Recenzi napsal/a AsiGabi
Ale ale... co to tady máme? Někdo zkomprimoval bizár japonského sexshopu do romantického příběhu? :-) Pobavilo, potěšilo a uteklo to, přímo shinkansenovou rychlostí.
Láska, která vzejde z dětského přátelství se v hetero světě občas stává. V mužském světě bude extrémně vzácná, ale o to víc je přitažlivá. Člověk se o to důvěrné pouto strachuje a fandí dobrému konci. Uvítala bych jiné zpracování. Hudební podkres je příliš melancholický, vždyť zde se žádná tragédie nekoná a vadí mi nadužívání flashbacků, které vrací děj do dětství a zabírají čas, který mohl být využit pro vykreslení nového vztahu.
Je mi velkým potěšením poznat práci tohoto autora. Snad se brzy opět setkáme.
Když přijde na srovnání s první sérií, má Dream On těžkou pozici. Pro mě má tento scénář skvěle napsanou a také Mixem (Dean) výborně zahranou postavu ve dvojici s Jackem. Jejich komplikovaný příběh, který se věnoval partnerským konfliktům a slepování vztahu mě lámal, uklidňoval a zrcadlil, dával duši a hlubší smysl celému seriálu. Na jejich část děje nemám dost hvězdiček. Další páry byly taky fajn, ale pro mě zůstaly herecky i příběhem slabší, ve stínu první dvojice. Originální byl prvek “zpovědi” postav do kamery, který už tady byl zmiňován a který znám snad jen...
O projektu se mluvilo už dlouho před uvedením. Hraje tam totiž velká Kpopová hvězda a to je na korejské poměry dost odvážný a kontroverzní krok. Idol Ok Taecyeon se před uvedením stihl i oženit (možná si termín schválně vybral tak, ať si pojistí uměleckou kariéru, ale to je jen moje spekulace). Jeho role proto měla omezení k vyjádření. Já to ale vnímám jako velké pozitivum. Seriál je příjemné osvěžení v záplavě asijských projektů. Je plný skrytých náznaků, které vypadají v kontextu se stále hodně konzervativní Koreou a Japonskem přirozeně a to ani nemluvím o tom, jak se Rjú vyrovnával se...
V chuti navinule sladké, specifické, matcha bonbón připomínající. Ne každý je má rád, řekla bych. Však vždy chutnají stejně.
Vzhledem k délce seriálu je použito až moc námětů. To vytváří krkolomné "oslí můstky" aby ty témata všechny nějak spojili. Ale jinak to nebylo špatné! Nejen, že mě udrželi u sledování, ale s blížícím se koncem přidávali grády.
Vzpomínám na úplně první recenzi, kterou jsem kdy napsala. Jak hluboko se do mě zavrtal filipínský film. A je to zpět, déjà vu.
Kraťásek na výšku, ale docela roztomilý. Když prosedí celé natáčení u stolu, tak ta divná kamera zase tolik neruší.
I když film začíná ne zcela příjemně, vyvine se v klasickou romanťárnu. Asi je to vlivem koprodukce, ale oproti Indii, kterou jsem viděla doposud se linka příběhu nápadně přibližuje zápaďáckému schématu. Může to být výhodné pro diváky, kteří běžně indické filmy nesledují. Zasáhla mě upřímnost a blízký vztah Ananda s rodiči a jejich "po indicku" vyjádřená podpora syna, u zesnulého otce je ten dojem ještě větší. Už jen pro tyhle záběry film stojí za to.
Ze škatulky Young Adult vyšel chytlavý a velmi propracovaný kousek. Emočně našlapaný, s barvitým příběhem a tak pestrým vývojem postav, že by i chameleon záviděl. Zekova máma mi neskutečně připomínala Charlotte ze Sexu ve městě. Mohla jsem na ni oči nechat. Skvělý seriál.
S cílem rozprášit popel svých rodičů v rodné zemi, se Kit vrací do Vietnamu. Do země, která je pro něho cizí a z které rodiče kdysi utekli. I když popel - jsou to rodiče. V pomalém tempu bytí, spontánně, hledá cestu ke svým kořenům, vztah k místu a lidem. Aby s klidem dokončil poslední věc, kterou může pro rodiče udělat. Stejně jako Kit k Vietnamu, musíte si vazbu k filmu hledat. Pokus představitele Kita o civilní herectví ale moc nepomáhá. Už to tak bývá, že nejpřirozeněji vypadající věci jsou na ztvárnění nejtěžší.
Víceméně náhodou jsem si stáhla tohle své první vertikální drama a navíc ještě z USA. Berte, prosīm, tuto recenzi s nadhledem. Zkušenosti nemám, srovnávat nemohu, v žánru se neorientuji. Já si ale dlouhou dobu myslela, že koukám na parodii. Docela dobře jsem se bavila a chytala se na nastavené zrcadlo obliby v asijské tvorbě. A potom mi došlo, že jsem na omylu.
Rekordní prcek, ale řekl své :-)
Příběh, který seriálu předcházel, neznám. Ale nemám pocit, že by mi chyběl, možná spíš překážel. I tak jsem nějaká rozpolcená. Dočkala jsem se kvality tam, kde bych ji úplně nečekala. Z druhé strany o chlup míň tam, kde ji potřebuji. Zaujala mě kamera (přímá komunikace s divákem, krásné intimní prolínačky), vizuál, hudba a hromada dalších věcí. Jako by se celý štáb chtěl vyblbnout… ale na závěr už nezbyla energie. Ps: Ty líbačky byly ale solidní :)))
Zrovna teď jsem taky extatická. Z vědomí, že jsem vůbec nic nepochopila. Asi jsem se ztratila v ději... nevím.
24, hodinových dílů obsahuje několik ucelených příběhů srovnaných za sebou, propojených jen lehkým dějem. To je fajn, pokud nevydržíte všechny díly a nemusí vás tak odrazovat délka seriálu. I když se to v recenzi nemá dělat, chtěla bych vyzdvihnout překladatelku, protože přeložit tak ukecané dílo - to už zabere kus života. Také bych měla poděkovat rodičům, že mi nezapomněli vyrobit uši a mám ten přitroublý úsměv o co zastavit :) Bylo to vtipné, roztomilé, scénaristicky i herecky pestré a překvapivě promyšlené.
Smolíčku pacholíčku, neotvírej Jezinkám! Smolíček otevřít nechtěl, ale Jezinky prosily, až se doprosily.
Charakterem mi to připomnělo norský SKAM. Solidně zahrané.
