O Filho de Mil Homens / The Son of a Thousand Men / Syn tisíce otců (2025)

Jsou filmy, které se nedají jenom "konzumovat". A tohle je jeden z nich. Film, u kterého se žehlit rozhodně nedá. Spíš než na konverzaci, se dává důraz na vizuální stránku. Hloubka děje je ukrytá v symbolických motivech, které se prolínají celým příběhem. A to mám ráda. Hledání ukrytého, přemýšlení u každého obrazu, vytáhnout z něj maximum. Líbil se mi styl vyprávění a hlavně práce s jednotlivými postavami, jejichž životní cesty se postupně křížily, prolínaly a nakonec i spojily. Každý si v sobě nesl svoje trápení, trauma, bolest, přesvědčení, ale jedno měli společné...Touhu. Každá postava navíc symbolizovala něco, co společnosti "moc nevoní", něco, co se nakonec propojilo v jedno velké, krásné a důležité. Nejvíc se mi líbil malý rozumbrada (myšleno v dobrém) Camilo, ve kterém jsem viděla základní spojku, na kterou se postupně nabaloval celý příběh. Hlavně to pro mě ale byl symbol naděje. Krásný film se vším, co k filmu patří.

Kdo nás naučí, co je správný, a co špatný? Rodina. A musí to být nutně jen konvenční rodina?...

Brazilská produkce byla moji osobní olivou, k jejíž oblibě jsem se musel projíst. Občas jsem si nějakou zobnul, ale většinou zanechala v ústech pachuť. Při posledním pokusu a počáteční nedůvěře, jsem si ji v ústech nejprve nechal válet po jazyku, až následně rozkousal a polknul. Chuť byla...příjemně překvapující.

Film se odehrává v přímořské vesnici a je složený z několika příběhů, které se postupně propojují. Z hlediska gay obsahu je jedním z nich příběh gaye, kterého matka neakceptuje, ale zároveň nedokáže být tak radikální, jak by si okolí přálo. Pomalý styl vyprávění vyžaduje divákovu trpělivost, není to pro každého. Příjemně působí, že gay zde není středobodem vesmíru, ale dílkem ve skládačce. Skvělý závěr, fajn kamera i zvuková část.