Recenzi napsal/a Blesk

Nic převratného, ale příjemný gay film, jehož největší předností jsou vkusně natočené erotické scény.

Vynikající životopisný film o osudovém střetnutí dvou geniálních básníků. Krutý, nemilosrdný, a přece plný poezie a vášně. Nejlepší role DiCapria.

Přidávám se k takřka jednomyslné chvále na tento malý velký film! Fascinuje mě, na jak omezené ploše dokázali jeho tvůrci odvyprávět velký, hluboký a poetický příběh.

Knížka vyšla záhy po převratu 89 (původně však, to ještě jako samizdat, v roce 1987). Dost tehdy překvapila otevřeností, upřímností, a přímočarým humorem, s nímž líčila zážitky dospívajícího gaye, jeho rodiny a kamarádů. Ač je její poetika tak trochu poláčkovského rodu, rozhodně jde o práci mnohem povedenější, než jsou plagiátorské prózy "budžesovky" Douskové. Jediným mínusem prvního oficiálního vydání Paciček bylo velké množství tiskových chyb, které svědčily o poněkud překotném vydání. O Václavu Baumanovi mi není nic známo, prý šlo o pseudonym a pravá totožnost autora nebyla nikdy (?) odhalena. Škoda.

Šokující film, zvlášť uvědomíme-li si dobu vzniku. Nikoliv ve smyslu erotickém, ale v absolutní otevřenosti při zobrazování skupinky gay přátel (či pseudopřátel) a při konfrontaci jejich životních postojů. Gay život pravdivě a bez iluzí. Vynikající herecké výkony!

Pro mě jeden z nejhorších českých filmů posledních let. Při jeho sledování jsem většinu času zažíval pocit trapnosti a studu. Nad čím? Nad falešným, nevěrohodným scénářem, který šustí papírem a s životní realitou nemá nic společného. Nad rádobyduchovním obsahem, který se režisér do svého filmařského hokus-pokusu snažil implantovat (učitel v kostele, triviální symbolika loďky, kopání studny, rodícého se telete), nad rozpačitými hereckými výkony (toporní vesničtí neherci versus věčně uslzení profesionálové, a to mám Pavla Lišku velmi rád, ale tady jsem mu holt ani na okmažik neuvěřil, že je gay, který se trápí svou jinakostí a je osudově přitahován k pohlednému...

Milý oddechový film s přiměřenou dávkou idealizace. Ale jak napsal jeden z posuzovatelů: zdůrazňování heterosexuality, respektive ne-homosexuality ústředního hrdiny vyznívá příliš nuceně, jako ústupek většinovému divákovi...

Typický produkt české kinematografie posledních let. Pár lepších vtipů zabíjí místy křečovitá snaha o humor.

Myslím, že před každým Felliniho dílem musí filmový fanoušek v úctě smeknout. A není tomu jinak ani u Satyriconu. Ve své překvapivé vizi antického světa (tak vzdálené komerčním velkohubým superprodukcím) nezůstal režisér nic dlužen pověsti originálního tvůrce, který umí donekonečna překvapovat výtvarným viděním, choreografickým citem pro aranžmá každé scény, propojením vizuální a zvukové stránky filmu, prolínáním ošklivosti a krásy... Ačkoliv gay motivy bychom v jisté míře našli obsažené ve více Felliniho filemch (Darmošlapové, Sladký život, Casanova), právě v Satyriconu se dostaly do popředí nejvíce a tvoří vlastně základní dějovou osu.

V tomto případě se přiznám k jisté nekritičnosti, ale Sommesturm mě i při opakovaném sledování naprosto okouzluje svou autentičností. Problém coming-outu se tady zbytečně nedramatizuje, ani neidealizuje. Představitelé dospívajícíh kluků a holek působí spontánně a věrohodně. Režie zdárně balancuje na čáře reality, "poezie všedního dne" a humoru. Milostné scény zasazené do rámce letní přírody u jezera jsou zachyceny vkusně, a přitom bez naturalismu i bez obvyklých poetických klišé. (A jen tak mimochodem: se špetkou závisti nelze nezaznamenat podstatně vyšší míru emancipace u našich německých sousedů, co se otázek citově-sexuálního sebeuvědomění týče.)

