Všechny recenze

V lesíku na písečném plácku ohraničeném patníky s přilehlým ohništěm se utábořila partička medvědů, kteří si vyrazili z domova na víkendový pobyt v přírodě. Kromě sexu se oddávali individuálním aktivitám v neznámém prostředí, ve kterém se začali postupně ztrácet...Naprostá hovadina.

Hezká práce s kamerou a světlem, celkem pasující hudba, ale děj škobrtající o nelogičnosti a popoháněný šíleně polopatickými samomluvami, a ještě šílenější vedení herců... Ne, ne, Ogie, ještě pár let budete muset pracovat pro ty, kdo opravdu dokáží vymyslet film.

Využití motivů Musilovy knihy Zmatky chovance Törlesse filmu spíš škodí. Musil před více než sto lety nabídl podobenství o chorobách upadající společnosti na konci tehdejší éry, jenže vznik a eskalace šikanózního násilí v uzavřené skupině s omezenými vnějšími vztahy, to je téma nezávislé na době, místě i společenské vrstvě. Dnes umístění děje do elitní školy pro zlatou mládež působí spíš jako lacině podbízivé, podlézavé, včetně toho, že - na rozdíl od Musila - týrán není kluk z nejnižší, ale naopak nejvyšší příčky hierarchie v daném prostředí. Film proto ale není špatný. Jak techniky manipulace (zejména...

Krüger svůj druhý celovečerní film pojal velmi ambiciózně, jenže ho důkladně zakódoval, někde ztratil klíč a ten zatím nikdo nenašel. Skoro nejzábavnější na filmu je dohledávat na portálech filmových fanoušků a kritiků, jak si ho kdo vyložil. Jeden divák soudí, že je film obrazem nenápadného propadání do teroru, jiný, že vše se odehrává jen v hlavě jedné z postav, a další zoufalec dokonce žádá, aby bylo nucené sledování Rückenwind užito k mučení Hitlera v pekle. Český divák na CSFD míní, že "‎Udělat teploušskou road movie takhle nezáživně je opravdové umění." ‎ Autor má...

Krásná nálada. Díky.

Dobrý večer. Jenom 4 minuty a určitě vám nezhorší náladu.

Hodně emotivní snímek z kategorie ztrát a nečekaných nálezů.

Příjemná britská komedie mě mile překvapila a ve finále i dostala, protože jsem na tu písničku od U2 reagoval přesně tak, jak Mašina předpověděl.

Domácí video, docela mizerné technické kvality, zachycující počáteční fázi dvou kluků naplněnou otlapkáváním se, sexováním a výlety.

Pokud máte rádi snímky, které vás vtáhnou svojí atmosférou a je pro vás Sundance důvodem ke zhlédnutí produkce, jistě budete spokojeni. Třešničkou na dortu pro vás bude i vzhled hlavního hrdiny působícího na první i druhý pohled totálně bezradně. Jestliže se ovšem rádi zakrojíte do pomyslného dortu a zkoumáte jeho složení, budete zklamaní, protože těsto je směsí drog a prázdnoty. Eliza Hittman totiž absolutně nerozumí klučičímu dospívání.

Pouze dva herci či studenti herecké školy, mladí. Žádné toporné výkony či odříkávání textů, ale solidní krátký film s vypovídací hodnotou ... S tou kamerou to byl asi záměr, proto jeden bodík za zpracování navíc.

Film zachycuje výsek ze života adolescenta, aniž cokoli naznačil o jeho minulosti. Nevíme jistě, zda Frank pracuje, chodí do školy nebo se jen fláká, nevíme nic o jeho zájmech a směřování. Vidíme citově vnímavé prostředí chudší brooklynské rodiny devastované nemocí a úmrtím otce. Ale také partičku darmošlapů kolem Franka, kteří parazitují na jeho přístupu k opiátům ulehčujícím otci odchod, a když se ten zdroj vyčerpá, stahují ho ke kriminální dráze. Paralelně zkouší vztah s dívkou i sex se staršími muži, neochoten si přiznat nepochybnou homosexualitu. Jenže i v jeho vztahu k Simone cítíme o něco víc, než jen snahu předvést...

