Všechny recenze

Velice příjemná výpověď o vzájemných (po)citech.

Nezaměnitelný americký rukopis se podepsal vrchovatou měrou i zde. Od (ne)vedení herců, kteří ujíždí do hysterických poloh, přes snímání scény, až po děj přeplněný vatou.

Nelekněte se, film nedosahuje žádných výšin a někde v něm můžete narazit i na trošku jednodužší americký humor. Ale u jiné pasáže se třeba i trošku zasmějete, oběma klukům to sluší, i některým "hostům" v gay baru a nakonec zjistíte, že ani ty staré čarodějnice nejsou tak odporné, jak na začátku vypadaly ...

Jako oáza v uzavřené společnosti reagující "rezervovaně" na vše nepocházející z vlastní země, působí tradiční domek stojící v Tokiu. Obývají ho pouze dvě osoby, poměrně konzervativní táta Yaichi a upovídaná dcera Kana, kterou uchvátí exotickým zjevem a chováním strýc Mike. Je to prostě taková pohádka točená přes "růžový filtr".

Ty jo ... ufff, takové překvápko a zrovna u mé jubilejní dvoutisícítřísté recenze tady. To teda byla síla a velice nečekané. Kvalitní a velmi dobře zahrané. V průběhu jsem očekával úplně jiný vývoj příběhu, ale David byl zřejmě hodně složitá osobnost. A ten závěr ... více nebudu prozrazovat a tomuto kraťasu by slušely cz titulky.

Srdíčko (hlazení srdíčka), dušička (hlazení dušičky), ba i trocha toho humorku (nekomplikovaného), to vše ve velmi americkém balení. Krásná příroda, milá muzika, taky piknik pro celé to hodňoučké malé městečko, country kapela... Láska dvou (kdysi) teenagerů ze střední, které od sebe odehnal život a čas, by se ve středním věku možná mohla zase rozhořet. To by tam ovšem nesměl být ten Indián, ale vůbec nejhorší je, když si to lidi nedokážou říct včas, dokonce ani, když je Thanksgiving Day. Naštěstí je městečko plné hodných lidí se srdíčky a dušičkami, kteří jim taktně a s láskou pomůžou....

Teambuilding se občas podaří. Aspoň v tomhle filmu se při něm ti dva našli, a někdy kolem svých třiceti let konečně pochopili, že od teď už bez chlapa ani ránu. Jde o nesmírně konvenční příběh, jehož uvěřitelnost je znásilněna řadou nepravděpodobností, sladkost závěrečných scén působí nevolnost, ale představitele hlavních rolí bude většina diváků považovat za přitažlivé, a také je k vidění pár hezkých exteriérů. Herecky je to ovšem naprostá bída. Také se zdá, že tabuizace penisu začíná malinko ustupovat, ve třech záběrech na pár políčcích cosi takového zahlédneme. Ne, že by byla nouze o filmová "díla",...

Martin hledá po městě na léto práci: když zaklepe u Eugeniova domu, zjistí oba, že jsou dávnými kamarády z dětství, a Martin najde nejen práci, ale i nocleh a společné vzpomínky, toulky dávno společně prozkoumaným okolím... Eugenio je gay, Martin nejspíš ne, měl by ale patrně přátelské porozumění, třeba i vděk, a možná i neuvědomělou potřebu nalézt vyústění stále sílícího vztahu. Cosi postupně a velmi nenápadně vzniká, ale přátelství zvítězí nad sexem, a je to docela dojemné. Zatlačování významu děje do pozadí je v každém dalším z Bergerových filmů zjevnější, asi nejdál pokročil tím směrem ve filmu...

Šestnáctiletý gay Martin se pokouší svést svého HT trenéra a pod vykonstruovanou záminkou se mu vetře na noc do bytu. Lež se provalí, ale když se za ni Martin trenérovi omlouvá, neváhá říci podle pravdy "Myslel jsem, že něco bude" a chytí za to pořádnou facku. Martinova touha ovšem trenérovi vnukne dosud nepoznané úvahy - ne erotické, ale o rozdílnostech mužského a ženského světa - dá se vytušit, že se tu Berger pokouší vysvětlit, proč mužskému světu dává přednost. Pak se ale něco stane... Bergerova schopnost z herců vydolovat a na plátno přenést směsici dojmů a...

