Všechny recenze

Teatro Solíz, nejvýznamnější uruguayské divadlo, schované tak trošku za rohem hlavního náměstní Plaza Independencía s proslulým palácem Salvo a záznam představení z roku 2014 z na jihoamerické poměry malé zemičky (cca 3x tak velké jako Česko), která vznikla v minulosti jen hašteřením Portugalců a Španělů o tuto oblast, kde v prvních chvílích "zrodu" domorodci spapali každého bělocha, kdo se na tomto území ukázal, mě překvapilo. Kromě země původu (i když herecko-taneční duo je dosahem nadnárodní) se představení od jiných podobných liší také zvláštním způsobem "zpracování", nahotou a navíc bez jakékoli hudby (!), jen zvuky těl...

Režisér a scénárista Jakob M. Erwa dokončil film ve svých 35 letech a v obou z těch rolí vůbec není nováček. Jeho největšími vzory jsou prý Almodóvar a Dolan, a to je možná hlavní malér. Film má velké ambice, jenže všeho je v něm o kus víc, než je zdrávo - pro dojem, pro efekt, pro líbivost. Logika některých událostí a jednání některých postav kulhá. Všechno dorazí šílené klišé, jímž je děj uzavřen - vysvětlení, co že je "středem světa". Porovnejme s tím životnost Dolanovy mladické prvotiny J'ai tué ma mère, a bude jasné, že Erwa má zatím ke svému...

Taekwondo není podívaná pro každý den. Předpokládá diváka otevřeného, vnímavého a soustředěného. Berger se zde rozhodl předvést svůj filmařský kumšt zas trochu jinak, na filmu, kde se téměř nic neděje, a kde charakteristiky postav a jejich osudy poznáváme téměř výhradně z tlachání a zámlk mezi tlachy. Z oněch zdánlivě bezvýznamných a skoro bezobsažných rozhovorů, které se vedou hlavně k zahnání nudy v partě, která se dávno zná, všechno, co se dalo, už spolu prožila, a kde všechno podstatné už bylo řečeno. Partě osmi kluků, kterým i přesto je spolu dobře a jednou za čas se sejdou na kousku dovolené. Tentokrát...

Příjemný film, jehož příběh mě osobně až tak nezaujal. Psychicky labilní matka, komplikované vztahy...ale celkově se mi film líbil. Gay zápletka zde nehraje až takovou roli jako potřeba vyřešit rodinné problémy.

Pokud vás někdy zajímalo, jak dlouho spolu dva lidi vydrží mlčet, tenhle film vám na tuto otázku odpoví. Přes poměrné ticho, samotu, prostředí chudého homofobního maďarského venkova na mě film nepůsobil depresivně, ale díky vztahu, jestli se to tak dá nazvat, hlavních postav poměrně příjemně a uvěřitelně. Dokonce jsem několikrát zapomněl, že příběh nekončí happyendem, jak jsem se předem dočetl z recenzí a vlastně i oficiálního popisu. Otázkou tedy bylo jen jak moc unhappy. Ten konec mě mrzel, takhle jsem ho úplně nečekal, ale nijak zvlášť mě nepřekvapil. Teplý filmy prostě končej chladně. Co mě naopak trochu...

Toporné a schematické, stejně jako filmy provenience bývalé NDR/DDR. To, že se tu přetřásají sexuální zmatky mladého gay kluka, film v mých očích nijak nepovyšuje.

Jde o jeden z mých nejoblíbenějších filmů s gay tématikou. Možná by si zasloužil 10 hvězdiček, ale za ten konec jsem ochotnej dát maximálně 8. Už jsem si tak nějak zvyknul, že gay filmů s happyendem je jako šafránu (1 hvězda dolů), ale tady ten konec mně navíc trochu znepříjemnil pocit z hlavního hrdiny (druhá hvězda dolů). Jeho rozhodnutí mohlo ublížit mnoha nevinným lidem, a i když ho láska nakonec přiměla alespoň trochu pozměnit plán, na tom, že se choval jako naprostý idiot to nic nemění. A na tom, jaký to mělo dopad bohužel taky ne. Chápu, co ho k...

Syrové drama s neschematickým scénářem a famózním herectvím ústřední dvojice, především Josh O'Connor předvádí fantastický výkon. Druhá projekce, tentokrát na Mezipatrech, mi potvrdila skutečnost, že Na konci světa je FILM ROKU 2017.

Někdy filmu stačí nádherný vizuál a soundtrack na to, abyste z něj byli uneseni :) Celé mě to tak nějak dojalo a rozněžnilo, rozhodně za mě palec nahoru.

