Všechny recenze
Počátky Ozonovy filmařské práce spadají do roku 1988, kdy vznikl první ze dlouhé série jeho krátkých filmů. "Une robe d'été" z roku 1996 je naopak jedním z těch, které tuto sérii uzavírají. Ozona tu tedy potkáváme na vrcholu jeho první tvůrčí fáze. Nechť chceme kratinkému prázdninovému příběhu přičítat jakékoli významy, co dokázal Ozon během pouhých patnácti minut o svých postavách a jejich vztazích povědět, navíc zábavně, udivuje. I skvělé obsazení. Hledat jakékoli výklady ani nemusíme: dětinská radost ze sexu, z milostného úspěchu, z naplnění, z poznání aktivní role, je okouzlující sama o sobě. Léto... a v...
"...Intersexualita je obtížné téma, protože její definice není zcela jednotná...", dočteme se na internetu a stejně složité bylo i mé první setkání s tímto krátkým filmem. Zavrhnout nebo vyzdvihnout? Díval jsem se na film znovu a pak mi to docvaklo, že je v něm ukryta velká hloubka. Hledání, snění, touha po lepším životě, kde by byl tento zvláštní druh "člověčenství" naprosto normální. A ač je takovýto člověk fyzicky kombinací muže i ženy, mnohdy nefunkčně, vždy bude mít jen jednu sexuální orientaci. Hezká hudba, co podpořila vlastní příběh. pozn.: doplnil jsem do složky nahoru odkaz na video,...
Naprosto ORIGINÁLNÍ film od naprosto ORIGINÁLNÍHO režiséra. "...Unsurprising story elaborated surprisingly beautiful...", jak napsal jeden z recenzentů na IMDB. Film mě zaujal a věřím, že až si jej budu moci vychutnat znovu např. s kvalitními českými titulky (v cz dabing nedoufám), tak možná své hodnocení ještě o chloupek zvýším až na samý vrchol (díval jsem se na verzi od KK s hard eng sub). O čem film je a jak se na něj dívají už napsali zkušení GT recenzenti tady přede mnou a mě už tedy nezbývá, než se přidat k množině těch, co toto hezké dílko...
Kdyby si pan autor odpustil otcovu trapnou čepici, bylo by to hodně dojemné a upřímnost záměru uvěřitelná. Takto bohužel natočil jen jednu z nespočtu krátkodechých politických agitek. Přepjatost zabíjí.
Ozona já zkrátka můžu a toto jeho Léto se mi líbí. Super týpci, mezi kterými to funguje, umějí hrát a dobře se na ně kouká, žádné ubrečené a ukňourané výlevy, žádná nerealisticky uřvaná a malicherná Amerika, do toho atmoška osmdesátek, dobře zapadající hudba, vše zpracované filmařským harcovníkem. Příběh je přímočarý, jednoduchý a co na tom, že nás Ozon tahá tři čtvrtiny filmu za fusekli. Ještě před závěrečnýma titulkama mu to stejně odpustíte.
Intenzivní, neuvěřitelně dojemné, ale hlavně kruté - tupý otec nevidí co skrývá synova čepice.
Film jsem viděl už dost dávno, pamatuju, že mne rozčiloval, jak jednoduchými, místy kýčovitými prostředky se pokouší mne dostat ... a stejně mne dostal. Tak i teď. Díky za připomenutí, funguje stále.
Naprosto úžasné, ať svou romatickou částí nebo tou lehce kriminální. Anotace jsou poněkud zavádějící, ale to je ostatně jedno. Krásně vykreslena atmosféra 80. let (ač teda tu francouzskou znám jen z vyprávění). A především prvních lásek (to už znám dost jasně), což byl pro mě takový návrat v čase, kdy si člověk říká "no na tohle bych radši nevzpomínal, ale je to přesně tak". Skvělě vybraní herci, kteří odvedli perfektní práci (Lefebvre opravdu "k sežrání", Valeria Bruni Tedeschi snad od doby Crustacés & coquillages nezestárla), dobrá kamera, jen by zvukař mohl lépe sladit hlasitost.
