Všechny recenze
Realistický pohled na represivní školní systém v Jižní Koreji, který dává volnost šikaně.
Nejde o film hraný, ale o dokumentární film sledující následky homofobní společnosti. Velmi reálný a citlivý.
Těžko k sehnání, co se originálu či anglické verze týče, ale moc krásný film. Zajímavý příběh, úžasný soundtrack.
I když téma, námět tohoto kraťasu nepřináší nic nového a zařazuje se k desítkám jiných, podobných filmů, jedno si na tomto snímku cením. Že se zde zásluhou Hadonose a za vydatné podpory Francouzů rozšířila paleta zemí, které mají zastoupení na těchto stránkách. Konkrétně se jedná o tuto africkou zemi, kde zuří letitá válka a ovládají ji z velké části islamisté ...
Právě jsem viděl v rámci Febiofestu a vůbec z toho nejsem nadšený. Jestliže mají celý film tvořit pouze dialogy dvou osob v jedné místnosti, chce to kvalitní scénář a skvělé herce. V tomto případě selhalo obojí. Dialogy jsou tvořeny sledy plytkých replik a herci hrají typicky "americky", tj. předvádějí unifikovaná gesta, grimasy a intonace hlasu typické pro většinu zámořské mainstreamové produkce. Takže jediné, co film zachraňuje od naprosté nudy, je fyzický vzhled herců (proto těch 6 hvězdiček za herecké výkony, jinak bych dal 3). To ale samozřejmě na kvalitní film zdaleka nestačí.
Na youtube jde shlédnout jako film s jménem: Jen otázka času. Je tu vyplněný žánr: komedie. Tak to určitě není. Film z roku 2000 a přesto mi přijde, že je starší, protože děj se strašně vleče.
Gay obsah: 100% - a to i kvůli až šokující první části, kdy se řešila jiná sexuální orientace u chlapce, který byl teprve na prahu puberty. Byla to zároveň studie outsiderství, ale vzhledem k tomu, že tím outsiderem byl černoch a gay, ztratila hodně na přesahu. Bohužel. Plusy: špičková filmařina - náladová kamera, pevná struktura, skvělá dramaturgie; všichni 3 herci v roli Chirona a způsob, jak přebírali svá gesta; v rámci gay stereotypů, koho si Chiron (ne)vzal za vzor; konejšivá krása závěru. Mínusy: v žánru coming out film výjimečný spíš jen tím, že byl...
Z velmi slibného námětu se na filmové plátno nepodařilo převést vůbec nic. Slibované drama se konalo snad jen na pár vteřin ve druhé polovině filmu. Jinak to bylo celé k uzývání. Nenadchli mě ani herecké výkony.
Nějak za sebe nerozumím, proč má tento snímek tak nízké hodnocení... Na mě to fungovalo výborně, příběh zaujal, pozornost udržel a místy i překvapil. Vynikající Christian Slater!
KickOff bylo pro mě velkým zklamáním, naopak Männer wie wir velkým překvapením. Výborná komedie skvěle pobavila a tímto moc děkuji agnusovi za jeho titulky!
Ano, přesně jak je napsáno v textu vizitky tohoto filmu, trvajícího 32 minut a vystavuje na povrch tyto otázky. Film si mi navíc líbil také zásluhou sympatického hlavního hrdiny (Chris Mason) a je zpracován lehce nadprůměrně.
S narůstajícími projevy šikany se plnil pohár beznaděje, až jednou (dvakrát) přetekl. Velice realisticky zpracované téma o provázaností reality s tou virtuální, (dobrovolné) ztrátě soukromí a lehkosti s jakou se dají získaná data zneužít.
Nestává se to často, ale mně druhá série přišla lepší. Zápletka s organizovaným zločinem mi přišla taková reálnější, než ta špionážní, která byla chvílema moc zamotaná a těžko jsem se v ní orientovala. Druhá série taky byla daleko víc napínavá, obzvlášť finále. Musím pochválit perfektní herecké výkony jak u starých známých tak u pro mě neznámých tváří. Upozorňuju, že gay problematika tu není stěžejní, ale obzvláště v druhé sérii sehraje svojí roli.
Již několikrát zfilmovaný motiv krutého zacházení s dětmi ve výchovném ústavu....zde ve velmi naléhavém zpracování...
Miluj mne.....když to dokážeš....
Vyloženě roztomilý kraťas. Když jsem se na něj díval podruhé, potvrdilo se mi mé "podezření", že oba herci to zahráli moc fajn. Jak Jules, tak především Hugo, kterému jsem věřil každý pohyb, mrknutí, myšlenky. Moc hezké ...
Brandon Zack se hodně odlišuje od ostatních. Ač tentokráte příběh zrovna není můj šálek kávy, tak musím uznat velmi dobré zpracování, výpravu, hudbu i výběr herců ...
To, že je film zcela JINÝ, než většina ostatních, bude vnímat skoro každý. Je lépe se nad snímkem zamyslet ještě dříve, než jej hned hodnotit, neboť na konci jsem byl trošku rozpačitý, na vážkách. Nechat toto černé dílko v sobě UZRÁT. Teprve z odstupem jsem začal vnímat jeho hloubku ...
Téměř nepřetržitý proud slov doplněný "pohyblivými obrázky" o zázračné přeměně netolerantních rodičů v uvědomělé a chápající. Ještě že máme babičky. :-)
Smutné - dojemné - ale krásné. Díky
