Všechny recenze
Dokument zpracovaný formou delšího videoklipu. Množství střihů kombinujících staré VHS nahrávky s moderními záznamovými metodami působí místy zmatečně a zbytečně chaoticky.
Odborní i diváčtí recenzenti takřka unisono připomínají Call Me By Your Name jako možnou Ozonovu inspiraci. Léto 85 je však zpracováním Chambersova románu Dance on My Grave (1982), který Ozona ve věku postav filmu silně ovlivnil, a který si Ozon dávno přál zfilmovat. Ve filmu výborně zachycená atmosféra osmdesátých let je zároveň atmosférou Ozonova mládí; můžeme předpokládat, že film je svého druhu zpovědí o jeho vlastním zrání. Letní teenagerovskou romanci, která pro mladšího a naivnějšího z partnerů končí tvrdým pádem, mají oba filmy společnou. U Ozona razantně posílenou o osudový prvek, když smíření, které by nejspíš...
Lehce stravitelnou formou zpracované téma k oživení paměti, popř. uvědomění si (nejen) mladých lidí, jaká situace vládla v queer komunitě v době nedávno minulé.
Mít restauraci a zjistit, že servírka je vůči hostům takhle oprskle vlezlá, má na minutu padáka. Pro tvůrce Tylera ovšem, pokud měli držet dokonale korektnickou linii a získat za to festivalová ocenění, šlo o nejlevnější způsob, jak dostat do hry ženský element v roli moudrého spasitelského dea ex machina, který toxicky maskulinním tupcům důkladně napraví hlavu. Bez toho "award winning" korektnický film existovat nemůže. A vyplatilo se: celkem 11 ocenění na Florence Film Awards 2019 a Independent Shorts Awards 2019. Pokud obsahu se týká, nic nového pod sluncem, dětskou sexualitu popsal už Freud. Do spolužáka jsem...
Fortuna je v římské mytologii bohyní náhody, osudu i štěstí. Film nabízí příběhy, které také může přinést život. Krizi lásky a vztahu po letech, nemoc, přátelství a pocit odpovědnosti. Film vás nutí přemýšlet, ale občas se i pousmát. Nevím, jestli stejně jako mne, osloví i generaci mladší.Možná to je i tím, že sám mám dvě děti a žiju mnoho let v partnerském vztahu. Každopádně za sebe film určitě doporučuju.
Milý, ba roztomilý filmík o milém, ba roztomilém dětském hraní a kočkování, které ještě nemusí znamenat vůbec nic. Nebo taky může. Mnohem zajímavější je, na co si hrají a co sledují dospělí. Třeba autor české anotace, který - snad aby "vylepšil" původní anotaci producentů - popsal takřka antierotické dětinské hry jako "experimenty se sexualitou". Nebo Česká televize, když tento film o dětech a jejich hrách označila za "nevhodný pro děti a mladistvé". Šokující, neuvěřitelné, to se někdo opravdu po... kálel a ruský zákon o zákazu propagace homosexuality uplatňuje u nás už teď, jaksi dopředu.
Samotný začátek dává tušit, že se nebude jednat o tuctovou podívanou z puritánského prostředí plného strachu, pevně daného řádu a nezpochybnitelné autority církevních hodnostářů. Vše je uvolněné, rozjuchané...bohužel až moc. Film pro mě bohužel rychle ztratil punc opravdovosti a začal jsem si pohrávat s myšlenkou, jestli v první řadě nechtěl Iván Noel zachytit dovádějící (polo)obnaženě chlapce a užít si jejich přítomnosti.
Dojemný příběh o proměně jinošské (snad) lásky v dospělé (snad) přátelství. "Bývali jsme si tak blízcí - víc než bratři" ... "Byli jsme děti". Zřetelně začátečnická (teprve druhá) práce Gabriela Dorado. Působivý vizuál, avšak na mnoha místech nešikovně přepálený scénář i vedení herců. Za pozornost stojí diskuse pod videem na YT. V De vuelta vidíme Carlose Cuevase, pozdějšího představitele Pola Rubio v seriálu Merlí. Podobně, jako Call Me By Your Name, i Merlí dokáže vybudit reakce, které velmi dojímají, také ale poněkud děsí. Není dobré zůstat dítětem takhle moc - pořád jsou to jen...
Na osm soust rozdělená chuťovka, která dokonale nabudí smysly a vyvrcholí téměř dokonalým DIVÁCKÝM orgasmem.
Když se herec roliček v převážně krátkých filmech (z toho některých natočených ve vlastní produkci) pokouší prolomit smůlu průnikem na jinou pozici ve filmařské branži, jako Sal Brando, je to jistě sympatické. I role scénáristy a režiséra však vyžadují talent a nápady. Nezdá se, že by kraťas Requited byl projevem toho či onoho.
To, o čem film je, je popsáno v Podrobnostech od Jiřika. Mě film zajímal především proto, neboť v něm hraje hlavní postavu můj oblíbený Kanaďan, kterého znám především jako porotce ze soutěží RuPaul´s Drag Race - Jeffrey Bowyer-Chapman. Ta "deka" na mě také padla, téměř od začátku, ponurost a tmavé záběry scén mnohdy večer a v noci měly vyvolat v divákovi pocit stísněnosti při sledování tohoto mystery horroru, který mě zaujal tak napůl a v závěru i překvapil (čekal jsem jiné rozuzlení) a mé celkové hodnocení kopíruje průměr všech ostatních, především na IMDb a ČSFD.
