Recenzi napsal/a AsiGabi
Nenapadá mě jediná věc, kterou bych filmu mohla vytknout. I když je to americká tvorba, myslím si, že ho ocení každý nadšenec Asie, který je ochotný podívat se na něco víc, než na namalované chlapecké tvářičky. Dostanete korejské zvyky zasazené do amerického prostředí a mnoho různých forem lásky od přátelské až po prarodičovskou. Bavily mě holky, bavili mě kluci, bavily mě dialogy, prostě jsem se bavila.
1. Série: Obecně nejsou asijské reality show tak vyhrocené, jako zápaďácká produkce. Japonská The Boyfriend byla originálnější, ale vzhledem k tomu, že His Man má natočené už 3 série, doletěla tahle první korejská vlaštovka docela daleko. Na mě působila trochu těžkopádně. Stydlivost je možná v Koreji známka dobrého vychování, protože co pánové (věk 29+) občas předváděli... V jednu chvíli probíhá velké stěhování účinkujících a těch záběrů s kufry bylo vážně přehnaně. Ale všichni kluci byli sympaťáci, ve výsledku si mě každý něčím získal. V závěru mě ten největší "klaun" ze všech, rozplakal. A to...
Tak odlišný život, společnost, její náboženství a pravidla… a přesto mám pocit, že všemu rozumím. Hudba mi ještě teď zní v uších, záběry krajiny jsou dechberoucí. Poctivá filmařská práce. Jen si myslím, že ne pro každého.
Co se týče vietnamské tvorby tak vše, co jsem kdy viděla spočítám na prstech jedné ruky. Tento seriál mi dal nejvíc toho, co mám na asijské tvorbě tak ráda. A to obrazy ze života ve Vietnamu, kulturní vhled do vietnamské společnosti. Hlavní cíl celého projektu bylo odvyprávět příběh, který měl nečekaný vývoj a některé části příběhu měly zajímavý podtext a hluboké myšlenky. Pěkné.
Taková lehká jednohubka na hranici krátkometrážního filmu mě moc baví. Slušné herecké výkony a musím říct, že mě nadchnul scénář, který dokázal odvyprávět mnoho a ještě se neztratit. Možná škoda některých klišé, ale co. Stejně mám rohlík :)
Zvláštní japonsko-americká fúze. Má i pár hezky zpracovaných chvilek např. kavárna, ale přechody z japonštiny do angličtiny jsou divně umělé. Občas nedávaly smysl, někdy zase působily jak z praktických lekcí výuky angličtiny. A občas nedával smysl vlastně celý příběh. Oba herci byli fajn v single scénách. Jak se dali dohromady, jazyk nebyl jediná bariéra.
Zatracené hvězdičky! Jak mám ohodnotit příběh, když je to něčí život? Herecký výkon neherce? Zvuk, když se většina filmu skládá z famózních záběrů sportovních utkání, ale několik dekád starých??? Ale chci vám dokument doporučit. Využijte to, že se tady na GT znovu objevil. Kvalita videa odpovídá době, ale dostane se vám mnoho. Ty zpomalené sportovní záběry jsou neskutečné. Zaručeně vám zrychlí tep :-) Ale jen o tom dokument není.
Od seriálu jsem mnoho nečekala, ovšem to je tak příjemná pohádka! V seriálu je jen jedna dvojice a myslím si, že to klukům hodně pomohlo. Měli dost času vykreslit svůj vztah i v drobnostech a připoutat si diváka. (Kdo z herců by taky mohl konkurovat urostlému Markovi, že :-D) V kontrastu s jeho fyzickými přednostmi mě bavila něha, která byla snad lepším lákadlem než chemie a dodávala seriálu nefalšovanou romantiku. Hodně oceňuji jednoduchou, ale krásnou hudbu, která se seriálem prolíná. Příběh hezky plynul, ale zároveň byl emočně pestrý. Já si to fakt užila. ...
Ideální oddychovka. V těchto lehce chladných nocích zahřeje líp, než peřina :-)
Začátek seriálu jsem vnímala jako silně Artové dílo s krásnými detaily, jen malinko kradly pozornost od příběhu. Ten příběh tam ale je! Je velice lidský, dojemný, dostane se pod kůži. Možná budu jediná, ale já měla problémy zpracovat zvukovou stránku seriálu. Krásné písně jsou hlavně na začátku seriálu doplněné krátkými (někdy jen pár vteřinovými) hudebními motivy, které mě rušily a odváděly pozornost od děje. Fakt vím, že tam hrál klarinet, ale boha nevím, co se dělo ve filmu… Celkově je to ale krásné, nevšední dílo. ...
