Všechny recenze

Míra gay obsahu je dle mého vyšší, ale uznávám, že z dokumentu je zřejmé, že McKellen byl v první řadě herec, teprve pak gay aktivista. A problémy stárnutí nebo osamělosti jsou univerzální zvláště v podání někoho, kdo není křiklavě gay. Plusy: McKellenovo charisma, kultivovanost a schopnost zaujmout posluchače. Jeho častému výskytu na pride pochodech nefandím, ale v diskusi s politikem projevil soudnost dotyčného až zahanbující. I ze sporých ukázek bylo zřejmé, že citované ódy na jeho herecký um nebyly přemrštěné. Upřímnost zpovědi (strach z nemohoucnosti a smrti). Drobné mínus: Trochu mě zarazilo, čeho nejvíce lituje, to mi přišlo vzhledem k...

S nízkorozpočtovým nezávislým filmem Godless jako bychom sledovali spíše divadelní hru, než film. Pečlivě recitované knižní dialogy, monology do kamery a nenápadité herecké akce navíc ukazují divadelníka krotce opatrného. Píše-li ovšem jeden divák na IMDB o filmu, že "má tempo šneka na valiu a produkční hodnoty uzbeckého středoškolského projektu", nedoceňuje, o čem film je. Nate právě ztratil už druhého z rodičů a bojuje o třetí a poslední ze svých stávajících životních jistot, bratra-milence. Děj se odehrává v prvních hodinách a dnech, kdy rána dopadla. To nevolá po filmu nahuštěném vtipnými "hláškami", ani po očekávání "veselých historek...

Tento kratučký film určite nie je strata času. Ak sa nemýlim, LGBT prvotina od Pixaru (ktorý je už vlastne kúpený Disney-m). Veľmi oceňujem hravé a kúsavé spracovanie, ktoré zabránilo nimraniu sa v romantickom gýči a usmievavej umelosti - ktoré sú inak charakteristické pre počiny korporátneho mainstreamu keď sa ide prvý krát zavďačiť aj menšinovému publiku. Chlap žije s partnerom, ale hanbí sa vyoutovať pred rodičmi. Na(ne)šťastie to má k neho namierená intergalaktická psia úderka. Pán a jeho pes si na pár hodín vymenia vedomia - a roztomilý chaos sa môže začať.

Málokedy si kraťas tak užijem. Z vizuálneho a hereckého hľadiska je spravený až prekvapivo profi, kľudne by mu slušala aj celovečerná metráž. Možno aj preto, že samotná téma je pre mňa veľmi príťažlivá (presne to čo ostatných recenzentov dráždi). Občas treba aj snívať - a tento filmk to robí hravo a primerane uveriteľne. Až na ten divný bozk ... ale o tom viac nižšie. Snímke by som vytkol skôr skratkovitosť. Ona je to vlastne "debata na tému" - prostredie a situácie sú sekundárne. A teraz k obsahu: 1. Muži/ženy+L/G/B/hetero je konštrukt (a nemyslím to v...

Toto je viditeľne amatérska produkcia - s náležitým vizuálom aj hereckými výkonmi - ale medzi amatérskymi filmami možno to lepšie. Miestami sa fakt posnažili a z minirozpočtu vyťažili solídny look. No beztak tomu, že to poväčšinou pôsobí ako dlhší diel nejakého interierového televízneho seriálu nezabránili. Ako fanúšik oceňujem ďalší príspevok do podvýživeného žánru gay sci-fi. Androido-fóbia je zaujímavá alegória (aj keď neviem kam by som sa v otázke prirodzeného a umelého života sám priklonil ... tu je odpoveď podaná ako jednoznačná: "raz to nadobudlo vedomie, učí sa to, cíti to - a preto to treba nechať...

Veľmi podarený a profesionálne spracovaný dospelý film, ktorý uspokojí hlad po umení aj po niečom peknom na pozeranie. Skvelý balans uveriteľnej civility aj atraktívneho vizuálu. Dvaja hlavní protagonisti sú zároveň scenáristami a jeden z nich aj spolurežisérom snímku, ktorý je prekvapivo inšpirovaný skutočnými udalosťami. Našťastie však formou nepôsobí ako polodokument, umne kombinuje estetiku a autenticitu, drží sa svojho tempa a atmosféry, ktorá nevtieravo ale výstižne odráža vnútornú situáciu hrdinov. Ben využíva svoj nadpriemerny zjav, flirtuje za pochodu, oddáva sa stručným a mechanickým sexuálnym úletom bez náznaku intimity ... no trpí aj záchvatmi paniky, u lekára je...

Počátky Ozonovy filmařské práce spadají do roku 1988, kdy vznikl první ze dlouhé série jeho krátkých filmů. "Une robe d'été" z roku 1996 je naopak jedním z těch, které tuto sérii uzavírají. Ozona tu tedy potkáváme na vrcholu jeho první tvůrčí fáze. Nechť chceme kratinkému prázdninovému příběhu přičítat jakékoli významy, co dokázal Ozon během pouhých patnácti minut o svých postavách a jejich vztazích povědět, navíc zábavně, udivuje. I skvělé obsazení. Hledat jakékoli výklady ani nemusíme: dětinská radost ze sexu, z milostného úspěchu, z naplnění, z poznání aktivní role, je okouzlující sama o sobě. Léto... a v...

