Recenzi napsal/a petr12
Příběh malého vrabčáka, kterého se rozhodli ulovit dva dravci, nabízí zajímavé dějové zvraty. Flashbacky jednotlivé scény nabízí z jiných úhlů pohledu a neslouží jako tradiční vata z opakujících se záběrů. Kluci se snaží, jen ty pózy si mohli odpustit.
Tod Verrow, stejně jako jeho hlavní hrdina Bradford, je filmový nadšenec, učící se řemeslu za pochodu. Krok po kroku, často se stagnací. Ale radost z tvorby mu nelze upřít. I pocit sounáležitosti uvnitř partičky podobných nadšenců.
Zhmotněný sen mnoha zralých mužů toužících po výrazně mladším příteli svižně ubíhá, takže celou sérii zhlédnete klidně na jeden zátah.
Režisérka Heidi Ewing si vybrala téma stále rezonující (nejen) mexickou a americkou společností. V době, kdy před branami USA čekají davy lidí toužící po splnění si svého amerického snu. Ty jim zůstávají uzavřené i přes předvolební sliby současného prezidenta Bidena hlásajícího jejich otevření. Na příkladu reálných osob a jejich příběhů dokumentuje jejich cesty od seznámení se až po současnost. Umně kombinuje hrané pasáže s dokumentárními. Vše působí realisticky a věrohodně. Tomu i přispěl vhodný výběr herců.
Stylisté oblékli kluky, bez předchozích hereckých zkušeností, do slušivých školních uniforem. Postavili je na určené místo a zvolali ve štábu "action". Začalo se natáčení a odříkáváni textů. Bez znatelného předchozího "koučování". Oba se kamery báli. Vice představitel Nuta, který se ostychu nezbavil ani při scénách po závěrečných titulcích týkajících se zajímavých pasáží z daných epizod. Phob byl před kamerou o chloupek lepší. Docela jsem jim fandil a věřil, že se otrkají. Bylo mi totiž líto, že jejich prožitek ke mně nedolétl. Překvapilo mě obrovské množství flashbacků, které na první pohled jakoby vygradovaly v předposlední epizodě. Ta však byla vlastně Phobovým...
Pokud se dokážete naladit na intergalaktickou přenosovou linku, budete mít jistě více pochopení pro tento typ "umění" než já.
Zpočátku jsem měl silný pocit déjà vu. Podobnost s Mine vaganti od mého oblíbence Ferzana Ozpeteka byla ale jen v prvotním nástřelu. Počáteční komediální nádech se změnil záhy v parodii (frašku), ve které se snoubily mnohé aspekty dnešní neukotvené západní civilizace. Hodně byl znát aspekt vzdělávat a vychovávat. Bohužel...
Čtyřiceti pěti denní Rafaelova jízda po kamarádech, během které se vyrovnává s rozchodem se svým přítelem, vracejícím se ke svému ex. Divákovi dává nahlédnout do mezilidských vztahů a různých koutů světoznámých měst. Pohled je to občas zajímavý, jindy zbytečný. Závěr je...otevřený.
Nic se mezi lidmi nešíří rychleji než pomluva. Příjezd Juaniho zasel v ospalé komunitě semínko zvědavosti, strachu z neznáma, pocitu ohrožení mužnosti místních "machů". Výsledkem byla ztráta dobré pověsti jeho hostitele, smazání dosavadních zásluh a vyhnání učitele Natalia z města.
Mám chuť prohrabat šuplíky, jestli v nich nenajdu svá "mistrovská díla" ze ZŠ a SŠ, zveřejnit je a prohlásit se za umělce. Více než život, který je tak podobný mnoha umělcům, mě zaujal vztah Adama s Kevinem, který sepisoval jeho biografii a zcela vážně se nechal lapit do síti manipulací.
Oceňuji projekt partičky nadšenců, kteří se snaží skrze postavy promlouvat k divákům tápajícím ve vlastní sexualitě a nabízí jim mnoho životních mouder. Pro mladší generaci jistě záslužný počin.
Žádná kaše se nejí tak horká, jak se uvaří. Z proklamovaného boje za práva menšin, včetně prosazování stejnopohlavních manželství se vyklubal téměř klasický trojúhelník s hlavním hrdinou Kevinem, který spíše jen proplouval životem, místo aby problémy aktivně řešil.
Dějovou linii tvoří investigativní práce novinářky snažící se odhalit detaily ze soukromého života a politické angažovanosti zesnulého Antónia Césara. Kromě zřetelné politické linie se ale jedná o soubor mnoha scének "ze života", které děj nijak neposouvají dopředu a působí jen jako vata mezi úvodními a závěrečnými titulky, včetně vloženého dokumentu.
Netradičně zpracovaný námět sbližování se s biologickým otcem přináší několik momentů útočících na divácké morální hodnoty. Film ale jako celek docela funguje, byť je z něho cítit dosavadní režisérovo "panictví".
Příběh padlého anděla, který tak touží zamávat křídly a vzlétnout k výšinám. Solidní drama plné "obyčejného lidství".
Pokud si dovedete představit odpálenou rachejtli v místnosti,tak možná pochopíte i herecké ztvárnění postavy slavného reklamního herce milujícího dlouhá léta holčičku, kterou ve skutečnosti ztvárnil chlapeček s korálkem, který mu věnoval, aby se dokázal před výkonem uklidnit. Láska přetrvala i po prozření po letech. Objekt zájmu se však bránil, aby nakonec podlehl.
Téměř sólová jízda Jasmine Batchelor v roli Jess hledající všechna možná řešení, jak co nejlépe zvládnout nově zjištěnou skutečnost ovlivňující nejen dosud nenarozené dítě, ale i vztahy uvnitř partičky přátel. Vzhledem k obrovskému vynaloženému úsilí, byl pro mě závěr velkým překvapením. Gay pár zde bohužel nevyšel bez ztráty kytičky .
Prosluněná atmosféra letního Berlína, vzájemná interakce obou hrdinů a pár solidních záběrů jsou málo pro natočení solidního filmu.
Počáteční netradiční definování vztahu dvou mužů poskytovalo obrovský potenciál pro jejich následný vývoj. Ten se ale bohužel zacyklil. Zatímco Wataru měl jasno a vše podřizoval lapení své školní lásky, Kyoichi se pohyboval po spirále mezi avantýrami s různými ženami a jediným celkem pevným bodem - juniorem, se kterým ho pojilo něco nedefinovatelného ústícího do otevřeného konce.
Na čínské poměry docela odvážný počin zobrazující projevy náklonnosti mezi dvěma muži.