Pandemie Covid-19 změnila celý svět, dotkla se snad každého člověka a odrazilo se to i ve filmu. Tyto příběhy mají něco společného, ale i tak je každý trochu jiný. Na IMDB mi to vypočítalo průměr zhruba 5,5, takže to tak dávám i sem. Alex & Brix - Andrew je po rozchodu rád, že s ním Brix tráví čas, i když je ten čas placený. Asi jinak na to bude pohlížet teenager a jinak člověk se zkušenostma. Bylo tam cosi ve vzduchu... Calvin & Drake - ne každý je vhodný na vztah a určitě ne...
Hodnota filmu No Hard Feelings spočívá v tom, že situaci imigrantů v Německu vidí jejich očima, nikoli přes sluneční brýle evropských konjunkturalistů. Porovnejme film třeba s rozjásaným Wo willst du hin, Habibi? *), a rozdíl bude jasný (BTW: tvůrce Habibiho natočil také protičeskou agitku Das Phallometer **)). Témat otevřených ve filmu je jistě hodně, prostě proto, že i s imigrací jich souvisí hodně. V mnoha případech se žádná řešení ve filmu nerýsují, protože ani realita zatím žádná nezná. Autoři sdělili, co sdělit chtěli, my s jejich pohledy a záměry souhlasit můžeme či nemusíme, je ale dobré je znát. ...
Zajímavé téma šlo rozhodně zpracovat lépe. Amatérské výkony téměř všech herců a celkové pojetí filmu bylo pro mne slušným zklamáním.
Klidně bych mohl při psaní recenzí na danou produkci vycházet z těch předešlých a s klidným svědomím používat klávesové zkratky pro kopírování a následné vkládání částí nebo i celých textů. I zde se totiž jede v rámci pevně vytyčených mantinelů. Jedním z mála ozvláštnění pro měl byl naštěstí představitel Sarawata, jehož herectví na mě působilo až magnetizujícím účinkem.
"Když by člověk hned na začátku přistoupil na to, že je to záměrně taškařice, tak by si to užil víc.", hudruje divák na CSFD. Ale, milý tomeši, vždyť je to jasné nejpozději v okamžiku, kdy tetička morduje švába, to ti fakt nedošlo? Připustme ovšem, že v té části světa, kde spousta filmové produkce působí jako groteska, ač je míněna vážně, typicky telenovely, záměr natočit skutečně grotesku nemusí být hned jasný a chtěně "groteskní" akce herců vycházejí přehnaně. Na IMDB diváka čílí "full-frontal nudity" při milostné scéně. Ne, že by prý byl prudérní, ale ačkoli má jít...
Čeho je moc, toho je příliš. Možná kdyby do filmu nepletli tolik problémů najednou, ale zaměřili se jen na něco, bylo by to lepší. Spousta věcí je tudíž nedořešených, nevysvětlených, chybí prostě odpovědi na dost otázek vč. nejasného konce. Špatné je to místy i po technické stránce, kdy kameramanovi zřejmě upadla kamera a pak to zapomněli vystřihnout nebo zvuková stránka. Naopak je třeba ocenit herecké výkony a prostředí, ať už města nebo venkova. Zarážející je, že ač mám z filmu dojem, že Írán je vlastně fajn, za celou dobu nepadla ani zmínka o tom, že gayové tam nemají zrovna na...
Míra gay obsahu je dle mého: 100% (vždyť je tam i poměrně otevřená gay erotická scéna). Plusy: Výstižné zachycení jak nejistoty ze setkání s cizím člověkem, tak zvláště s neznámým v homofobním prostředí. Srozumitelnost chování obou postav a sympatie s nimi (v případě seržanta aspoň jejich náznak). Nic explicitního a možná se pletu v etniku chlapce, ale pokud se pracovalo i s tématem etnického napětí mezi Srby a Albánci (koneckonců přímý dotaz se musel týkat jugoslávských válek), tak mnohem lépe než třeba Hardcore (2016) s odkazem na holokaust. A kdyby to bylo zřejmější, tak i podstatně lépe než Strano telo....