Mnozí dospělí lidé si mylně navykli ztotožňovat lásku se sexuálními aktivitami a na základě toho usuzují, že také hranice lásky se s nimi téměř kryje. Zamilovaný však může být i člověk mnohem mladší. V souladu se svou citovou orientací se může zamilovat i člověk, který dosud nezačal dospívat. To se stalo mnohým - a také devítiletému Tylerovi. Zvídavost, inteligence a dostupnost informací mu napomohou své city reflektovat a svěřit se staršímu bratrovi. Krátký snímek také naznačuje, oč lepší je současné dětství s neomezenou dostupností informací oproti dětství v předdigitální společnosti informačního nedostatku. Coming out někoho, kdo ještě nezačal dospívat, však...
Míra gay obsahu je dle mého: 100% (už jen proto že „3x45 minut“ je pravděpodobně sestřih gay linky zmíněného seriálu). Plusy: Ústřední dvojka a chemie mezi nimi. Matně si pamatuju i pěkné jiskření mezi heteráky ve vedlejších rolích. Mínusy: Tokání ústřední dvojky bylo zbytečně natahované (i na 3 epizody). New hrál Kaa jako tak solidního, až byl chvílemi nudnej (a vůbec ne poprvé – vizte Water Boyy: The Series). .
Poutavý vizuál, efektní prostředí, výrazně profilované postavy obsazené výraznými herci, dramatické a jímavé dějové zákruty, působivá hudba, silný tah na divácké city... typické rysy mnoha italských filmů. Ferzana Özpetka před podezřením z usilování o povrchně efektní podívanou chrání základní příběh filmu, krize letitého vztahu dvou gayů. Tento příběh je napsán velmi uvěřitelně, stejně jsou napsány, obsazeny a zahrány obě hlavní postavy. A že je to a ono kolem nich výrazné, líbivé, přímočaré možná o něco víc, než jsme zvyklí ... Skandinávci by to asi natočili jinak. A co má být?
Plusy: Chemie mezi ústřední dvojkou. Netradičně méně zřejmé rozdělení seme x uke. Obdobně více dramatu kolem přijetí vztahu kluků okolím. A ještě k tomu otevřenější stran fyzické roviny sexuálního probouzení. Scéna v holičském křesle. Někde mezi: Frank hrál Teeho tak, že jsem pořád tápal, jestli je ta postava tak plochá, nebo tak v pohodě. Aspoň ale soustředil mou pozornost na Morkovy reakce, když i jeho představitel byl zajímavější. Mínusy: Místo gradace kolísání - v jednom díle rozehrané drama se v druhém zázračně vyřešilo, přičemž byl konec ještě daleko. Pokud chtěli ještě netradičně řešit reálnější situace s vyoutováním, neměli tam (snad...
Takové filmy se točívaly, aby si gayové udělali radost pohádkou, že každé hátéčko je k mání, jen se musí správně zmáknout. Dnes se točí na podporu teorie, že gender je sociální konstrukt. Ta do světa pohádek nevede: je nesmírně nebezpečná tím, že s jen malou manipulací ji lze využít na podporu lží o léčitelnosti homosexuality, či o tom, že homosexuální páry vychovají homosexuální děti. V obojím se vyžívají ultrakonzervativní homofobní kruhy. *) S jen drobným nepochopením rozdílů mezi významem teoretických debat, které mají právo bloudit, a reálného života, kde bloudění může vyústit v neštěstí milionů lidí, se můžeme "léčebných...
Míra gay obsahu je dle mého: aspoň 80% (i propagační materiály umísťují seriál do BL plus 2. série se soustředila hlavně na vývoj gay vztahu). Plusy: Hlavní gay milovníci a chemie mezi nima. Vývoj jejich vztahu. Arthit (Krist) si postupně získával moje sympatie. Ve 2. sérii se přiblížili realitě i tím, že pořádně řešili i vyoutování. Celkově dospělejší, jak odpovídalo prvnímu zaměstnání. K tomu roztomilá scéna svádění v knihkupectví. Mínusy: Nablblé thajské školní rituály a hierarchie (jakkoli to bylo místy rozumné a závěrečný rituál skoro dojemný). Z odstupu několika měsíců si marně vzpomínám na nějakou výraznější vedlejší linii kromě nesmělého...
Marco se poprvé pomiluje, ještě ale nezná leccos z toho, co k věci patří. Teprve společná cesta s Grahamem a s povlečením do laundromatu znamená skutečný začátek vztahu. Ne, že by se muselo natáčet úplně všechno... ale v tomhle případě to má smysl.
Být film situován někam do 2. pol. minulého století, tak to beru. Ale dnes? Ačkoli pravda, mileniálové jsou zvláštní generace. V 10 letech umí ovládat počítače (no, spíš hrát hry), mobily, apod., ale to, jestli je přitahují holky, nebo vdolky, zjišťují až po 20. roku věku. Faktem ovšem taky je, že film nemá žádný závěr.