"...Intersexualita je obtížné téma, protože její definice není zcela jednotná...", dočteme se na internetu a stejně složité bylo i mé první setkání s tímto krátkým filmem. Zavrhnout nebo vyzdvihnout? Díval jsem se na film znovu a pak mi to docvaklo, že je v něm ukryta velká hloubka. Hledání, snění, touha po lepším životě, kde by byl tento zvláštní druh "člověčenství" naprosto normální. A ač je takovýto člověk fyzicky kombinací muže i ženy, mnohdy nefunkčně, vždy bude mít jen jednu sexuální orientaci. Hezká hudba, co podpořila vlastní příběh.

Naprosto ORIGINÁLNÍ film od naprosto ORIGINÁLNÍHO režiséra. "...Unsurprising story elaborated surprisingly beautiful...", jak napsal jeden z recenzentů na IMDB. Film mě zaujal a věřím, že až si jej budu moci vychutnat znovu např. s kvalitními českými titulky (v cz dabing nedoufám), tak možná své hodnocení ještě o chloupek zvýším až na samý vrchol (díval jsem se na verzi od KK s hard eng sub). O čem film je a jak se na něj dívají už napsali zkušení GT recenzenti tady přede mnou a mě už tedy nezbývá, než se přidat k množině těch, co toto hezké dílko...

Kdyby si pan autor odpustil otcovu trapnou čepici, bylo by to hodně dojemné a upřímnost záměru uvěřitelná. Takto bohužel natočil jen jednu z nespočtu krátkodechých politických agitek. Přepjatost zabíjí.

Ozona já zkrátka můžu a toto jeho Léto se mi líbí. Super týpci, mezi kterými to funguje, umějí hrát a dobře se na ně kouká, žádné ubrečené a ukňourané výlevy, žádná nerealisticky uřvaná a malicherná Amerika, do toho atmoška osmdesátek, dobře zapadající hudba, vše zpracované filmařským harcovníkem. Příběh je přímočarý, jednoduchý a co na tom, že nás Ozon tahá tři čtvrtiny filmu za fusekli. Ještě před závěrečnýma titulkama mu to stejně odpustíte.

Intenzivní, neuvěřitelně dojemné, ale hlavně kruté - tupý otec nevidí co skrývá synova čepice.

Film jsem viděl už dost dávno, pamatuju, že mne rozčiloval, jak jednoduchými, místy kýčovitými prostředky se pokouší mne dostat ... a stejně mne dostal. Tak i teď. Díky za připomenutí, funguje stále.

Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost.

Pandemie Covid-19 změnila celý svět, dotkla se snad každého člověka a odrazilo se to i ve filmu. Tyto příběhy mají něco společného, ale i tak je každý trochu jiný. Na IMDB mi to vypočítalo průměr zhruba 5,5, takže to tak dávám i sem. Alex & Brix - Andrew je po rozchodu rád, že s ním Brix tráví čas, i když je ten čas placený. Asi jinak na to bude pohlížet teenager a jinak člověk se zkušenostma. Bylo tam cosi ve vzduchu... Calvin & Drake - ne každý je vhodný na vztah a určitě ne...

Hodnota filmu No Hard Feelings spočívá v tom, že situaci imigrantů v Německu vidí jejich očima, nikoli přes sluneční brýle evropských konjunkturalistů. Porovnejme film třeba s rozjásaným Wo willst du hin, Habibi? *), a rozdíl bude jasný (BTW: tvůrce Habibiho natočil také protičeskou agitku Das Phallometer **)). Témat otevřených ve filmu je jistě hodně, prostě proto, že i s imigrací jich souvisí hodně. V mnoha případech se žádná řešení ve filmu nerýsují, protože ani realita zatím žádná nezná. Autoři sdělili, co sdělit chtěli, my s jejich pohledy a záměry souhlasit můžeme či nemusíme, je ale dobré je znát. ...

Zajímavé téma šlo rozhodně zpracovat lépe. Amatérské výkony téměř všech herců a celkové pojetí filmu bylo pro mne slušným zklamáním.

Klidně bych mohl při psaní recenzí na danou produkci vycházet z těch předešlých a s klidným svědomím používat klávesové zkratky pro kopírování a následné vkládání částí nebo i celých textů. I zde se totiž jede v rámci pevně vytyčených mantinelů. Jedním z mála ozvláštnění pro měl byl naštěstí představitel Sarawata, jehož herectví na mě působilo až magnetizujícím účinkem.

"Když by člověk hned na začátku přistoupil na to, že je to záměrně taškařice, tak by si to užil víc.", hudruje divák na CSFD. Ale, milý tomeši, vždyť je to jasné nejpozději v okamžiku, kdy tetička morduje švába, to ti fakt nedošlo? Připustme ovšem, že v té části světa, kde spousta filmové produkce působí jako groteska, ač je míněna vážně, typicky telenovely, záměr natočit skutečně grotesku nemusí být hned jasný a chtěně "groteskní" akce herců vycházejí přehnaně. Na IMDB diváka čílí "full-frontal nudity" při milostné scéně. Ne, že by prý byl prudérní, ale ačkoli má jít...

Čeho je moc, toho je příliš. Možná kdyby do filmu nepletli tolik problémů najednou, ale zaměřili se jen na něco, bylo by to lepší. Spousta věcí je tudíž nedořešených, nevysvětlených, chybí prostě odpovědi na dost otázek vč. nejasného konce. Špatné je to místy i po technické stránce, kdy kameramanovi zřejmě upadla kamera a pak to zapomněli vystřihnout nebo zvuková stránka. Naopak je třeba ocenit herecké výkony a prostředí, ať už města nebo venkova. Zarážející je, že ač mám z filmu dojem, že Írán je vlastně fajn, za celou dobu nepadla ani zmínka o tom, že gayové tam nemají zrovna na...