Recenzi napsal/a petr12

Do firmy nastoupil nováček. Byl hozen, pouze se seznamem pokynů, jak se chovat ke generálnímu řediteli, do jeho spárů. Postupně si začal získávat srdce svého, na první pohled nedostupného, šéfa. Zažili spolu péči o nemocného. Výlet, jak podnikový, do termálů, tak i soukromý, k moři. Klasika tak typická pro daný typ "kancelářské produkce". Jako ozvláštňující prvek byly zařazeny rozhovory s oběma hlavními protagonisty, které ale působily jako tzv. povinná jízda. Největší devizí, tedy spíše ozvláštněním, byl pro mě tajemník Yao Shun Yu v podání Hsiao Hung-a. Rozcuchaný vrabčák, se sebevědomím pod úrovní kancelářské podlahy,...

Stewart Wade je takový nezmar, který rád natáčí filmy. Na brány Hollywoodu může tak max. klepat, ale je dobře, že si jde svou vlastní cestou. Baby steps sice nese jeho rukopis, ale tentokrát mě dokázal vtáhnout do děje. Toho si cením.

Každá společnost má svá psaná a nepsaná pravidla, jejichž porušení se trestá. Hned zpočátku je jasné, jakým směrem se děj bude ubírat. Postupem času se však vynořují indície vychylující přesně vytyčenou trajektorii, aby konec skončil pořádným veletočem. Atmosféra je tíživá, herecké výkony velmi reálné. Hudba trefně zvolená.

Díky úvodní znělce lze odvodit, v hrubých obrysech, dějovou linku. Ta je směsicí romantických gest a akčních momentů. Cesta k pochopení symboliky větrných elektráren (turbín), byla složitější. Environmentální složka přenesená do vnímání vztahu, mi nakonec přišla trefná. Stejně jako nevane vítr stále stejnou intenzitou, tak i dynamika děje byla proměnlivá. Po počáteční smršti vzájemné nesnášenlivosti přišlo uklidnění během doučovacího maratonu. Děj vygradoval v závěrečný hurikán. Důraz se kladl primárně na ústřední dvojici. Škoda některých nerozvinutých podpůrných rolí. Jejich silný potenciál zůstal téměř nevyužit. Samotný děj mě místy překvapil svojí vyspělostí odlišující seriál od záplavy šortkových produkcí. Na většinu otázek...

Amane je na první pohled hodně otevřený kluk, který ale rád zalézá do ulity, ve které přemýšlí nad vhodností a hlavně adekvátností svých reakcí. Zkrátka jsou jeho ústa rychlejší než mozek. Chování tak typické pro malé děti, včetně až infantilních, mě docela iritujících, projevů štěstí. Ryuji pracuje v rodinné restauraci. Mnohem více po otcově smrti. Je přátelský, oblíbený, ale na city jaksi nemá čas. Děj je vystavěný na hledání odpovědi na Amane-ho vyznání lásky. Kluci typově odpovídají svým rolím, tak typickým danému žánru. Nejzajímavější částí této minisérie pro mě zůstává nádherné, létem prosluněné, prostředí.

Docela si dovedu představit hrdost některých gayů na úspěch, kterého dosáhl někdo z "komunity". Jako když naší hokejisté vyhráli v Naganu. Vzpomíná se na vítězství dodnes a nadále bude. Líbilo se mi odkrytí zákulisí wrestlingu, který je hrou a hlavně show s danými pravidly, které se Cassandro rozhodl úspěšně změnit. Samotný osobní život se vlastně podobal mnohým jiným. Neúplná rodina, matka - nejlepší kamarádka, otec - ignorant, ženatý milenec...V roli však doslova zazářil Gael García Bernal, kterého můžu a tak jsem s lehkostí přešel dějovou šablonovitost a vlastně i plochost.

Quique je...klasický macho zakládající si na vzhledu, dobré pověsti a uznání. Když sexuje s chlapy, ale nelíbá se s nimi, tak přece není gay. První polibek však náhle mění pravidla hry s musí se rozhodnout, zda nabízenou šanci využije a nebo ji nechá odletět.

Pozor, na palubu vstupuje letuška 1. třídy - Terry. Charakterově plochý jako přistávací dráha. Krajně nesympatický jájínek, kterého konečně pustili před kameru a on se všem rozhodl ukázat svůj talent. Asiaté mají pitvořící se tetičky, Američané - Terryho. Zkrátka...Je to šílený úlet. Zasmějete se z úleku, co vše lze natočit a nebo na účet druhého.

V úvodní části odehrávající se v sedmdesátých letech, zachycující zrod osudové lásky, se předvedl Ozpetek v plné síle. Zase dokázal dokonale zachytit dobovou atmosféru, precizně vykreslit jednotlivé postavy, děj a vhodně dávkovat hnutí duší a srdcí. Opět se mi dostal do hlavy a říkal jsem si, že bych měl konečně navštívit Řím. On to město jednoznačně zbožňuje. Teprve až posuny v čase mi daly vydechnout a začal jsem přemýšlet nad vhodnějším scénářem kvůli směřování, které jsem si nepřál. Samotný konec mi v hlavě hodně dlouho rezonoval a pomohl pochopit cestu, kterou se děj ubíral. No a úplný závěr do všeho...

