Hidamari ga Kikoeru / I Hear the Sunspot (2024)

Tento seriál jsem sjel ve dvou dnech. Bylo to hodně dojímavé s úsměvnými chvilkami, typicky Japonské, ale ne zase přehnané. Oba představitelé to hráli moc hezky. Koheiovy smutné oči byly hodně uvěřitelné a Taichi to byl fenomén. Hyperaktivní kluk, kterému ale hodně chybí láska a Kohei zase dlouhou dobu sám. Kdo to zažil, kvůli nějakému handicapu, ať tělesnému nebo společenskému, ví, jak to je těžké a jaké zdi si člověk kolem sebe postaví a jak je těžké je bourat. A to se Taichimu dařilo jeho přímostí, upřímností a dobrým srdcem. Moc mě to vzalo a hodně jsem si to užil. Určité by lechtivější scény s tak hezkými herci byly zajímavé, ale vůbec tady v silném příběhu nechyběly.

Kdo viděl a oblíbil si stejnojmenný film, neměl by si nechat ujít seriál, který dovyprávěl, co ve filmu nebylo. Vášnivé scény a žhavé polibky nečekejte a upřímně řečeno, vůbec mi tam nechyběly, vztah mezi hlavními postavami je založen na něčem jiném, ale tím čistší a silnější je. Oba kluci to zahráli na jedničku a já s úsměvem mezi slzami čekal, jak to dopadne. No...uvidíte sami.

Seriál I hear the sunspot je nádherně klasicky japonský. Někoho nejspíš bude zlobit, že je to možná trochu moc nevinné a kdy už konečně…
Japonci ale umějí zahrát na city a těmi je tento seriál nabitý. Propadl jsem hereckému výkonu Kobayashi Toranosukeho, který hraje Taichiho. Všimněte si jeho mimiky, to jsem ještě neviděl. Stojí za to si některé scény přehrát víckrát. I ostatní herci, byť v menších rolích jsou skvělí. Příběh je silný, hluboký a dojímavý, ale můžu slíbit…