Všechny recenze
Film pro mě hodně atraktivní díky dvěma filipínským hvězdám. Sympoš Paolo Rivera hraje nesympatickou roli zločince a pro mě neodolatelný Janvier Daily mu sekunduje. Příběh zpracován s pověstnou naivitou a úhlem pohledu, trošku zpřeházený, málo vykreslil charaktery postav. Co ty dva spojovalo? Rodinné vazby, kamarádství, náklonnost, láska? Samozřejmě bych si raději představil tyto dva herce ve stejném příběhu v hodně dramatickém evropském zpracování, drsném, třeba severském. Ale zůstaňme raději v Asii ... https://mydramalist.com/32271-brothers-in-law
Další krátký film bez dialogů vypověděl, co měl, jen herci mi nějak moc neseděli. Filmu bude ode mě slušet průměrná známka ...
Snivé a drahé projekty krásného moderního bydlení pro všechny v pařížských předměstích jsou dnes obydleny a vybydleny přistěhovalci - i to podtrhuje jejich utopickou podstatu. Thomas a Julien se tam vypraví, také oni zkoušejí naplnit své sny, avšak nekompatibilita povah a tužeb učiní i z jejich projektu pouhou utopii. Thomas, chlapec s jemnými rysy, je jako gay na ulici chudé čtvrti terčem posměšků - také projekt tolerantní a bezpečné společnosti začíná být utopií. Jádrem filmu je dobrý nápad, v němž při utopicky dobré vůli můžeme kdesi v hlubinách tušit náznak pokusu o myšlenkový kontrapunkt k Panelstory Věry...
Špatný scénář, neinvenční režie a tuctové herecké výkony. Příběh dvou kluků, kteří se do sebe na první pohled zamilují, je tak sladkobolně přestřelený, že se na něj dá dívat jen s největším sebezapřením. A taky snad kvůli tmu, že oba kluci jsou pohlední. Iritovala mě poetická kamera i tklivý hudební doprovod ala Zkrocená hora. Ale nejhorší je příběh, ti přehnaně tolerantní rodiče! A ta zápletka s přejetým malým bráškou! Ne, na tohle nemá smysl se dívat.
Občas se používá větička "To snad ani nemuselo bejt" - konkrétní význam záleží na kontextu. Tohle "nemuselo bejt" (šířeno mimo archiv studentských cvičení FAMU) ve všech myslitelných souvislostech.
Syrový, přesto citlivý film o poznávání sebe sama, o samotě a hledání spřízněné duše. Mistrovsky natočený debut, naturalistické vyprávění z totálního zapadákova v kontrastu s hřejivou něhou postupně vznikající lásky. Jeden z nejlepších gay filmů vůbec, rozhodně nejlepší snímek loňského roku. Herecké výkony jsou vynikající, atmosféra filmu mrazivá, podmanivá, smyslná i dojemná. Naprosto uvěřitelný příběh, přesvědčivě zfilmovaný.
Film pojatý divadelním herectvím, černobílý a stár několik desetiletí, mě zaujal. Ocitl jsem se v devastujících letech 1919-20 někde v Lotyšsku (alespoň jsem si nastudoval dějiny tohoto území a období). Výprava byla opravdu působivá a zvlášť depresivní. Gay složky tam bylo pochopitelně velice málo a spíše jen naznačená, zaujaly mě výkony ženských postav Marghatte von Trotta (Sophie) a Valeska Gert (teta Praskovia). A závěr filmu je velice chladnokrevný ...
Tento film o mírném Otesánkovi živícím se neustále chipsy, patří dle mě do skupiny slabších a povrchnějších pinoy snímků. Příběh nejde moc do hloubky, tentokráte hodně převládá asijská naivita a dá se zhlédnout i bez titulků, protože konverzací je tam méně. Nakonec to, co Otesánek hledal, bylo tak blízko ... Pokud máte málo času, doporučuji tento film zatím minout a vybrat si titul daleko daleko lepší z bohaté kolekce pinoy filmů zde na našich GT stránkách.
Filmy o teenagerech jsou mezi dospělými možná i o hodně oblíbenější, než mezi zamýšlenou cílovou skupinou. Dospělí si nad nimi buď zavzpomínají, co v tom věku prožili, nebo, ještě častěji, co by byli prožili rádi, měli ale smůlu. Čím dojemnější či tragičtější příběh, tím snáze stařecké oko zaslzí, a je to správně, (i) k tomu filmy jsou. Nad filmem Pihalla nejspíš žádná slza neskane. Jde o velmi věrohodný příběh prázdninové známosti, skoro jen setkání, které prožije sedmnáctiletý Miku, tak trochu jelimánek. Bez z prstu vycucané romantiky či dramatu, bez zbytného humoru, nepravděpodobných vášní, tragických zápletek. Život, jaký...
Natáčení za pochodu s přihlížejícími náhodnými diváky, šmírácká kamera hledící často přes rameno, dlouhé záběry, herci "neherci" a další prvky působí, jako bychom se účastnili náhledu do opravdového života reálných osob. Díky zaměření se ale ptám...Pro koho je film určený?
Film na který se dá koukat a zaujme. Každý si tam možná vezme to, co potřebuje. Někdo to jen zkritizuje, druhý bude nadšený. Mě osobně se líbil herecký projev Miku (Mikko Kauppila), toho trošku tápajícího růžolícího sedmnáctiletého mladíka zahrál bezvadně. Na můj vkus snad až příliš "pošahaných" postav. Doporučuji ...
štastný konec
Emočně silný příběh o dlouho potlačovaných citech, které mohly znovu vyjít na světlo až na sklonku života, zasazený do tajemného jihoamerického pralesa.
Krásný Filipínec Johnron Taňada v roli Rica vlastní kavárnu jménem Kape Barako, která má málo hostů, vlastně skoro žádné a blíží se termín splátky úvěru bance, jinak bude podnik zavřen. Rico se snaží podnik udržet, dokonce i prodejem svého těla a postupem se nechává zaučit i na erotiku s muži. Jeho zaměstnanci začínají potají přimíchávat do kávy své sperma, výborná káva se stává vyhlášenou v širokém okolí a podnik se chtě nechtě začíná měnit na gay bar. Jak to vše dopadne se nechte překvapit. Je to vlastně taková filipínská blbina by se dalo říci, ale kdo se zajímá o...
Nejvíce si cením toho poslání, co tím chtěli tvůrci sdělit. Rozdílu mezi otevřenou společností ve velkoměstě a puritánstvím a pokrytectvím zapadlé španělské vesnice a nemuseli tvůrci "stěhovat" Alberta až do Berlína, stačilo třeba do Barcelony či Madridu (i když Berlín je Berlín). Tento krátký film je pro mě hodně niterný, dobře udělaný a myslím, že by mu slušelo přeložení do cz či sk.
Komorní kraťásek mi Asii ani tak moc nepřipomínal a dal by se zařadit určitě do průměru z pohledu a hodnocení krátkých filmů zde, protože něco málo v něm je, a proto jej nemažu ...
Další krátká blbinka, která má alespoň pro mě ale výhodu v tom, že se mi jako blbost nejevila, ale jen jako párminutové zpříjemnění ...
Co udělá podle učebnicových pouček nevyoutovaný gay, když se ráno po (prvním) sexu probudí s chlapem vedle sebe v posteli? Vyspí se s ženskou, aby si dokázal, že je "chlap". Vážně je to nutné zfilmovat i ve 21. století?
