Recenzi napsal/a jiri.twist

Jakoby to nebyl ani hongkongský film, žít v takových lžích ... zřejmě nadvláda více než čtvrtstoletí Číny nad Hong Kongem, kdy jim bylo toto tehdy svobodné území Brity vráceno, "přináší své ovoce". Více k tomu nemám co dodat.

U mě ani tak nešlo o to, jak to celé dopadne, ale o to, jakým stylem to autoři pojali, svojským, svým úhlem pohledu, s nadlehčeností, pro mě humorně-tragickým podáním a jsem hodně spokojený.

Kraťas mě zaujal, a to podstatné sdělil. Osamělost je těžká .... teď jen, jak s ní bojovat.

Nevím ... jako připomenutí možná a vcelku mě přesvědčilo zpracování, že jsem se ocitl někde o 55 let zpět, ale celkově mi to přišlo takové divně zahrané. Díru do světa tento kraťas dle mě jistě neudělá.

Zvláštní film starý 27 let, ve kterém je Marcova mysl počínáním Aniela uvržena do chaosu, možná na mě působila i ta nekvalitní kopie filmu. Snad si všichni Francouzi nemyslí, že podivíni přichází jen z východu (konkrétně v tomto případě zřejmě z Česka).

Mě seriál bavil, i když někdy to bylo překombinované a kolem šestého, sedmého dílu to pro mě ztrácelo drajv. Já nesleduji všechny seriály, na to bych neměl čas, a tak na začátku byli pro mě Joong a Dunk téměř "nováčci". Uchvátil mě Joong nejen herecky a bavilo mě, jak během seriálu se jeho postava i tvář stala více sportovní. Bavil mě i First, jak se snažil být oplácanější, ale zřejmě už je takový od přírody, šestadvacetileté "dítě" Khao, výborný herec, tentokráte tolik nezazářil, pousmání bylo ke konci, jak moc šel do těch polibků Dunk, až jej musel Joong rybími rty...

Pro mě po čase naprosto výborný kraťas po všech stránkách, od promyšleného příběhu propleteného jednou knihou světoznámého autora a časovou smyčkou (přidal jsem k filmu obrázky, které vystihují pointu), přes herecké výkony, až po zpracování včetně detailů pokoje a především skvostně propracovanému oblečení herců a celkový nadhled a vyznění filmu v kombinaci s naprosto dostačující délkou u mě vyvolal pocit téměř dokonalosti a po zhlédnutí těch sedmnácti minut mým tělem projelo to nedefinovatelné "krásno", kvůli kterému filmové projekty vyhledávám a sleduji. A i na IMDb dávám za deset.

Dobře udělaný kraťas o pocitech provázející mnohé dospívající a kdyby tento námět byl zfilmován tisíckrát a tak solidně, nikdy mě neomrzí. Svou jednoduchostí mě právě příběh zaujal včetně stylu, jakým byl natočen. Příjemné.

Pestré, svěží a pohled na různé "možnosti". Navíc okořeněno solidními hereckými výkony obou postav, přičemž Buzz (Lyndon Henley Hanrahan) příběh napsal a částečně i režíroval.

Určitě dobrý reálný námět. Jen jsem tvůrci, režisérovi a představiteli hlavní role v jednom moc herecky nevěřil.

Horrorů se trošku bojím a vždy přemýšlím, co tím chtějí tvůrci sdělit. Tady v tomto případě jsem pořád očekával to nejhorší, ale konalo se to až úplně nakonec a nemohu film jednoznačně odosudit za všechny skupiny hodnocení jen proto, že to není moje gusto. A zase ty seznamovací aplikace ....

Na první pohled a v prvních epizodách to u mě nevypadalo na sto procent dokonalý seriál. Když se poprvé objevil "dospělý" Yuan, říkal jsem si, že ti mladší představitelé jeho postavy snad vypadali i líp, jako on. Seriál ale pokračoval dalšími epizodami, stále hlouběji se mi vrýval do nitra a především ta hudba, písně, naprosto úžasně podporovaly příběh, tu dlouho nešťastnou Yuanovu lásku, touhu, žal, trápení a začalo se to dotýkat samotného dna mé duše. Z hlediska scén a střihů bych možná uvítal poslední dvě epizody malinko jinak, ale to nemá absolutní vliv na mé hodnocení. Zdánlivě obyčejný seriál se...

