Všechny recenze
Peter Bratt natočil pozoruhodný film z hispánské komunity žijící v SF. Citlivě zachytil a ztvárnil nejen atmosféru, ale i mezilidské vztahy lidí žijících ve stejné čtvrti.
Černobílé filmy mají svoje obrovské kouzlo, dokáží se lépe soustředit na detail, na roli světla a tmy. Pokud přidáme režiséra s homoerotickým citem, je z toho mimořádný zážitek. Stačí záběr ruky, detail kůže a slova jsou zbytečná. Ostatně, o tom je celý film.
V době, kdy Paříž ležela u nohou "černé perle" Josephine Baker, mělo Rio svoji královnu - "Madame Sata". Film se skvělou atmosférou líčí úryvky živita Joăo Francisco dos Santose. Jeho představitel Lazaro Ramos má ten správný sexapeal, krutý, dravý i něžný, je darebák i báječný milenec pro chlapeckého Renatina. Další z filmů, které jsem nestihl publikovat, ale ke kterému se rád vracím.
La Mission je jeden z nejzajímavějších filmů loňského roku a už delší dobu jsem si ho připravoval k představení, ale dlouhodobě prohrávám boj s časem a tak jen přidávám další link. Mám rád filmy s příběhem, ve kterých o něco jde, a když je tam pár pěkných chlapů, je to jen plus. Missie je převážně hispánskou čtvrtí San Franciska kde žije Che Rivera, hezkej chlap, řidič trolejbusu, typický "macho", který má dvě velké lásky. Staré auťáky a svého syna, kterého jako vdovec vychovává sám. Jes (Jesus?) Rivera vyzařuje jemnější hispánskou krásu, otec je na něj patřičně pyšný, jenže...
Příběh bojovníka za svobodu slova, kterou ohrožoval státní zřízení. A pro kterou obětoval cenu nejvyšší. Opět se potvrdilo, že je "dobré" vychovávat ovčany než svobodně smýšlející občany.
Mladý kluk se rozhodl žít před odletem do Japonska v Tel Avivu. Svůj záměr myslel vážně. Začal navštěvovat jazykový kurz a celkově se zajímal o japonské zvyky a kulturu. Jenže záhy přišel o práci kvůli nespolehlivosti. Musel se vystěhovat s bytu a nedokázal si ani udržet "vztah" s klukem. Jeho sny se záhy zcela rozplynuly a místo Japonska navštívil...
Tento film je pro mě demonstrací zmaru a prázdnoty. Nejzajímavější jsou snad koláže pornoscén, což ovšem vůbec není pochvala. Hezký námět (popiska filmu), ale dost obsahově nenaplněný....
S minimálním rozpočtem se podařilo natočit dílko, které se vyrovná mnohem dražším produkcím.
Tento snímek je krásný v tom, že se nestydí za svou Hong-kongskou kulturu. Příběh plyne velice pomalu a spíše nudí, než aby zaujal. Jsou tam scény s nahými kluky (jejichž věk raději neodhaduji:D). Film nezatracují, spíše jsem se snažil nezaujatě přijímat jinou dynamiku filmu a styl vyprávění.
Eric je egoista, který nemůže vystát nového muže po matčině boku. Patří mezi nevyzrálé sebestředné chudáky. Rád v noci šmíruje sousedy a vede si deník s postřehy. Ve dne zase lidi stopuje. Občas píše anonymní dopisy...Prostě "kvalitní" člověk, který by potřeboval nakopat p...l.
Pokud přihlédnu k době vzniku, tak se jedná o celkem povedený snímek s výchovným aspektem, který by mohl být ve své době vysílán v rámci školního promítání.
Již od útlého dětství v sobě Joaquín potlačoval "zakázané touhy". Uvědomoval si, že ho přitahují spíše chlapci než děvčata. Doma byl také pod tlakem. Otec ho učil lovit, zatímco matka mu vštěpovala "lásku k Bohu". Proto se rozhodl řešit situaci po svém. Začal šňupat kokain.
Další variace na mnohokrát zpracované téma objevování vlastní sexuální orientace.
Jestli tento snímek je režijním debutem bývalého módního fotografa, tak smekám klobouk. Nádherně citlivě natočené drama na tabuizované téma, jakým bezesporu homosexualita mezi neonacisty je. Hned první scéna mě zvedla z křesla a měl jsem nutkání zmáčknout stop na přehrávači. Ale zvědavost zvítězila a nechal jsem dál plynout děj. Ufff...jedním slovem...MAZEC. Sice jsem místy správně vytušil následující scénu, ale i tak byl celý film citlivě vystavěný a krásně natočený. P.S. Proč se přidal k neonacistům? Nechtěl si již zřejmě nechat řídit život vlastní matkou, která mu zařídila návrat do armády.
Celkom milý film, síce plný predvídateľných klišé, ale spracovanie je civilné a uveriteľné. Toto je presne ten typ filmu na škaredé nedelné popoludnie, keď za oknami bubnuje dážď. Neobohatí vás síce hlbokými myšlienkami, ale zanechá príjemný pocit.
Kvalita dánské kinematografie se opět potvrzuje. Připadá mi, že tento film na tomto fóru - ke škodě věci - zapadl a na rozdíl od některých "shitů" zde (zcela uměle a nepatřičně) umístěných, které nemají s gay tématikou nic společného, byl pro mě silným emočním zážitkem. Dokonale zahrané, typicky skandinávské pojetí kamery, hudba vynikající, zpracování bez sebemenší výtky. Jak se většinou zdráhám jednoznačně doporučit, tak tady neváhám ani vteřinu.
"Kdyby oči mohly mluvit". Snímek o gestech, skrytých pocitech a "nehodách". Osloví zvláštní atmosférou, dějem ukrytým i mezi řádky a příjemnými protagonisty.
Tom Tykwer se po deseti letech vrátil do německé kinematografie a opět uspěl. Jiní němečtí režiséři by z této látky natočili nudnou romanci a la Danielle Steel, ale to by nesměl být Tykwer, aby z toho nevytěžil něco víc. Nutno říci, že se mu to podařilo. U 3 si dost často vzpomenete na Dolanovy Imaginární lásky, ale tento film je mnohem vyzrálejší a celý milostný trojúhelník je životně zkušenější. 3 není jen o krizi v partnerských vztazích, ale především o uvědomování si své sexuality a skryté homosexualitě, přičemž hlavní postava Simon si to zpočátku vůbec neuvědomuje a nechce si připustit,...
Komorně laděný snímek líčící pocity hlavního hrdiny, který se snaží udělat správnou věc a zachránit ženu před vyhoštěním. Opouští svůj homosexuální vztah a vydává se objevovat dosud nepoznané.
