Recenzi napsal/a petr12
Synonymem ke slovu akční by se hodilo komediální. Minimálně v asijské BL produkci. Styl: "Počkej, vyřídím tě, až na tebe vyjde řada", je komický. Samotný příběh, často předvídatelný, má spád. I s časovým odstupem mi ztvárnění role Tharna přijde zdrženlivé. I nadále si myslím, že se před kamerou ocitl jen tak náhodou omylem. Malý, subtilní, se starším obličejem v kontrastu s Phayu-em. Namakaným klukem s dětskou tvářičkou. Jako celek to nakonec docela funguje. Co dodat k otevřeným vrátkům v samotném závěru? Budu se těšit na případné pokračování.
Mám rád filmy, které příběh zasadí do kontextu a postupně odkrývají příčiny chování jednotlivých postav. Mezi třemi mužskými členy Wu-ova klanu vládne napětí, které nabourá až závažné zjištění nejstaršího člena. Příběh je hezky odvyprávěný. Herci působí, na asijské poměry, uvolněně a přirozeně.
Také mám rád Scud-ovu tvorbu. Kvůli jeho jedinečnosti, originalitě, touze testovat morální limity a oblibě v hezkých mužských tělech. Bodyshop patří k jeho snáze uchopitelným a hlavně pochopitelným snímkům. Stále ale vyžaduje vyšší pozornost při sledování. Hlavně, když si jako já nepřečtete dopředu obsah.
Daleko od civilizace. Kousek od říčky. Ideální místo pro ničím a nikým nerušenou práci mladého spisovatele hledajícího inspiraci k dokončení rozepsané novely. Bouřka, záhadný cizinec hledající úkryt před živlem. Nejistota, obavy, chtíč pohánějící zvědavost. Střídání reality s představami. Béčkový film s béčkovými herci. Dějová originalita blížící se nule. Konec? Záleží na divákovi, jak si ho vyloží.
Pokud vsadíte vše na jednu kartu, tak nejlépe na eso. Moritz je typický zástupce "mladého masa". I když, ve 22 letech? Žádaný kus se six-packem a údajně velkým pérem. Jenže, to úvodní seznámení patřilo partnerovi. Rachitickou postavou a hodně nekvalitní pletí. Za mě maximálně sedmička kárová. Nastupuje po krátkém rozjezdu do víru nekončící zábavy, fetu, výstředního oblékání a příležitostného výdělku. Kromě počátečního prozření, zapříčeněném zlomeným srdcem, se jeho postava nevyvíjí. Děj se rychle cyklí a nudí. Z prostředí nekončící párty i samotní Němci natočili lepší kousky. Co jiného taky dělat v Berlíně?
Od samotného začátku mě ovlivnila negativní energie samotného filmu, kterou ještě umocnila pozdější téměř apokalyptická atmosféra. Tak mi zůstala jen pastva pro oči. Líbil by se mi ale větší prostor pro představivost, bez záběrů ochablých penisů.
Krátký záznam ze života dvou kamarádů, kteří si musí projít trnitou cestou k zářným zítřkům.
"Společnost je vstřícnější, otevřenější, ale jak já, kluk(muž) mohu milovat kluka (muže)?" Zase je děj postavený na stereotypech a stále stejných šablonách. Zde došlo ke spojení školního prostředí s kuchařským. Takové "2 in 1". Díky stopáži klidně zvládnete odsledovat celý seriál vcelku. Neočekávejte však originalitu. Oba kluci byli zabrždění, nebýt hlavně jejich společné kamarádky, stáli by tam doteď. Pokud máte rádi/rády/rád...slaďárny se slaďoušky, jistě i nejedna slza ukápne.
Počátek ve stylu "Rychle a zběsile" okamžitě upoutal moji pozornost a vyloženě mě pohltil. Rychlá auta, ženy, tedy v tomto případě mladí muži, v čele s Pavlem a sex. Byly znát hodně vysoké ambice a zapálení týmu pro společnou věc. Místo udržování tempa, gradování by celý projekt odpálil na oběžnou dráhu, došlo k zatáhnutí ruční brzdy a přemístění ze závodního okruhu do běžného městského provozu. Začali vařit polévku ve stylu pejska s kočičkou. Všemu nasadil pomyslnou korunu samotný závěr. Sice spolu oba (3) páry jistě žily spokojeně do smrti, ale na mém jazyku i tak zůstala určitá pachuť....
Líbila se mi letní, pohodová, chvílemi uspávající atmosféra, vybízející k přemýšlení o nesmrtelnosti brouka. Samotný děj pracující s tezí, že po neúspěchu vztahu s dívkou, má následovat zkouška s klukem, je totiž tak ohraná a pro mě už nezajímavá. Aspoň že kluci byli sympaťáci.
