- Filmy
- Filmobanka
- La caduta degli dei / The Damned (Götterdämmerung) / Soumrak bohů (1969)
La caduta degli dei / The Damned (Götterdämmerung) / Soumrak bohů (1969)
-
Popis souboruVelikostTypStažení
-
La+Caduta+degli+dei.zip
České titulky, ,31 KB
29
Základní informace o filmu
Sekce a rozdělení filmů
Tagy
Moc a bohatství rodu von Essenbeck zůstalo nedotčeno, i když Německo prohrálo válku a následovala deprese. Teď je rok 1934 a baron svolal svou rodinu na večeři. Tato příležitost přivede do jeho domu i sestřenici, která právě vstupuje do nacistické strany. Doprovází ji manažer baronovy společnosti. Dvě malé dívky v salonu recitují verše a pak si Martin se sestřenicí hrají na schovávanou. Náhle se ozve výkřik. Baron byl zastřelen pistolí jejich otce a otec prchá...
Monumentální - a přesto komorní Viscontiho filmové podobenství dekadentního věku první poloviny 20. století, nástupu nacismu coby hnací civilizační síly se silně destruktivním kulturním a sociálním přesahem, mezní situaci novodobých západních dějin, kdy duchovní i morální úpadek postihuje všechny - elity i obyčejné lidi... Symbolické kabaretní německy zpívané kuplety, při jejichž interpretaci mrazí, defilé oněch ,,plavovlasých bestií, o kterých mluvil už Nietzsche, ona tíha zmaru a nihilismu doby, rozpadu hodnot a tance smrtky s kosou... Obnažená primární lidská touha po moci, dominanci a penězích, paušální ilustrování schémat manipulace, intrik a sebeprosazování se...
Zdařilý komentář na CSFD (Radek99)
Ano, toto je vedle Cabaretu ten druhý geniální film o tak snadném nástupu fašismu. Ale nemusí to být jen fašismus. A co se týká filmu, scéna "Noci dlouhých nožů" je nezapomenutelná.
Uživatelské recenze
Druhá poznámka je ryzí spekulace: Postava, kterou ve filmu ztělesňuje režisérův tehdejší milenec Helmut Berger je sice v příběhu pojednána jako zhýralý heterosexuální pedofil, z logiky děje i z charakteru postavy by však mělo jít spíš o homosexuála (v jedné z úvodních scén filmu vystupuje před šokovanými příbuznými na rodinné oslavě v ženském přestrojení a zpívá). Domnívám se, že režisér záměrně nechtěl spojovat homosexualitu s patologickou úchylkou, a tak hrdinu raději nechal osahávat a k smrti dohnat malou holčičku.
Poslední hnidopišský postřeh: u komentáře k filmu je použit citát "Jedno ze základních děl italského neorealismu..." V době vvzniku díla byl již neorealismus dávno překonaným směrem, Visconti z něj sice za války a záhy po válce vycházel (Země se chvěje), ale přetvořil ho k obrazu svému a vypěstoval si vlastní rukopis vyznačující se pečlivou výtvarnou kompozicí, volným tempem a precizními hereckými výkony, což je v přímém kontrastu se základními znaky neorealistické syrovosti.
