Recenzi napsal/a petr12

Docela si dovedu představit hrdost některých gayů na úspěch, kterého dosáhl někdo z "komunity". Jako když naší hokejisté vyhráli v Naganu. Vzpomíná se na vítězství dodnes a nadále bude. Líbilo se mi odkrytí zákulisí wrestlingu, který je hrou a hlavně show s danými pravidly, které se Cassandro rozhodl úspěšně změnit. Samotný osobní život se vlastně podobal mnohým jiným. Neúplná rodina, matka - nejlepší kamarádka, otec - ignorant, ženatý milenec...V roli však doslova zazářil Gael García Bernal, kterého můžu a tak jsem s lehkostí přešel dějovou šablonovitost a vlastně i plochost.

Quique je...klasický macho zakládající si na vzhledu, dobré pověsti a uznání. Když sexuje s chlapy, ale nelíbá se s nimi, tak přece není gay. První polibek však náhle mění pravidla hry s musí se rozhodnout, zda nabízenou šanci využije a nebo ji nechá odletět.

Pozor, na palubu vstupuje letuška 1. třídy - Terry. Charakterově plochý jako přistávací dráha. Krajně nesympatický jájínek, kterého konečně pustili před kameru a on se všem rozhodl ukázat svůj talent. Asiaté mají pitvořící se tetičky, Američané - Terryho. Zkrátka...Je to šílený úlet. Zasmějete se z úleku, co vše lze natočit a nebo na účet druhého.

V úvodní části odehrávající se v sedmdesátých letech, zachycující zrod osudové lásky, se předvedl Ozpetek v plné síle. Zase dokázal dokonale zachytit dobovou atmosféru, precizně vykreslit jednotlivé postavy, děj a vhodně dávkovat hnutí duší a srdcí. Opět se mi dostal do hlavy a říkal jsem si, že bych měl konečně navštívit Řím. On to město jednoznačně zbožňuje. Teprve až posuny v čase mi daly vydechnout a začal jsem přemýšlet nad vhodnějším scénářem kvůli směřování, které jsem si nepřál. Samotný konec mi v hlavě hodně dlouho rezonoval a pomohl pochopit cestu, kterou se děj ubíral. No a úplný závěr do všeho...

Není výjimečné, že produkce loví mezi hvězdami k-popu. Minimálně jejich publikum si je najde. Pohled do zákulisí továrny na idoly byl hodně zjednodušený. Několik pasáží, při kterých se jen o proběhnutých akcích mluvilo, zbytečně poukazovaly na chybějící peníze. Škoda, že klučičím představitelům chyběl výraz. Působili uměle i díky silné vrstvě makeupu. Klidně mohli mít celou dobu nasazené škrabošky. Občas byli až jakoby kreslení. Hudba vlastně do konceptu zapadla. I na výplňové lalala došlo. Zkrátka takové navoněné...nic.

Mike Spears se zařadil do početné skupiny multitalentů. Na rozdíl od mnohých svoji prvotinu zvládl bez vážnějších přešlepů. Nabídl osvědčený koncept dvou protikladů pocházejících z různých sociálních skupin. Při výběru herců vybral typy lidí, které vystihují představu o typických Američanech. Někteří působili autenticky, jiní škrobeně. Písničky korespondovaly s dějem, zpracování odskočení si na taneční parket mi nevyhovovalo. Mohli show předvést na místě.

Nádherný seriál zhmotňující sílu přátelství. Plný (ne)obyčejného lidského porozumění, empatie, touhy pečovat o toho druhého. Občas hraničící s usurpátorstvím. Samozřejmě i s tradičními nedorozuměními a komunikačními bariérami, ovšem z jasných důvodů. Klidně bych zašel s kluky na pivo.

"Přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel..." Tento úryvek z písně Sametová od Žlutého psa vystihuje minimalistický děj o setkání dvou nejistých duší, které se navenek projevovaly odlišnými způsoby. Majetnickými manýry a v druhém případě zakřiknutostí. Pod zdánlivou dějivou povrchností se sice ukrývá určitá hloubka, ale není dostatečně průbojná, aby zaujala širší publikum. Těžko hodnotit herecké výkony vzhledem k ději. Samotná interakce je spíše o oťukávání. Pokud hledáte píseň k probuzení, mohu vřele doporučit tu z úvodu. Ta vás rychle dostane z postele, jak je agresivní. I s odstupem času ve mně převládají smíšené pocity. Přitom si...

Když je vám -náct, vnímáte většinou jinak, než když patříte do kategorie -cetiletých. BL produkce zkrátka cílí primárně na tu první kategorii. Phumjai se pohybuje s jistotou v online prostoru. Srážka s realitou je pro něj hodně ledovou sprchou. Yang si nemůže dovolit luxus v podobě vznášení se na obláčku. Souhrnu neodkladných událostí ty dva svádí dohromady. Zpočátku chaotický děj získává mantinely. Ovlivňují jej závazky vůči sponzorům. Nejvíce tím trpí konec. Kluci jsou vybráni dle osvědčeného klíče. Phimjai-ovo řehtání se zavřenýma očima bylo...trapné a rušivé. Ale je to jen o vkusu každého soudruha.

