Recenzi napsal/a Blesk

Na film se nedívá úplně snadno, hlavní hrdinové nevypadly z titulních stran lesklých magazínů, tempo vyprávění je pomalé, chvílemi až skoro trýznivě, zachycení pocitů a váhání přebíjí dějovou linku. Přesto si cením snahy poprat se s tématem milostného vztahu učitele k dospívajícímu klukovi, přirozeného zachycení intimních situací bez filmařských klišé. Diskusi některých recenzentů na téma do kolika let jsou v kterém státě mladiství pod zákonem, považuji za irelevantní.

Nádherný film o obyčejných věcech, znovu jsem si při jeho sledování uvědomil propastný rozdíl mezi evropským a americkým vnímáním světa a hlavně mezi evropskou a americkou kinematografií, která si tolik libuje v zajetí kultu umělé krásy. Ačkoliv se tady neřeší nic světoborného, "jen" jeden klukovský coming out, každodenní konflikty mezi otcem a jeho dvěma dospívajícími kluky či příprava sportovního týmu na závody, film si vás podmaní upřímností, věrohodností a pravdivostí každičké situace, dialogu i hereckého projevu.

Sympatická rodinná komedie s uvěřitelnými hrdiny. Oba gayové nejsou žádní nabušení krasavci, ale normální kluci. Ačkoliv to vypadá, že jde "jen" o oddechovou zábavu, materiální (a vztahové) problémy, které řeší rodiče ústředního hrdiny, jsou sakra vážné a nepříjemně aktuální.

1. řada: Příjemné překvapení! Z prvního dílu jsem byl trochu rozpačitý: ti chlapi mi přišli moc rozháraní, příliš fousatí a neseriáloví. Postupně jsem pochopil, že jde o záměr vytvořit civilnější, životem ušmudlanou variantu QAF, kde se hrdinové budou chovat jako lidi, a ne jako oživlé modely z lifestilových magazínů. 2. řada: Po zhlédnutí prvních dvou dílů druhé řady jisté rozpaky. Jako by tvůrci nevěděli, kudy dál, zabředají do čím dál nereálnějšího světa plného mužných gayů, kde snad ani neexistují heteráci. Neříkám, že to není docela hezká představa, ale poněkud odtržená od reality. Občas mi vadí užvaněnost, ne vše se...

Recenze americké verze QAF od petvalda je hodně nemilosrdná, ale v mnohém souhlasím. Přiznávám, strávil jsem u seriálu dost hodin, hezky se mi na něj dívalo, je to zábavné, veselé, nablýskané, spousta více či méně atraktivních kluků a chlapů, ale s realitou se to potkává jen čas od času. Pokud máte chuť nechat se unášet proudem vystajlované televizní zábavy pro disko-gaye, pak nemůžete být zklamáni.

Nic extra jsem nečekal, ale navzdory předvídatelnému ději mě film od začátku do konce bavil zručnými mísením komických scén s vážnými, reality s nadsázkou. A proč to nepřiznat - hlavní hrdina v podání René Alvarada je tak nádherný, milý a sympatický, že už kvůli němu stojí film za opakované zhlédnutí.

Příjemný film o partě gay-přátel, která se sejde na víkend v nádherném baráku uprostřed divoké přírody. Ačkoliv zpočátku na vás skoro všichni účastníci akce působí dost nesympaticky, postupně zjistíte, že si k nim nacházíte cestu a pro každého máte špetku pochopení. Některé motivy (rozchod dvojice, která vlastní víkendový dům) jsou bohužel trošku na vodě a některé dialogy šustí papírem, ale i tak jde o lehce nadprůměrný, čistě na gaye zaměřený film.

Omlouvám se, budu osobní, ale pro mě ten film zavání kýčem, vadí mi sladkobolně poetizující ladění i jemně nahozený příběh-nepříběh o mladém tanečníkovi, který si prochází coming-outem. Vlezlá hudba a především ukázky moderního tance se všemi jeho klišé vazeb a póz, uf, to je pro člověka, který se léta motal kolem baletu, nestravitelné sousto. Kluci jsou to ovšem hezcí s nádhernými postavami, zvlášť Theo, který hlavního hrdinu svede, ale to je tak všechno. (A mimochodem i ta přeestetizovaná milostná scéna je pojatá spíš jako vlezle líbivý balet, než jako sexuální akt...)

Hezká koláž různorodých filmů s gay-tématikou. Zvlášť utkví bezdějový norský o dvou nahatých klucích na skateboardech, animovaný americký o nabušených hercích chystajících se na premiéru gay-muzikálu či španělský o tom, že není snadné vypudit z hlavy starou lásku, i když nová už je na dosah. (P. S. Snad jsem země vzniku zmiňovaných kraťasů postřehl správně...)

