Recenzi napsal/a AsiGabi
Na Bruna se mi nepodařilo hned napojit. Jeho handicap nepûsobí věrohodně a zpracování pokulhává. To vyjádření strachu ale nebylo nejpodstatnější. Příběh opouštím s pocitem, že jestli Bruno dostal sílu do života, udělal pro něho partner to nejlepší, co zrovna mohl.
Cvokárna, ale přiznávám, že jsem se zasmála. Teď jsou tyhle a la Hry na olihně nějak v módě. Zde vítěz vyhrává… hlavní cenu v naturáliích.
Námět s potenciálem zůstal trochu nevyužitý, nebo jsem měla jiná očekávání. Scénář je uhlazený, zpracování televizní. Sympatický herec mi připomněl Chestera Benningtona z Linkin Park. Ps.: Dabing nedoporučuji.
<div>Aha, takže i Berger umí narvat film dialogy… I když pro tentokrát využívá jinou vyjadřovací techniku a pohrává si s komediálním žánrem, zůstává pečlivý a svůj. Pobavil mě námět, s kterým se občas dá setkat v BL romanťárnách, ale tady se dá vyletět hmmm minimálně z atmosféry. A pak nastane, zřejmě už typicky Bergerovský konec. …raději píšu ještě vysvětlení k recenzi. Já viděla zatím jen pár Bergerových filmů a navíc novějších, vizuálně zaměřených na detail, kameru, s minimem dialogů. Tentokrát mě překvapila změna stylu, odlehčená forma která má asi tíhnout ke komedii, ale je...
Z běžné thajské produkce vybočuje nejen tématem. Info odkazuje na inspiraci skutečným příběhem a tomu odpovídá pojetí zpracování, které působí docela vážně, bez obvyklého přehrávání a přehánění, s péčí o detail. I když je to krásná romantická linka, doléhal na mě tlak otázek, myšlenek, situací, které si dovedu představit i v jiných podobách, a ne vždy veselých. Ale už od prvních okamžiků, když jejich vztah ještě neměl žádné pojmenování ani definici, dodával příběhu světlo, naději a všechno to kouzlo mladých životů a víry v budoucnost.
Ani nevím, co se mi líbilo víc. Jestli kriminální zápletka, nebo BL linka. A dohromady? Chytlavý seriál, který lavíruje mezi dvěma žánry.
Naskočit na emoční kolotoč hlavní postavy není žádný problém. Jenže Tore nemá vypínač ani pojistky. A tak se vám může stát, stejně jako mně, že vás přepadne touha pořádně mu jednu praštit. Teď, s nohama zpátky na zemi už si jen užívám dozvuky švédské filmařiny.
V kriminální zápletce sahající až k prodeji lidských orgánů nabízí scénář něžnou romantiku, dva náhradní tatínky, kousek školy a k tomu zkušenosti barových společníků, i náhled do rodinných a přátelských vztahů. Příběh je pestrý, jako thajská kuchyně. Několikrát jsem se přistihla při myšlence, že by si měli Up s Poomem prohodit role, a pak jsem zase brala názor zpět. Ta herecká vyrovnanost mě moc bavila. Těším se na jejich další projekt.
Svět povídek/kraťasů mám ráda od mládí. V současné době, kdy se točí 2 minutové formáty na mobil, může být jejich soustřeďěnost na myšlenku, přímost, úspornost a absence vaty výhodou do budoucnosti. Všechny příběhy jsou zaměřeny hlavně na vnitřní prožitky, odehrávají se v uzavřené bublině a jsou propojené tmavým vizuálem, který navozuje intimní atmosféru. Výbušná energie z prvních shortů se s postupem série k závěru zklidňuje. V hodnocení jednotlivých kraťasů mám topku Thirst, jako nejslabší hodnotím Skai Blue, který je pro mě moc zkratkovitý vzhledem k tématu a tím i trochu nevěrohodný. Celkově se mi ale výběr líbil. ...
Single kluk a jeho potřeba souznění vyjádřená v přehršli požadavků a představ svého ideálu. Líbí se mi zpracování, střih a práce s kamerou a její dynamika. I když čtení titulků a sledování obrazu je v jednu chvíli složitější, v původním znění má smysl.
Desítka za téma, za odvahu, za lekci a nezodpovězené otázky, za sílu emocí … a za krásu filmu.
Mě to prostě nic nedalo. Nějaký impulz, emoci, myšlenku… Nic.
Strávit večer s takovým příjemně civilním artovým kouskem rozhodně nebyl ztracený čas. Drží si čistou a tak nějak chlapsky přímou linii vyprávění. Dialogy zde hrají až třetí housle a např. potenciálně vztahový rozhovor je shrnutý do jedné krátké věty. Vše podstatné musí zachytit oko. Ta nepřeplácanost slovy / titulky umožňuje dobře sledovat práci s detailem a neverbální komunikaci, která ve filmu vládne. Některé scény na mě působí dojmem, jakoby si autor do filmu odložil pracovní poznámky. Je to jeho obvyklý styl? Jako když v pětisetstránkové knize najdete dva obrázky.
Ten pocit vznášení...
Jestliže hledáte romantiku dle zavedených zvyklostí, tento seriál vás asi zklame. Tady má totiž příběh nabito na vyšší level v podobě nekomfortních situací, které nutí k přemýšlení, dějových zvratů a k rodinným tlakům dostát očekáváním společnosti. Ani postavy nejsou zdaleka idylické. Původně jsem chtěla ještě jednu hvězdu ubrat za to, že zřejmě celá čínská společnost umírá jedině na srdeční selhání. Jenže závěr seriálu se věnuje vzácnému tématu psychických poruch a duševnímu zdraví a za to si scénář zaslouží Řád zlaté tužky.
Za námětem prý opět stojí manga, ale já tady nevidím žádné klasické klišé, nic, co by mangu prozrazovalo. Je to styl pomalého vyprávění, s normálně se chovajícími postavami (slice of life) a diváka si umí chytit do svých jemných pavučin skrz myšlenky, přirozenost a detail.
Zapadlá baskická vesnice vyvolává dojem, že se film odehrává v době aspoň o 50 let starší, než v roce 2000. Stejně tak Anderův život a sebepřijetí běží jiným tempem. Někdy mívám z gayfilmů pocit, že se mi snaží namluvit něco ve stylu “že děti nosí čáp.” Proto má pro mě Ander vysokou hodnotu.
Ale ale... co to tady máme? Někdo zkomprimoval bizár japonského sexshopu do romantického příběhu? :-) Pobavilo, potěšilo a uteklo to, přímo shinkansenovou rychlostí.
Láska, která vzejde z dětského přátelství se v hetero světě občas stává. V mužském světě bude extrémně vzácná, ale o to víc je přitažlivá. Člověk se o to důvěrné pouto strachuje a fandí dobrému konci. Uvítala bych jiné zpracování. Hudební podkres je příliš melancholický, vždyť zde se žádná tragédie nekoná a vadí mi nadužívání flashbacků, které vrací děj do dětství a zabírají čas, který mohl být využit pro vykreslení nového vztahu.
