Recenzi napsal/a petr12

Chápu, že součástí grantů, finančních pobídek, dotací...bývají kritéria pro jejich udělení. Mezi nimi se nachází například sexuální menšiny, rasová, pohlavní, gender...vyváženost a další ze "Západních hodnot". Začít děj utvářením rodin, na základě výše uvedeného klíče, je varováním pro ty, kteří na Csfd píší rádoby vtipné změti písmenek, místo prostého nesouhlasu s námětem. Kozy bez ohrádky nemůžu náležitě ocenit. Samotný příběh není špatný. I když v rámci "gay themed", je lehce předvídatelná hlavní zápletka. Díky pokrevní nepříbuznosti a vzájemné lásce, snad lépe divácky stravitelná. Konec? Velice originální.

Zatímco David Hartl, přímo před zraky, mnohokrát emočně explodoval, jeho protějšek - Tomás Magát, jen občas místy probublával. Ten kontrast vyloženě bil do očí. Děj nebyl až tak důležitý. Nabídl "jen" několik partnerských etud zpracovaných formou obrazů. Tak trochu pozérský počin.

„Být či nebýt, to je oč tu běží.“ Nebo spíše: „Začít či nezačít, to je oč tu běží.“ Tento poupravený citát doplňuje hlavní nosnou myšlenku komorního dramatu Malanova o velkém dilema, které má jen jedno správné řešení. Celou dobu se mi honila hlavou myšlenka:"Je stále nutné přinášet tato témata na denní světlo? Doufám, že už není!" Námět celkem tuctový, kamera šmírující, kluci celkem v pohodě.

Svým zpracováním mi Straight připomínal brazilskou produkci (nejen) z období lockdownu. Takový domácí projekt vytvořený z nudy. Ovšem s vizuálně zajímavým zážitkem. "Co nezahraješ, ukecáš" platilo téměř až do samotného konce. Škoda.

Univerzální produkt, bez kubánské přidané hodnoty, který by se mohl natočit klidně někde na "zadním dvorku". Místo moře by stačil škopek se sladkou vodou

Někde se spojovaly mořské vody, zde se setkaly dva naprosto odlišné protiklady. Kamenně působící Hama Shogo, stylizující se do zhmotněné kreslené postavičky (pro mě top), a Hyodo Katsumi - směsice mnoha živlů (nic originálního). Jejich vzájemná interakce byla zábavná. Děj se odehrával v tempu start/stop. Napětí z pravosti citů, pramenících z role podvodníčka, příjemně kořenilo samotný děj. Jejich jízdu jsem si užil.

Naprosto parádní jízda dvou neřízených střel na skútru křivolakými uličkami, plných nepředvídatelných situací, do kterých se bezmyšlenkovitě vřítí hlava, nehlava. Velice moderní, akční, svěží. Bezvadné k provětrání hlavy. Kim Go-eun a Steve Sanghyun Noh spolu šlapou jako švýcarské hodinky. OST pěkně dotváří aktuální náladu.

William Lee, v podání Daniela Craiga, je téměř dokonalým ztělesněním, ne zrovna moc pozitivně vnímaného, označení (nejen) starších gayů - teplouš. Starý pán milující mladé maso, které může téměř výhradně sledovat pouze přes sklo mrazící vitríny. Při troše štěstí si nemůže moc vybírat a spokojí se i s kouskem x-té jakosti. Za lepší si musí jinak řádně zaplatit. Pan Lee žije z donucení v mexickém vyhnanství. Se zbraní po boku. V takové zvláštní Potěmkinově vesnici. Okolí často působí jakoby film promítající se na pozadí. Napomáhá tomu i nasvícení odpoledním sluncem. Děj je rozdělen do několika částí. "Obrážení barů" s...

Byl jsem zvědavý na zakomponování počítačové hry do samotného děje. Ta dobře zafungovala jako odpočítávání k velkému finále hry, ale i velkému otazníku samotného závěru filmu. Zpočátku hezky vykreslila sílu vztahu dvou sourozenců. Tvůrčí silou se stala ale až ke konci děje. Škoda. Samotné vyprávění si udrželo celou dobu svižný ráz. Hereckým výkonům jsem neměl téměř co vytknout. Celek působil velice věrohodně.

Zkoumání paralelních světů, ve třech časových rovinách, je rozhodně zajímavý námět. Jsou spolu propojené a pomalu posouvají děj dopředu. Vzájemné souvislosti vyžadují divákovu pozornost. Vhodné je se zbavit myšlenky zda, kdy a jak se setkají. Zbytečně rozptylují koncentraci. Herecké výkony středoškoláků působí hodně dospěle a vyzrále. Herci totiž nejsou ve skutečnosti nezkušení mladíci.

