Recenzi napsal/a AsiGabi

Jediná cesta, jak přežīt tuto akrobatickou show a zachovat si duševní zdraví, je nadsázka. Spolu s komičností hezky zvládá ovlivňovat náladu a přetahuje se s chvílemi zrychlené srdeční aktivity. Možná někde za polovinou se začne 1234 poloh přejídat. Na pointu z lekce zbylo minimum času. Je to škoda, ale i tak jsem se dosti pobavila:)

Není to líbivý film, ale v přežívací fázi života se občas ocitne každý. Přenáší se na mě Mishova frustrace i Christova stagnace. Z jejich setkávání mám dojem spíše symbiózy nižších druhů, než lidského vztahu. Není se čemu divit, pozitivní škála emocí prakticky neexistovala. Zaujaly mě akrobatické scény, které vnáší do filmu dynamický pohyb, ale svým pravidelným rytmem a opakováním scén opět navozují pocit, že se život nikam neposouvá. Objevují se zde tak statické záběry, že jsem si chtěla "kliknout myší", jestli se vůbec ještě dívám... až do takového stavu příběh zastavili. Chválím závěr filmu, směrovaný k odchodu ze slepé uličky....

Ten Gunův herecký výkon byl prostě parádní. Věřila jsem každému gestu. Má v sobě měkkou energii, téměř ženský projev, ale nepřehrává, neparoduje. Stojí na něm celý seriál. Chvíle nabité chemií střídají sladkobolné okamžiky a moc mě bavil příběh i nevyzpytatelnost postav. Překvapivě snadno jsem se sžila s jejich osudy. Logika nelogika, přijato bez komentáře. Skvělé BL.

Ženský svět. Křehká bublina. Hýčkaná… neskrývaná… Vykvetla. V příběhu válečného Berlína.

První dva díly jsem viděla dvakrát. Zbytek seriálu jsem si raději pustila přes den, abych nevytuhla potřetí :-D Je to zajímavý, typicky japonský kousek, kterých máme mnoho - přesto dokázal být jiný. Jen pozor na tu Rohypnolovou kombinaci pomalého tempa, mystické atmosféry, tmavého vizuálu, snové hudby a pracovního tempa “Bílých límečků”, ať nemáte pocit, že se vám něco zdálo :-)

V roce 2023 uspořádala GMMTV (Thajská prod. spol.) tak trochu přehlídku svých vlajkových lodí, když nám naservírovala rovnou 3 výborné páry. Tohle ale nejsou obvyklá něžná koťátka, tady se vytahují drápy a cestu k cíli si razí buldozerem. A protože buldozer je na mezilidské vztahy nástroj nešikovný, je o zájem diváka postaráno. Vřele doporučuju všem příznivcům Asie.

Celý čas mi hlavou běhala hromada otázek. Čím více příběh zpomaloval, tím rychleji je mozek generoval. A v souladu s buddhistickým učením, nedošlo na odpovědi. Otázky zde nejsou považovány za užitečné. Nevedou k osvícení. Důležitý byl jen přítomný okamžik.

2.série: V první polovině jsem se dost ošívala. Hned 2 páry se už znaly - tak jakápak seznamka? Na můj vkus to způsobilo trochu překotný vývoj v párování. V druhé polovině se situace změnila. Více prostoru dostaly příběhy dalších (i nových) účastníků a jejich působení v show získalo nový smysl. Pánové se před kamerou uvolnili, rozšířili témata k hovoru. Podle jejich vyjádření účast každému něco dala. Partnera, přátelství, sebepoznání, cestu... Všem jsem přála, aby našli co hledají. Celkově v žádné ze sérií Boyfriend nepanuje tak vypjatá afmosféra jako v jiných reality show podobného typu.

Typický zástupce festivalových filmů natočený dokumentárním stylem, který umí nahustit děj, ale těžko předává emoce (nebo je záměrně nepodporuje). Něco málo ke mě dolehlo, ale já bych chtěla víc. Možná snímek vyžaduje znalého diváka.

Zajímavý. Zanechává dojem. Ten jejich vztah byl velmi křehký, navzdory společným prožitkům. Pro mě měl velkou hodnotu náhled na fungování D/S, ve vztahu k vnějšímu světu. Jen ta zběsilá jízda na motorce byla nějak podezřelá… až mě napadlo, jestli si to mladej jenom nevysnil.

