Recenzi napsal/a petr12
...Když forma zvítězí nad obsahem. Artově laděný snímek pracující až příliš s detaily. Zoomující kamerou, světlem, stíny a hlavně hudbou, která místy přehlušuje děj samotný. Ten se veze na vlně potlačované, postupně odkrývající se minulosti, ovlivňující současnost. Nabízí vnitřní souboj toho, kdo má mít na situací, vzhledem k vyššímu věku kontrolu, se ztělesněním své první, tragicky končící mladické lásky. No a konec...Jen umocní dosavadní emočně vypjatou zápletku.
Na první pohled klasický milostných příběh o přátelství a partnerství se věnuje otázce neopětované lásky. Na jedné straně její přemíra dusí protějšek a nedostatek naopak frustruje. Snaží se ukázat, proč některé vztahy (ne)fungují i když na první pohled působí harmonicky, hlavně vůči okolí. Nabízí však více otázek než odpovědí.
Létem provoněná vzpomínka na dobu, kdy se z přátelství stala láska - ve zrychlené verzi.
Sympatický počin se silným environmentálním nábojem, který by měl v první řadě vzdělávat v základních ekologických otázkách. Do rolí propagátorů zvolili 3 pohledné protagonisty, kteří působili hodně zdrženlivě a uměle. Vztahová linka doplňovala hlavní myšlenku. Výsledek byl kupodivu koukatelný.
Bromance plná násilí, která vyžaduje silný žaludek při sledování akčních scén, nabízí netradiční pohled na pevné pouto mezi dvěma kamarády z nichž jeden žárlí na přítelkyni toho druhého. Dokázání si síly přátelství má různé podoby, zde bylo zvoleno vyrovnání se v bojové oblasti. Zpracování působí realisticky, včetně hereckých výkonů. Mile mě překvapil závěr.
Partneři řeší po streetballu otázku, zda je maskulinní sport, jakým bezesporu profesionální basketbal je, schopen přijmout vyoutovaného hráče, aby se nestal začátek slibné kariéry zároveň i jeho koncem. Závěr dává určitou naději. Spíše ale jde o klasický případ, kdy přání je otcem myšlenky. Tak daleko bohužel ještě nejsme.
"Holky", opravdu neexistují jen dvě kategorie mužů - otevření gayové a ti, kterým vykouřením ukážete "pravou cestu". Heterosexuálové existují, ale pohybují se často v jiných sociálních skupinách. Příběh je jednoduchý. Procházkou po Castru a obrážením klubů hledá Leo svoji "životní lásku" v doprovodu svého věčně sjetého kamaráda Donnieho a jeho hetero trenéra. Sice se mise nezdaří dle jeho očekávání, ale na konec odjíždí s překvapivým poznáním.
Když se řekne Brazílie, většině z nás se spíše vybaví Rio de Janeiro s pláží Copacabana a Kristem nad městem, než São Paulo, ve které se v posledních letech točí queer produkce podporovaná i ze státních kinematografických fondů. Meio Irmão se dotýká sociálních problémů spojených s brazilskými čtvrtěmi, kam turisté většinou nemíří a nemusí to být nebezpečné Favely. Zachycení bezmoci a bezvýchodnosti působilo realisticky. Ovšem děj je spíše nijaký, než nějaký. Pomáhal dokreslit onu tíživost místa. Gay zápletka byla minimální, řešily se více rodinné vztahy díky nenadálému příchodu nového člena rodiny.
Vyšší počet (ko)producentů mívá za následek přistřižení režisérských tvůrčích křidélek díky nutnému tupení možných ostrých hran, aby nedošlo náhodou k pohoršení byť i jediného (nejen) festivalového diváka v sále. Tento postup je bohužel patrný i v tomto případě. Celý výsledek by se dal klidně sestříhat do krátkého snímku. Ale, pokud máte rádi střet testosteronem nasáklého macha s vílou v době, kdy se rozdíly mezi pohlavími spíše stírají a nevadí vám rozvleklý děj naplněný zvláštní tíživou atmosférou plnou očekávání, budete spokojeni. Třeba i s koncem. Stejně jako já.
Konečně vím, proč se podobné dokumenty natáčí. Pro potěchu těch za kamerou. Podobných projektů jsem viděl několik. Tento vybočuje "jen" závěrečnou nadějí na lepší zítřky a uplatnění se v jiném oboru.
Prvotní obchodní setkání, které mělo být jednorázové, se postupně změnilo na společné trávení volných chvil, na první pohled zcela rozdílných lidí, mající za cíl Ethanovo zocelení (pochlapení). Během "sbližování" a nacházení společných vztyčných bodů vyplavalo na povrch, díky přečtení si části deníku, Davidovo niterné tajemství. S nabídnutou pomocnou rukou však naložil (ne)překvapivě po svém. Snímek je výjimečný svojí, na první pohled tíživou, atmosférou.