Skvělý film, který mě pohltil. Líbil se mi reálný příběh s hutnou atmosférou a herecké výkony hlavních představitelů byly také na jedničku. Mimochodem kdybych si to někde nepřečetla, vůbec bych si nespojila, že Max Riemelt (Kay) je ten samý herec, který hrál v Holky to chtěj taky to blonďaté sotva vylíhlé kuřátko, je skoro neuvěřitelné, jakou cestu za ty roky ušel a jaký chlapák z něj vyrostl :)

"Kraťas", který by klidně stál za to být plnometrážním, přirozený, věrohodný, výborný soundtrack.

Kdybych chtěl někomu vysvětlit, jaké to je, být gay, pustil bych mu právě tohle. BBC měla očividně týž záměr: vyslat dnešnímu divákovi upozornění, že gayové nejsou jen ti eklhaft upocení chlápci, kteří spolu někde ve křoví dělají věci, které "já bych nikdy nemoh", věci, které jsou proti pánubohu, boří tradiční rodinu, kazí děti, oslabují Národ (Rasu, Třídu, Revoluci...), a "ať si tohle zkusej dělat s migrantama, muhehe...". Rodí se nejen noví gayové, ale i noví homofobové. Současným homofobům je nutno čelit obrazem současných lidí, a to se tomuto filmu zdařilo výborně. I tím, že příběh zahajuje retrospektivou, což umožňuje...

Přihlížíme krizi manželství německého středostavovského páru, jejímž spouštěčem je pokus o sebevraždu sedmnáctiletého syna Milana. Při pátrání po motivech postupně vyvstávají jak mnohé nedořešené, kompromisem překryté neshody mezi manželi, tak i to, že Milan nikdy nebyl dítětem bez problémů, k čemuž asi přispělo, že soustředění rodičovské péče a lásky na jedináčka mu moc prostoru k utváření samostatné a zodpovědné osobnosti nedalo. Divák to ví už od počátku ze scény, v níž Milan vyprovokuje společnou onanii s HT kamarádem, při níž se neudrží a políbí ho. Rodiče si ale naplno uvědomí, že Milan je gay, až...

"Davide A. Hainesi, dnes je to za D, při příštím natáčení se zaměřte více na herce, aby text pouze neodříkávali a nepůsobili příliš toporně, na kameru, která často nezabírala scénu, na práci s osvětlením scény..."

Opravdu někdo pojmenuje svoje dítě Merlin? Naštěstí to Merlina asi nijak zvlášť nepoznamenalo a dokázal podat naprosto luxusní hereckej výkon. Nejen že je neskutečně okouzlující, je i uvěřitelnej. A na dobrých hereckých výkonech tenhle film docela stojí. I když příběh není nijak zvlášť originální nebo objevnej, přišel mi docela autentickej, Nemám na mysli přijetí vlastní homosexuality (o tom vím prd), ale ty problémy toho věku nezávisle na orientaci. Došlo mi to, když jsem si říkala, jak mohl bejt Milan tak naivní ve vztahu k tomu hnusnýmu voslizovi, a pak jsem si vzpomněla na sebe v tom věku.....

Film studenta pařížského lycea. V leckterém ohledu práce spíš ještě dětská. Zatím raději ne.

Jak ukazují i zdejší reakce, na Skrývané polibky se lze dívat ze dvou stran. Pokud pomineme širší souvislosti, jde o hezky natočený, obsazený i odehraný film kritický k homofobii. Mezi kvanty takových filmů, které byly natočeny za desítky let, patří určitě k těm dovedněji zpracovaným. Režisér je ostatně zkušeným harcovníkem v oboru TV tvorby. Tvůrcům se poutavým příběhem téměř podařilo zamaskovat záměr poučit, ba přímo vychovat, ačkoli k docílení toho záměru naplnili film až po okraj skoro všemi typizovanými situacemi příznačnými pro antihomofobní filmy. Možná, že nejen po okraj, ale i drobet přes. Jinak budou věci...

Černý snímek o sesterstvu vytočených holek, které se ke své matce a sestře při pověstném lámání chleba otočily zády. Sice míra vytočenosti dosahovala místy 10ti bodů z desetidílné škály, přesto mě tentokrát feminní chování nějak zvlášť neiritovalo a dalo se na film koukat.

Tak nízkorozpočtový film som ešte nevidel. Tu producent šetril doslova na všetkom. Ak odhliadneme od nízkorozpočtových hercov, lacného scenára a kanagomom zalepených úst nespočetnými mŕtvicami zasiahnutého "postihnutého" neherca, tak mohli aspoň nakúpiť zopár fľaštičiek glycerínu na umelé slzy pre Billyho. Alebo ho aspoň vyzliecť, keď už nič iné.... No tragédia!

Myslím, že to nebyla špatná čtená zkouška. Až to jednou natočí a začnou hrát, přidají k tomu výpravu, střih, světla, zvuk, hudbu a režii, rád se na to podívám...