Recenzi napsal/a AsiGabi
Vzpomínám na úplně první recenzi, kterou jsem kdy napsala. Jak hluboko se do mě zavrtal filipínský film. A je to zpět, déjà vu.
Kraťásek na výšku, ale docela roztomilý. Když prosedí celé natáčení u stolu, tak ta divná kamera zase tolik neruší.
I když film začíná ne zcela příjemně, vyvine se v klasickou romanťárnu. Asi je to vlivem koprodukce, ale oproti Indii, kterou jsem viděla doposud se linka příběhu nápadně přibližuje zápaďáckému schématu. Může to být výhodné pro diváky, kteří běžně indické filmy nesledují. Zasáhla mě upřímnost a blízký vztah Ananda s rodiči a jejich "po indicku" vyjádřená podpora syna, u zesnulého otce je ten dojem ještě větší. Už jen pro tyhle záběry film stojí za to.
Ze škatulky Young Adult vyšel chytlavý a velmi propracovaný kousek. Emočně našlapaný, s barvitým příběhem a tak pestrým vývojem postav, že by i chameleon záviděl. Zekova máma mi neskutečně připomínala Charlotte ze Sexu ve městě. Mohla jsem na ni oči nechat. Skvělý seriál.
S cílem rozprášit popel svých rodičů v rodné zemi, se Kit vrací do Vietnamu. Do země, která je pro něho cizí a z které rodiče kdysi utekli. I když popel - jsou to rodiče. V pomalém tempu bytí, spontánně, hledá cestu ke svým kořenům, vztah k místu a lidem. Aby s klidem dokončil poslední věc, kterou může pro rodiče udělat. Stejně jako Kit k Vietnamu, musíte si vazbu k filmu hledat. Pokus představitele Kita o civilní herectví ale moc nepomáhá. Už to tak bývá, že nejpřirozeněji vypadající věci jsou na ztvárnění nejtěžší.
Víceméně náhodou jsem si stáhla tohle své první vertikální drama a navíc ještě z USA. Berte, prosīm, tuto recenzi s nadhledem. Zkušenosti nemám, srovnávat nemohu, v žánru se neorientuji. Já si ale dlouhou dobu myslela, že koukám na parodii. Docela dobře jsem se bavila a chytala se na nastavené zrcadlo obliby v asijské tvorbě. A potom mi došlo, že jsem na omylu.
Rekordní prcek, ale řekl své :-)
Příběh, který seriálu předcházel, neznám. Ale nemám pocit, že by mi chyběl, možná spíš překážel. I tak jsem nějaká rozpolcená. Dočkala jsem se kvality tam, kde bych ji úplně nečekala. Z druhé strany o chlup míň tam, kde ji potřebuji. Zaujala mě kamera (přímá komunikace s divákem, krásné intimní prolínačky), vizuál, hudba a hromada dalších věcí. Jako by se celý štáb chtěl vyblbnout… ale na závěr už nezbyla energie. Ps: Ty líbačky byly ale solidní :)))
Zrovna teď jsem taky extatická. Z vědomí, že jsem vůbec nic nepochopila. Asi jsem se ztratila v ději... nevím.
24, hodinových dílů obsahuje několik ucelených příběhů srovnaných za sebou, propojených jen lehkým dějem. To je fajn, pokud nevydržíte všechny díly a nemusí vás tak odrazovat délka seriálu. I když se to v recenzi nemá dělat, chtěla bych vyzdvihnout překladatelku, protože přeložit tak ukecané dílo - to už zabere kus života. Také bych měla poděkovat rodičům, že mi nezapomněli vyrobit uši a mám ten přitroublý úsměv o co zastavit :) Bylo to vtipné, roztomilé, scénaristicky i herecky pestré a překvapivě promyšlené.
Smolíčku pacholíčku, neotvírej Jezinkám! Smolíček otevřít nechtěl, ale Jezinky prosily, až se doprosily.
Charakterem mi to připomnělo norský SKAM. Solidně zahrané.
Filmy typu Katlaa Curry umí dávat něco navíc. Je to jakýsi vedlejší efekt dokumentárního filmu, který přirozeně vzejde z prostředí, ve kterém se příběh odehrává. Je to lepší, cennější, než záměrný dokument a mě tento způsob prožitku voní, jako mouchám indická tržnice. Navíc, tentokrát tvůrci nenechali romantiku na fantazii diváka a hezky si pohráli s vyprávěním příběhu.
Mě to nějak nesedlo. Tim mi přijde v roli nevěrohodný, moc starý a jeho projev připomíná Mr. Beana.
Veselé, letní atmoška, bez mráčku, příjemná chvilka.
To bylo tak krásné…
Jediná cesta, jak přežīt tuto akrobatickou show a zachovat si duševní zdraví, je nadsázka. Spolu s komičností hezky zvládá ovlivňovat náladu a přetahuje se s chvílemi zrychlené srdeční aktivity. Možná někde za polovinou se začne 1234 poloh přejídat. Na pointu z lekce zbylo minimum času. Je to škoda, ale i tak jsem se dosti pobavila:)
Není to líbivý film, ale v přežívací fázi života se občas ocitne každý. Přenáší se na mě Mishova frustrace i Christova stagnace. Z jejich setkávání mám dojem spíše symbiózy nižších druhů, než lidského vztahu. Není se čemu divit, pozitivní škála emocí prakticky neexistovala. Zaujaly mě akrobatické scény, které vnáší do filmu dynamický pohyb, ale svým pravidelným rytmem a opakováním scén opět navozují pocit, že se život nikam neposouvá. Objevují se zde tak statické záběry, že jsem si chtěla "kliknout myší", jestli se vůbec ještě dívám... až do takového stavu příběh zastavili. Chválím závěr filmu, směrovaný k odchodu ze slepé uličky....
Ten Gunův herecký výkon byl prostě parádní. Věřila jsem každému gestu. Má v sobě měkkou energii, téměř ženský projev, ale nepřehrává, neparoduje. Stojí na něm celý seriál. Chvíle nabité chemií střídají sladkobolné okamžiky a moc mě bavil příběh i nevyzpytatelnost postav. Překvapivě snadno jsem se sžila s jejich osudy. Logika nelogika, přijato bez komentáře. Skvělé BL.
