Recenzi napsal/a Blesk
Život osamělého muže se odvíjí v péči o nemohoucího umírajícího otce a v každodenní dřině na farmě. O jeho potlačované sexualitě i veškerých citových hnutí se dovídáme postupně, krůček po krůčku jen z reakcí okolí, protože hrdina sám není schopen navázat s někým silnější citové pouto. Film má pomalé tempo, celý je ponořen do chladivých barev navozujících pocit osamělosti a smrti, přesto nepůsobí přehnaně depresivně. (Nejsem si jen jist, zda míra gay-obsahu má být u tohoto zajímavého snímku 80 %...)
Zbytečný film o ničem. Pár nekonečně natahovaných scén, nejdříve oťukávacího chatu, pak žvanění u večeře, nakonec předlouhých postelových radovánek, u níž se všichni tři "hrdinové" museli umlaskat k smrti, aby se na závěr do sebe zapojili jako vagónky do vláčku... Pokud se režisér snažil o rafinovanou atmosféru nehybnosti a delikátního navození erotického napětí ala filmy geniálního Marca Bergera, tak se mu to po čertech nepovedlo. Já jsem se při sledování El Tercera jenom nudil a při umlaskaném sexu smál.
Pozoruhodný reálný příběh o skrytých okolnostech druhé světové války se přesně dle předpokladů dočkal pouze ušlechtile akademického zpracování. Od prvních nájezdů kamery a jemně plynoucí hudby je zřejmé, že půjde o dokonalou ukázku vycizelované, leč sterilní podívané. Silné téma by si zasloužilo méně uhlazenosti a nablýskanosti, méně ilustrativních scén (viz učebnicové dobové záběry či krátké válečné sekvence). Také okatý gay-emancipační záměr tvůrců snímku místy přerůstá meze únosnosti, a to hlavně v nevěrohodné postavě tolerantní "přítelkyně" ústředního hrdiny. Souhlasím, že Cumberbatch je herec mimořádných kvalit, ale raději bych ho viděl ve filmu niternějším a filmařsky nápaditějším.
Debut legendárního britského režiséra Dereka Jarmana. Oslava krásy mužského těla na pozadí rozpálené pouště neztrácí ani po letech působivost. Pozoruhodný je demýtizující závěr. Svatý Šebestána umírá nikoliv ukazuje jako oběť náboženské nesnášenlivosti, ale jako objekt nenaplněné touhy římského vojáka. Skvělá je také hudba z dílny Briana Eno.
Podepsal bych se bez výhrad pod recenzi, kterou napsal lanrdnak. Ačkoliv z filmařského hlediska jde o víceméně konvenční dílo, jeho atmosféra je tak silná, že vás strhne a pohltí. Po celou dobu, co jsem film sledoval, jsem cítil lítost, že v dnešním světě už takřka není možné poznat pocity lidské sounáležitosti a soudržnosti, jak je ve filmu zažívá skupinka odvážných gayů i jejich přátel z řad stávkujících horníků. Litoval jsem, že současné gay hnutí se stalo příliš narcisistickým, exkluzivním, uzavřeným do sebe sama. Litoval jsem, že z našeho slovníku vymizelo slovo solidarita, dříve zprofanované propagandistickými plakáty, dnes zaváté prachem...
Jsem na rozpacích, tak 2/3 filmu jsem sledoval celkem s potěšením, pobavila mě spousta vtipných scén na téma nemužného chování a prožívání hlavního hrdiny. S nevěrohodným a nelogickým rozuzlením si však nevím rady. Jako by tvůrci filmu chtěli za každou cenu postavit na hlavu klišé gay-komedií, rozhodli se pro nečekané, za vlasy přitažené rozuzlení, čímž celý příběh shodili.
Určitě stojí za vidění, ale souhlasím s tím, co napsal zolo. První ne-gay polovina filmu je poutavější, než ta druhá, v níž se gay-tematika dostává do popředí. Důvodem je snad jistá nostalgie po časech, kdy ještě mladí měli chuť měnit svět a stavět se čelem proti konzumní společnosti. Z filmu taky víc než jasně vyplývá, jak je francouzská společnost léta nesmiřitelně rozpůlená na progresivní přívržence levice a konzervativní pravičáky.
