Všechny recenze
Jak já tyhle kecačky miluju! Jako bych se propadla do minulosti a znovu koukala na Víkend (2011, režie Andrew Haigh), můj nejoblíbenější film. Není to dějový film, příběhově se nikam nepohneme, ale dozvíme se spoustu věcí o charakterech, nahlížíme do jejich minulosti, řešíme co se jim honí hlavou.. Obě hlavní postavy jsou sympatické, scénář je skvěle napsaný a prostředí je krásně koukatelné. Myslím, že to je film ze kterého si každý něco odnese.
Náboženství je analgetikum na bolesti života, není však prosto vedlejších účinků a leckdy bolest samo způsobuje, místo aby ji tlumilo.
Na plovoucí předváděcí molo plné gayů vystavujících nejen slunečním paprskům, ale hlavně pohledům druhých, svá těla, zavítá i pár ne zcela typických pasažérů, kterým se věnuje tento dokument.
Průměrný film pro milovníky muzikálů, který nenadchne a vyloženě neurazí.
Takový nekýčovitý kýč pro dlouhé lenivé odpoledne/ večer. Byla jsem trošku skeptická, klasické schéma nerd + ne-nerd je předvídatelné a kýčovité. Tohle je ale hodně příjemná výjimka - rozhodně se nevyhneme kýčům a celkové vyznění nepřekvapí, ale co hodnotím hodně pozitivně je hudba a některé deep shit ponaučení do života. "If you spend your whole life being someone else who is going to be you?" "Never, ever, ever use a borrowed voice" Super film, doporučuji!
Samota. Osamělost. Smutek. A naděje. Pohled do míst, kam se většina z nás nikdy nedostane, díky kterému zjistíte, že vlastně o nic nepřicházíte.
Film spíše doporučuji kvůli atmosféře a vlastně i zajímavému příběhu, ale myslím, že sem zabloudil omylem. Míra gay obsahu se podle mě pohybuje někde mezi 0-10 %. Pokud jsem dobře pochopil záměr, jde o milostný trojúhelník mezi dvěma kluky a jednou mladou maminkou a gay motiv se tam prakticky nevyskytuje, pokud odmyslíme jednu pusu, míněnou jako provokaci.
Richard Mansfield má rád mystično a příměstské (leso)parky. Zřejmě se po nich občas prochází a čerpá v nich inspiraci...pro svoji tvorbu. Možná by měl raději jen nasávat sílu ze stromů a kameru nechat v šuplíku.
Z hlediska filmařského řemesla nejsou práce Patrica Chihy vyslovené propadáky. Hlavní malér je, že nedokáže či nechce najít dobrého scénáristu, scénáře si píše sám a prostě mu nejdou. Zvlášť patrné je to na pokusu o komedii Boys Like Us, kde nejapnost jde až tak daleko, že jako zdroj veselí nabízí Chiha chorobu, neurózu. Hledáme-li na IMDB a CSFD divácké reakce, je jich minimum, a když už, servítky si neberou (na IMDB k filmu Domaine). Více pozornosti budí Chiha na filmových festivalech, kde je často nominován na různá ocenění a občas nějaké i získá. Vlastně typický případ. ...
I skvěle fungující vztah, pokud se neosvěžuje novými zážitky, je zranitelný. Samozřejmě, i vztah gayů: zde je narušitelkou dívka, která nenápaditost jejich soužití přebíjí umně budovanou romantikou záhadnosti. A také klamnou nadějí pro mladšího z gayů, že ve vztahu s ní on bude (konečně už taky jednou) ten dominantní. No, nebude...
Mattis, který rád soutěží ve společenském tanci, se chce za nezájem o své taneční snažení pomstít tupounskému lopatóznímu tatíkovi agresivním sváděním svého trenéra v otcově věku. Moc to ale nefunguje: Mattis má nakonec rozbitý nos a režisér neproměněnou nominaci na Ekko Shortlist Award 2015 za nejlepší kameru.
Ze života, a přesto roztomilé. Když odešli filmaři a klavírista, našli kluci určitě o něco víc odvahy, :=).
Občas se objeví na gaytorrentech filmy jako je Unterwegs, které námětem zcela nezapadají do dané tématické škatulky. Film jsem viděl před delší dobou a v hrubých obrysech si jej vybavím, což se mi často nestává.
60% miera gay obsahu? Výsmech! Úplne zbytočne zabitý čas! Nejaký podpriemerný brak ZDF, tak sa ani nečudujem, že nie je na IMDB a ani na ČSFD.
Zmizelého německého lékaře Simona hledá v Marseilles jeho matka Viktorie a ex BF Jens. Potud mají anotace k filmu pravdu. Jinak bohužel asi budí naděje, které se nenaplní, a diváci jsou zklamáni, hlavně pomalu se odvíjejícím dějem. Žádné skřípění pneumatik při honičkách úzkými uličkami, žádné mrtvoly, žádný geniální detektiv. Zato solidní psychologický film, kde s objevem každé další, dosud neznámé vrstvy Simonova života a každé další nové osoby v jeho blízkosti zjišťují Viktorie i Jens, jak neúplně Simona znali a jak velmi budou muset své představy o něm revidovat. V předchozích filmech si Krüger s diváky...
Co má tenhle film společného s gay tématikou? Ta jedna ožralecká pusa v závěru?
K mladému, formálně nesezdanému páru na dovolené se v kempu připojí mladík Marco. Pro oba, Benniho i Sandru, má lidské kouzlo i erotickou přitažlivost, což funguje i obráceně - Marco po smrtelné nehodě partnera hledá další zakotvení. Provede nové přátele místy, kde byl šťastný, avšak pokus napojit se na život někoho jiného přinese každému z aktérů ztrátu dosavadních jistot, aniž poskytl nové. Film se skládá ze sledu scén, z nichž každá má sama o sobě logiku, avšak poskládány do jednoho děje zjevnou logiku ztrácejí. Na diváka čeká nepřetržitý sled záhad, otázek a nejasností a film v něm...
Příliš nevyřčeného bohužel snímku docela uškodilo.
Přemíra postelových scén, působících často bohužel samoúčelně, posouvá film téměř k erotické produkci.