Chao Hsueh-Ping je člověk na "sklonku života", který přes padesát let touží opět se setkat s (reinkarnovaným) milencem Hung-em. Pokud tedy hrob v rodné vesnici patří právě jemu. Naráží na jeho věrnou kopii z mládí -Ting-a. Současnost se střídá se třemi časovými rovinami bez solidního objasnění reálií. Místy působí zmateně, stejně jako postava Chao Hsueh-Ping-a. Chápu jeho posedlost, i když může působit pro některé jako stalker.

Z dnešního pohledu se jedná už o retro snímek ze země, která dnes vypadá odlišně a je mnohem vyspělejší. Sice se nejedná o milostný snímek dle šablony...a žili spolu šťastně navěky, ale jejich vývoj vztahu je i tak zajímavý. Žít s divokým dítětem je plný zvratů. Oba hrdinové jsou naprosto přesvědčiví a vlastně tím hlavním magnetem ke zhlédnutí.

Kategorii, do které spadá i tento film, soukromě označuji za projek nadšenců točících vlastní dílko s vypůjčenou technikou na pár dní a několika nápady v hlavě. Děj je syrový, ale díky několika závažným odhalením u mě lehce ztrácí na věrohodnosti. Tak závažná témata stojí za hlubší objasnění. Dovedu si představit i reálné soužití obou herců, kteří rozhodně netrpí ostychem při intimních scénách. Škoda té vtíravé kamery.

Příběh hned od startu nasadil vysoké obrátky, které vydržely až do samého konce. Akce střídala akci. Prostoru pro nadechnutí se a srovnání si myšlenek moc nezbývalo. Chaos vyvrcholil v závěrečné části, kdy přerostl bohužel až ve frašku. Chemie mezi kluky byla spíše z kategorie bromance. Nevýrazná, ale vzhledem k vyprofilování hlavních postav, adekvátní. Bez viditelného vývoje. Šlo přece v první řadě o hudbu. Kluci byli nemastní, neslaní. Ale mládí, pěkní a doufám, že i vymydlení a navonění. Podle mě ale spíše namydlení.

Samotný počátek se stále opakující se frází "sorry, sir" nenavodil moc příjemnou atmosféru. Následovalo klasické řetězení "srdcervoucích scén" doprovázených tklivou hudbou snažící se zapůsobit na divákovy city. NJN. Klasika. S tím jsem počítal. Aspoň se podařilo závěrečné překvapení. Prostě ryzí pinoy produkce.

Vidím to úplně v barvách. Producent se v době stávky scénáristů a herců po letech podíval do nejspodnějšího šuplíku a vytáhl z něj zapomenutý scénář, který ještě nezrealizoval do filmové podoby. Prošel si diář s pár nestávkujícími herci toužícími po jakékoliv práci a zavolal jim. Tak spatřil světlo světa tento "klenot". Kromě taneční scény a samého závěru se jedná o totální úlet.

Štípněte mě někdo a probuďte z bláznivého snu. Nebo jsem to viděl na vlastní oči? To byla ale k.o.k.o.t.o.v.i.n.a. Nějakým záhadným způsobem mě docela pobavila. Rozhodně laťku, co je možné ještě natočit, posunula o stupeň nahoru.

Pinoy snímky velice často sází na erotickou notu, která je i zde patrná. Hodně tedy záleží na vkusu jednotlivých diváků. I zde sledujeme proměnu hlavního hrdiny v lepšího člověka. V tomto případě ale s jedním, velice milým, ozvláštněním. Malým synovcem, který celý film rozzářil.

Když trojrozměrný trojúhelník postavíte na jeho vrchol, je jasné, že se musí položit na jednu z jeho stran. Může se při pádu i rozbít. Passages je sice o třech lidech, mají však společný jen jeden bod. Znuděného režiséra, který svojí zpruzeností zamořil celý film a nechal ve mně nepříjemný pocit.

Mám rád víkendová setkání přátel. I v tomto případě je to "tlachárna" spojená s vysokou mírou alkoholu v krvi. I zde se vytahují kostlivci ze skříně. Místy je atmosféra hustá a celý snímek působí spíše depresivně. Rozdílný přístup ke smrtelně nemocnému je pro mě tím nejzajímavějším atributem. Plus civilní pojetí celého díla.

Jihokorejci chodí na pohovory, popřípadě první den do práce, podle BL produkce, za minutu dvanáct, nebo až při odbíjení dvanácté. V práci sedí před monitory, na kterých je stále stejný obraz, neustále tlachají, jednají v zasedacích místnostech a pracují naplno až těsně před uzávěrkami. Abych nezapomněl, pijí pivo po hektolitrech. Our Dating Sim je vlastně taková tuctovka na část dne, kdy nechcete moc přemýšlet.