Recenzi napsal/a Blesk
Německý dokument na téma homofobie s vtipnými animovanými předěly vás nutně musí vyvádět z klidu. Možná jsme až příliš ukolébaní tím, že žijeme v tolerantní společnosti. Příběhy několika gayů z Maďarska, Pobaltí, ale překvapivě i Německa a Francie vás přesvědčí o opaku. S brutálním potíráním základních lidských práv se můžete setkat prakticky kdykoliv a kdekoliv.
Nekonečná nuda, hodně spekulativní, schematický scénář. Gay obsah minimální.
Moc povedené zachycení pocitů mladého gaye, který se nešťastně zamiluje do svého hetero-kámoše. Krátké, pravidvé, výstižné.
Hezký, civilně působící krátký film o tom, že coming out nemusí být snadný ani dnes a ani v tolerantním Nizozemí, protože homofobie je věčná. Jen těch gayů byla v tak malém sportovním kolektivu trochu nevěrohodně vysoká koncentrace, nemyslíte?
Spíš volná fantazie než životopisné zachycení faktů. V každém případě zajímavé, místy snad až překultivované zpracování krátkého výseku ze života legendy americké kultury 50 let. Krásné erotické scény. A nevadí ani to, že skutečný James Dean byl nejspíš méně hloubavý a méně krásný (zato mimořádně charismatický a emotivní), než jak ho ukazuje film.
Efektně natočený plytký příběh o psychopatovi, který si až do konce není s to přiznat, že je na kluky. Těla hezká, moře taky, ale co s tím, když jste hodinu a půl nuceni sledovat exhibice vyšinutého kluka s násilnickými sklony.
Miluji hry Tennesseeho Williamse i některé jejich klasické filmové adaptace, především Kočku na rozpálené plechové střeše s Taylorovou a Paulem Newmanem a Tramvaj do stanice Touha s Marlonem Brandem. Snímek Suddenly, Last Summer nepatří k těm úplně nej, přece jen se dnes zdá trošičku těžkopádný a patetický, ale herecké výkony jsou tak mimořádné, zvlášť nervní kreace Elisabeth Taylorové, že to rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc je pozoruhodné, jak v době tvrdé hollywoodské cenzury Tennessee Williams dokázal umně kličkovat, naznačovat a naplno nevyslovovat, že v centru jeho pozornosti stojí gay-tematika.
Překvapující je datum vzniku tohoto fassbinderovsky nesmlouvavého dramatu. V dobách, kdy se gay tematika objevovala ve filmech jen tak na okraji ve veselohrách nebo detektivkách, vznikl v Německu snímek, který je vážnou a vášnivou obhajobou soužití dvou mužů. A také obžalobou netolerance většinové společnosti.
Poněkud neobvyklá lovestory o citovém i erotickém sblížení mladičkého kluka s osmdesátiletým nemocným mužem se elegantně přenáší přes veškeré ožehavé momenty. Ačkoliv má film vcelku očekávatelný děj i závěr, povyšuje ho nad průměr sympatický herecký výkon mimořádně půvabného herce a modela Piera-Gabriela Lajoie.
Režiséra evidentně víc zajímá JAK než CO točit, hraje si s kamerou, vyhledává krásné detaily lidských těl a prostředí, vybírá si působivou něžnou hudbu. Obrazy plynou pomalu, hodně pomalu, chybí jim vnitřní napětí, vzájemná vazba, je to takové velké hezké NIC.
Tři hodiny nudy, hezkých či méně hezkých obrázků bez jakéhokoliv smyslu. Mám rád náročné nekomerční filmy, obdivuji tvorbu mistrovských režisérů. Není ale nic horšího, než když se někdo pokouší o nápodobu Tarkovského či Pasoliniho, aniž by pochopil smysl jejich sdělení. Never more!
Ač film o postupném sbližování berlínského policajta Cibraila a dýdžeje Marca nepřináší převratný příběh ani exkluzivní herecké výkony, má sympaticky přirozenou atmosféru a působí neokázale, svěže a bezprostředně.
Citlivě natočený příběh o tápání mladého, nadprůměrně vnímavého a inteligentního kluka. Není to zrovna to, co se běžně označuje nálepkou gay-film, ale milovníky kvalitní podívané nezklame.
Na hraně doporučuji/nedoporučuji, hlavně kvůli příběhu poněkud sentimentálnímu a nevěrohodnému.
Vynikající krátký film nabitý erotickou atmosférou od začátku až po (poměrně překvapující) závěr. Vzrušující podívaná.
Probůh, to si někdo šlehl, než to začal točit? Nechápu, o čem to mělo být.
Soft-porno, které se tváří, že má hlubší obsah. Ale jaký? A proč se tam ještě ke všemu musela připlést nějaká ženská? Brr.
Skvělá, skvělá, skvělá adaptace Hollinghurstova románu! Jestliže s knihou jsem trochu zápasil, trojdílná filmová verze dokonale převádí psané slovo do vizuální podoby, zachovává jemnou ironii a odtažitost, ale je přeci jen o poznání emotivnější, zvlášť v děsivém závěru, kdy naplno vyhřezne vše, co bylo ukryto pod praskající slupkou britské uhlazenosti. Ačkoliv gay-téma je pro Linii krásy klíčové a točí se kolem něj značná část děje, jde především o výtečnou analýzu britské konzervativní politiky a všeho zla, které je neodmyslitelně spjato s železnou lady Tchatcherovou. A jako velký klad nelze nezmínit precizní herecký výkon představitele hlavní role Dana Stevense.