Když se Park (Apo) v 5. minutě podělil o jídlo se psem a bezmocně se pousmál nad vědomím, že zůstane hlady, získal si mou pozornost a udržel ji až do konce seriálu. Takhle jednoduché to s láskou může být. Tohle hravé BL nabízí pár hezkých chvil, když hledáte únik od reality, nebo lehkou asijskou zábavu a jemné emoce. Ty jsou zde založené na rodinném zázemí a důvěře. Potěšilo mě, jak stabilně a vyzrále působila hlavní dvojice. Jakou partnerskou intimitu zprostředkovala i bez nahoty, protože tady by působila divně.

Možná má seriál nějaký základ ve skutečné události, ale mě hodně připomíná Policejní akademii. Ať už jde o nábor kdejakého "materiálu", výcvik, vtípky, charaktery postav atd. Tím nechci říct, že je to stejná řachanda. Prostě inspirace. Ony se ty dvě možnosti stejně vzájemně nevylučují. Oblíbená postava: Cameronova matka. A česká “stopa” ve výcviku taky pobavila.

Při průměrném hodnocení 7.4 jsem opravdu nečekala, že mě tohle melodrama rozseká. Postavy mě zahltily energií dospívání, divokou adolescentní dobou, která umí sbírat fyzické i psychické rány světelnou rychlostí. Je to příběh plný konfliktů, touhy po pochopení. Hledání křídel. Pouze postava faráře se mi zdála poněkud podivná. Těžko jsem hledala věrohodnost vizuálu vzhledem k času a místu děje.

Ta úvodní komunikace s divákem mě vtáhla do děje, jako bych měla být součástí příběhu. Škoda, že nemůžu leštit hrnky a sledovat další vývoj…

Pro Wara mám trochu slabost a k mému potěšení v roli Jokera ukázal, že zvládá různé výrazové polohy. Yin si udržel svou hereckou úroveň, oba dohromady byli zlatíčka. Režisér zariskoval a dal vedlejším dějovým linkám hodně prostoru. Tím ale nabobtnala stopáž a příběh kolísal v tempu. Pro mě byl seriál asi moc dlouhý, a s překombinovaným příběhem. Dopadlo to tak, že jsem seriál odložila dva díly před koncem a ani láska k Warovi ho nespasila.

Film se odvíjí retrospektivně ve 3 částech. To je zajímavý nápad, jenže já měla potřebu pustit si znovu začátek, abych si spojila souvislosti v konfliktu, protože jejich hádka nebyla záměrně konkrétní i když tušíte. Zkrátka, formát časové smyčky a návrat na začátek by mi vyhovoval více.

Stačí se jednou zasmát a máme na světě komedii? No nic. Chile je evidentně země mnoha možností. Pozitivum snímku vidím v kameře, která byla tak statická a opatrná, že mi dávala možnost “zabydlet” se i v takové scéně, kde se prakticky nic nedělo. Otázkou je, co tam pak má člověk dělat :)) A pak byla hezká ta grafika …fantóma?

Já tomu tak strašně fandím! Formát je něco jako Padesát odstínů a seriál má velký potenciál k přijetí širokou veřejností. Rozhodně bude mít větší vliv, než nějaký festivalový film. Svět se mění. Chytlavý příběh bez hluchých míst, originální hokejové prostředí, na herce jsem si chvíli zvykala, ale hvězdy si bezesporu zaslouží a to i za odvahu, hudba sedí k ději a zpracování působí přirozeně.

Dva bratranci a špetka neřesti si umí získat pozornost. Jenže nic není jak se zdá, a i když mě seroš docela bavil, mám dojem, že mě trochu napálili. Dráždila mě práce s detaily, které tvůrci velkoryse ignorovali, ale na druhou stranu mám pár nových songů v playlistu.

Pocit, že sleduju neobvyklý seriál se ve mě usadil od prvního dílu a chvíli jsem ani nevěřila, že se dívám na BL. Je to tak lidský a živý odraz své doby, kolikrát jsem si říkala PROČ?!!!... Vysokou úroveň si drží ve všech ohledech zpracování. Klobouček před režisérem za práci s herci a za bravurní hudbu, která nejen dokresluje atmosféru 70. let, ale také plní roli vypravěče. To byla čistá nádhera. Závěrečná scéna pak už byla něco jako Ibalgin na bolest.