De halvt dolda (2009)

Tato švédská miniserie nabízí prostřednictvím několika rodin pohled do švédské společnosti 70. let a nedávné minulosti. Pro převážně ateistickou českou povahu, většinově vzdálenou extremistickému chování, působí poněkud neskutečně a v některých momentech jsem si myslel, že ta drsnost je moc prvoplánová. Nicméně si myslím, že profesionálně provedená miniserie nutí člověka k zamyšlení. a to i generaci, která pamatuje i ta léta 70. u nás.

Výborné řemeslo, výborně obsazeno, výborně zahráno (včetně dětských a teenagerovských rolí). Nad seriálem vidíme, že pro většinu zdejší TV tvorby jsou rozličné názvy exkrementů přejemnělými výrazy. Přesto nelze jenom chválit. Seriál zobrazuje řetězce kondenzovaného zla předávaného z generace na generaci, a zobrazuje bohužel právě jen to, což vede k jednostrannému, místy hodně přeexponovanému pohledu, ke zjevné účelovosti. V tom řetězení je navíc zakódována pochybená téze, jež nositele zla do nemalé míry omlouvá: nemohou za to, je to dědictví, je to výsledek výchovy nebo působení společnosti. To nelze přijmout, i v životě existuje k defektnímu jednání téměř vždy alternativa. Místy je zase karatelství přepáleno k až neúnosnému kýči: manželka zápasí s potratem, manžel zatím vysedává ve striptýzovém baru. Manželka s malými dětmi chystá rodinnou večeři, manžel, navenek silně nábožensky založený, zatím při masturbaci umírá na infarkt ve videokabince sexshopu. A kdyby nešlo o obraz tragédie, způsob, jímž je jednomu z aktérů do ruky přistrčena baseballová pálka, je prostě směšný. Mezi postavami, jichž je úctyhodně, jsou čtyři zjevní gayové, ve třech případech je přitom homosexualita jasným trestem pro rodiče nebo instituci, což budí rozpaky.

Přes těchto pár výhrad lze seriál jen a jen doporučit, je opravdu mimořádný. Je spíš lépe respektovat, jak sami autoři nadávkovali děj do epizod a sledovat je s odstupem. Při zkonzumování všech najednou je pocit zmaru a beznaděje příliš silný.

Tak to je docela síla. Už dlouho jsem neviděl tak depresivní film (zhlédl jsem to najednou, proto píšu film). Filmařsky po všech stránkách na vysoké úrovni. Někdy je to moc rozkouskované, časové roviny se střídají ve velkém tempu, vizuální podoba osob v různých časových rovinách není ideální, nicméně to všechno je podružné oproti tomu, jak silné poselství, jakou sžíravou kritiku společnosti nám tvůrci filmu přinášejí. Vůbec si nedovedu představit, že by něco takového vzniklo v seriálové produkci našich televizí. Téměř vždy mě severské produkce nezklamou, zvláště švédská a dánská (naposled např. Broderskab).
Já dávám „Určitě doporučuji“, ale ne před spaním.
A ještě poděkování "petrovi12" a "petvadovi", kteří se zasloužili o to, že tady takový film je!

Naprosto ojedinělá minisérie, která si zaslouží mnohem více pozornosti. Na první pohled jde o sled každodenních banálních scén, ovšem po bližším ohledání zjistíme, že sledujeme něco mimořádného. Silně depresivní, nicméně pocitově velmi očišťující dílo zaujme minimalistickým, o to však autentičtějším zpracováním. Inu, prostě Švédové. Doporučuji vyhradit si plné čtyři hodiny a dát celou minisérii na jeden zátah. Emocionálně se vás to dotkne mnohem více

Mistrovská mozaika sestavená z mnoha dílků, které až s odstupem času do sebe zapadají, ale během sestavování (sledování) bohužel kazí momentální prožitek.

Jedna z nejdepresivnějších věcí, co jsem kdy viděl. Ale vynikající! Skvěle vymyšlený scénář, úžasné dialogy, herecké výkony, kamera... A postava otce fanatika je jedno z největších monster v dějinách televize. :) Třídílná minisérie téhož režiséra, o které je zmínka v předchozích recenzích, je také velmi dobrá, ale tak výjimečně silný dojem na mě neudělala.

Minisérie sleduje osudy čtyř rodin ve Švédsku ve dvou časových rovinách –
v roce 1970 a v současnosti. Zobrazuje obyčejné lidi, jejich zranitelnost a trápení, ukazuje křehkost jejich životů.
Do proplétajících se příběhů zasahují témata jako je náboženský fanatismus, pokrytectví, vnímání homosexuality, rodičovství, alkoholismus, neonacismus...

Vynikající scénář, režie i herci!

Souhlasím s předchozími recenzemi. Přečtěte si tu od petvada! :)

Minisérie se silným filozofickým přesahem a skandinávským pojetím, kde režisér použil postupy, které však později více zhodnotil u mladšího filmového bratra „Torka Aldrig Tårar Utan Handskar“ (2012). Nejsem si však jist, zda to, co v „Torka…“ jednoznačně k vysoké kvalitě přispělo, tomuto dílku spíše neublížilo. Střihy (byť precizní) a skoky v čase a místě mě neustále dávali pocit, že se v ději ztrácím. Určitě hodnotné dílko, které za zhlédnutí stojí, ale kvalitu mladšího bratra nedosahuje.

Neobyčejný zážitek, o kterém je těžko psát jinak než v superlativech. Jednotícím tématem několika důmyslně proplétaných příběhů je temná strana současného světa a lidské mysli (to ale opravdu hodně zobecňuji!).

Když říkám temná strana, nečekejte Dartha Vadera: nejtemnější je fakt, že se jedná o docela obyčejné životy docela obyčejných lidí.

Ačkoliv všechno z počátku působí jako žánrové retro obrazy ze Švédska 70. let, postupně a nenápadně vyjde najevo, že se tam prolínají dvě časové roviny - ta druhá je současnost, do které se nakonec všechno převáží. Hlavně ovšem zjistíte, že na Švédsku vůbec nezáleží - totéž by se mohlo s mírnými obměnami odehrávat u nás nebo kdekoliv jinde v Evropě.

Prvotřídní scénář i herci, jedinečné téma, stylizované sekvence bourající všední "televizní" realismus - všechno se sčítá dohromady a pozvedá tohle dílo na míle vysoko nad standardní úroveň televizní produkce.
V měřítkách televizní tvorby tahle série určitě patří k absolutnímu vrcholu: neodvratně se dostaví tristní pomyšlení, že v českých podmínkách je něco podobného neuskutečnitelné. Ptát se proč je marné...

P.S. Režisér Simon Kaijser natočil o tři roky později neméně úspěšnou sérii Torka aldrig tårar utan handskar, k níž jsou zde i české titulky.

Velmi silný příběh, i když je jich vlastně několik. Myslím, že to není jen o problémech Švédska, ale i jiných zemí.