Recenzi napsal/a Marthos
Drsné překvapení od polských sousedů. Emoce vyhnané na ostří nože, překvapivě konzistentní herecké výkony (vynikající Mateusz Banasiuk), bezvýchodná situace, tragický závěr. Život se s nikým nemazlí.
Každej nemůže bejt chytrej. Poslední léto je určitě jeden z těch zajímavějších současných gay filmů, melancholicky zadumaný, pěkně nasnímaný a plný vynalézavého filmového impresionismu... Ale. Někdy tlačí zbytečně moc na pilu (rozuměj na city), jindy by zase mohl nabídnout něco "navíc" a těch klavírních preludií je tam opravdu dost. Jsou lepší i mnohem horší filmy, tenhle stojí někde mezi tím.
Okouzlující pocitový film s minimem dialogů a s přemírou dokonalých vizuálních zážitků, důmyslných metafor i rozpačitého ticha. Udělat první krok je někdy víc než obtížné. A přitom je to tak jednoduché. K celkové atmosféře přispívá i vynikající hudební aranžmá.
Mark míří k ideálním vrcholům společenského i soukromého života, má našlápnuto ke skvělé kariéře u zásahové policie, darem získal moderní a velký rodinný dům, má pěknou přítelkyni a očekává potomka. Ale potom se do jeho života zatoulá muž s příznačným jménem Angel a najednou je všechno jinak. Dosud pevné hodnoty jsou během krátké doby totálně rozmetány ve jménu spalující lásky k muži, kterého se sice Mark snaží vypudit ze svého života i srdce, ale citům se nedá poručit. Svým způsobem klasická situace, jakých na filmovém plátně ožilo možná už několik desítek, nicméně vývoj událostí a především závěr není tak předvídatelný,...
Drsný příběh, který zaujme jak svou naléhavostí, tak poněkud netradičním závěrem. Queer London is cool.
Vynikající András Sütö a Ádám Varga ve strhujícím filmu plném zakázaných slov, prudkých vášní a osudových rozhodnutí. Minimalistický styl vyprávění, rámovaný velkolepými obrazy maďarského venkova, dává vyniknout jak charakterům, tak emocím, ale jen tam, kde to má smysl. Je to přesně ten typ filmu, kde se sice nic moc neděje, ale potom přijde naprosto nečekaný vytržení z letargie, úplnej konec světa. Jenom poslední záběr je na pět hvězd. Fakt mě to dostalo.
Jedna poněkud drzá návštěva podivného manželského páru u bývalého slavného tanečníka a choreografa a je z toho skvělý film. Přestože příběh je banální, nebanální je jeho průběh a rozuzlení – zásluhou brilantního scénáře se film dokonce umně vyhýbá žánrovým stereotypům a nabízí v každém ohledu originální bilanci jednoho mimořádného lidského života. Je nasnadě, že filmu kraluje jedinečný Patrick Stewart, herec neobyčejného podmanivého výrazu, ztvárňující Tobiho s neodolatelnou nonšalancí a jiskřivým humorem. Scéna na střešní terase s výhledem na New York a s jedním z nejkrásnějších životních kréd stojí minimálně za to, abyste tenhle film nevynechali. Je prostě okouzlující. Stejně jako...
Obyčejný film o (ne)obyčejných věcech. Příběh je sice na můj vkus až příliš nekomplikovaný, občas zbytečně prvoplánový, ale na druhou stranu nabízí poměrně zajímavé záběry, jimž dominují okamžiky mrazivě erotického jiskření mezi dvěma dospívajícími chlapci. Scéna s trampolínou je mimořádně působivým odkazem tohoto holandského televizního filmu.
Film, který mě velmi zasáhl. Matka, která ztratila jediného syna a muž, který přišel o milovaného partnera. Silné téma, vyprávěné prostřednictvím vizuálně působivých flashbacků, zaznamenává zoufalý pokus o sblížení obou protagonistů navzdory nikdy nevyřčené pravdě, rozdílnosti povah i kulturního a společenského milieu. Film přitom sází na minimum výrazových prostředků, v podstatě se celý odehrává ve dvou místnostech a dokonce do hry nepřivádí nikoho dalšího. Tomuto komornímu intermezzu vévodí zcela logicky herecké výkony – vedle Bena Whishawa a Andrewa Leunga je to především Pei-pei Cheng, která v roli osamělé čínské matky dokázala v jemných, takřka nepatrných gestech vyjádřit nejhlubší smutek, jakého...
