Recenzi napsal/a jiri.twist

Z prvního dílu v Atlantě jsme se nyní přesunuli do druhého nejgyovějšího města USA hned po San Franciscu - Wilton Manors v severní části miami-ské aglomerace na Floridě. Dokument se věnuje klubu Johnsons, nekuřáckému a "čistému", kde vládne speciální řád, seznamujeme se s majiteli a tanečníky, striptéry. Řada osudů, postřehů, člověk se nenudí a připadalo mi, že tady ta dvojka je o něco zajímavější, než jednička.

Filipínský Gigolo 2014 patří do množiny těch slabších filmů (v Evropě by to byl asi propadák, nicméně musíme posuzovat v úhlu pohledu na zemi vzniku). Za nejhorší z možných považuji fakt, a za to tvůrci nemohou, že je tak příšerně prostříhán, že to rve uši i oči. Příběh hodně filipínský, kdy mladý hetero mladík prodává své tělo mužům i ženám, ale pátrá po své biologické matce a dojde i ke zločinu. Každopádně alespoň příjemní a pěkní herci a herečky a do odpadkového koše bych tento snímek za nejnižší hodnocení nehodil.

Nejnovější Alejandrův projekt natočený v Barceloně se nijak výrazně neliší zpracováním od jeho filmů předcházejících zde na GT uvedených. Příběh sice nastiňuje, jak bychom se třeba i mohli zachovat v případě zdrcení, neúspěchu, šoku, ale velká množina lidí by takovéto jednání nezvládla. Určité poselství ale v tom erotickém podtextu je a tento film řadím k těm lepším z režisérovy tvorby. Doporučuji pouze těm, kterým prostředek tvrdší erotiky nevadí při sdělení, co tím chtěli tvůrci říci.

Dle mého názoru to byl jeden z nejslabších korejských seriálů, co jsem kdy viděl. Už u první epizody mě zarazilo, zda to nebude nějaká tragikomediální fraška, kdy se stále nečekaně zjevoval zpoza stolů a židlí ten protivný rezavec a potom příšerný "zloděj-gangster" s plastelínou vytvarovanýma ušima a celková všeobecná topornost mě přivedly na myšlenku, zda se budu vůbec dívat dál. Příběh nic moc a zbytečně odbíhal mnohdy k vedlejším postavám, herectví průměrné, odříkané, a nějakou šťávu mezi postavami jsem tam necítil, tradiční "nepohodlné" rybí polibky s těly stojícími toporně od sebe a dodíval jsem se jen kvůli sympatickému zjevu hlavních...

Naprosto něco jiného. Tři mladíci představující obrazně tři druhy sušenek, a to celé zabalené do krátkého BL muzikálu. Ani mi nevadilo, že zvuk se postupně mírně rozjížděl s obrazem i s titulky. Nápad bezvadný, písně se mi moc líbily, kluci herecky vypadali trošku neohrabaně, ale kdo má rád muzikály, tak ví, že je vždy upřednostněn zpěv na úkor "hry těla", která je více obrazná, jak skutečná. Dokonce se tvůrci strefili i do mého vkusu. Melounovou sušenku bych si asi také nekoupil, ale tu čokoládovou bych nejen koupil, ale hned i "snědl". A na konci až malá slzička v...

A teď jeden bizár z Íránu. Je to nadsázka "něčeho", co se nesmí v zemi natáčet a za otevřenu homosexualitu v běžném životě, sex mezi muži, hrozí až poprava (i takový dokument o popravě tady na GT máme). Je to sice tak opatrné, že muž svého "milence" max. pohladí po hlavě, ale na druhou stranu je to hlasitý výkřik tvůrců, který asi všichni chápeme. Navíc podtrženo dobrým nápadem i zpracováním.

Dávám vysokou známku. A Philemon Chambers, kterého jsem poprvé poznal ve zde uvedeném filmu Jako kůl v plotě, mě zase přesvědčil. Oba herci nemuseli až tak moc mluvit, a tu velkou hloubku duší poznamenaných životními osudy, jsem tam cítil.

U Japonců si vždy cením toho, že jdou do všeho naplno. Tak je tomu i u tohoto projektu, kdy herci i ty "pusinky" zahrají tak, jak mají být a nejsou rybí či kamenné, jak jsme zvyklí mnohdy v Thajsku, Filipínách, někdy i v Koreji. Je to drama ze života, kdy se ti muži podvádí navzájem, jsou krutí, prolhaní a pak si hrají na ublížené oběti, herecké výkony výborné. U zvuku jsem nenašel nic, co by mě přimělo hodnotit jej jako podprůměrný, ve zpracování mi vadil poslední dlouhý "roztřepaný" závěr na "zklamaného" Shina, i když to zřejmě tak tvůrci chtěli. V...

