Všechny recenze

Cením si takových projektů, protože ve skutečnosti jich je málo. Většinou příběhy s časovým posunem řeší maskéři a nebo tvůrci výměnou za jiné herce. Cením si tohoto filmu i proto, že má i to pokračování stále NĚCO v sobě, něco z hlediska celého života tak kratinkého, a přitom nepomíjivého. Cením si i odkazu, kde jsou oba filmy v jednom, což také není běžné. A k tomu všemu ještě jako bonus Adam Hagenbuch ...

Mohlo to bejt vtipný, kdyby to nebylo smutný. Nakonec to bylo ale milý. Hezky zahraný, dobře zpracovaný, optimální stopáž.

Snímků z počátku epidemie AIDS jsem viděl už dost na to, aby mě další dokázal zaujmout něčím novým. Scénář bývá totiž u všech obdobný - nákaza se projeví u jednoho, pak si chodí postupně na pohřeb, mezitím se pokusí přesvědčit mocipány o nutnosti zasáhnout, a jeden z nich, obvykle vypravěč, má štěstí a dočká se doby, kdy je k dispozici lék, který HIV sice neléčí, ale alespoň ho drží na uzdě. Plátí to do jisté míry i zde. Tomuhle filmu se nicméně podařilo ukázat toto téma v trochu jiném světle, protože to stigma spojené s daným onemocněním...

Celkom prijemny film, z ktoreho citit profesionalitu - herecku, scenaristicku, rezisersku. Aj ked priznavam je to taka artova/festivalova sablona. Ziadna tragedia, ziaden cukor, len zivot trpkosladky a trapny a nedokonaly ako byva. Film ma zaujal atmosferou, ktora je pomerne silna; exoticke prostredie Patagonie si zahra malicko tiez; a najviac ma potesila vyzrelost mladeho protagonistu (v kontraste so svojim objektom zaujmu) - a vobec zaujimavo dospele interakcie v rodine, kde rodicia zaobchadzaju s detmi ako s rovnocennymi bytostami - davaju im slovo, spoluzodpovednost za zalezitosti domacnosti, aj vlastny emocionalny priestor, priznavaju si svoje nedokonalosti. Neriesia sexualnu orientaciu svojho dietata, ale skor...

Jesse Charifa znám už ze zde uvedeného filmu Refugee´s Welcome, tak jsem se na něj chtěl podívat v jiné "roli". Mohu pouze říci, že ti dva pro mě nebyli jen šukacími stroji bez duše ... dalo se na to dívat. Děkuji za odkaz.

Plavecký výcvik odehrávající se v pronajatém hotelovém bazénu se více než na výkony zaměřuje na zkoumání chlapeckých těl. Dějově jednoduchý film o hrách nejen pro náctileté.

Pára měla sice blahodárný vliv na tělesnou schránku všech "bratrů", vybírala si však svoji daň na intelektu. Jednotlivé postavy víceméně trefně zobrazovaly předsudky spojené s lidmi toužícími po dokonalém těle.

Ukájet se dá různými způsoby... Ale smysl filmu se mi odhalit nepodařilo.

Nadále pro mě zůstává záhadou, proč scenáristicky a herecky dané produkce trpí značnou povrchností a šablonovitostí. Vztah gay páru se po třech letech nikam neposunul. Děj by zaplnit tak maximálně desetiminutový krátký film i se závěrečnými titulky. Vše zachraňuje představitel Fuse, který dokáže pracovat s mimikou a emocemi.

Sequel zkoumá, co by se stalo, kdyby...Ale jak klasik praví:"Kdyby byly v řiti ryby..." Klukům to sluší. Dospěli a vyspěli i po herecké stránce. I happy endu se romantici dočkají, jen trochu nečekaného.

Názorný příklad, jak může dopadnout hra na kočku a myš, když hlodavec vycení zuby.

Aaaaaa!!! ... Jedovato pozitivny ... ehm, bojim sa napisat film. Predstavte si ako sa ochotnicky spolok nedelnej katolickej skoly pokusi nakrutit celovecerak o ochotnickom spolku nedelnej katolickej skoly. S ustrednym gay motivom! Ze sa to neda? Ha - da! Dialogy a "scenar" a ku koncu aj hudba z tureckej telenovely, do ktorej niekto zakomponoval didakticky letak: "Moj Syn Je Gay". Ano, je to cele utesenucke a edukativne - "takto by to malo vo svete vyzerat" ... az na postavy, ktore bez mihnutia oka recituju vnutorne monology. A este k tomu strasne, ako v hysterickej prehistorickej groteske! Ale s trochou slabosti...

