Všechny recenze

Nijak světoborné a nijak původní, přesto roztomilé, a režisér zaslouží uznání, že - na rozdíl od mnohých - svůj drobný nápad nepřecenil a vměstnal ho do tří minut.

Konečně jsem viděl Raúla Castilla z Hledání jen v trenýrkách. :-)

Dva mladí a hezcí uprchlí námořníci ve fázi největší zamilovanosti, objímají se, otlapkávají, milují, a neustále "řeší". Také jsou ale v tajemném lese, a kolem nich ještě tajemnější figury. Velmi romantická pohádka líčí, jak si dnes někteří z nás představují, že to mohlo vypadat v Anglii před dvěma sty roky. Ty představy jsou hodně vzdálené skutečnosti; tak třeba oba protagonisti nevypadají na tehdejší námořníky, tedy chudinu, ale na současné pěstěné městské kluky, kteří si vypůjčili kostýmy tehdejší anglické střední třídy a vyšli si na výlet do lesa - však jde ale o pohádku. Potíž je, že režisér dostal bláznivý nápad...

Xtá variace na téma zamilování se do nejlepšího přítele. Neohromí, ale celkem potěší.

Jen chvilku trvalo a už jsem asi tušil, jak to dopadne a ono taky že jo ... já být tím zákazníkem, tak bych se zachoval zcela stejně a rád !! Příjemné superkraťáskové tři minutky.

Typově zajímavému obsazení jsem přišel na chuť až s postupem času, když se jednotlivé postavy začaly vybarvovat. Casting je asi nejsilnější stránkou celého filmu, společně s výběrem interiérů a exteriérů. Vše ostatní spíše připomíná "řízený chos", kterému rozuměl zřejmě jen sám režisér. Nenechte se mýlit předešlou recenzí, která se snaží obhajovat konání hlavního hrdiny, protože Markus je ten "osnovitel", kterého jen jeho oběť téměř doběhla.

Tento pinoy film se trošku liší od běžného schématu filmů s gay tematikou z tohoto východoasijského souostroví. Tentokráte žádná chudoba. A poněkud přeslazenou filipínskou růžovou gayknihovničku já jednou za čas můžu. Dokážu se na snímek s velmi jednoduchým příběhem dívat asijskýma očima a nebýt kritickým Evropanem. Ovšem závěr filmu to jistí. Za mimochodem velmi slušné zpracování (kamera, střih) jsem z plných deseti bodů ubral tři za "sprchovací" scény, kdy se pánové neustále sprchovali ve slipech, přitom Filipíny jsou v otázce erotiky a sexu zcela přirozené, trošku topornější erotické scény a...

Tak chladnou, ošklivou, hloupou a soběstřednou manželku, navíc velmistryni světa v trpitelských pózách, jako má pan architekt, hned tak někdo doma nemá. Nikdo se nemůže divit, že její dotyky při pokusech o sex jsou mu odporné. Samozřejmě, neměl si ji brát, a už vůbec neměl pro svou malou dceru vytvořit domov, proti jehož mrazivosti panují na severním pólu tropy. Každý v jeho situaci by si našel nějaké povyražení jinde, a udělal to i pan architekt. Má rád mladé maso: kolem třiceti, kolem dvaceti, a v závěru i dvanáctileté. Méně obvyklé je, že to maso je klukovské. Téma je...

Pro mě byla překvapivá ta naprostá svoboda, s jakou si užívali gayové života v NY. A tím, jak je dokument oživen dobovými nahrávkami, je nesmírně pestrý a přibližuje divákovi tu dobu sexuální svobody, kdy se sexovalo ve dne, v noci, vždy a na všech místech, která vás jen napadnou. A zatímco v 95% světa byla stále doba "gaytemna", tak v jedné z největších světových gaymetropolí se kluci, muži, hošani či tetky vůbec nestyděli a užívali si erotiky bez předstírání ... až do doby začátku nové pandemie ... opravdu zajímavé.

El sueño de Ibiza může opravdu působit rozpačitě. Více než polovina filmu je de facto expozicí, ponejvíc působí jako propagační film cestovní kanceláře zaměřené na mírně alternativní zákaznictvo. Podstatná sdělení přicházejí až ve druhé části, a divák musí být velmi vstřícný, aby byl ochoten na ně čekat. Rádoby nadpřirozené prvky (třeba zářící dopisy, které doručuje záhadný poslíček od odesilatele D'Estiny) jsou, jednoduše řečeno, trapné, a příběh, který má dost vlastní síly, velmi shazují, vlastně jsou s ním v příkrém rozporu. Přesto to vůbec není film o ničem. Na šikovně vystavěné ústřední trojici můžeme sledovat vývoj různých typů...

