Recenzi napsal/a petr12

První díl by měl být natolik propracovaný, aby diváka navnadil k pokračování sledování. Začít "akční scénou", ze které si napadený neodnesl žádný větší šrám a s rozbitými ústy se dokázal bezbolestně napít, bylo pověstným vstyčeným prostředníčkem těm před obrazovkou. Na jednoduchou dějovou linku vzájemného poznávání a hlavně odhalování, se nabalily především kruté reálie vysvětlující důvod dvou raněných duší. Vzhledem k pojetí rolí se nelze divit vzájemné, svým způsobem poškozené, komunikaci. Ten odstup byl znát i přes sílící snahu o vzájemné propojení.

Miluji tento typ snímků. O síle přátelství, sdílení, vzájemnosti. Naprosto parádní jízda..."na skútru", klikatými uličkami Taipei-e. Za mě si mohli snad jen odpustit ke konci jednu otočku. Z poznámek k ději stačí přečíst jen tu závěrečnou.

Ze startovní pozice, plné testosteronu, zůstal po přetrhnutí cílové pásky, jen závan estrogenu. Slibně se rozvíjející děj se postupem času změnil ve frašku s typickou frází:"Můžu tě políbit?". "Už jsem se bál, že se nezeptáš."

Tak nějak si představuji točení porna, klidně i v 70. letech, částečně v Nevadě. Kitty ranch, místo hříchů. Přímo dělané pro ztrátu panictví. "Klapka, kamera a jedeme na první dobrou...", bez čtených zkoušek, trénování. Amatérismus nejhrubšího zrna.

Ublíženecké:"Vy, privilegovaní, bílí, lidé..." aktivivalo ve mně výstražnou kontrolku. Kdybych mohl, poslal bych Salvimu telefonní číslo na Kamalu. Tento životní postoj vedl k řadě motivů v široké škále. Od frašky, až k situacím hodným k zamyšlení. Stál také za pochopením hlavní pointy. Proč jet z bodu A do bodu B přímo, když můžete v různých zákoutích prožít plno akčních momentů. Romantiku moc nečekejte, spíše bláznivou jízdu, kterou jsem si náramně užil.

Chápu pojetí interakce mezi jedinci trpícími různými stupni sluchového postižení, se slyšícími, jako tzv. uměleckou licenci, lépe vyhovující dějovému zadání. Taková romantická představa. Klasická šablona plná komunikačního šumu a hledání sebe samotného. S příchodem "třetí do páru" dostává děj konečně pořádný šťouchanec vedoucí k očekávanému konci.

Hlavní nosnou myšlenkou byla bolest, kterou způsobovala vnitřní rozervanost. Někdy intenzivní, jindy překrytá změnou vzhledu a útěkem do jiné reality. Některé příběhy mi utkvěly v paměti, zbytek se vypařil do zapomnění.

Přestěhování se mimo metropoli mělo být řešením Marianova problematického pracovního prostředí. Pro něj byl útěk vysvobozením. Nový smysl života našel v "zahradničení". U Juana jsem si celou dobu nebyl jistý upřímnosti. Masku bohužel nesundal ani na konci snímku.

"Nahý zadek v úvodu viděti, nedostatek hereckého umu značiti." Výborný casting herců/modelů, kterým sluší více předváděcí molo, než práce před kamerou.

Další "domácí úkol" na téma věčné a vděčné lásky. Žhnoucí city prolamují ledy kolem chladného protějšku. Místy úsměvný seriál o setkání dvou protikladů ve společné ložnici. Na dvou oddělených matracích.

Mohlo by se na první pohled (přečtení) zdát, že konflikt bude vycházet primárně z rozdílného socioekonomického postavení obou hlavních postav. Je však vlastní jen vedlejší postavě - matce. Mezi Giorgiem a Marcem se odehrávají typické procesy vlastní budování partnerského vztahu. Giorgio je herec, bavič. Výrazové prostředky z divadelních prken přenáší občas do své filmové polohy a působí celkem rušivě. Vlastně i jeho úprava vizáže. Ano, je to povrchní. Ale s knírkem, který na chlapech příliš moc nemusím, a nagelovanými vlasy, mu to v závěru sluší mnohem více. Marko je...Hlavně vzorný syn. Nejvíce se mi ale líbilo závěrečné poselství...

Los amantes astronautas není klasika Marca Bergera o přátelství mezi kluky, kteří se nestydí před sebou i odhalovat, ale plnohodnotným gay filmem, byť s dlouhou oťukávací předehrou. V závěru sice dochází k zaškobrtnutí, ale...Vzájemné oťukování, bádání a celková interakce, mezi kluky, je celkem sexy.

