Recenzi napsal/a petr12

Varšava není Berlín, protože...V ní žijí hlavně Poláci. Snaha působit světově upoutala mou pozornost od samého počátku. Bohužel forma zvítězila nad obsahem. I samotná synopse Netflixu je chybná. Děj se točí především kolem Tosieka (Tosky), který(á) si uvědomil(a) po oblečení chlapeckého oblečení, že je muž. WTF? To si nechte pro travesty představení. Já zapomněl, dnes jde o právo volby, protože gender je sociální konstrukt, již značně přežitý. Vzpomněl jsem si na hvězdu dnešních dní Ondřeje Brzobohatého. Fifková by se měla inspirovat tímto filmem. Dříve se zkoumalo, zda "uvěznění v cizím těle" je opravdové. Dnes? Stačí čestný pionýrský. Toska je totiž...

Jediným originálním střípkem v mozaice byla otázka vysídlení obyvatel kvůli stavbě přehrady, do místa daleko od řeky, bez infrastruktury a základních služeb. Zbytek dotvářely známé a prověřené fragmenty. Líné atmosféře podlehli i hlavní hrdinové, mezi kterými chybělo pevnější pouto. Jednoduše mě nepřesvědčil.

Dva mladí Cikáni. Mezi sebou si opravdu neříkají Romové a mnohé to uráží, se přestěhovali z vesnice na předměstí Budapešti v touze stát se slavnými. Jejich vztah byl spíše v rovině umělec a jeho manažer, té láskyplnosti bylo před kamerou opravdu málo. Přehnané představy hned zkraje zchladila studující scénáristka, která odmítla zpracovat jejich námět a nabídla "pouze" roli konzultanky a pomocné ruky. Pár pokusů nastartování kariéry nevyšlo podle jejich představ a ke konci jsem z nich měl pocit rezignace a uvíznutí ve stereotypech, byť se chtěli pokoušet uspět i nadále. Zpracování mi přišlo zbytečně formální, úzkoprsé a ploché....

Jsem rád za další vlaštovku, která se nebojí poodhalit lidské nitro sužované psychickými problémy a nespojování lásky automaticky se žárlivostí, která pramení z nejistoty spojené s (ne)opětováním citů, pocitem možné ztráty svého partnera. Trochu mě mrzí chybějící odhodlání "přítele po boku" vyznat své city objektu touhy. Ke zbytku nemám větší výhrady.

Shayne Pax pochopil, že je větší šance prorazit s vlastním snímkem, než neustálými účastmi na castinzích. Výsledek je sice vizuálně zajímavý, ale dějově tak nějak na půli cesty.

V jednoduchosti je krása. Vzhledem ke stopáži, by přílišné košatění děje bylo spíše kontraproduktivní. Příběh je sice xtou variací seznamování se, tentokrát s "love mate" fází vycházející z potřeby chránit své city. Kluci jsou sympatičtí a o to jde především, zřejmě. Míra uvěřitelnosti osciluje někde kolem průměru. Hudební podkres byl na mě hodně slaďoučký.

Téma vysokoškolské lásky je jedním z častých námětů typických pro BL produkci. Vývoj vztahu od samého počátku se vymyká šablonovitosti i pojmutím podpůrných rolí, které se konečně aktivně zapojují do celého procesu. Jindy rozvíjí své vlastní vztahy, popřípadě tvoří vatu k vyplnění časového rámce. Zde fungují ve vzájemné symbióze. A to včetně hlavního párů, který formují obavy a ztráta z minulosti, která bohužel i po ukončení zůstává ne tak úplně vyjasněná. "Evropské" pojetí ruší snad jen chlastačky z prvních čtyř dílů.

Stejně jako Don Quijote zápasil s větrnými mlýny, tak i nový státní zástupce mínil zastupovat stát a právo ve městě s vlastními pravidly. Též neuspěl. Ani u mě.

Učebnicový příklad scénáře z "pera" milovníka sójového latté. První díl je brilantní agitkou progresivistického městského levičáka, který bojuje za zachování planety, možnosti si vybrat pohlavní identitu a jiné moderní...ismy, sledováním dokumentů, třeba na natgeotv. Srážka s realitou naštěstí obrousila mnohé hrany a z Jezera se vyloupla další klasika z prostředí ovládaného (sešněrovaného) starousedlíky, kdy se bojíte ve vodě třeba jen upšouknout, abyste nevyvolali tsunami opovržení. Korunu všemu nasadily české titulky, které v rámci politické korektnosti vybraly do posledního zrníčka všechno koření a zbyl nemastný-neslaný pokrm. Škoda. Aspoň že se natáčelo v hezkém prostředí.

Existují díla, točená nejlépe na základě reálných událostí, vykreslující zásadní témata, která by se neměla kritizovat, aby nedošlo k jejich zpochybňování. Oba režiséři využili zřejmě nálady ve společnosti a z polského venkova udělali životu nebezpečné místo pro členy LGBT...komunity. Podle mě to docela neukočírovali. Nabídli kromě zlomového aktu jen pár motivů, které stále recyklovali a film v konečném důsledku bohužel vyzněl ploše i přes solidní výkon Dawida Ogrodnika a snahu zalarmizovat většinovou společnost.