Domácí video natočené na pár metrech čtverečních. Nabízí pár neotřelých nápadů, sex přes igelit, skládání kamínků na nahé mužské tělo. S herci, které by jiní nechali spíše oblečené.

V době začátku jejich kariéry, jsme si v Žigulíku pouštěli jiné interprety. Popravdě, podobného ražení. Zvláštní, že v případě Milli Vanilli, museli po odhalení zpěvu na playback, skončit. Přitom se, (nejen) v té době, jednalo o běžný jev. Svět chce být klamán. Snímek je přehlídkou extravagance, pro někoho kýče a hudebního (ne)vkusu...Ale jistou výpovědní hodnotu mu nelze upřít. Živelnost, později svázanou a pestrobarevnost. Taková estráda pro odpolední zhlédnutí.

Hezký příklad člověka, který se narodil do předem dané/vybrané role. V tomto případě, hráče amerického fotbalu. Využití řady osvědčených postupů nedávalo moc prostoru k originalitě. Nemile mě řekvapil přístup k nahotě, vzájemné onanii...I heterosexuálové si je poměřují ve sprchách a vzájemně si "vypomáhají". Není to výsada gayů. Puritánství bylo všudypřítomné. Ale pták v lese a nebo na poušti, zabodoval.

Docela jsem se bál, že hlavní nosnou myšlenkou bude zrovnoprávnění vztahů gueer komunity s většinovou. "Stejná práva pro všechny." Během sledování jsem začal silně koketovat s myšlenkou, že v pojetí především agresivních a kontraproduktivních aktivistů, se řeší hlavně právo na informace o zdravotním stavu protějšku a především jeho ztráta. Opomíjí se otázka rozvodů. Ve společnosti s více než padesátní procenty rozvodovosti. Když se začnete blíže zajímat, tak zjistíte, že neexistuje ochrana toho slabšího. "Díky" bývalému ministru spravedlnosti Pospíšilovi, zvanému Meda. Nevyoutovanému gayovi. Ten, se silnějšími lokty, vyhrává. Vizuální stránku bych mohl zkopírovat z recenze k seriálu I Told Sunset...

Hned z úvodní znělky dokážete "přečíst" atmosféru a herecké projevy provázející celou sérii. Následně se rozhodnout, zda a jestli vůbec, má smysl se dívat. Pokud bych měl užít nějaké slovo vystihující tento výtvor, vybral bych - šílené. Hodně záleží v jakém psychickém rozpoložení se díváte.

Mám pocit, že zasazení produkce do doby minulé, slouží jako možné ospravedlnění případných nedostatků. S odstupem času stále postrádám smysl točit tyto oťukávající snímky. Závěr mi přišel jako z počátku gueer kinematografie.

V hlavní roli, metla lidstva - alkohol. Výborná atmosféra, místy by se dala krájet. Zajímavý námět, který občas bohužel sklouzával do polohy:"Vy, privilegovaní bílí muži". Celkem uvěřitelný Mark Clennon. Celek působí kompaktně.

Když dva dělají totéž, není to totéž, přesně vystihuje tento seriál. Odehrává se v notoricky známém školním prostředí. Mezi dvěma, na první pohled, odlišnými kluky. Kromě základní kostry, typické pro tento žánr, nahlíží pod pomyslnou slupku, až na úroveň samotné existence.

Thajská BL produkce trpí pořád scénáristickou impotencí. V tomto projektu byli 4 - čtyři! Stále se opakují ty stejné motivy. Zde i včetně krátkých školních šortek. Několikrát mě napadla myšlenka užívání nových piktogramů. Varujeme před násilím, sexualitou a jinými možnými potenciálními riziky. Proč nevarovat před totálně zkresleným pohledem na ztvárněnou oblast? Vše přikryje tzv. umělecká licence. Začátek sliboval aspoň malou progresi v uchopení tématu. NJN...Slibem nezarmoutíš. Ohm mě zpočátku mile překvapil svým zralejším projevem. Než scénář zajel do vyjetých kolejí a stal se z něj typický kluk ve školní uniformě. Leng ve mně nevzbudil silnější reakci. "Přišel...

"Alba se narodila pro tebe. Ne, já jsem se narodil pro ní." Uvedená citace trefně vystihuje sílu emočního náboje letícího celým filmem s cílem zasáhnout divákovo nitro. V mém případě se trefil přímo do středu "terče". Srdceryvné drama o hloubce člověčenství a lásce v nejryzejší podobě.