MTV jsem sledoval ještě v době analogové. S převažujícím obsahem reality a jiných show jsem "přesedlal" na ONYX a VIVU. Three Months přesně zapadá do konceptu formování (převážně) náctiletých. Jsi teenager, tak je naprosto normální mít nějaké trauma(ta). Hlavně když jsi gay. Zde mi chyběla pohodlná pohovka a hovory v leže. Zastoupila ji komunitní skupina. Naprosto nezbytně ve tvé blízkosti musí obíhat fag hag. Ideálně lesba. Patříš mezi (dříve) privilegovanou část společnosti? Vybírej si kamarády a lásky z jiného etnika. Jediným vybočením ze stereotypů vykreslujících (nejen) americkou mládež byl netypický konec, za který jsem byl rád. Herecké výkony, především Troye...
Někdy vážně uvažuji, zda nejsem k české queer produkci příliš kritický, zda bych neměl být také rád za to, že se u nás alespoň něco točí. Záhy u mě ale převáží názor, že je spíše zarážející, jak málo v naší tolerantní (čti ignorantské) zemi, vzniká projektů se sexuálně menšinovým námětem. V tomto studentském filmu se mi líbilo využití času do poslední vteřiny. Bez zbytečné vaty ukázal na některé problémy pojící se s přijetím a tolerancí gay vztahů. Zarazila mě ale zcela zbytečná generalizace. Svět není černo bílý.
Mám rád filmy s lidským rozměrem, které mají sílu zasáhnout přímo do divákova srdce. Rád si čtu v lidských duších, výrazech, postojích... To mi nejvíce chybí u asijské produkce.Občas ale mívám morální problém s chováním některých postav, jako v tomto případě s Richardem, který i herecky zaostával. Soustředil jsem se tedy více na vzájemnou interakci mezi Arisem a Annou. Stejně se počáteční gay milenecký rozměr záhy smrskl na pár scén.
Tento počin tandemu Mota - Ghaspar se dočkal řádově vyšší sledovanosti oproti předchozím projektům, přitom jejich rukopis je zachován i zde. Jen nezbytné minimum interiéru, stačí klidně jen jeden byt. Natáčí se před budovou, ke které se pojí děj. Předěly v tomto případě aspoň korespondovaly s dějem. Ten je jednoduchý a již mnohokrát zpracovaný. V čem tkví tedy úspěch? Ve výběru (vedení) herců, kteří působí více plasticky. Chtělo by to jen omezit nesoulad mezi vyřčeným a přehrávanými gesty (u vedlejších postav).
Mám rád snímky s poselstvím, pokud zpracování nepůsobí příliš školometsky. Zde se setkávají v jedné místnosti dva zástupci zdánlivě rozdílných světů. Nejistý esesák, mluvící kupodivu anglicky a aktivista toužící po lidské vzájemnosti a komunikaci. Hrany se časem otupují, dochází k vzájemnému sblížení, které vyústí v "překvapivý" závěr.
Docela chápu vlnu nadšení queer komunity kvitující fakt, že v roce 2022 dokázala ČT vyprodukovat seriál, ve kterém gay pár hraje důležitou roli. Díky euforii chápu u některých i plný počet hvězdiček. Další pravidelný počin veřejnoprávní televize QUEER, který se pomalu, ale jistě blíží ke 200. dílu je oproti TBH z kategorie naučných, pro studenty filozofické fakulty, hodně nudný a nezáživný. Při čtení obsahu jsem nabyl dojmu, že se bude jednat o seriál s českými specifiky. Od vrstevníků, určený pro podobnou věkovou skupinu. Přitom samotná Lucia Kajánková je o generaci starší. Stejně jako většina scénáristů. Výsledek je...
Po zhlédnutí Osmi sekund jsem se, zřejmě z masochismu, podíval blíže na další produkci "meu sobrenome é vida". Narazil jsem na tento seriál, jehož vysoká sledovanost prvního dílu a následný sešup dal tušit, že...se štáb drží té své vytyčené lajny a osvědčených postupů od začátku jejich společného projektu. Nejvíce to to bylo patrné na kameře, předělech, zajímavých dějových zápletkách bez jejich dalšího rozvinutí, tedy i vysvětlení a hlavně na "vedení" herců. Zde se povedly aspoň líbací scény, hlavně ve 2. sérii.
Na YT a jiných platformách umožňujících sdílení videí je pozitivní, že nabízí prostor tvůrcům, kteří by se jinak nedostali z různých důvodů, do vysílacích schémat lineárních služeb. 8 seconds je jedním z mnoha projektů party nadšenců milujících zapnutou kameru. Už počátek dal tušit, že herectví bude především o naučených pózách, které v reálu nepůsobí moc přesvědčivě. Příjemným překvapením byli snad jen představitelé Pedra a Lucase. Škoda, že role nebyly napsané více na tělo. Místy to vyloženě křičelo skrze display. Nevím, zda si tvůrci nechali otevřená vrátka k pokračování, ale trestuhodně nevyužili některých prvků, jejichž rozvinutí by scénář posunuly o stupeň...
