Recenzi napsal/a Disk
Obrovská pecka plná energické muziky a výjimečného hereckého výkonu Tarona Egertona, kterému bez problému uvěříte, že je Elton John.
Mám rád tyhle komorní rodinné filmy, protože si z nich pokaždé něco odnesu. Malé velké lži jsou o hledání sebe sama, o selhání nejbližších přátel a hledání těch nových. Výborný scénář s perfektně napsanými postavami a jejich provázanými vztahy byl velkou příležitostí jak pro Marii Bello a Kylea MachLachlana v rolích rodičů hlavního hrdiny, tak pro novou hereckou generaci. Především Josh Wiggins tu podává excelentní výkon, kdy mu věříte každé slovo a každý pocit, se kterým se potýká. Darren Mann v roli jeho nejlepšího kamaráda mu skvěle sekunduje, ale na Wigginsův herecký projev i tak nestačí, což však neznamená nějakou...
Netypická vztahovka o tom, že někdy nevíme, co vlastně chceme. Super obsazení (Colin Morgan a Phénix Brossard jsou typově velmi přesní), skvělý soundtrack a celkově milý feeling. Tvorbu moderátora a stand-up komika Simona Amstella neznám, ale v Benjaminovi potvrzuje, že své řemeslo ovládá na výbornou.
Ani letošní dokument o warwických veslařích a jejich kalendáři nezklamal. Máte-li slabost pro dokonale vysportovaná mužská těla (jako já), budete v sedmém nebi. Člověk si říká, že otevřenější zobrazení už být nemůže, a pokaždé se ukáže, že to jde ještě lépe. Veslaři ani v těchto dílech nezůstanou nic dlužni své pověsti. Opět jsou nazí, opět vystavují svá nádherná těla a opět neuhýbají před kamerou, takže diváci opět mají příležitost vidět spoustu penisů a zadků, radost pohledět. Je vidět, že kluky to baví. Rozhodně se nemají za co stydět. Ostatně, ač jsou heterosexuálové, svých homosexuálních fanoušků si nesmírně váží. Právě pro...
Silný zážitek, něco nevídaného. Je to komplexně polské a skutečně to tne do živého. Černé svědomí Polska Wojtek Smarzowski natočil další skvělou pecku, právem nejnavštěvovanější polský film loňského roku. V kontextu se současnou antiliberální kampaní PiSu je Klér ještě důležitější. Film o pokrytectví a děsivé minulosti, které se není možné zbavit.
Obrovské zklamání. Film by chtěl být jakousi poctou Caravaggiovi, velkému umělci, ale místo toho se stává nechtěnou a snobskou parodií na sebe sama. Nemluvě o tom, že si na umění pouze hraje, nic víc. A ani opět neskutečně pohledný a nádherný Harris Dickinson to nezachrání, protože do půli těla je svlečený pouze párkrát a kompletně nahý je vidět pouze na pár sekund a to ještě v rozmazaném záběru. Naprosto promarněná příležitost a ztráta času.
Byl jsem k filmu zpočátku dosti nedůvěřivý, ale nakonec si mě Střed mého světa získal. Je to fantastické rodinné drama s parádními hereckými výkony a skvěle vystaveným scénářem. V centru pozornosti se objevují dvě dvojice, konkrétně matka (skvělá Sabine Timoteo) a dcera a syn a jeho přítel. Právě druhá jmenovaná dvojice je sice na vedlejší koleji, nicméně oba herci jsou jsou úžasní a jejich chemie je absolutně přirozená. To potvrzují i jejich četné kontaktní scény, kde jsou Louis Hofmann a Jannik Schümann viděni, jak je Pánbůh stvořil. Musím říci, že na oba byl nádherný pohled, hlavně Jannik Schümann se nenechal...
Není nad kvalitní minimalistická dramata s malým počtem herců. A tenhle snímek o jednom několikadenním vztahu na mě zapůsobil s maximální intenzitou. Je to díky perfektní chemii ústředního páru, kterému skvěle sekunduje otec jednoho z nich. Vše přesně doplňuje ambientní hudba a nádherná kamera zaměřená na detaily tváří obou hlavních hrdinů, ve kterých se zračí rozmanitá škála emocí. Těch několik milostných scén patří k tomu nejlepšímu, co lze ve snímku vidět, a rozhodně se nejedná o nic samoúčelného, jak by se na první pohled mohlo zdát. K tomu si připočtěte vynikající dialogy, přesnou režii, nepatetický závěr a máte tu výbornou...
Takovou knížku jsem toužil číst strašně dlouho a nakonec jsem se dočkal. Probuzení Simona Spiera je něco fantastického. Skutečně mimořádný čtenářský zážitek. Entertainment Weekly k tomu trefně napsal: "Dospělé čtenáře, kteří si knihu přečtou, pravděpodobně napadne, že by jim tahle kniha přišla docela vhod v jejich teenagerském věku. Ale opravdu - nemohlo být něco podobného napsáno už dřív...?" Čtení Simona Spiera je natolik sugestivní záležitost, že jsem se od knihy nemohl odtrhnout a celou ji přečetl během pár dnů.
Přijít ve 22 letech s tímto silným debutem a rozbouřit poklidnou francouzskou společnost... klobouk dolů. Bez kompromisů napsané dílo popisující chudobu, kterou mnozí politici odmítají brát na vědomí a pak se diví, že jsou do národních parlamentů voleny extrémistické strany. Prostředí plné rasismu, toxické maskulinity a homofobie, kde jinakost nemá nejmenší šanci. Přihlásit se k vlastní identitě je prakticky nemožné, pokud člověk nechce být terčem posměchu a šikany. Není divu, že se Eddy zoufale snaží přizpůsobit dané realitě a nejen popírat sám sebe, ale provozovat aktivity, které mu jsou bytostně cizí a odporné. Trpělivost má však své meze. Édouard...
