezlé, manipulující, přivlastňující si a vždy "té správné" osoby, která by udělala homosexuála i z Nuselského mostu. Když v závěru metá na Garbrielova přítele vlídné úsměvy, můžete vzít jed na to, že jen proto, že se ve společenském magazínu pro liberální...
Velice kvalitní, vkusný a milý 22 minutový film v koprodukci ESP+GER. A vůbec mi nevadilo, že se mluví "jen" španělsky a německy, když z těchto řečí umím vždy jen pár slov. Všechno je naprosto zřejmé pro každého, kdo se předem seznámí s příběhem. Těch návratů do minulosti je tam mnohem více, než současnosti, ale myslím si, že k tomuto filmu to prostě patří. Kromě tohoto jednoduchého, ale silného příběhu, je bezvadné zpracování a především výběr velmi sympatických herců. Jak Gabriela 32 letého a jeho přítele, tak Gabriela náctiletého a jeho kamaráda. Pěkné ......
Opravdu zajímavý filmový dokument, který může jitřit emoce či rozporuplné názory. Nicméně irský básník, který jezdí do Nepálu každý rok vždy na několik měsíců, si mladé kluky nekupuje za misku rýže či pár cigaret, pomáhá jim při jejich osobním růstu nebo na studia a jeho podpora je na místní poměry velmi vysoká a ovlivnil již řadu životů, jako např. ten již věkově dávno dospělý muž, kterého básník potkal před lety, pomohl mu, nyní má obchod, ženu, dítě a nikdy by na Ira nedal dopustit. Tím ale nijak hlavního „hrdinu“ dokumentu neomlouvám, ale že určitě snímek stojí za podívání....
Jakobych na ten film už psal recenzi, viděl jsem jej, ale v kraťasech si evidenci nedělám. Tak nakonec to Christopher vymyslel dobře, jen bych v textu filmu vyměnil slova přítelův syn za syn přítelkyně.
Nemám rád takovýto typ filmů z prostředí gangů, kde je předem vše jasné, a přitom to hlavní postava mohla udělat stokrát jinak, zvlášť, když v tom hrála roli náklonnost mezi dvěma „gangstery“. Přesto tvůrce ani film nebudu „trestat“ samými jedničkami, tak strašné úrovně snímek po ostatních stránkách nebyl …
Efektně natočený plytký příběh o psychopatovi, který si až do konce není s to přiznat, že je na kluky. Těla hezká, moře taky, ale co s tím, když jste hodinu a půl nuceni sledovat exhibice vyšinutého kluka s násilnickými sklony.
Jeden z nejlepších francouzských režisérů se nezapře. Některé snímky jsou slabší, jiné lepší, ale všechny jsou v posteli :-) Nejvíc se mi líbil La petite mort a Les puceaux.
Dvě ztracené duše se společně vydaly na "Jih", aby opětovně našly své místo na "Severu". Poněkud zvláštní "komedie" plná náhod, zvratů a ztřeštěných momentů.
No tak nejak jsem to uplne nepobral, abych byl uplne uprimny.
Když nemáte rádi bavorské křesťanské sociály, natočíte film o jejich elektorátu z dolnobavorské vesnice: při pečlivém výběru groteskních figurek budou opravdu odpudiví. Aby byl zásah spolehlivý, doplníte to příběhem, jak byl nevinný mladý údržbář pomluvou obviněn z homosexuality, vyštván z obce a na útěku dotlačen ke skutečnému zločinu, načež na něj celá vesnice uspořádá skutečný hon. Pokud chcete divákům opravdu důkladně vysvětlit, co si o vesničanech mají myslet, vložíte naturalistické záběry z vepřína a ze zabíjačky. A agitka je hotová. Filmu se přisuzuje, že zkoumá přežívající kořeny nacismu, autoři by ovšem měli začít u sebe. Nacisté točili filmy budící...
Pěkný krátký film o tom, co se děje s mladým klukem (Otter) v době jeho hledání sebe sama a já jsem to „NĚCO“, co film dává, vnímal. Navíc oba sympoši (Otter + Darby) to velmi dobře zahráli a nevadila mi ani ta mladá drzá „samička“ Amber (právě naopak). Všechno vyznělo hodně reálně a přesně tak, jak život přináší a nedivím se vcelku vysokému hodnocení tohoto kraťasu na IMDb … Jen když pročítám předchozí názory, tak žasnu a jsem na pochybách, zda jsem náhodou místo filmu nečuměl z okna ...
Téma mužnosti, v tanečním světě tak potřebném, dokáže opravdu nejlépe vystihnout technicky současný tanec. Nedokažu si představit, že by zcela stejnou choreografii dokázali přesvědčivě zatančit „labuťáci“ se svými klasickými technikami …
A jejda, co nevidím … jeden z této „dokumentární“ dvojice je Cole Williams, kterého moc dobře znám z pro mě krásného filmu zde uvedeného pod názvem Harry + Max, který čeká už tolik a tolik měsíců na přeložení a kde zahrál fantasticky. Zde v tomto dokumentu oběma věřím, i když si myslím, že spousta scén je jen „jako“ na základě scénáře.
Jen absolutně odstrašující recenze na IMDb a pověst tohoto filmu mě přiměly se na film hned podívat. Co mám napsat … i když nedoporučuji, tak vlastně zvědavci a recenzenti by se měli kouknout. Amatérský film kolikrát je lepší, než od kdejakého „profíka“, ale tady tomu tak opravdu neplatí, viz na netu již zmiňovaná svatba Bena a Arthura „pod palmami“ ve Vermontu, když tento stát USA hraničí s Kanadou, jejich zhrzelé protějšky (u prvního exmanželka, u druhého bratr), vzájemná bratrovražedná scéna místo nervydrásajícího dramatu mi při spíše pomínala komedii-parodii. Dvojku dávám jen za příběh, který ovšem nebyl správným...
Tak jak se snažím z každého filmu při hodnocení vzít alespoň snahu tvůrců a že dělají i něco pro minorotní společnost, tak tady jsem to vzdal … nechápu včetně uvedeného 80% gay obsahu …
Jestli chtěl režisér zaujmout či šokovat tím, co jsem viděl, tak u mě nezabodoval …
54 let starý film!!! Úžasné! Jen mi vadila poněk vtíravá dramatická filmová hudba...ale asi to patří k dobové manýře. A jen osobní postřeh....když jsem sledoval Dirka Bogarda, přišlo mi, že vidím Eduarda Cupáka. Stejný styl geniálního herectví!