Příjemná romantická gay oddechovka, porce sentimentu se drží v rozumných mezích, hlavní hrdinové krásní, přímořské exteriéry taktéž.

Jedno ze špičkových děl světové kinematografie. Gay motivy jsou ve filmu sice vedlejší, ale příběh o silném přátelském poutu dvou outsiderů uprostřed velkoměstské džungle to mnohonásobně vynahradí. Herecké výkony Voighta a Dustina Hoffmana jsou nezapomenutelné! A ostatně pohled na vypracované Voightovo tělo taky. :-)

Já bych před tímto filmem varoval. Z počátku se rozvíjí docela slibně, ale záhy se z něj vyklube z prstu vycucaná historie tří uprchlíků, z nichž jeden je gay zamilovaný do baskického teroristy-separatisty. Právě tato klíčová linie působí nejvykonstruovaněji, místy nevíte, zda je režisér tak poťouchlý a chce si s divákem jen hrát. Leč nakonec ke své hrůze zjistíte, že to vše bylo míněno vážně. Osobně bych tipoval, že režisérovým vzorem je Pedro Almodóvar, ale tam, kde je Almodóvar vtipný, hravý a originální, zůstává tvůrce tohoto filmu jen upachtěný a těžkopádný.

Pokud máte rádi beatnickou poezii a speciálně tu Ginsbergovu (já tedy rozhodně ano!), pak pro vás bude tato útlá knížečka určitě zajímavá. Výborný prostředek k dotvoření si obrazu o svobodomyslném básníkovi, který po celý život neváhal demonstrovat svou sexuální, občanskou a politickou svobodomyslnost.

Žádný barvotiskový obrázek, ale věrohodné zachycení zákulisí legendárního Woodstocku a vůbec celé dobové atmosféry (aspoň pro mě u tohoto filmu podstatnější, než to že hlavní postava je gay). V podtextu trochu smutku nad dávno odvátými časy, kdy ideály všeobjímající lásky a pacifismu hýbaly světem.

Příliš komerce, málo myšlenek.

Pro ty, kdo měli (mají) velkého českého herce Eduarda Cupáka rádi, je to povinná četba. Ale vřele doporučuji všem.

Vrcholné dílo italského filmu, a zároveň značně extrémní filmový zážitek. Dnes možná ještě o několik stupňů aktuálnější než v době vzniku. Stupňující se pocit úzkosti a gradující zvrhlosti, které se na diváka neúprosně valí, však nejsou samoúčelné. Naopak. Je to zoufalý výkřik nad zmaterializovaným světem, kde člověk se stává pouhým předmětem, nástrojem k ukojení toho, kdo má moc. Jeden z kritiků kdysi Saló označil za nejkrásnější Pasoliniho film a měl svým způsobem pravdu. Stejnou pravdu má i ten, komu ta podívaná připadá nesnesitelná, trýznivá a hrůzná.

Znamenitá je Arenasova knižní předloha, ale filmová verze za ní nijak nezaostává. Silný příběh perzekuovaného kubánského spisovatele, fantastický Bardem v hlavní roli, dráždivá směs poetického, politického a existenciálního filmu v duchu magického realismu. A ten dusný, depresivní závěr, kdy se hrdina ve "svobodné" Americe namísto předpokládané radosti dočká jen rozčarování a smutku... Nezapomenutelné! Doporučuji vidět víckrát.

Moc jsem si vždycky přál tenhle film vidět, protože Půlnoční kovboj prakticky ze stejné doby a od stejného režiséra mi učaroval a považuju ho za jeden z nejlepších amerických filmů všech dob. Bohužel, navzdory gay-tématu (milostný trojúhelník mladého krasavce, a jeho staršího milence a milenky) bych tento snímek zařadil spíš do kategorie "zajímavý" než "výborný" nebo dokonce "mimořádný".