Bruno je machovské hátéčko, a taky šikovný intrikán, takže když mu dá Laura kopačky, nepokouší se zvrátit to trapným škemráním, ale oklikou zaútočí na jejího nového kluka, Pabla. O něm se říká, že to kdysi ze zvědavosti zkusil s kamarádem, a na tom Bruno vystaví svůj plán B: zdiskreditovat Pabla u Laury jako gaye. Krásně ho pomalu opřádá jako pavouk mouchu v síti (možný název filmu by byl i "Základy balení heteráků pro začátečníky"), pak se ale plán B zasekne. Všechno končí větou "Tak pojď, troubo", ale kdo ji komu řekne, to se do recenzí nemá psát. ...

Nechci zde vést sáhodlouhé rozbory. Vážím si na filmu toho, že jej natočili Poláci a v polských kinech jej vidělo historicky nejvíce diváků a zde v této zemi to mělo asi největší účinek. Nejsem z těch, kteří věří, že Pánbíček létá po nebíčku a koná dobro, ale zcela jistě věřím v jiné světy, dimenze a časoprostory. A že do církve směřuje řada lidí, kteří jsou od narození jiní a věří, že tam najdou spásu, je zcela logické. Dávám komplexní osmičku ...

Patnáctiletému Jonasovi nečekaně vstoupí do života zločin a stíhá ho pak temnými vidinami. Zmizelého kamaráda hledá ještě po osmnácti letech a skoro nic jiného pro něj v životě neexistuje. Hledá za cenu ztráty nového partnera a za cenu řady dalších rizik. Nejhorší je, že podobný příběh se v reálu klidně může téměř takto odehrát, ba, že se podobné věci opravdu dějí. Tento TV film je teprve druhou režisérskou prací Christophe Charriera a jeho prvním realizovaným scénářem. Na tak kratinkou filmařskou praxi je výsledek udivující, přesvědčivě a ve svém oboru velmi dobře udělaný....

Docela možná reálné zobrazení dění kolem jednoho zapadlého hotýlku na portugalském pobřeží, do kterého hosté zavítají spíše omylem. Dost nudné, bez promyšlenějšího námětu.

Tento film je jiný v tom, že příběh se sám o sobě věnuje "výrobě" erotických gay filmů, konkurzům a má ale spíše jen vypovídací hodnotu, než aby to bylo nějaké drama. Je v něm jen záblesk něčeho, co by se dalo pojmenovat jako děj, či milostné vzplanutí, mladí muži udělají cokoli, jen aby se udrželi nad vodou a nemuli se vracet do své provincie. V tom námětu filmu o výrobě gay erotického filmu vidím jediné větší pozitivum tohoto dílka. Kromě toho, že nakonec banda cenzorů tento film ve filmu zamítne, se můžeme ovlažit jako vždy...

Herecká minietuda dvou mladíků, kteří už sice nejsou náctiletými, ale to vůbec nevadí. Hezky mě uhranula tou intimitou, herectvím, poklidným zpracováním a vnitřním napětím, Myslím, že tento kraťas by stál za přeložení pro širší osazenstvo uživatelů GT ...

Na začátku tvůrci Toti-ho trošku přeručičkovali, ale potom se to už rozjelo, a bohužel, Tita dopadla tak, jak dopadla. Skoro až humorné, lehce osvěžující, argentinské, pro mě mírně nadprůměrné. A nezapomeňte i na závěrečné titulky, u kterých se Tita krásně vlní a zní slow rumba ...

Snímek o hledání, zklamáních i naději. Některé scény mi sice připadaly zdlouhavé, např. v tom bufetu, ale nakonec jsem se rozhjodl pro toto hodnocení, které je lehce nadprůměrné.

Může být vždy štěstím, když v těžké životní situaci se ukáže někdo nablízku. Přitom nablízku tak niterném. Tento kraťas řadím těsně pod průměr, neboť především herci mě tentokráte neoslovili.

Nárazová vlna způsobená zlomením srdce se očividně promítla do roztřesené kamery a mikrofonu nepotlačujícího okolní ruchy, díky čemuž výsledný vjem značně utrpěl.

Po prvním díle jsem si říkal, že se to snad nějak rozvine, zatím to byla jen trapnost a křeč. Nerozvinulo ... Ještě že tady máme recenze. Jsa neobeznámen tím, co a jak, se mi rozsvítilo až po přečtení recenze od Deleatura a od třetího dílu se mi na tento seriál dívalo lépe (jiným pohledem z jiného úhlu). Půjčím si od Deleatura jedno velice vystihující slovo: "DĚTINSKOST". Já přidám ještě naivita a když to spojím s afektem, vyjde mi z toho korejský komediální seriál, který není mým šálkem kávy. https://mydramalist.com/22187-the-boy-next-door