Recenzi napsal/a Blesk
Krátký film jen a jen o tom, jak si dva kamarádi spolu užijí sex, ale je to tak hezky natočené a oba herci se chovají tak spontánně, že k tomu prostě nelze mít jedinou výhradu.
Nečekal bych, že se mezi americkými filmy najde tak výjimečně neokázalý pohled na soužití dvou stárnoucích gayů (a jejich přátel a příbuzných) v dnešním New Yorku. Film si mě podmanil delikátním zobrazením lidské intimity, hlubokým porozuměním pro obyčejné bolesti a všední radosti. Skvělé jsou přirozené herecké výkony, zcela se vymykající obvyklým hollywoodským klišé. Dojem umocňuje i výběr hudebního doprovodu a něžně poetizující práce kamery. A abych taky splatil jeden dluh: díky ondrejovi76 za titulky!
Provokativní, zneklidňující film. Povinně bych ho pouštěl všem holým lebkám a jejich sympatizantům. Trochu rozpačitě na mě působí motivace jednání hlavního hrdiny - proč se vlastně k neofašounům přidá, když jimi pohrdá? A taky závěr s trestající rukou boží v podobě mstícího se prodavače je malou vadou na kráse. Ale jinak je to rozhodně zdařilý snímek.
Vyčerpávající recenzi napsal petvald. Pokud se chcete ponořit do duchovního světa jedné z velkých osobností moderního výtvarného umění a ještě si užít skvělé herecké kreace D. Jacobiho a D. Craiga, pak neváhejte.
Ačkoliv ve Francii prakticky ve stejnou dobu vznikly hned dva velké filmy zabývající se osudy Y. Saint Laurenta, určitě bych dal přednost tomuto. Svět módy mě nikdy moc nebral, Bonellův nekonvenční životopisný snímek je ale tak šarmantní a tak neobvyklý svou mozaikovitou strukturou, že jsem ho sledoval zcela bez dechu. Nádherný představitel titulní role Gaspard Ulliel, jehož jste možná zaznamenali v gay-epizodě povídkového snímku Paříži, miluji Tě, se v tomto filmu až neuvěřitelně dokonale převtělil do reálné postavy, kterou znal celý módní svět. A navíc: divákům z Ullielovy dokonalé krásy nezůstane nic skryto.
Příběh tápajícího Boaze (těžko říci, do které sexuální kategorie ho zařadit), jenž urputně bojuje se svými homosexuálními sklony, stojí na oduševnělém výkonu a mimořádně charizmatickém zjevu představitele ústřední role. Vzhledem k zasazení děje do roku 1989 je Boazovo trápení pochopitelné a logické, v té době ještě izraelští gayové nebyli zdaleka tak emancipovaní jako dnes.
Zajímavý psycho-gay-thriller, má napětí i pozoruhodné východisko, zápletka se odvíjí od traumatu způsobeného americkou válečnou misí v Iráku. Postava najatého vraha je po dlouhou dobu tajemným oříškem k rozlousknutí. Naštěstí pro nás, diváky, se z najatého vraha vyklube přesně ten, koho jsme si přáli... No a představitel druhé ústřední postavy (a zároveň režisér tohoto filmu) Sean Paul Lockhard? Ten je prostě okouzlující. Škoda jen zbytečně zmatečného rozuzlení. Ale za vidění to určitě stojí, protože je nač (a hlavně na koho) se dívat.
Sympatický oddechový film o přelétavosti a tápání několika gayů v dnešním Tel Avivu, propletenec vztahů, kdy každý se zná s každým. Film je vtipný, zábavný, divák se potěší pohledem na několik mimořádně hezkých, sympatických tváří (a těl). Jen si myslím, že erotickými scénami mohli tvůrci trochu šetřit, protože čeho je moc, toho je příliš. Ale to už je nejspíš trend doby, že i do mainstreamové zábavy proniká stále otevřenější zobrazování sexuality.
Život osamělého muže se odvíjí v péči o nemohoucího umírajícího otce a v každodenní dřině na farmě. O jeho potlačované sexualitě i veškerých citových hnutí se dovídáme postupně, krůček po krůčku jen z reakcí okolí, protože hrdina sám není schopen navázat s někým silnější citové pouto. Film má pomalé tempo, celý je ponořen do chladivých barev navozujících pocit osamělosti a smrti, přesto nepůsobí přehnaně depresivně. (Nejsem si jen jist, zda míra gay-obsahu má být u tohoto zajímavého snímku 80 %...)