To byl obyčejný rohlík, kterým jsme zahnali hlad, ten nejlevnější, bez posypu či celozrnného provedení, o zapečené šunce se sýrem vevnitř ani nehovořím. Čeho si vážím je to, že se produkce BL v Číně neutnula na úplnou nulu a snaha o vykreslení nečeho mezi dvěma mladými muži tam byla, i když taková všelijaká. Herecké obsazení bylo sympatické, jako nevyváženou postavu jsem vnímal Yue Yu Zhi-ho, vyčuraného synka ještě vyčuranější matky. Vše ostatní bylo hodně naivní, jednoduché, "bitka" s pěstí do vzduchu, polibek dvou umělých figurím z butiku a hudba se mi zdála hlavně v posledních dílech zbytečně hodně umrančená, tklivá...

Hodně si cením, že se Korejci pustili do tak opomíjeného tématu, a navíc ještě ve spojitosti s gay vztahem. Tím se ze snímku stává alespoň pro mě malý vytříbený klenot podtržený jemností, citlivostí, respektem i něhou. Vlastně herci zase až tak supr top nebyli, ale vlastně byli, neboť tvůrcům se podařilo celé "to něco" uzavřít a podat to jako jeden komlexní balíček. Pěkné ...

V té Francii je někdy pěkně černo, což je holý fakt. Černý byl i příběh samotný a sděluje nám, že tak jak se stále budou rodit lidské bytosti minoritní sexuální orientace, tak se budou rodit i burani, z nichž mnozí výchovou či geny burany stejně zůstanou celý život. To snad ale nebyl případ Willyho ...

Co tím chtěl básník řici bylo dobré, vše ostatní ale u mě pokulhávalo za dominantním příběhem.

Jako celek mě to moc nenadchlo, ale jistě má tento kraťas své kvality, odříkavající vysloužilí herci byli solidní, ale dívat se na tento snímek v budoucnu znovu nebudu.

Francouzký polibek, francouzák, je zcela běžný termín a velmi používaný jak v řeči hovorové, tak především ve fyzické řeči těl. V tomto mixu máme těch francouzáků hned několik, ale žádný z nich netrčí mezi ostatními natolik, abych měl chuť jej opakovat ... Za zmínku stojí z mého pohledu snad jen Herculanum a Juillet életrique.

Rozhodně se mi mnohem více líbila filmová korejská adaptace této mangy, kterou zde máme uvedenu pod názvem Antique Bakery (2008), než tento pro mě tak trochu "vyumělkovaný" seriál. Co bylo plusem, bylo herecké obsazení, sympaťáci a vesměs dobře zahráno, méně se mi líbilo malé procento BL složky a ještě k tomu divné a úplně proti mé srsti bylo větší zapletení dětí do příběhu, jejich zmizení a vražd. Kdo nechce trápit a ztrácet čas mnohdy zbytečně protahovanými a nadstavovanými scénami tohoto projektu, doporučuji raději zhlédnout Koreu.

Kraťas především o Gabrielovi a Andreém, ale zabalený i jinými "rozcházejícími se bytostmi". Pro mě jen průměr, ale zaujala mě věta: "...ale teď jsem tady a chci dělat věci správně ...". Ovšem pro těžce nabouraný vztah je toto většinou už jen zbožným přáním.

Film z produkce pinoy s erotickým nádechem se nevymyká typické Villafuerte-ově tvorbě. Zdál se mi ale přeci jen o malinko podařenější, než Tsikboy. Proto mé hodnocení je takové, jaké je.

Když si uvědomím námět a to, že film se natáčel před jedenácti lety a za tu dobu přeci jen došlo k mírnému posunu ve tvorbě gay příběhů, tak musím velice ocenit herecké výkony obou dvou hlavních protagonostů (v té době 26 a 30 let). Provedeno otevřeně, vkusně, přesvědčivě, a přitom má divák dojem, že je to opravdu jen "dokument jednoho dne", snímek si na nic nehraje, a to jsme prosím v Asii! Krásně-smutný zážitek a naprostý pocit pravdivosti ... https://mydramalist.com/4950-rec

Tento kraťulinký příběh je nádherně udělaný a dominují v něm herecky (i tím jak vypadají) obě jednovaječná dvojčata Xia. Je to smutné i krásné a podtrženo bezva hudebním doprovodem a zpracováním.

Modlil jsem se, aby se mladý režisér vyvaroval chyb, kterých se dopustil u Paano Kaya Kung Tayo, který jsem ohodnotil solidně se zavřenýma očima především kvůli hlavním hercům, z nichž někteří hrají i v tomto seriálu. Ti, kteří mě znají, ví, že se snažím vždy na projektu najít něco kladného, pochválit za snahu a neposilovat si své ego, jaký jsem přísný kritik. Tady mi to ale opravdu nešlo. Totální amatérismus, kdy se všechny chyby zopakovaly a přibyly k nim ještě další. I z nízkorozpočtového snímku se dá uplést bič, tady to ale zůstalo u toho sprostého slova,...