Sabar Bonda / Cactus Pears (2025)

I když film začíná ne zcela příjemně, vyvine se v klasickou romanťárnu. Asi je to vlivem koprodukce, ale oproti Indii, kterou jsem viděla doposud se linka příběhu nápadně přibližuje zápaďáckému schématu. Může to být výhodné pro diváky, kteří běžně indické filmy nesledují.
Zasáhla mě upřímnost a blízký vztah Ananda s rodiči a jejich "po indicku" vyjádřená podpora syna, u zesnulého otce je ten dojem ještě větší. Už jen pro tyhle záběry film stojí za to.

První co jsem chtěla stříhat byly vlasy. Hned v závěsu za nimi byly některé dost natažené scény. Tohle byl hodně zvláštní film. Vlastně přemýšlím, co k němu napsat. Na jednu stranu si myslím, že není co psát, na tu druhou jsem viděla spoustu zajímavého. Určitě to byly zvyky a tradice kolem smrti a rozloučení se se zesnulým. Byl to život a pohled do tradičního velkého rodinného seskupení, do rodinné soudržnosti. Asi nejvíc jsem vnímala a přemýšlela u rozhovorů Ananda s jeho matkou. Snažila jsem se zachytit i jeho krůčky ke kamarádovi Balyovi. Byly tiché, takové jako bez emocí. Škoda. Chtělo to trochu něčím okořenit. Příběh si zasloužil trochu víc než jen "lenivě" plynoucí řeku. Stačilo pár peřejí a hned by to bylo jinde...

Rozhodně pro mě jsou filmy a seriály z nejlidnatější země světa přínosem a mají v sobě něco do sebe, něco navíc, něco indického, co mohu definovat jen tím, že se snažím Indii porozumět. Tak širokou škálu národností, etnik, kast a zvyklostí a stovek jazyků snad nemá žádná jiná země na světě. Teď poslední dobou divácky cestuji především po západní straně Indie zásluhou gaytitulků a některých jejich pracovitých přispivatelů. Vzpomínám na Straight to Normal, to jsme byli v Kérale a tak hrát oči dvou mužů jsem ještě neviděl. We Are Faheem&Karun zabrousil zase do svazového státu Džammú a Kašmír a rovněž to pro mě byla pecka za deset. Catlaa Curry byl zase z Gudžarátu a začal jsem se zajímat o tento indický stát a především dominantem u tohoto filmu byla hudba. U dnešního filmu, který byl z Maharáštry, zase napoak hudba zcela chyběla, takže hodnotím ne hudbu, ale zvuk. I zde mi zcela nesedly postavy fyzičnem, ale to nic nemění na tom, že nakonec o filmu přemýšlím a i když nedávám tak vysokou známku jako za filmy předešlé, tak mi příběh zůstal pod kůží. Škoda jen, že z mého pohledu příběh a scénář neměly v sobě trošku více šťávy, boje, vyvrcholení, vzpruhy, zápletky, a že vše jen tak na mě až moc jen plynulo a dopad příběhu nebyl tak "zničující", ale do hloubky se dostal.