Peklo, očistec i ráj katolického kněze na polském venkově. Silný příběh s nečekanými zvraty až po samotný závěr, silný duchovní i emotivní náboj, znepokojivé zamyšlení se nad tím, jak na zemi hledat lásku proklamovanou v Bibli, proč přetvářka a pokrytectví jsou obecně přijatelnější než ryzí cit. A která z podob lásky je podle většinového názoru méně a která více správná, nebo dokonce přípustná? Strhující, do posledního detailu uvěřitelný herecký výkon Andrzeje Chyry v hlavní roli. Precizní práce kamery i originální výběr hudebního doprovodu (venkovské procesí za doprovodu rockové písně). Nesrovnávat, prosím, ani náhodou s nebohým, falešným a povrchním Vesnickým...
Vynikající dokument k doplnění obrazu jedné z největších ikon světové módy. Yves Saint Laurent a jeho celoživotní partner Pierre Berge, takoví, jací skutečně byli.
Už dlouho mě nějaký film tak neiritoval svou unylou ušlechtilostí, sterilitou, falešnou hrou na citovost. A představitel hlavní role jemného laskavého gaye mi je nesmírně nesympatický. Brr.
K tomu není co dodávat, stačí se jen dívat a dívat.
Berger je génius. Krátký příběh jednoho setkání, které leccos slibovalo, aniž (zatím) došlo naplnění. Málokdo umí tak dokonale zachytit atmosféru očekávání, váhání, rozpaků a erotického dusna.
Pro mě je film příjemným objevem a dokonalým propojením evropsko-karibské kinematografie. Celý je natočen pod zjevným vlivem nesmírně silné osobnosti Pedra Almodóvara a jeho svébytné poetiky, v níž se pravidelně mísí sentiment a suchý humor, melodrama s absurditou, a k níž neodmyslitelně patří výrazně krásné herecké osobnosti a vytříbená výtvarná estetika. Jistě, příběh o vztahu atraktivního mužného gaye a jeho nemně pohledného dospívajícího syna není nijak originální, ale pokud ho sledujete zmíněnou almodóvarovskou optikou a neberete ho smrtelně vážně, zaručeně se skvěle pobavíte.
Strhující čtyřdílná britská série, jejímž předobrazem byly skutečné postavy a události, sice nesnese nálepku gay-filmu, ale to jí nikterak neubírá na kvalitě. Líčí se v ní osudy čtyř sympatických přátel, kteří společně studovali ve 30. letech na Cambridgeské univerzitě a spojoval je i shodný poltický postoj. Jako zarytí odpůrci nastupujícího fašismu i britského konzervatismu se přiklonili na opačnou stranu barikády a s nejlepšími úmysly bojovat proti zlu se staly špiony ve službách Moskvy. Značně otevřeně jsou líčeny i intimní osudy všech čtyř protagonistů, z nichž dva se zcela otevřeně hlásí k homosexuální orientaci.
Nejde o nic světoborného, ale film působí sympaticky už tím, jak se snaží vyhýbat obvyklým klišé teenagerovských comingoutových komedií.
Film, který ve mně vyvolává velké rozpaky. Podivně přepsychologizovaná detektivka s ústřední postavou mladého neschopného komisaře, který pátrá po tajemství smrti mladého kluka a přitom se zamiluje do živočišně chlapáckého otce oběti. Kromě níže zmiňovaných záběrů na XL penisy bych vyzvedl ještě krásně zachycené scény z mořského pobřeží.
Typická ukázka vítězství formy nad obsahem. Silný námět milostného vztahu vězně a dozorce by asi nejlépe vyzněl jako drsně-realistické drama, jenže režisér zvolil pravý opak. Hraje si do omrzení s přeskoky v čase, vizemi a krátkými flashbacky, s kouzlem šerosvitu a barevnými filtry. Těžko se dopátrat, která ze scén má být zcela reálná, která symbolická. Závěrečný výjev by v reálu sotva mohl vypadat tak jako ve filmu, kde se najednou potkávají všechny klíčové postavy dramatu. Jako nejpůsobivější se mi proto jevila střízlivě zachycená scéna rozhovoru starého fanatického faráře s hlavním hrdinou, kde naplno zazní argumenty proti církevním dogmatům. ...
Srážka dvou světů a dvou kultur, tureckého a belgického prostřednictvím love-story dvou krásných kluků. Téma islamistické intolerance, která rychle přerůstá do fanatismu, je podle mě pojednáno silně, přesvědčivě. Film si přitom uchovává zábavnost a lehkost vyprávění, vyhýbá se přílišnému sentimentu.
Působivý, přiměřeně syrový, ale ne naturalistický příběh ze španělského venkova o nesnadném sbližování dvou mužů. Mladý Peruánec je sympatický i pohledný, takže i v tomto ohledu si přijdete na své.
