Všechny recenze

Herectví je opravdu topornější. V tomto krátkém filmu chybí "to", co dokáže vnitřně připoutat diváka k ději, ale musíme si též uvědomit, že jsme v Asii, konkrétně v Indii a nemohou za to jen herci-neherci, ale především tvůrci samotní. A tak jako plamínek ohně může diváka, ne každého, pouze zahřát ta překrásná skořápka, vzhled Rohana (Raj Rathor) ...

Drama tradičního formátu stále funguje. I tehdy, je-li oblečeno do artového kabátku v retrostylu, přičemž prolnutí filmového a divadelního sdělení dojmy dále umocňuje. Toto prolnutí není ve filmu až tak nové, z filmů s gay dějovou linií si připomeneme třeba Private Romeo, netradiční a přesto skvostné ztvárnění Romea a Julie. Kolega předrecenzent míní, že Lilie jsou "jen pro úzký okruh diváků schopných při sledování i přemýšlet", já bych řekl, že jsou pro široký okruh diváků, kteří jsou schopni cítit. Doporučuji vřele.

Já musím také napsat kousek svého názoru - pro mě první 2 série jakž takž, u některých dílů jsem se bavil, ale jinak normální. 3 série a dvojice EVAK mě vážně vzala. Herecké výkony byly na jedničku, oběma jsem to věřil až do konce. Nakonec myslím oba dostali nejvyšší norskou filmovou cenu jsem myslím pochopil z rozhovorů s herci. 8 a 9 díl jsem skoro brečel s Isakem a ta scéna v kostele s Nilsem Bechem "O Helga Natt", to mě vážně sebralo ... pro mě jeden z nejlepších filmových/seriálových gay zážitků vůbec ...

I když postavami filmu jsou skutečné, velmi slavné osobnosti, deklarují autoři hned úvodem, že příběh je naprostou fikcí. Kdybychom byli velmi přísní, mohli bychom říci, že užití jmen Epstaina a Lennona je marketingovým trikem a parazitováním na jejich slávě. Nebylo by to ale tak zcela oprávněné, protože vztahy mezi Epstainem a jednotlivými Beatles musely být velmi mnohovrstevné a unikátní: něco podobného by autoři filmu bez tohoto konkrétního vzoru konstruovali a popisovali těžko. V každém případě jde o velmi citlivě vnímaný a podaný příběh o vztahu mezi mladým HT muzikantem a jeho jen o málo starším homosexuálním manažerem....

Naprosto úžasná věc, od první do poslední minuty. Oba herci v hlavních rolích jsou vynikající, věřil jsem jim každé slovo. Velmi působivé je neokoukané prostředí drsného yorkshirského venkova (bydlet bych tam tedy fakt nechtěl) a pohled na každodenní úmornou farmářskou práci. Ačkoli film je často přirovnáván ke Zkrocené hoře (proč ne, nějaké paralely tam jsou), mně spíš připomíná vynikající španělský film Ander, který je zde rovněž v databázi. Ubírám pár hvězdiček za určitou míru nevěrohodnosti, kterou vnímám ve scénáři, zvlášť v jeho závěru - nemůžu uvěřit, že tak vyrovnaný a atraktivní chlap, kterého představuje božský Alec Secareanu, by se zahazoval...

Názorný příklad vztahu, který i přes vzájemnou lásku nefunguje kvůli rozdílným očekáváním.

Víceméně souhlasím se Sašou. Na filmu je sympatická snaha neřešit "gay problémy", ale prostě normální život, na druhou stranu roztáhnout to na takovou délku nebyl dobrý nápad. Výrazně by pomohlo zkrácení o cca 20 minut. Přesněji řečeno vystříhání všech scén, kde se nic neděje. :)

Scénárista Nicolas Billon adaptoval vlastní divadelní hru, typickou konverzačku, a tenhle základ filmu je v mnohém znát. Anotace slibují, že uvidíme, jak si psychiatrický pacient hraje s lékařem jako kočka s myší, není to ale pravda: kočkou je autor a myší divák. Dlouho se zdá, že sledujeme bitvu o to, kdo má (pardon) větší koule: zda pacient, lékař nebo zdravotní sestra, což je po pár scénách nudné - kukaččí hnízda jsou po těch desítkách let okoukaná. Pak se děj přetočí v příběh nechtěného a nemilovaného dítěte, a bylo by to aspoň dojemné (když už ne objevné a poutavé), kdyby...

Nuda na dvě hodiny. Natočit nedramatický film o obyčejném životě dvou gayů není snadné. Skoky v čase tu nekonečnou nudu nezachrání. Ačkoliv mám německou kinematografii moc rád, tohle se opravdu nepovedlo.

