Všechny recenze

Oceňuju hlavně srozumitelnost důvodů, proč se prezentovaní gayové a lesby nechtěli vzdát své (židovské) víry, i když hanobí jejich orientaci. Tvůrci chytře vybrali všeobecně srozumitelné argumenty jako pocity zakořeněnosti a sounáležitosti nebo blízké rodinné vztahy. Navíc zmínili i to, že "lidé mohou ovlivňovat B-ha, na tom stojí Dohoda" (v židovské víře). Samozřejmě tam ale proto byly i srdcervoucí momenty (pro mě především zpověď věřící lesby, která si v tradičním manželství ničila duši, protože se dokázala přemoct jen navenek a navíc se za ten život ve lži styděla i před B-hem/svým svědomím). Příběhy o konverzní terapii byly ale překvapivě tragikomické ("Kousal...

Bollywood bez pěveckých a tanečních "vsuvek" s minimálním dějem a slabšími hereckými výkony. Ovšem s důrazem na "estetické" zpracování snímku, nejen pomocí barevných filtrů a místy dramatického hudebního podkladu.

Typický festivalový snímek filmařských začátečníků. Filmů na téma AIDS není málo, a laťka je tak vysoko, že při snaze zpracovat téma nově nestačí zpracovat je jen "nějak jinak", ale hlavně "dobře jinak". Fatální diagnóza samozřejmě otevře komnaty, které by jinak byly ještě dávno uzavřeny, zvlášť v tomhle věku. Možná to byla knižní předloha a osudy konkrétní osoby (viz dedikaci), co asi tvůrce stáhlo do emocí, které jim znemožnily vyjádřit svá podobenství sdělněji. Takto vedení herci jsou viditelně bezradní, za pozornost ale stojí kamera a dynamický střih. Na IMDB přes silné téma žádné reakce.

Vtipný izraelský kraťas, který má být o "snění", ale s nadsázkou, a možná i bez ní, by to takto mohlo klidně být i v reálu ... A vlastně, ono to tak i je, existuje spousta chlapů s přítelkyní či manželkou a potomky, a přitom si užívají bokem s jinými muži ...

Americké "drámo"! Jako krimi příběh spíše podprůměr, jinak TV standard. Gay "téma" jsou rozmělněná a stokrát ohraná gay-klišé.

Velmi zvláštní snímek. Nejsou tam žádné hry, přehrávání, žádné velké drama. Příběh několika lidí a jejich životních osudů. Docela by mě zajímalo pokračování - tedy zfilmovaný osud pana Peabodyho a také následný život Lakeho. Film mě překvapil svou otevřeností a zároveň svou nenuceností.

Unter der Haut jde pěkně "pod kůži" a nabízí slušně zpracovanou sondu do niter manželů - rodičů tří dětí. Sice snímek, odehrávající se především v jejich vesnickém domku, působí divadelním dojmem...Konečnému výsledku to kupodivu prospělo, protože měnící se kulisy alespoň neodváděly mou pozornost.

To byl jen zdánlivý odskok až někam do středověku - ten tlak na "normální" život byl pouze explicitnější než v Soft Lad nebo En la gama de los grises. Vždyť se dokonce Áron (Z. Shtrauss) omlouval manželce (Tinkerbell), že "to zatáhl k nim domů"; což byla sice vedle Soft Lad jen metafora, ale ve výsledku stejně tragická. Kulturní rozdíl jsem viděl nejen v oddanosti víře, ale hlavně v mnohem rezervovanějším projevování emocí. Což bylo patrné zvláště u Árona, který byl ještě svázanější než Ezri (R. Danker). A ještě jeden rozdíl, i když u nás je spíš potlačen, než úplně nepochopitelný...

Působivé načrtnutí končícího milostného vztahu na pozadí judaismu.

Prapodivně nahozené a nikam nedotažené spojení tématu AIDS s parapsychologií. Sympatická je komediální stylizace, nesmyslná a nijak neobjasněná je však linie náhle se objevivších nadpřirozených schopností hlavního hrdiny.

Minimum dialogů sice dává vyniknout obrazové stránce filmu, ale ze začátku jsem měl problém orientovat se v jednotlivých postavách.

Láska dvou kluků se před válkou nevejde do formátu malého amerického města. Místo, aby je to semklo, týrají ty, kdo jsou nejblíž: sami sebe a sami sebe navzájem. Smutné. Některým to vydrží dodnes.

Opravdu rozpačité. Už zas buranské americké maloměsto ničí citlivého městského intelektuála, žádná žumpa není dost smrdutá, aby ho v ní bývalí přátelé a policajti nevymáchali, on však nakonec s pomocí ušlechtilé lesbické advokátky slavně vítězí, a zrádným lumpům už pak zbývá jen údiv, že ani ty morální facky, které jim dluží, jim nedá. Že ten největší homofob se nakonec ukáže být deviantem, je tak samozřejmé, že to ani není zvlášť rozvinuto, bylo to přeci dostatečně vysvětleno v jiných filmech. Základní půdorys je opravdu šílené klišé. Na druhé straně dokonale profesionálně odvedená práce režiséra, kamery i herců. ...

Mělo by to být něco jako povinná školní četba pro všechny mladé gaye.

Na izraelský film překvapivě neinvenční, nezajímavé, zbytečné. Pouhé školní cvičení, které nedávalo moc příslibů, Alon po tomto filmu režíroval už jen jeden další, rovněž krátký.

Neuvěřitelné. Film, který dojímá, nepokrytě o to usiluje a přesto (téměř) neuráží, přesto je (téměř) upřímný a (téměř) uvěřitelný. Zvláštní ocenění náleží za výborně zachycené kvokání a kdákání mladé i dospělé ženské drůbeže. A taky za docela realisticky vykreslený gay pár. Kluka, který se Ondřejovi tak líbí, bychom měli někde odchytit, zabalit do škatule, ovázat mašličkou a doručit Ondrovi až domů - za ty výborně přeložené titulky ke spoustě filmů.

To byla na rozdíl od Soft Lad očividně áčková produkce, i když je ironie, že bylo též vidět, že Chile je daleko chudší země než Velká Británie (přitom hrdinové pocházeli ze stejné - střední - vrstvy a film se odehrával v hlavním městě). I drama bylo propracovanější, ačkoli nedošlo k tak vypjatým scénám jako v tom britském. Otázka ale je, jestli je přijatelnější jasné, i když papírové rozuzlení, nebo reálnější vyznění do ztracena, přesněji do téměř titulní šedé zóny (tedy je i míra gay obsahu dle mého akorát). Přitom chilský film měl jednoho aspoň sympatického gaye ("Myslel jsem, že všichni...

Zajímavé, jen je dobré znát kvůli souvislostem i původní film Rosy von Praunheim, o němž se tady diskutuje.

Zmatečný film o mladíkovi, který hledá sex a do toho ještě bůhvíproč plete Ježíše.

Vytěžování církevních pedofilních skandálů je už dost únavné. Zdálo by se mít logiku, že kritizována je právě organizace, která se hlásí k vysokým mravním hodnotám. Kdyby se ale k podobným hodnotám nehlásila i většina jiných organizací pečujících o mládež, kde dochází ke stejným případům - školy, organizace mládeže, zájmové kroužky. Soustředění pozornosti jedním směrem ukazuje spíš, než zájem o ochranu obětí, zájem získat politické body (zvlášť u US filmů je motivace pravolevým bojem téměř neskrývaná), a zejména vysoké odškodné a vysoké honoráře advokátů: hlavně u katolické církve je kde brát, na rozdíl od škol a mládežnických spolků. Právě kvůli jednostrannosti...