Není výjimečné, že produkce loví mezi hvězdami k-popu. Minimálně jejich publikum si je najde. Pohled do zákulisí továrny na idoly byl hodně zjednodušený. Několik pasáží, při kterých se jen o proběhnutých akcích mluvilo, zbytečně poukazovaly na chybějící peníze. Škoda, že klučičím představitelům chyběl výraz. Působili uměle i díky silné vrstvě makeupu. Klidně mohli mít celou dobu nasazené škrabošky. Občas byli až jakoby kreslení. Hudba vlastně do konceptu zapadla. I na výplňové lalala došlo. Zkrátka takové navoněné...nic.

Mike Spears se zařadil do početné skupiny multitalentů. Na rozdíl od mnohých svoji prvotinu zvládl bez vážnějších přešlepů. Nabídl osvědčený koncept dvou protikladů pocházejících z různých sociálních skupin. Při výběru herců vybral typy lidí, které vystihují představu o typických Američanech. Někteří působili autenticky, jiní škrobeně. Písničky korespondovaly s dějem, zpracování odskočení si na taneční parket mi nevyhovovalo. Mohli show předvést na místě.

Nádherný seriál zhmotňující sílu přátelství. Plný (ne)obyčejného lidského porozumění, empatie, touhy pečovat o toho druhého. Občas hraničící s usurpátorstvím. Samozřejmě i s tradičními nedorozuměními a komunikačními bariérami, ovšem z jasných důvodů. Klidně bych zašel s kluky na pivo.

"Přišel a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel..." Tento úryvek z písně Sametová od Žlutého psa vystihuje minimalistický děj o setkání dvou nejistých duší, které se navenek projevovaly odlišnými způsoby. Majetnickými manýry a v druhém případě zakřiknutostí. Pod zdánlivou dějivou povrchností se sice ukrývá určitá hloubka, ale není dostatečně průbojná, aby zaujala širší publikum. Těžko hodnotit herecké výkony vzhledem k ději. Samotná interakce je spíše o oťukávání. Pokud hledáte píseň k probuzení, mohu vřele doporučit tu z úvodu. Ta vás rychle dostane z postele, jak je agresivní. I s odstupem času ve mně převládají smíšené pocity. Přitom si...

Když je vám -náct, vnímáte většinou jinak, než když patříte do kategorie -cetiletých. BL produkce zkrátka cílí primárně na tu první kategorii. Phumjai se pohybuje s jistotou v online prostoru. Srážka s realitou je pro něj hodně ledovou sprchou. Yang si nemůže dovolit luxus v podobě vznášení se na obláčku. Souhrnu neodkladných událostí ty dva svádí dohromady. Zpočátku chaotický děj získává mantinely. Ovlivňují jej závazky vůči sponzorům. Nejvíce tím trpí konec. Kluci jsou vybráni dle osvědčeného klíče. Phimjai-ovo řehtání se zavřenýma očima bylo...trapné a rušivé. Ale je to jen o vkusu každého soudruha.

Chao Hsueh-Ping je člověk na "sklonku života", který přes padesát let touží opět se setkat s (reinkarnovaným) milencem Hung-em. Pokud tedy hrob v rodné vesnici patří právě jemu. Naráží na jeho věrnou kopii z mládí -Ting-a. Současnost se střídá se třemi časovými rovinami bez solidního objasnění reálií. Místy působí zmateně, stejně jako postava Chao Hsueh-Ping-a. Chápu jeho posedlost, i když může působit pro některé jako stalker.

Z dnešního pohledu se jedná už o retro snímek ze země, která dnes vypadá odlišně a je mnohem vyspělejší. Sice se nejedná o milostný snímek dle šablony...a žili spolu šťastně navěky, ale jejich vývoj vztahu je i tak zajímavý. Žít s divokým dítětem je plný zvratů. Oba hrdinové jsou naprosto přesvědčiví a vlastně tím hlavním magnetem ke zhlédnutí.

Kategorii, do které spadá i tento film, soukromě označuji za projek nadšenců točících vlastní dílko s vypůjčenou technikou na pár dní a několika nápady v hlavě. Děj je syrový, ale díky několika závažným odhalením u mě lehce ztrácí na věrohodnosti. Tak závažná témata stojí za hlubší objasnění. Dovedu si představit i reálné soužití obou herců, kteří rozhodně netrpí ostychem při intimních scénách. Škoda té vtíravé kamery.

Příběh hned od startu nasadil vysoké obrátky, které vydržely až do samého konce. Akce střídala akci. Prostoru pro nadechnutí se a srovnání si myšlenek moc nezbývalo. Chaos vyvrcholil v závěrečné části, kdy přerostl bohužel až ve frašku. Chemie mezi kluky byla spíše z kategorie bromance. Nevýrazná, ale vzhledem k vyprofilování hlavních postav, adekvátní. Bez viditelného vývoje. Šlo přece v první řadě o hudbu. Kluci byli nemastní, neslaní. Ale mládí, pěkní a doufám, že i vymydlení a navonění. Podle mě ale spíše namydlení.

Samotný počátek se stále opakující se frází "sorry, sir" nenavodil moc příjemnou atmosféru. Následovalo klasické řetězení "srdcervoucích scén" doprovázených tklivou hudbou snažící se zapůsobit na divákovy city. NJN. Klasika. S tím jsem počítal. Aspoň se podařilo závěrečné překvapení. Prostě ryzí pinoy produkce.

Vidím to úplně v barvách. Producent se v době stávky scénáristů a herců po letech podíval do nejspodnějšího šuplíku a vytáhl z něj zapomenutý scénář, který ještě nezrealizoval do filmové podoby. Prošel si diář s pár nestávkujícími herci toužícími po jakékoliv práci a zavolal jim. Tak spatřil světlo světa tento "klenot". Kromě taneční scény a samého závěru se jedná o totální úlet.