Na naše poměry...Tak trochu jinak. Pokud je pro vás Sex O'Clock prvním seriálem z teenagerského prostředí, váš věk je jen jednociferný, budete ohromeni. Scénář vám příjde promyšlený, herci autentičtí, hudba pecková, zpracování bez výhrad. Pokud ale máte s čím porovnávat, tak vám dojde, jak opět doháníme vlak, který je minimálně dvě stanice před námi. Jde vidět, že scénáristé před psaním pilně lovili inspiraci u kolegů. Originální bylo snad jen natáčení v Gottwaldově, díky dotacím. Městě, které z výšky působí jako dlouhá vesnice bez zřetelného centra. Kluk, vzezřením ideál pro pány toužící po dětech, který se z prvního stupně zatoulal na...

Slušně vypointovaný krátký film, který působí retro dojmem.

Další festivalový snímek určený pro specifické, předem namotivované, "baťůžkářské", publikum. Při ůvodním výčtu ko-producentů jsem zbystřil. Místo tlaků na způsob práce, třeba režisérka sama chtěla natočit nikoho se nedotýkající příběh o různých podobách lásky v kontextu s tradicemi. Kdyby mezi Halimem a učněm Youssefem panovalo erotické napětí, snáze bych přijal jejich umírněnost. Mnohem zajímavější mi přišel oduševněly vztah Halima s Minou. Kormidelnicí a manželkou v jedné osobě. Její herecký výkon byl excelentní.

Na francouzské produkci miluji její atmosféru. V kombinaci s poutavým dějem, který čas od času uštědří pořádnou emoční ťafku, šťastnou rukou při výběru hlavních protagonistů a malebným prostředím, nemůže u mě šlápnout vedle.

Význam slovního spojení miluji tě značně devalvoval jeho nadužíváním. Ani nekorespondoval s řečí těla obou hlavních hrdinů, kteří řešili kromě lásky i tak typickou žárlivost, věrného to souputníka nevyzrálých a nejistých jedinců. Elektrizující napětí zcela chybělo. O to více dostalo prostoru mluvené slovo, které se hodilo ke škrobeným odříkávačům textů. Výsledek na mě působil neslaně - nemastně.

Na první pohled bylo patrné, že jim štědrý rozpočet pomůže roztáhnout křídla a vznést se do výšin. V případě výběru míst a hlavně objektů k natáčení, se jim to rozhodně povedlo. Vizuální vliv kazily hlavně akční scény vznikající přitom za podpory choreografa. (WTF?) Nedostatky ještě zvýraznila hodně špatná kamera a hudební podkres. Měli více investovat do scénáristů. Hlavní idea pomsty "osamělého bojovníka" mi přišla zajímavá. Jenže na ní nabalovali spoustu zbytečných scén a "komparzistů". Méně někdy znamená více. Z odhodlaného Kena, schopného se porvat s celým světem, se záhy stala hromádka neštěstí potřebující soustavně utěšovat a ochraňovat. Volání...

I po zhlédnutí ve mně přetrvává rozpolcený pocit, zda šlo především o 100% romantiku sledujíci vývoj vztahu obou hlavních hrdinů měnícího se z uspokojování fyzických potřeb v citové a nebo soft erotický seriál s odpovídajícím dějem:"Přišel jsem vám paní, zde pane, pořádně protáhnout trubky". Děj ubíhá stylem start-stop. Více erotiky a nebo děje? Bude stačit jedno trauma z minulosti? Raději ho rozvineme i v současnosti. Chudák Uea. Porcelánový chlapec s minimální emoční náloží. Naštěstí má při sobě Kinga, nebo spíše stále se učícího prince. Milovníci propletených prstíků při intimních scénách budou spokojeni. Ostatní...Kdo ví?

Paolovi zkrachoval vztah kvůli rozdílnému pohledu na budoucnost. Tu si partner představoval v domku se zahradou, po které by pobíhalo minimálně jedno dítě. Dostal však "druhou šanci" s psychicky nedospělou, heterosexuální Miou, které pomáhal najít otce dosud nenarozeného dítěte. Počátek jejich bytí připomínal kulový blesk letící uzavřeným prostorem a ničící vše, co mu přišlo do cesty. Čím jižněji jeli, tím více si rozuměli i přesto, že zjišťovali, jak moc jsou rozdílní. Konec...Byl překvapivý.

Divadelní herectví přenesené z prken, která znamenají svět, do reálného prostředí, působilo pošetile. Přemíra okázalých gest, vzletných frází, srazila míru uvěřitelnosti do nižších pater. Vzniklo dílko, které zaujme hlavně vizuálem mužských postav.

Další projekt točený tzv. do šuplíku, během kterého se zúčastnění učí práci před i za kamerou.