- Filmy
- Filmobanka
- Hishakai Shindo / Depth of Field (2025)
Hishakai Shindo / Depth of Field (2025)
Základní informace o filmu
Sekce a rozdělení filmů
Přeloženo
Středoškolák Hayakawa Shuichiro se kvůli bolestné události z minulosti vzdal hudby a uzavřel své srdce. Prázdnotu se snaží zaplnit nezávaznými vztahy, ale ani ty mu úlevu nepřinášejí. Jednoho dne se ve chvíli zoufalství vydá na střechu školní budovy. Na tomto klidném místě, kde se setkává nebe a moře, si nečekaně začne pobrukovat zapomenutou melodii.
Tam potkává spolužáka Konno Ryoheiho – tichého a odměřeného fotografa, který si neochvějně jde za svými sny. Hayakawu silně přitahuje, ale zároveň v něm probouzí pocity méněcennosti a žárlivosti. Přemožen emocemi Konnovi odhalí své vnitřní zmatky. Od té chvíle se jejich vztah začne měnit – z přátelství se rodí něco hlubšího…
Uživatelské recenze
Krásný příběh, který mě chytil za srdíčko, a to doslova...jejich slzy, moje slzy...
Příběhy z Japonska mě vždycky dostanou svojí hloubkou, citlivostí i výběrem herců pro jednotlivé role. Už jsem psala dříve, že japonští kluci pro mě mají své specifické kouzlo osobnosti. Souhlasím s Jirkou...Konno...dalo by se na něj koukat jak na svatý obrázek pořád a pořád 😊. Líbila se mi i jeho osobnost, vyslovené myšlenky, přirozená interakce s Hayakawou. Střecha školy byla jejich místem rozhovorů, sbližování, slz. Na střeše to začalo a tam to i skončilo. No a koikapříkové polibky? Ano, přesně...Prostě Japonsko 🙂♥️...
Ty japonské školačky se nezdají, menších postav, někdy i nožičky do "O", ale o rozkrok svých středoškolských kolegů se umí postarat velice pečlivě i přímo v prostorách školy 😂😂😂
Výběr obou mladých herců do hlavních postav byl supr, dokonce i věkově. Sice některé nelogičnosti v chování Hayakawy jsem pochopil až v průběhu seriálu, ale i tak postavy hercům sedly bezvadně. Možná budu proti proudu, ale i přesto jsem malinko více tíhl ke Konnovi pro jeho nádhernou kulatou tvář podpořenou japonským účesem, ve které jsem dokázal číst.
Nejvíce se mi líbily vzájemné interakce obou hlavních hrdinů v různých scénách a nebo jejich rozhovory (i mlčení) na střeše školy (mimochodem s výhledy na největší oceán světa z krásného pobřeží prefektury Šizuoka) podpořené navíc příjemným nevtíravým klavírem jež mi stahoval dušičku, neboť všechny ty scény nebyly jen příjemné a kladné. Na závěr jedna malá slzička a odpustek za některé polibky dvou rybiček. Prostě Japonsko ...