Teenager Marc, zamilovaný do kamaráda Olafa, zjistí, že to není vždycky jen pravda, co lze najít na dně lahve. Divák zase zjistí, že HT teenageři, které my, gayové, obdaříme svou touhou, to taky nemají moc snadné, protože na situace, do nichž se s námi dostanou, je nikdo nepřipravil. Olaf to zvládl "tak nějak", spíš moc ne, ale nesmíme se na něj zlobit, nová zkušenost ho stála čepici. Tento krátký film se vymyká z dlouhé řady obvyklých krátkometrážních studentských cvičení na gay téma, protože vznikl v koprodukci společnosti Chimney Film a Utrecht School of Arts, a na kvalitě obrazu a...

Výborné drama s tématem dospívání v Brooklynu a potýkání se s toxickou maskulinitou, které české prostředí nejspíš moc neocení. Film výborným způsobem zachycuje tápání puberťáka, který se teprve hledá, ačkoli na první pohled má jasno. Režisérka Eliza Hittman odvedla skvělou práci s mladými neokoukanými tvářemi a je docela možné, že o Plážových flákačích ještě uslyšíme.

V rámci žánru a země původu ničím nevybočující příjemná podívaná na duchařské téma.

Tento kraťas by mohl základní ideu klidně roztáhnout do více minut, ale co by z něj potom zbylo, neboť je sotva průměrný, a i když jistou snahu uznávám, napodruhé až se na tento snímek už asi nepodívám, nicméně za jedno zhlédnutí stojí.

Jedním slovem, jak je ve složce tohoto "Kompasu" napsáno, hodnotím: ZAJÍMAVÉ. Ale samozřejmě jen z úhlu pohledu velmi krátkých filmů, kde myšlenka, nápad, nálada, musí být na diváka přenesena téměř okamžitě a tvůrcům tohoto konverzačního kraťasu se to prostřednictvím "etudy studentů herecké školy" téměř podařilo ...

Herectví je opravdu topornější. V tomto krátkém filmu chybí "to", co dokáže vnitřně připoutat diváka k ději, ale musíme si též uvědomit, že jsme v Asii, konkrétně v Indii a nemohou za to jen herci-neherci, ale především tvůrci samotní. A tak jako plamínek ohně může diváka, ne každého, pouze zahřát ta překrásná skořápka, vzhled Rohana (Raj Rathor) ...

Drama tradičního formátu stále funguje. I tehdy, je-li oblečeno do artového kabátku v retrostylu, přičemž prolnutí filmového a divadelního sdělení dojmy dále umocňuje. Toto prolnutí není ve filmu až tak nové, z filmů s gay dějovou linií si připomeneme třeba Private Romeo, netradiční a přesto skvostné ztvárnění Romea a Julie. Kolega předrecenzent míní, že Lilie jsou "jen pro úzký okruh diváků schopných při sledování i přemýšlet", já bych řekl, že jsou pro široký okruh diváků, kteří jsou schopni cítit. Doporučuji vřele.

Já musím také napsat kousek svého názoru - pro mě první 2 série jakž takž, u některých dílů jsem se bavil, ale jinak normální. 3 série a dvojice EVAK mě vážně vzala. Herecké výkony byly na jedničku, oběma jsem to věřil až do konce. Nakonec myslím oba dostali nejvyšší norskou filmovou cenu jsem myslím pochopil z rozhovorů s herci. 8 a 9 díl jsem skoro brečel s Isakem a ta scéna v kostele s Nilsem Bechem "O Helga Natt", to mě vážně sebralo ... pro mě jeden z nejlepších filmových/seriálových gay zážitků vůbec ...