Recenzi napsal/a Blesk
Velmi silný příběh, který sice pro gaye nevyznívá zrovna pozitivně, ale odzbrojí vás syrovostí, otevřeností, upřímným zobrazením neutěšených poměrů v Maďarsku na samém sklonku socialismu. Maďaři holt vždy byli odvážnější a svéhlavější než my (všechna čest výjimkám jako u nás byla Věra Chytilová). Smutné je, že u nás se ani dnes netočí filmy, které by otevřeně odrážely stav společnosti, sociální napětí, nebo doutnající xenofobii (a to i ve vztahu ke gay-komunitě).
Pro milovníky Pasoliniho filmů a knih (k nimž se řadím) naprosto nutné! Zajímavé skloubení životopisných detailů z posledních dnů režisérova života s vizualizovanými ukázkami jeho literární tvorby i nerealizovaného scénáře. Pasolini patří k největším zjevům italské kultury dvacátého století, buřič, reformátor, myslitel, snílek, a nemilosrdný kritik konzumního světa, jehož filmy mají stejně trpkou příchuť jako jeho životní osudy s tragickým, dodnes neobjasněným koncem.
Pařížský gay středního věku sbalí na ulici totálně opilého Američana, z něhož se vyklube nádherný, náruživý kluk, který hned po probuzení podlehne kouzlu (či bůhvíčemu) svého zachránce, bez váhání ho vykouří a navzdory logice a předpokladu se k němu začne vracet. Co tím slaboduchým příběhem chtěli tvůrci říci? Že být Pařížanem a žít v městě nad Seinou znamená samo o sobě takovou kvalitu, před níž musí kapitulovat každý? Nic jiného než tenhle francouzsky nabubřelý podtext se z této filmové slátatiny vyčíst nedá. Jedinou kvalitou tak zůstává krása herce v roli mladého Amíka se španělskými (mexickými) rysy.
Vynikající ukázka současného německého filmu. Gay motiv sice není podstatný, ale zato je to pěkně hluboká sonda do životních pocitů a traumat dospívajících v dnešním tržním světě, kde je čím dál větším problémem najít smysluplnou práci. O takové síle, naléhavosti a sociální otevřenosti se českým filmařům ani nesní.
Německý dokument na téma homofobie s vtipnými animovanými předěly vás nutně musí vyvádět z klidu. Možná jsme až příliš ukolébaní tím, že žijeme v tolerantní společnosti. Příběhy několika gayů z Maďarska, Pobaltí, ale překvapivě i Německa a Francie vás přesvědčí o opaku. S brutálním potíráním základních lidských práv se můžete setkat prakticky kdykoliv a kdekoliv.
Nekonečná nuda, hodně spekulativní, schematický scénář. Gay obsah minimální.
Moc povedené zachycení pocitů mladého gaye, který se nešťastně zamiluje do svého hetero-kámoše. Krátké, pravidvé, výstižné.
Hezký, civilně působící krátký film o tom, že coming out nemusí být snadný ani dnes a ani v tolerantním Nizozemí, protože homofobie je věčná. Jen těch gayů byla v tak malém sportovním kolektivu trochu nevěrohodně vysoká koncentrace, nemyslíte?
Spíš volná fantazie než životopisné zachycení faktů. V každém případě zajímavé, místy snad až překultivované zpracování krátkého výseku ze života legendy americké kultury 50 let. Krásné erotické scény. A nevadí ani to, že skutečný James Dean byl nejspíš méně hloubavý a méně krásný (zato mimořádně charismatický a emotivní), než jak ho ukazuje film.
Efektně natočený plytký příběh o psychopatovi, který si až do konce není s to přiznat, že je na kluky. Těla hezká, moře taky, ale co s tím, když jste hodinu a půl nuceni sledovat exhibice vyšinutého kluka s násilnickými sklony.
Miluji hry Tennesseeho Williamse i některé jejich klasické filmové adaptace, především Kočku na rozpálené plechové střeše s Taylorovou a Paulem Newmanem a Tramvaj do stanice Touha s Marlonem Brandem. Snímek Suddenly, Last Summer nepatří k těm úplně nej, přece jen se dnes zdá trošičku těžkopádný a patetický, ale herecké výkony jsou tak mimořádné, zvlášť nervní kreace Elisabeth Taylorové, že to rozhodně stojí za zhlédnutí. Navíc je pozoruhodné, jak v době tvrdé hollywoodské cenzury Tennessee Williams dokázal umně kličkovat, naznačovat a naplno nevyslovovat, že v centru jeho pozornosti stojí gay-tematika.
Překvapující je datum vzniku tohoto fassbinderovsky nesmlouvavého dramatu. V dobách, kdy se gay tematika objevovala ve filmech jen tak na okraji ve veselohrách nebo detektivkách, vznikl v Německu snímek, který je vážnou a vášnivou obhajobou soužití dvou mužů. A také obžalobou netolerance většinové společnosti.
Poněkud neobvyklá lovestory o citovém i erotickém sblížení mladičkého kluka s osmdesátiletým nemocným mužem se elegantně přenáší přes veškeré ožehavé momenty. Ačkoliv má film vcelku očekávatelný děj i závěr, povyšuje ho nad průměr sympatický herecký výkon mimořádně půvabného herce a modela Piera-Gabriela Lajoie.
Režiséra evidentně víc zajímá JAK než CO točit, hraje si s kamerou, vyhledává krásné detaily lidských těl a prostředí, vybírá si působivou něžnou hudbu. Obrazy plynou pomalu, hodně pomalu, chybí jim vnitřní napětí, vzájemná vazba, je to takové velké hezké NIC.
Tři hodiny nudy, hezkých či méně hezkých obrázků bez jakéhokoliv smyslu. Mám rád náročné nekomerční filmy, obdivuji tvorbu mistrovských režisérů. Není ale nic horšího, než když se někdo pokouší o nápodobu Tarkovského či Pasoliniho, aniž by pochopil smysl jejich sdělení. Never more!
Ač film o postupném sbližování berlínského policajta Cibraila a dýdžeje Marca nepřináší převratný příběh ani exkluzivní herecké výkony, má sympaticky přirozenou atmosféru a působí neokázale, svěže a bezprostředně.
Citlivě natočený příběh o tápání mladého, nadprůměrně vnímavého a inteligentního kluka. Není to zrovna to, co se běžně označuje nálepkou gay-film, ale milovníky kvalitní podívané nezklame.
Na hraně doporučuji/nedoporučuji, hlavně kvůli příběhu poněkud sentimentálnímu a nevěrohodnému.
Vynikající krátký film nabitý erotickou atmosférou od začátku až po (poměrně překvapující) závěr. Vzrušující podívaná.
Probůh, to si někdo šlehl, než to začal točit? Nechápu, o čem to mělo být.
