Všechny recenze
Bylo by moc divné, kdyby se gay divákům nelíbil film, kde se s chlapeckou a mužskou sexualitou pracuje tak rozsáhle, a zároveň naprosto seriózně. Jenže: vzniknout film v roce 1986 tam, kde se odehrává, šlo by ještě tolerovat zastaralé teorie o homosexualitě (dědění homosexuality po otci, dominantní matka), které se v něm zrcadlí. Podvědomé náboženské vnímání homosexuality jako hříchu samotnými gayi, díky němuž je děj rámován obrazy pekla a potoky krve, by v roce 1986 bylo v Latinské Americe ještě možné chápat. Jenže film byl uveden v roce 2018 a jednoznačný odstup od dřívějších pohledů v něm chybí, staré pověry...
Míra gay obsahu je dle mého: 20% (vizte níže). Vzhledem k tomu, že podle Wiki se jedná o jeden z filmů inspirovaných brutální vraždou Daniela Zamudia, vůbec se nechci ohlížet na to, že technicky není špatný a příběh by bez reálného předobrazu nebyl od věci. Navíc nesnese srovnání s 2. na Wiki uvedeným filmem Nunca vas a estar solo; ten se nesnažil zašumlovat příčinu útoku nebo ji svádět na alkohol a i když pracoval jak s výčitkami jednoho z útočníků, tak i s jeho skytou homosexualitou, nepostavil děj kolem něj tak, až to vypadalo, že se ho snaží omlouvat a...
Mínusy: Gay stereotyp - nezdravá sexualita sourozenců výsledkem dusného i dusivého rodinného prostředí s dominantní matkou. Sourozeneckou chemii herců tvůrci přetavili v incestní. Zajímavý nápad s přeobsazením v závěru zabil konec, nadto nastavovaný. Plusy: Tísnivá až horrorová atmosféra. Borjovy scény objevování vlastního těla a sexuality. Parádně 70kový a sexy plakát. .
Život je jen náhoda jednou jsi dole, jednou nahoře... ... a žitelný je hlavně proto, že "dole" a "nahoře" se střídá. Ocitáme-li se "dole" či na cestě "dolů", často saháme po příbězích, které se odehrávají "jenom dole" - rezonují s naším okamžitým pocitem. Dedalus je filmem právě pro takové situace. Bezútěšný, beznadějný, bezvýchodný, depresivní. Triptych otevírá část, v níž lidský život vzniká, a uzavírá část, v níž spěje ke konci. Úvodní část je vizuálně slibná, avšak dějově nepřehledná. Střední část bude asi gayům (a nejen gayům) nejbližší. Příběhem mladého prostituta s náklonností...
Opět celkem podařený film Marco Bergera s typickým rukopisem. Mě se film líbil a téma určitě stojí za podívání.
Kultivovaně natočený příběh mladého kluka, který řeší otázku své náboženské i sexuální identity. Bez ohledu na pár sexuálních scén je ovšem mnohem větší prostor věnován problematice židovské komunity ruských emigrantů v New Yorku, než tomu, co by většinu z nás zajímalo především...
Nechal jsem se zlákat předchozími recenzemi a neprohloupil jsem. Moc povedená věc. Zaujal mě minimalismus použitých prostředků, herecké výkony a hlavně to, jaké šíře i hloubky sdělení se tvůrcům podařilo dosáhnout na tak krátké ploše.
Od uvedení filmu "Sala samobójców" *) režiséra Jana Komasy uplynulo devět let, a nelze popřít, že Komasa za tu dobu filmařsky výrazně vyrostl. Pokud divák přehlédne pár logických děr, unese, že se dívá na jednostrannou předvolební agitaci, a nebude mu vadit předvídatelnost a prvoplánovost, pak "Sala samobójców. Hejter" je už plnohodnotný film, kladem jsou hlavně herecké výkony a práce s obrazem a zvukem. Privátní příběh patologického intrikána je naroubován na politické dění, předvolební kampaň na post varšavského primátora. Hned na začátku bohužel narazíme na nepochopitelno takřka metafyzické: jak je možné, že člověk, který je schopný vést zločinnou...
Starší kousek vypráví o osamělosti, netradičně, ale dobře natočené.
Asijské filmy a seriály moc nemusím. Současně ale musím přiznat, že tenhle seriál mě úplně dostal podobně jako před 2 roky SKAM (Norsko). Oba kluci jsou nádherní. Milující, klidný a trpělivý Tharn a impulzívní Type, který, ač to nechce dlouho přiznat, se brzy do Tharna taky zamiluje, ale ta dvě slůvka "miluju tě" se dlouho ostýchá říct. Seriál, který pohladí nejen náctileté. P.S. Ač jsem výraz "seme" pochopil, přiznávám, že jsem ho ještě nikdy neslyšel (zřejmě thajské slovo). Škoda, že v titulcích nebylo nahrazeno českým nebo slovenským výrazem.