Nejsem příznivcem progresivismu. Je spíše ideologií. Přívrženci umí, se zapálením pro věc, diskutovat o tématech, bez hlubšího poznání, chybějících souvislostí, potřebných dat. Malé děti získávají znalosti pouhým přejímáním. Přitom jsou přesvědčení o komplexnosti svých poznatků, zatímco reálně krouží pouze po povrchu. Navzájem se utvrzují ve správnosti svých postojů, názorů. Oponenty šmahem ruky odmítají, zatracují. Přesně tak působí děj, do chvíle, než se Max (Sebastian) chce více soustředit na konkrétní objekt bádání, který pro něj má, v konečném důsledku, pozitivní význam. Poznámka na závěr. Při výzkumu se platí bádaným, ne naopak.

Sunflover přesně zapadá do kolonky - retro. Svým celkovým pojetím a zpracováním do dnešní doby moc nezapadá. Nabízí klasické šablony. Bez nějaké přidané hodnoty. Špetky originality. Souhlasím, že na několika místech chybí část děje. Pokud se chcete vrátit zpět v čase, tak máte jedinečnou možnost.

Záběr na město - střih. Hlavní představitelka - střih. Hlavní představitel - střih. Tady něco nesedí. V hlavních rolích vystupují 2 muži. Rukopis Hallmarku je všudypřítomný. S jedním rozdílem. Kluci si natáčení docela užívají. Škoda jen polibku v předklonu. I když v dálce a rozmazaně. Santorini...🇬🇷❤️

Demosthenes je alfa samec. Ze své pozice přece nemůže zpochybňovat vlastní rozhodnutí, aby neztratil svoji tvář. Jeho nejlepší kamarád Nikitas je jeho přesným opakem. Léto spolu tráví především v rozpálených Aténách, díky Demesthenesovu expartnerovi Panosovi a na gay spotu u moře. Skalnatém pobřeží plném stálých návštěvníků. Všichni po něčem touží. Někteří se odhodlají k prvnímu kroku a jsou opětováni. Jiní, naši hrdinové, veškeré dosavadní snažení smuchlají, jako cár papíru a hodí za hlavu. Malá poznámka pod čarou. Oba by si zasloužili hezčí plavky.

Bruna spojovala se zesnulým otcem láska ke hraní na kytaru a zápalky, které sice nesbíral, ale rád vymýšlel pokusy, které se svým nejlepším kamarádem natáčeli a sdíleli na sociálních sítích. Jeho největší fanynkou se stala Daniela, která neočekávala, že se jejich vztah zhmotní, když za ní Bruno přijel, aby utekl před randící matkou a ... Ianem. Po několika krátkých filmech Mauricio Calderón Rico natočil plnohodnotné dílo, kterému řemeslně není co vytknout. Oslovila mě hodně atmosféra zdánlivě horkem otupěleho prostředí, pod jehož pokličkou bublaly vztahy většiny zúčastněných.

Vyznání lásky v samotném úvodu, by mohlo značit pozitivní změnu v zažitých stereotypech, ve kterých se mění jen obsazení a prostředí. Klasického kolečka uvědomování si vlastních citů a připuštění si odlišné sexuální orientace, jsem bohužel nebyl ušetřen. Nudu narušil až příchod expartnera, který konečně rozvířil stojaté vody. Herci hráli...typicky japonsky. Nishiyama Jun působil až tak věrohodně, že ve mně vzbuzoval dlouhou dobu silnou antipatii.

Silně emočně zabarvené romantické drama o střetu "dvou světů". Mechanika z britského předměstí a Asiata pohybujícího se mezi rasistickou smetánkou, trestající kontakt s bělochy až vyloučením z komunity. Příběh plný zvratů postupně přidává na plynu. Vytuněný Ben Hardy, perfektně odvádějící svoji práci, spolu s okouzlujícím Jasonem Patelem to spolu "táhnou" v naprosté symbióze.

The Holiday Exchange je gay odpovědí na snímek The Holiday, který byl do kin uveden před "dlouhými" šestnácti lety. Reagovat na áčkovou produkci, béčkovou/céčkovou, chce určitě odvahu. Jedná se o tzv. hallmark-ový styl. Lehce předvídatelný děj, sympatičtí herci vyznávající úsporný režim u svých výkonů a až kýčovitě přezdobené prostředí.