Opět výborná věc, která by bez problému snesla velké plátno. Výborný scénář Russella T. Daviese (Doctor Who, Queer As Folk) dává velkou příležitost Hughu Grantovi a Benu Whishawovi, kteří jsou ve svých rolích naprosto přesní. Režie Stephena Frearse je bez debat absolutně suverénní a pečlivá výprava působí dojmem, jako kdyby tvůrci vynalezli stroj času a přímo nás vtáhli do Británie 60. a 70. let. Ohromný divácký zážitek.
Téma homosexuálních sportovců a sportovkyň v kolektivním prostředí je v posledních letech v anglosaském prostředí vedeno velmi rozsáhlou společenskou debatou, které se zevrubně věnuje dokument Out to Win, kde vystupuje mj. i československá rodačka Martina Navrátilová. Zatímco v českém prostředí je téma nadále tabu, už i v západní Evropě přestávají být LGBT sportovci vylučováni z reprezentace, aniž by nutně museli zapřít sebe sama, byť cesta pro ně není stále není úplně příznivá. Švýcarský snímek Mario se odehrává ve fotbalovém prostředí, kde bývá toxická maskulinita nejsilnější a "hráči spolu mají hrát, nikoli spát". Nadějná fotbalová hvězda Mario se musí rozhodnout, zda...
Kraťasu dominují vynikající herecké výkony Aleny Mihulové a Antonína Procházky a jako bonus je tu malebná krajina Českého ráje s hradem Houska. Oba mladí lidé se rozhodně nemají nemají za co stydět, v jejich případě se lze na co koukat a mají můj obdiv. Samotný konec malinko šustí papírem a hudba byla na komorní příběh poněkud mimo, ale i tak mě snímek potěšil, byť na Furianta od Ondřeje Hudečka se nechytá. Přesto je v kraťasu O otci cosi sympatického a lidského. Určitě by to chtělo celovečerní verzi s rozšířenými charaktery postav, je v tom vidět dost velký potenciál.
Jsem nadšený. Film je stejně skvělý jako románová předloha. Má výborný soundtrack a Nick Robinson je moje platonická láska. Vím, že dost lidí bude nadávat, jak je to údajně povrchní, ale na tom vůbec nezáleží. I my gayové chceme pohádku se šťastným koncem a snít o svém tajném Blueovi. Ještě před pár lety by v Hollywoodu těžko vznikl podobný film, a když už ano, končil by tragicky. Časy se díkybohu změnily.
Neuvěřitelně silný snímek o dospívání, u kterého vůbec nepoznáte, že jde o debut. Absolutně jistá režie, skvělé výkony mladých herců a hereček a především fantastická kamera s nádhernými záběry islandské přírody. Neskutečný divácký zážitek a obrovská pecka, kterou musíte vidět.
Nádhera, fakt nádhera. Prostředí, letní atmosféra, spoustu skal a hlavně skvělí kluci, jejichž zápalu pro věc si neskutečně vážím. Nemám jediný důvod přemýšlet o nějaké konkurenci. Kluci z Warwick University jsou stále jedineční a stále si zachovávají vysokou úroveň. A co si budeme nalhávat, jsou čím dál hezčí. EDIT: Dovolím si reagovat na pár výtek ostatních uživatelů. S tím, že kamera četně zobrazuje penisy kluků, nemám nejmenší problém. Tento aspekt k těmto dokumentům z natáčení už zkrátka patří, nejde o žádnou novinku. Ostatně na klucích je vidět, že oni sami jsou s tím v pohodě. Penis je...
Nádherné melodrama, které mohu jen a jen doporučit. Herecky super, mistrovsky zachycené vztahy jednotlivých postav, skvělé klavírní melodie. Přitom se Graizerův snímek netopí v patosu a sladkobolnosti, které by se u podobných zápletek jinak daly očekávat. Milovníci sladkých dobrot si určitě přijdou na své. :)
Pověsti nelhaly. Vedle God's Own Country je Call Me by Your Name dalším letošním fantastickým snímkem o dospívání a hledání vlastní identity, tentokrát ze slunné Itálie 80. let. Opět výtečná chemie mezi oběma protagonisty, kteří tvoří nádherný pár, k tomu skvělá práce s kamerou a dobovými písněmi. Díky precizní režii skvěle zobrazené plynutí času, přesné vedení herců (absolutně nádherný a v jednom kuse do půli těla odhalený Timothée Chalamet bude minimálně nominován na Oscara) a dokonalý závěr jsou důkazem, že zde máme po mnoha letech další možnou queer klasiku (vedle zmíněné God's Own Country). Vskutku silný a velmi nevšední divácký...
Miluju dojáky a tahle středoškolská sportovní romance je zatraceně kvalitní a zároveň zdravě nahořklá. A jako bonus je tu Andrew Scott. Jasně, ze začátku si člověk trochu hůř zvyká na přemíru split screenů, ale nakonec je Handsome Devil snímkem, po jehož skončení se budete krásně usmívat. Víc takových oddychovek.
Výborné drama s tématem dospívání v Brooklynu a potýkání se s toxickou maskulinitou, které české prostředí nejspíš moc neocení. Film výborným způsobem zachycuje tápání puberťáka, který se teprve hledá, ačkoli na první pohled má jasno. Režisérka Eliza Hittman odvedla skvělou práci s mladými neokoukanými tvářemi a je docela možné, že o Plážových flákačích ještě uslyšíme.