Kluci dospěli v evidentně kvalitním vztahu do fáze, kdy je možné pokračovat, jestliže oba zapnou rozum a každý něco obětuje. Nebo se rozejít... čeká ale v budoucnosti něco aspoň takhle dobrého? Heteráci v té situaci založí rodinu a pořídí si dítě, u gayů to tak jednoduché není. Hodně spolu a hodně vedle sebe tráví dovolenou na řeckém pobřeží. Co do formy vidíme zvláštnost: nositelem sdělení je zde slovo, monolog, který je obrazem pouze ilustrován. Obraz popisuje dovolenou v přírodě, text minulost ve velkoměstě, rekapituluje celý vztah kluků s dobrým i zlým. V kvalitním filmu vyjádří autor...
Koľko gay príbehov z Guatemaly človek videl? :) Určite, nie je to bežný americký film s jasným priamočiarym dejovým oblúkom a svižnou dynamikou. Naopak, je to pozvanie žiť s postavami zo spodnej strednej vrstvy spoločnosti, v chudobnej štvrti chudobnej krajiny ich bežný každodenný život - s opakujúcimi sa rutinami, drobnými variáciami, pokusmi o malé zmeny i totálny únik ("kdekoľvek len nie Guatemala"), snívanie i sklamanie - v epike tak malej ako umožňujú ich stratené životy. Napriek tomu ako to znie, nie je to vôbec typický bezútešný "polodokument" zo slumu. Má svoju estetiku "nekomerčnej neobjavenej destinácie" a postavy zasa svoje nádeje...
Bruce LaBruce zřejmě stárne. Dřív ty jeho filmy byly taky ujetý, ale mělo to aspoň šťávu. Saint-Narcisse je sice ujetej, ale jen jako by opatrně, aby to moc neurazilo. Ostatně ono moc není čím urazit nebo šokovat. Narcismus je prostě jeden ze sexuálních neškodných "směrů". Matka, která přišla o dítě, aniž by věděla, že tam byly děti dvě - taky nic šokujícího. Že je ta matka lesba, která to dřív musela tajit? Taková je historie. Fláterník gay je už dneska taky dost otřelé. Dvojčata mají spolu sex? Vzhledem k tomu, že jsou stejnopohlavní, nelze to srovnávat s hetero stykem považovaným...
Je mi celkom záhadou ako tento zaujímavý umelecký film prešiel tuzemskou distribúciou bez povšimnutia. Určite to však nie je "ľahké pozeranie" na spríjemnenie večera. Tri príbehy - gay páru na ceste do hôr ktorý kvoli odlišným základom životnej filozofie podstúpi ťažkú skúšku; babičky jedného z nich žijúcej v domove pre seniorov, ktorá je umelecky nadaná, no začína sa z tohto sveta strácať, vonkajší a vnútorný svet sa jej začínajú bizarne prelínať; a jedného z pracovníkov domova, ktorého sizyfovská snaha zabezpečiť svojej rodine ilúziu normálneho života strednej triedy sa mu rozpadá pred očami skoro sadistickým spôsobom. Walden je...
Zaujímavý koncept natočiť film bez dialógov. Rôzne zábery na mlčiaci pár (veľmi sympatických) chlapov slniacich sa alebo kúpajúcich sa na pláži, či už spolu (v rôznych situáciach a náladach), alebo osve - sprevádza monológ jedného z nich. Lyrika, bukolika, filmová poézia - ktorá si žiada vyladeného diváka. Klasický dej tu nenájde tak ako ani "riešenia vzťahov" v dôverne známej klišé podobe. Vizuálna a zvukovo/hudobná zložka je veľmi podarená. Chalani sa podujali na obvykle nebezpečný podnik - stráviť dovolenku stranou od ľudí, len sami pre seba, vnímať okolitú krásu, vnímať ju spolu, vniesť do vzťahu nové impulzy....