Docela fandím projektům vznikajícím výhradně pro distribuci pomocí sociálních sítí. I malé produkce si hýčkají své koně ve stáji. V tomto případě nám je kromě hlavních postav představují v průběhu jednotlivých epizod. Přichází, něco málo předvádí a zase odchází. Děj je jednoduchý, závěr otevřený. Komplet...Diskutabilní.
Příběh primárně o uvědomování si vlastní sexuální identity. Kromě hlavní linie se zde okrajově odehrávají i další tři, které by stály za více pozornosti. Děj je zbytečně uspěchaný a roztříštěný. Oproti větším produkcím, které zřejmě v rámci body shamingu, spíše zahalují, aby špíčkům nezpůsobili nějaké trauma, tady si odhalených těl užijete. No a že se dá na co dívat. Herci působí jako dobře sehraná parta kamarádů.
Kouzelná sonda do života sněhové vločky.
Idea napravených delikventů opakovaně ve světové kinematografii dokázala, že chceme věřit v lepší svět. Je to faktor útočící primárně na city blokující rozum. Na stejnou kartu sází i političtí marketéři, kteří vytváří padouchy, proti kterým je nutné bojovat. V rámci boje za dobro, mnozí volí ještě větší zlo, tentokrát přelakované na dobro. Charakterovým změnám způsobeným jakoby mávnutím kouzelného proutku, jsem si zvykl. I často mylným představám o problematice. V tomto případě o nevidomých. Upřený pohled do prázdna, nevhodně rozmístěný nábytek, orientace v prostoru, po schodech, absence slepecké hole, bych přešel mávnutím rukou, ale jízda po eskalátorech mě pomyslně rozsekala. Role...
Naprosto špičkový výkon Andrewa Scotta umocnila výborná kamera a dotvořil hudební podkres. Výtku mám však k ději. Nemám rád, když na mě scénárista hraje "levou", kterou jsem očekával již těsně před návštěvou rodného domu. On však na mě zkusil v samotném závěru i druhou, kterou jsem nečekal. Naprosto mě dostal.
Děj odehrávající se ve více časových rovinách, se v asijské BL produkci, očividně osvědčil. Jejich počáteční rychlé střídání mi přišlo jako zbytečné ždímání námětu. Dost nedospělé a zbrklé. Dokonale to však korespondovalo s postavou Kawiho, kterou si "mistrně" střihl homofob Krist. Neúspěšného, téměř asociála, který měl naštěstí u sebe pár lodividů, kteří ho bezpečně navigovali do přístavu jménem Pisaeng.
Další komorní projekt, který vznikl během lockdownu. Kromě propagace častého umývání si rukou a nošení (nedostačujících) roušek na veřejnosti, se jednalo především o propagaci potravinářských produktů, firem, nošení vícekrát použitelných nákupních tašek... Příběh byl prostý. Milovník jídla sdílel bydlení s hlučným hudebním maniakem, který jako spousta herců před ním a jistě i po něm, nedokázal pořádně zahrát ani jeden akord na kytaře. Už mi to přišlo jako pohrdání diváky. Kdyby aspoň nezabírali hmatník a nebo najmuli nějakeho hráče, kterému by natáčeli jen ruce. No a zpěv? Klasika, ale mladým holkám to zřejmě stačí. Winova role mi přišla zajímavější, stejně...
V samém západním cípu Evropy žil princ Alfredo, který uctíval Gretu. Nebyla to princezna, ale klimatická aktivistka s věšteckou koulí, která se většinou mýlila. Ne, děti, naše planeta loni neshořela. Jednoho dne si řekl, že už nebude sněhovou vločkou trpící všemožnými strachy a přiloží ruku k dílu, místo neustálého žvanění a žvanění a žvanění a házení odpovědnosti na starší generaci. Vstoupil do hasičského sboru, aby mohl aktivně pomáhat s každoročními lesními požáry. Byl přidělen k Afonsovi. Ten nebyl rachitický jako princ, protože dobře věděl, že při práci potřebuje kromě hlavy i paže. Co se nestalo? Ti dva se...
Retrospektiva středoškolského života, plného zdánlivé bezstarostnosti, s přesahem do současnosti. Řeší témata tížící teenagery z queer komunity (nejen) devadesátých let. Období pevných telefonních linek, tělesných trestů ve škole, létajících facek mezi spolužáky. Pokud vyznáváte woke kulturu, raději se nedívejte, kvůli psychické pohodě.