Roztomilá momentka o představách a autoerotice. Také připomínka prymulům, že v časech distanční výuky je ta chvilka soukromí docela problém, a vláda by na to měla myslet.
Film neustále balancující na hraně podivné alegorie a scénáristické slátaniny. Přestože nechybí pár sugestivních scén, jako celek působí spíš rozpačitě. Pro mě zklamání.
Dokumentární či paradokumentární koláž životního stylu gayů různých sociálních vrstev je zábavná, plná ironie a trefných postřehů, které platí i pro dnešek. Na svou dobu šokující ve své otevřenosti. Jedno ze základních děl moderního německého gay-hnutí.
Dva mladí nadšenci z Německa amatérsky natáčejí filmy a chlubí se jimi na YT. V tomto případě byl jejich hlavním téma hloupý opilecký vtip špatných kamarádů, které navíc manipuloval gauner. Ten následně už čistě kriminálně zametal stopy. Poněkud stařecky přikořeněno morálním pohlavkem pro "ty mladý, co dneska furt čuměj do těch svejch blbejch mobilů a neposlouchaj". Je to rozhodně dobře míněno a na amatérskou práci s minimem prostředků hezky - byť hodně rozvlekle - provedeno, avšak příběh by působil jako silně přepálený a nepravděpodobný už před deseti, možná i dvaceti lety.
Francouzské filmy obecně většinou můžu, tak jsem byl zvědavý i na tento, a důvodem byla i celkem široká škála hodnocení různými recenzenty. Na rozdíl od řady názorů na ČSFD, které také níže cituje Václav, mi film nepřipadá "odporný", "nechutný" nebo "úchylný", ale prostě nudný. Tvůrcům se nijak nepodařilo mě vtáhnout do děje (pokud lze o ději vůbec mluvit) a zajímat se o osudy postavy nebo jejich vztahy. Je zajímavé, že tentýž režisér (Joachim Lafosse) jen o dva roky dříve natočil snímek Soukromý majetek (neobsahuje gay tematiku), který naopak patří k mým velmi oblíbeným.
Özpetekovy filmy dlouhodobě řadím k tomu nejlepšímu z gay kinematografie. Tento poslední není výjimkou, dokonce bych ho skoro označil za vrchol jeho dosavadní tvorby. Anotace filmu (alespoň ta, kterou máme zde) je poněkud zavádějící. Dlouholetý gay pár je sice skutečně náhle postaven před nutnost nějakou dobu se starat o dvě děti své kamarádky, avšak tento dějový motiv slouží pouze jako odrazový můstek pro exponování skutečného obsahu filmu. Tím je věrohodná analýza vztahu, který se po letech dostal do fáze, kdy je pro oba aktéry obtížné v něm setrvat, ale i z něj odejít. A právě v okamžiku,...
Film svým příběhem i emocionálním laděním silně připomíná snímek Boulevard s Robinem Williamsem (který je také k nalezení ve zdejší databázi). Celkově určitě není špatný, depresivní atmosféra je vykreslena sugestivně a pomáhají i civilní herecké výkony, vhodně zvolená hudba a neokoukané prostředí doků. Na druhou stranu mi ale na filmu bohužel zásadně vadilo prakticky totéž, co na zmiňovaném Boulevardu - celou dobu jsem měl dojem, že se ve mně tvůrci snaží vyvolat soucit s hlavním antihrdinou, zatímco mně v hlavě běželo něco jako: "Když se chováš jak idiot, tak se nediv". Možná jsem málo empatický, ale opravdu se nedokážu vcítit...
Když odhlédneme od obsahu, velmi roztomilé. Když od obsahu neodhlédneme: snímek se zúčastnil FamuFestu, a jistě můžeme být rádi, že vysoká učení generují tak zasvěcené mudrlantky - dle anotací muž, který onanuje, ač má partnerku, může být jen Narcisem posedlým nekonečnou sebeláskou, jinak býti nemůže, neboť u partnerek v principu chyba nepadá v úvahu, dokonce ani tehdy, když žádné partnery nemají. V tomto případě bylo "Natočeno podle skutečné události", můžeme se však hlavně dohadovat, že slečna měla vztek, že svádění ve vaně jí nevyšlo. Možná by se do toho zrcadla měla podívat sama.