Nádherný film, který odzbrojí autenticitou obou hlavních postav a vůbec každého detailu. Intimita, něha a smutek, to vše je Weekend. Takřka neuvěřitelně na mě působí, jak přirozeně se dokáží chovat herci před kamerou.

Na svou dobu mimořádně odvážný film, žádné obvyklé spojování gay-tématiky s krimi zápletkou či s přehlídkou psychopatologií, ale delikátně vyprávěný příběh coming-outu ženatého lékaře. Nechybí ani vkusně natočené milostné gay scény. Nadbytečné jsou jen monology hlavních postav vyprávěné přímo na kameru. Naopak vysoce cením smířlivý, optimistický závěr.

Komorní příběh o setkání dvou cizích mužů, Američana s Italem, které spojuje pouze "ten třetí", tedy jejich nedávno zesnulý společný přítel. Nijak originální téma zpracované se záměrným, paradoxně snad přímo okázalým minimalismem. Ačkoliv režisér se snaží zasáhnou diváka citově, jeho film na mě chvílemi působí takřka sterilním dojmem. Ital Andrea (Alessandro Calza) je ovšem tak krásný, že už kvůli němu stojí zato si Ciao pustit.

Strhující, neobvyklý příběh fatálního setkání gay a hetero (nebo bi?) kluka, kteří k sobě nesnadno hledají cestu, ale jejich vztah je přesto pohltí a poznamená na celý život. Nádherné homoerotické scény a dokonalá práce kamery, která jakoby přímo opěvovala krásu chlapeckých těl. Téma osudové lásky se místy plynule, místy možná trochu násilně prostupuje s tématem odchodu ze světa a smrti. To vše v přízračných kulisách současného Hongkongu. Jen ten nastavovaný několikerý konec bych poněkud zredukoval, ale přesto jde o mimořádný filmový zážitek.

Předešlý režisérův film Permanent Residence byl podle mě o něco zdařilejší, víc mě strhl propojením tématu lásky gay a hetero kluka s úvahou o pomíjivosti a smrti. Ale rozhodně i Amphetamine vás upoutá, a to jak neobvyklým propojením reality se snovými scénami vrcholícími v psychedelickém závěru, tak vytříbenou estetikou a citlivým zobrazením krásy mužského těla.

Přenesení shakespearovského dramatu do prostředí americké armády považuji za originální nápad, navíc citlivě filmově zpracovaný. Prolnutí klasické zápletky se soudobými reáliemi a motivace jednání hlavních postav v kulisách kadetní školy působí bohužel scénáristicky nedotaženě, místy až kostrbatě. Kluci ve filmu zcela přirozeně přejímají i texty ženských postav, aniž by se přitom uchylovali k vykroucenému přehrávání. Píseň při závěrečných titulcích v podání "Julie" - Matta Doyla je úžasná a úžasně interpretovaná.

Pozoruhodný příběh dvou krásných gangsterů, kteří se mají rádi víc než jen jako kamarádi... Vzrušující drama s poněkud rozvleklou střední částí a grandiózním závěrem plným pocitu zmaru. Jediná věc, která mě iritovala, byl hetero-úlet jednoho z hrdinů, navíc právě sexuální scény s milenkou byly podstatně explicitněji zachycené než milostné okamžiky mezi oběma muži. (Což bývá bohužel běžné i v jiných filmech s gay-tématem, jako by se tím tvůrci chtěli "omluvit" většinovému divákovi...)

Krásný gay-film z poměrně neobvyklého prostředí bahamských ostrovů. Téma vyostřené netolerance a nesnadného c-o dostává v atmosféře převážně černošského světa ovládaného křesťanskou ideologií další rozměr. Oba hlavní hrdinové uvěřitelní, netuctoví, přitažliví.

Skutečně milá, místy dost vtipná italská komedie na tisíckrát prověřené c-outové téma. Tvůrci netlačí na pilu, hlavní hrdinové jsou sympatičtí (zvlášť mladičký Španěl je neodolatelně pohledný), takže proč ne.

Pro mě trošku ubíjející podívaná. Hlavní hrdina (dlužno uznat, že ve velmi autentickém podání dánské filmové gay-hvězdy) se točí v bludném kruhu podivného vztahu stále se zmítajícího v extrémních polohách ano-ne. Vidět se to dá, i když já jsem si film musel pustit na několikrát, abych ho zhlédl až dokonce.

Sympaticky nenápadný film o ničem jiném, než o pomalém, nesnadném sbližování dvou mladých kluků uprostřed současného Berlína. Minimální děj, hezká hra s atmosférou, s detailním zachycením rozpaků, trapného přešlapování a nevyřčených otázek...