Taikan Yoho sleduji jako film, ale vidím v něm sekvence z anime a chvílemi i prvky kreslené mangy. Jsem fascinovaná tím krásným zpracováním. Příběh netypicky začíná tam, kde se 99% love story ani nedohrabe - všední rutinou společného soužití, když komunikace vázne a není vše růžové. Baví mě, že slyším nevyřčené myšlenky postav, které jsou často v rozporu s jejich jednáním. Příběh má správnou porci typicky japonské perverznosti, čistou linii děje bez vaty a chemie mezi herci je k prasknutí. Hodně mě zaujala i sympatická postava kamarádky. Jako by vstřebávala dění okolo sebe pohledem dítěte. Bez...
Dokážu si představit, že snímek zaboduje u věkové skupiny, které je určený. Má svůj náboj, myšlenku a výchovnou hodnotu pro mládež. Já tomu fandím.
Partnerská nevěra je nejčastěji řešený problém každého vztahu a ve filmech byl tisíckrát zpracován ( počítám všechny filmy o partnerství bez ohledu na pohlaví) Tady je jeden z pohledů na věc, jak a proč k ní dochází. Na tak vážnou, citlivou záležitost byl pro mě seriál emočně plochý, zjednodušující. I když na seriálu není odvedena vyloženě špatná práce, já jsem tentokrát byla jen nezúčastněným divákem za obrazovkou.
Ta hodina času byla nabitá podněty do poslední vteřiny. Nerovné postavení uprchlíka vs. botahého Němce, narušuje rodící se náklonnost. Výrazný kulturní rozdíl Syřana vychovaného v čistě heterosexuální společnosti, zemi silně ovlivněné náboženstvím, proti tomu Evropská mentalita, svoboda, pocit bezpečí ve vlastní zemi. Odnáším si intenzivní zážitek a mnoho námětů k přemýšlení.
V seriálu se nabízí komplikované a také dost toxické mezilidské vztahy. Ty mě chytly na první dobrou a zanechaly ve mě myšlenku, že pokaždé se nedá vztah znovu slepit ač by se sebevíc chtělo. Hlavní postava se v seriálu hezky vyvíjela, bavilo mě sledovat jak nabírá sílu a odvahu když měla pro koho bojovat. Nabízí se hezký OST, musím pohledat…
Za tři roky pauzy mezi pokračováním nabral příběh úplně jinou energii. I když dovětek na konci filmu naznačuje inspiraci skutečným příběhem (a tak jsem první film vnímala), tentokrát režisér natočil thajskou pohádku. Interakce mezi herci je nějaká vratká a moc se jim nedaří navázat na chemii, kterou měli v prvním díle. Možná, stejně jako já, měli herci problém napojit se na idealizovaný až trochu naivní scénář. Ale stále je to hezký film - jen s jiným úhlem pohledu.
Kdybych si nepřečetla černé na bílém jméno režiséra, nevěřím, že je Thajec. Příběh v téměř osamocené krajině vyniká zdánlivou jednoduchostí, přirozeností a čistotou. Nejsem extra znalec (uznávám), ale já ještě neviděla Thajský BL film, který by se jen z poloviny přibližoval standardu Present Perfect.
Jsou příběhy, které s Vámi zůstanou. V komentářích již bylo tolik napsáno, a já bych nenašla lepší slova.
<div>Sice se příběh odehrává v uzavřeném světě věznice, ale zvolené prostředí jako by bylo jen okrajová záležitost. S obecným povědomím o životě v thajských věznicích nemá nic společného. Naštěstí pro mě, se seriál zaměřil na vztah hlavní dvojce a speciálně Art (Bible) se mi moc líbil (18letý kluk, první role... jen tak dál). Vzájemná chemie mezi herci mě bavila a intimní scény jsem jim do puntíku věřila. Jen prostě ta věznice - ach jo! Někdy jsem měla dojem, že jsou snad na táboře, pak zase scéna na zoufání... , pár nelogičností se taky najde. </div>
Jedna z mnoha tváří Japonska. Japonsky japonská. Povinnost k rodičům, k roli ve společnosti je tam mnohem silnější, než evropské standardy. Připadá mi, že v tomto filmu se promítají Takeshiho přání, touhy a představy, jak by svou situaci nejraději vyřešil. A Akira? Na velký problém, velká záplata.