Když se při zpracování námětu s obrovským potenciálem dotknout se divákova nitra nesklouzne k přílišnému sentimentu a patosu, může vzniknout zajímavé dílko, jako v tomto případě. Hodně lidské, vřelé, upřímné a opravdové.

Za mě vlastně trochu zklamání, protože jsem zvyklá Dolana jako svého nejoblíbenějšího režiséra hodnotit jen 10/10. Je to zase něco trochu jiného, o čem Dolan ještě nemluvil a měl potřebu na to poukázat, což oceňuji, ale jako celek to moc nedává smysl a působí to nedodělaně.

Krátký film, ve kterém padnou snad jen tři slova a jinak je "ušit" formou filmových obrazů a hudby na mě zapůsobil průměrně a pojednává o jednom dosti rozšířeném chování mnoha mužů.

Tento příběh na bázi krátkého filmu si můžeme vykládat několika způsoby. Každopádně jsem myslel, že mě kraťas zasáhne více, než jsem očekával, kromě toho tápání na konci a sympatičnosti obou "Izraelců". Nicméně po překladu od Jiřika, kdy jeho titulky jsou vkusně sexistické, ne však hulvátské, musím dodatečně po druhém zhlédnutí hodnocení ještě zvýšit.

Hoci film zo začiatku sleduje hetero zápletku, v priebehu deja sa rozvinie aj celkom plnohodnotný gay motív. Ako typický Bergerov počin, príbeh sa nesústredí na "riešenie veľkých drám" za každú cenu, ale skôr na neuponáhľané a trochu ostýchavé túženie, objavovanie seba sama, hľadanie cesty k spriaznenej duši. To všetko zasadené do kontextu, v ktorom to nenápadné "dianie" prirodzene existuje, nekričí z neho. Sledujeme ozajstných ľudí, ktorí majú v prvom rade život - a citové iskrenie je niečo naviac čo sa do neho pridáva. Postavy sú ľudské a neumelým spôsobom sympatické. (Áno, mám na Bergera slabosť! :) )

Teplých muzikálov veľa nenájdeš. Tento je výnimočný v tom, že nie je presladený a rádioaktívne pozitívny. Naopak, kdesi počas filmu divák zistí, že nemá žiadne pozitívne postavy. Dokonca aj typoví "dobrí chlapi" (romantickí slušňáci "na vzťahy") sa ukážu byť svojím spôsobom odpudiví (konečne v nejakom filme!) a zloduch príbehu zasa zvláštne pochopiteľný. A to je len začiatok... V tomto je to naozaj osviežujúci počin. Divák ostáva v pomykove komu fandiť - a zisťuje že nikomu - preto sa film nesleduje ľahko. No je to krásna analýza gay vzťahov - ľúbostných aj v širšej komunite - všetkej temnoty za frázami a...

Vzhledem k původu natáčení jsem očekával minimálně skrytý podtext vyrovnávání se s minulostí, starými křivdami a nezahojenými ranami. Dočkal jsem se. Docela by mě zajímaly reakce diváků, kdyby si kluci prohodili role. Bylo by to minimálně "politicky nekorektní".

Často se mi stává, že při sledování thajské produkce zažívám déjà vu. Scénář poskládaný z osvědčených fragmentů, herci vybíráni dle stejného klíče. Děj se odehrává v podobném (identickém) prostředí. Tento seriál posunul danou produkci na "vyšší úroveň". Jedná se o přetočení nového díla. Bez nějaké přidané hodnoty, pokud za ní neberu přeobsazení debutujícími herci. Tady u hlavní dvojice bohužel díky topornosti nebyla cítit žádná chemie. Proto jsem se opět zaměřil na vedlejší postavy a byl jsem rád, že si nemusím překládat anglické titulky, i když jsem si uvědomoval, jak rozdílná je slovenština od češtiny. Dílko je to sledovatelné, ale...