Praštěná komedie pro puberťáky, která se nesnaží tvářit, že není praštěnou komedií pro puberťáky. Že bude humor občas vydřený, to naznačují už titulky, a nelžou. U tohohle žánru to ovšem nevadí. Prostě velmi dobře udělaná nenáročná zábava: kdo má na takovou zábavu právě náladu, bude spokojen. Množství záběrů z Prahy vyvolává otázku, zda by starovlastenci z první poloviny devatenáctého století film pochopili, a jestli by tohle svérázné vyslání Prahy do světa ocenili, nebo by je popudilo. Kdyby Davidu Matáskovi bylo umožněno vedle role zlodějíčka zazpívat i něco z repertoáru Orlíku, třeba by je těšilo, že jejich prostinké chápání vlastenectví...

Nemám rád tento typ námětů, kdy Pánbíček lítá po nebíčku a snílci sní, jaké to tam bude. To se raději podívám na Mormon Boys … Nechci vypadat jako nevěřící Tomáš, ale já spíše věřím v „něco“ jiného, v jiných dimenzích, časoprostorech, antisvětech, které naše chápání nebere. Tím ale přeci neskrouhnu film v ostatních hodnoceních, která byla nadprůměrná … Přeju ostatním pěkné pokoukání a snění ...

V malebném prostředí Provance režisér Philippe Audi-Dor rozehrává podivnou vztahovou rošádu mezi třemi hlavními hrdiny. Finančně zajištěným Olivierem, jeho mladším přítelem Jamesem a čerstvě nezadanou lolitkou Caroline.

Snímek je vzpomínkou na pařížské studentské bouře z roku 1968, kdy se skupina gay a lesbických mladých snažila prosadit, aby součástí programu byla i emancipace sexuálních menšin. Předáci hnutí byli ale posedlí marxismem, trockismem, maoismem a dalšími ultralevicovými ismy, a G/L záležitostmi se nechtěli diskreditovat pod záminkou, že "pederastie je buržoazní perverze". Nakonec i tento proud do hnutí vplynul, ale spolu s ním v následujících pár málo letech také vyšuměl. Autor v závěru dumá, proč, z čehož vidíme, že i jeho hrdinu potkal osud všech těch účastníků podobných zápasů, kteří uvěřili doopravdy. Jak známo, mnozí tehdejší lídři studentského hnutí prošli...

I když myslíme, že to pro nás není ještě dávno aktuální, vědomí vlastní konečnosti k nám občas dolehne. Většinou díky knihám či dramatickým dílům. Pro autory jde o báječné téma, bez velké námahy mají silný příběh, který osloví každého, a tak jde o téma frekventované. Tak frekventované, že leckdy nevíme, zda má pro nás autor silné sdělení, nebo jen silnou ždímačku na city, která mu dopomůže k silnému honoráři. Teprve během času, když zažijeme odchod svých blízkých, to dokážeme rozlišit. V tomto případě Ozon rozhodně věděl, o čem svůj film točí. Románská blízkost k emocím, která je nám trochu cizí,...

Musel jsem některé scény ve filmu vracet a dívat se znovu kvůli špatně kvalitě obrazu a angl. titulků a když si odmyslím tu „špatnost“, tak se vyloupne vcelku slušný děj se známými pinoy herci (Coco, Sid), s malou složkou gay obsahu a závěrem, který jsem nečekal …

Ačkoli nechci ubírat nic na kvalitě tohoto dokumnetu, tak tak vyrovnané dítě v 11 letech jsem ještě neviděl. Že by pohádka či přání režiséra? Příště by to mohli zkusit s devítiletým.

Dvouhodinové nahlédnutí do světa narkomanů, kteří ještě nejsou na dně, nežijí už ale ani ze dne na den, ale od dávky k dávce, a aby na ni měli, dealují drogy, prostituují se a kradou. Občas se i pomilují, jenže je to už jen mechanický sex, skutečné vzrušení přináší pouze droga. Kladněji působí ústřední postava Alexe díky tomu, že herec je mladý a natolik sympatický, že to proniká i nevábnou rolí; ve skutečnosti ani Alexovi nekyne byť jen zrnko naděje. Je obtížné s těmi ztracenci soucítit, a úplně nemožné mít kvůli tomu výčitky svědomí. V anotaci se píše, že aktéři příběhu...

Mocinky optimistické. Ale snad je to dobře, aspoň kvůli těm dětem.

Klasický či neklasický trojúhelník (jak se na to pohlíží a hlavně kdo) mě ničím novým nepřekvapil. Herecky mi trošku vadil ten Dominic, dále také, že jako muž nechá čekat svou přítelkyni v restauraci, aby se nakonec všichni tři, ač zřejmě nechtěně, sešli v jedné posteli …