Recenzi napsal/a petr12
Romance se střihem změnila ve výchovné video nabádající k opatrnosti při setkání s neznámou osobou na veřejnosti nebo MHD.
Srozumitelný příběh o neopětované touze.
V dnešní době působí způsob poznávání druhého podle výběru knih dost archaicky. Ovšem jisté kouzlo mu nelze upřít.
Originálním nápadem, jak si vynutit zvlhčení rtů - vylitím lahve vody v poušti, si kamaráda nezískal.
Ze zástupu podobně laděných seriálů vyčnívající kus, který nesází jen na pěkné tváře, vypracovaná těla a perfektně padnoucí outfity. Nabízí i zajímavý děj, který postupně vykresluje jednotlivé charaktery a objasňuje důvody jejich ne vždy příkladného chování. Škoda závěrečného spěchu, během kterého se autoři dopustili několika zkratek z kategorie (téměř) nereálných. Až na hudební podkres, který působí jako forma cenzury, se jedná o hodně podařené dílko.
Zřejmě díky vysoké poptávce produkují (nejen) thajské (lokální a kabelové) televize jeden seriál za druhým. Kvantita převyšuje kvalitu a v první díly zaujmou hlavně odhalenými klučičími hrudníky. Kvalita stoupá až v posledních dvou dílech...Škoda
Díky výstižnému názvu polovinu pointy pochopíte hned v úvodu.Ta druhá část patří do kategorie, která diváky nutí minimálně k zamyšlení.
Od prvního polibku, přes uvědomění si přetrvávajících citů, až po konec světa.
Konfrontační snímek muže, který zůstal spjatý s místem dávné lásky a jeho milencem, který se rozhodl pro rodinný život za hranicemi.
Neurotický a hodně nejistý Benjamin v podání Colina Morgana je jediným světlým bodem v šedi londýnské umělecké scény plné povrchnosti, přetvářky, pokrytectví a jednorázového sexu.
Vtipná pozvánka na fotbalový zápas.
Zřejmě díky věkovému rozdílu byl snímek natočený pohledem citově strádajícího kluka upínajícího se k lidem, kteří ho buď jen využívali, nebo o něj nestáli, pro mě hůře pochopitelný a uchopitelný, přesto zajímavý.
Co si budeme nalhávat, tento typ seriálů mířící především na náctileté fanynky sází na osvědčené a pohledné vrstevníky. Zatímco Ohm Pawat Chittsawangdee vyspívá jak tělesně, tak i herecky s každou novou produkcí, Singto Prachaya Ruangroj je stále svůj, takový Ken bez Barbie.
Občas se mi stává, že z přemíry dojmů nejsem schopný zformulovat smysluplnou recenzi a místo rozepsání se skončím u pár strohých vět. Stejný pocit jsem měl při sledování tohoto snímku. Byla znát snaha se rozletět, místo letu jsem sledoval poskakování po zemi. Občasné dějové záblesky doplněné hutnou vatou na dvě hodiny k upoutání pozornosti nestačí. Takže...Pokud vám typově nesedne hlavní hrdina...
Snímek s pointou, která děj posouvá o stupínek výš.
Ze závěrečných titulků lze vyčíst organizace, stojící za vznikem tohoto propagačního snímku, který svůj účel docela splnil.
Přístav může pro někoho představovat překladiště na cestě, pro jiného místo (trvalého - nového) zakotvení, stejně jako pro 3 hlavní hrdiny, které spojovaly i jizvy na duši (i těle). Snímek o něčem a zdánlivě o ničem. Jen ta plačtivá poloha Ramina mě postupem času začala iritovat.
Zatímco americká herecká škola během třiceti let doznala jen malých změn a děj je lehce přenositelný i do dnešní doby, rozdíl ve vizuálním pojetí snímků je markantní.
Další variace na téma coming outu a jeho diametrálně odlišnému přijetí ze strany rodičů obou partnerů působí i díky přílišnému snažení přepáleně.