Zbytečný film o ničem. Pár nekonečně natahovaných scén, nejdříve oťukávacího chatu, pak žvanění u večeře, nakonec předlouhých postelových radovánek, u níž se všichni tři "hrdinové" museli umlaskat k smrti, aby se na závěr do sebe zapojili jako vagónky do vláčku... Pokud se režisér snažil o rafinovanou atmosféru nehybnosti a delikátního navození erotického napětí ala filmy geniálního Marca Bergera, tak se mu to po čertech nepovedlo. Já jsem se při sledování El Tercera jenom nudil a při umlaskaném sexu smál.
Pozoruhodný reálný příběh o skrytých okolnostech druhé světové války se přesně dle předpokladů dočkal pouze ušlechtile akademického zpracování. Od prvních nájezdů kamery a jemně plynoucí hudby je zřejmé, že půjde o dokonalou ukázku vycizelované, leč sterilní podívané. Silné téma by si zasloužilo méně uhlazenosti a nablýskanosti, méně ilustrativních scén (viz učebnicové dobové záběry či krátké válečné sekvence). Také okatý gay-emancipační záměr tvůrců snímku místy přerůstá meze únosnosti, a to hlavně v nevěrohodné postavě tolerantní "přítelkyně" ústředního hrdiny. Souhlasím, že Cumberbatch je herec mimořádných kvalit, ale raději bych ho viděl ve filmu niternějším a filmařsky nápaditějším.
Debut legendárního britského režiséra Dereka Jarmana. Oslava krásy mužského těla na pozadí rozpálené pouště neztrácí ani po letech působivost. Pozoruhodný je demýtizující závěr. Svatý Šebestána umírá nikoliv ukazuje jako oběť náboženské nesnášenlivosti, ale jako objekt nenaplněné touhy římského vojáka. Skvělá je také hudba z dílny Briana Eno.
Podepsal bych se bez výhrad pod recenzi, kterou napsal lanrdnak. Ačkoliv z filmařského hlediska jde o víceméně konvenční dílo, jeho atmosféra je tak silná, že vás strhne a pohltí. Po celou dobu, co jsem film sledoval, jsem cítil lítost, že v dnešním světě už takřka není možné poznat pocity lidské sounáležitosti a soudržnosti, jak je ve filmu zažívá skupinka odvážných gayů i jejich přátel z řad stávkujících horníků. Litoval jsem, že současné gay hnutí se stalo příliš narcisistickým, exkluzivním, uzavřeným do sebe sama. Litoval jsem, že z našeho slovníku vymizelo slovo solidarita, dříve zprofanované propagandistickými plakáty, dnes zaváté prachem...
Jsem na rozpacích, tak 2/3 filmu jsem sledoval celkem s potěšením, pobavila mě spousta vtipných scén na téma nemužného chování a prožívání hlavního hrdiny. S nevěrohodným a nelogickým rozuzlením si však nevím rady. Jako by tvůrci filmu chtěli za každou cenu postavit na hlavu klišé gay-komedií, rozhodli se pro nečekané, za vlasy přitažené rozuzlení, čímž celý příběh shodili.
Určitě stojí za vidění, ale souhlasím s tím, co napsal zolo. První ne-gay polovina filmu je poutavější, než ta druhá, v níž se gay-tematika dostává do popředí. Důvodem je snad jistá nostalgie po časech, kdy ještě mladí měli chuť měnit svět a stavět se čelem proti konzumní společnosti. Z filmu taky víc než jasně vyplývá, jak je francouzská společnost léta nesmiřitelně rozpůlená na progresivní přívržence levice a konzervativní pravičáky.
Peklo, očistec i ráj katolického kněze na polském venkově. Silný příběh s nečekanými zvraty až po samotný závěr, silný duchovní i emotivní náboj, znepokojivé zamyšlení se nad tím, jak na zemi hledat lásku proklamovanou v Bibli, proč přetvářka a pokrytectví jsou obecně přijatelnější než ryzí cit. A která z podob lásky je podle většinového názoru méně a která více správná, nebo dokonce přípustná? Strhující, do posledního detailu uvěřitelný herecký výkon Andrzeje Chyry v hlavní roli. Precizní práce kamery i originální výběr hudebního doprovodu (venkovské procesí za doprovodu rockové písně). Nesrovnávat, prosím, ani náhodou s nebohým, falešným a povrchním Vesnickým...
Vynikající dokument k doplnění obrazu jedné z největších ikon světové módy. Yves Saint Laurent a jeho celoživotní partner Pierre Berge, takoví, jací skutečně byli.
Už dlouho mě nějaký film tak neiritoval svou unylou ušlechtilostí, sterilitou, falešnou hrou na citovost. A představitel hlavní role jemného laskavého gaye mi je nesmírně nesympatický. Brr.
K tomu není co dodávat, stačí se jen dívat a dívat.