Poutavý film, zaujalo mě to. Herecké výkony jsem vnímal jako hodně přirozené, což někdy u amerických filmů ten pocit nemívám. Teď nemyslím jen "upírka" Riley-e, ale i všechny ty hlavnější postavy kolem něj. Hezký zážitek právě proto, že příběh je takový, jaký je a je vidět, že když je dobrý tvůrce a režisér v jednom, nasměruje si postavy tak, jak potřebuje a celá řada vítězství, ocenění a nominací především pro Benjamina Howarda je toho důkazem.

Mě film velmi uspokojil, především z herecké stránky a zpracování, kdy i poslední detaily, jako např. záchodová nádržka nebo i blbý vypínač světla na stěně byly opravdu z padesátých let. Malinko mi vadilo to kouření, i s jídlem, ale s tím se musí počítat, protože to tak dřív bylo. Méně mě zaujala ta pasáž v džungli, ale jinak jsem spokojen a nebudu se vrtat v kdejakém detailu a Craigh si musel pořádně máknout (i to líbání). Jakmile jde o světoznámého spisovatele, světoznámého herce a známého režiséra, tak se najednou vyrojí tisíce hodnotitelů a hlavně kritiků...

Po počátečním nadšení jsem byl zaskočen, později až i trošku zklamán. Určitě mnohým se seriál líbil a respektuji to, mě ale nesedl prakticky v ničem. Je to jen můj pocit, nemusí být správný, ale pro mě nereálnost, jak to asi chodí v thajských věznicích, co jsem se tak dočetl jinde, nesedl mi výběr herců, skoro nikoho, Mark vypadal starší oproti Artovi, vyzáblému sedmnáctiletému klučíkovi (teď je mu 18), co hrál zkušeného "mazáka" a doma měl manželku a dítě a to pokérované křoví bylo tak toporné ... a hudba se mi prakticky vůbec do stylu nehodila, bylo jí v některých dílech...

Co napsat ... dojemný film s dvěma vítězstvími a pěti nominacemi, jemný i smutný a potvrzuje mou domněnku, že některé starší thajské filmy, které se třeba dotknou problematiky BL a nebo jen lásky jako takové, stojí za to zhlédnout. Trojice příběhů, kde mě nejvíce zaujal příběh první dvou kluků, ve druhém dominuje zkušená herečka Tai Penpak Sirikul, kterou známe zde na GT například z pro mě srdcervoucího filmu It Gets Better, třetí příběh na mě trošičku zdlouhavý, ale dozvíme se v něm odpověď, jak se vyvíjel příběh první a i Buajan se tam objeví. Film, kde se pouze neříká...

Pěkné, ale cosi mi tam nesedělo. Spíše jsem si připadal, jako v osmdesátých letech a ne tři roky po miléniu a herci se mi zdáli na to první "objevování" trošku postarší, ale třeba bude pokračování filmem a skočí se v čase, nevím. Jinak lepší průměr.

Solidní kraťas s jednoduchým příběhem a hodně silnou doprovodnou hudbou a zvukem, jež rušily v první půli vzájemnou konverzaci obou postav.

Ač kraťas jisté kvality má, tak mě těmi chlapečky a nalakovanými nehty moc neoslovil.

Jak šprt propadl výtržníkovi ... V tomto hetero oceánu se objeví dvě rybičky, které mají každá své vlastní moře a ty vody se nikdy (?) nesmíchají. Ve svém nitru mají pochybnosti, kdo jsou vlastně zač ... Japonsko sice produkuje LGBTQ+ projekty, a to celou škálu od naprostých tvrďáren až po zcela nereálné kousky dle mangy, ale přesto japonská společnost jako celek není tak otevřená navenek vůci lidským odlišnostem, dodržují se tradice, unifikovanost, sňatky osob stejného pohlaví nejsou uzákoněny. Toto nádherné dílko je důkazem toho, jak tyto dvě postavy byly nesmělé a přistupovaly k té své vnitřní a postupně...