Snad nejhorší film tady.

Famózní Xavier Dolan podává mimořádný výkon a hlavně díky němu se tak z filmu stává strhující hra na kočku a myš.

:3

Že máme s autorem (nejen filmovým) už opravdu počítat, to se většinou pozná podle toho, že opustí důvěrně mu známá témata své společenské skupiny, své generace, sebe sama, a začne vnímat a zpracovávat i témata obecně sdělná. Velmi rychlý růst Dolana-filmaře byl zřejmý s každým dalším jeho filmem, ale až s Mommy!, kde nahlédl do problémů rodiny s dítětem s ADHD, aspoň částečně nakročil mimo svět svých začátků. Bylo proto nesmírně zajímavé, kam se pohne dál. Nejspíš pochopil, že jeho filmařská zralost zatím předstihuje tu lidskou, a místo vlastního námětu sáhl po cizí divadelní hře....

Machovský tatík líp unese, že je syn drogovým dealerem, než kdyby byl buzna - hahaha... Ovšem v zemi, kde veřejné vraždění zvířat je oblíbenou a masovou lidovou podívanou, je takový humor asi možný. Přesto maminčino závěrečné "ty můj malej buzíčku" zahřeje.

Určitá míra exhibicionismu je potřebná pro práci před kamerou...Zde ale zcela vítězí nad herectvím. Výsledkem je střídání kulturistických póz spojených s odříkáváním textů.

André Téchiné má za sebou práci na 30 filmech v roli režiséra a na 31 jako scénárista. Mezi filmy s gay tématikou patří jeho Divoké rákosí k dílům mistrovským, zaujali i Svědkové, kteří zobrazují počátky pandemie AIDS ve Francii. Pozorovatelnou, naštěstí nijak obtěžující tendencí režiséra je jistá didaktičnost. Je to patrné i u filmu V sedmnácti. V první polovině máme pocit, že listujeme příručkou "Psychologie puberťáků snadno a rychle": divákovi jsou neustále přisouvány vysvětlivky zdánlivě konfliktního vztahu obou hlavních postav. Ten je vystavěn i na jejich odlišném společenském zázemí: Damien je milovaný jedináček v dobře situované francouzské...

Brian Jordan Alvarez dal dohromady partičku herců(kamarádů), kteří si čekání na vysněnou roli zkrátili účinkováním v jeho projektu. Seriál je koukatelný až na zbytečné citové výlevy.

Téměř až do konce jsem měl pocit, že lepší film jsem v posledních letech neviděl. Příběh není nijak nový: dospívání a coming out v malém americkém městě devadesátých let, obvyklé postavy, obvyklé situace. Ale vynikající vedení herců, kamera, hudba, atmosféra... Výběr herců a jejich práce jsou výborné, i vedlejší postavy jsou dobře prokresleny. Jako u mnohých jiných filmů, i zde je příběh formálně zabalen do policejního vyšetřování: scénárista tak obvykle šetří práci, čas a náklady tím, že části děje jsou odvyprávěny slovy a není třeba je točit. Zde však většina výpovědí děj naopak rozvíjí: vidíme události jednou tak, jak...

Bonito, místní skupina mladých gayů, natočila tři krátká videa s gayskými mikropříběhy v turisticky oblíbené oblasti Švábska, Allgäu - toto je jedno z nich. http://www.queer.de/detail.php?article_id=25105 Někde na pozadí můžeme cítit sympatizující podporu pánů hoteliérů a hostinských, kteří rádi povzbudí příliv dalších skupin turistů do svých podniků, a ani místní gayové se nebudou zlobit, když k nim dorazí nějaké nové tváře, a nejen tváře. Video je ohromně naivní a amatérské, zároveň ale milé, a hlavně nikomu nic nevnucuje. Hledáte partnera? Honem k nám do hor, a kdyby se vám čirou náhodou nikdo nelíbil, pořád ještě tu máme...

Název The Secret Kiss drobet upomíná na brakové romány a moc mne nelákal, až jsem si povšiml, že jde o dílko Richarda Mansfielda, od nějž jsme zde již mohli poznat o tři roky starší The Secret Path. Recenzi jsem tenkrát ukončil pocitem, že "Možná jsou cesty režisérova myšlení opravdu až příliš tajné". Tajný polibek sám o sobě tento pocit nemění, ale oba filmy pospolu už přeci jen nabízejí jakýsi společný klíč. Třeba jen tím, že jsme už zase v lese s nebezpečně vyjukávajícími tajemnými postavami, co juknutí, to svist tasené oceli... Děsy a běsi v hlubinách mysli...