Vynikající mozaika několika zásadních okamžiků v různých rovinách, vyjádřeních i závěrech. Banální situace v nebanálním pojetí, s výbornými dialogy i hereckými výkony... Někdy stačí zahrát jen na tyhle civilní struny a je to lepší, než kdovíco jiného. A navíc španělština je velmi podmanivý jazyk.
Šokující obraz současného Ruska. To je asi první, co se mi vybaví při pohledu na autentické příběhy zúčastněných protagonistů, hrstce odvážných, kteří dali prostřednictvím tohoto mimořádného projektu nahlédnout do svého nitra. Strach, stres a úzkost, kterou tito lidé musí denně prožívat je nepředstavitelnou zátěží lidského života, ocitajícího se vlivem uměle vyvolané nenávisti v přímém ohrožení. Film ve mě zanechává bolest, smutek, beznaděj, ale zároveň podněcuje víru v lepší časy. Anebo v zázraky. V případě Putinova Ruska by to byl skutečně zázrak.
Máme oddělené pokoje, oddělené ložnice, oddělené životy. Víc oddělení už být nemůžeme. Herecký koncert Robina Williamse. Zároveň je to film o generaci těch, kteří nemohli nebo nedokázali být těmi, kým ve skutečnosti jsou. Nolan je člověk, který se stává obětí sebe sama, svého vlastního života utopeného ve lžích a přetvářkách. Zároveň je to ale člověk, který má alespoň teď, v šedesáti, dostatek odvahy na to, aby vystoupil ze svého stínu a začal konečně žít tak, jak si celý život představoval. Aby nalezl sebe, musí ztratit druhé. A o tom ten film je.
Tenhle kraťas klame tělem. Vzbuzuje příliš velká očekávání a to je jeho slabina. Ve skutečnosti jde o vcelku banální příběh ze studentského prostředí (sic!), který sice hezky vypadá (především díky fotogenickým hercům), ale z hlavy se vypaří tak rychle, že druhý den je problém si vzpomenout, o čem vlastně byl. Škoda.
Společným jmenovatelem všech filmů je strach. V prvním případě jde o krok do neznáma, alespoň pro jednoho ze zúčastněných. To samé, i když v trochu jiném úhlu, se týká také protagonistů druhého příběhu. Strach má samozřejmě Nidhal, mladinký emigrant z Tunisu, i Karim, hrdina posledního filmu, na nějž čeká nejdůležitější zkouška v jeho životě. Plni obav, rozpaků a vnitřního neklidu jsou Mac a August, jejichž přátelství balancuje na hraně neujasněných citů a sexuálních experimentů. Strach prostupuje také příběhem chlapce, který touží létat – hlavní roli v tomto křehkém intermezzu z (ne)dávné historie hraje ovšem dědeček, hrdina z první světové války....
Slaďounkej bonbónek. Ale kdo z nás občas nezhřešil. Ideální na odreagování, v okamžiku, kdy člověk touží vypnout a o ničem nepřemýšlet.
Jako kočka a myš. Ale kdo je vlastně kdo? A jaká je pravda? Xavier Dolan zde rozehrává fenomenální herecký koncert – Michael v jeho podání není prvoplánový blázen, ale frustrovaný a talentovaný mystifikátor, který velice rychle získává převahu nad danou situací, nad dr. Greenem i nad sebou samým. Šokující závěr poskytuje odpověď na mnohé události, předcházející osudovému setkání obou protagonistů. Kromě jiného film disponuje nebývale fešným vizuálem, který je dílem vynikajícího kanadského kameramana Pierra Gilla.
Dolan? Dolan! Ano, je to jiný film, není tu téměř nic z toho, co lze objevit v jeho předchozích filmech, tedy to, co jej jako režiséra (ale i jako herce) katapultovalo mezi výstřední osobnosti s nezaměnitelným rukopisem... Dolan stihl za deset let osm filmů, každý z nich vzbudil pozornost mezi diváky i kritikou, řada z nich je (pochopitelně) cílená na queer publikum. Příběh jednoho dávného přátelství, tedy příběh Matthiase a Maxe, se ovšem vymyká už svým pojetím – jako by tu Dolan najednou zvážněl, přestal si nevinně pohrávat s lidskou přirozeností, nechal stranou všechny ty barvy, extravagance a podmanivé soundtracky,...
První dvě série jsou lehounké, víceméně vztahové epizody ze života jedné schwull partičky z Kolína nad Rýnem. Casting nebyl sice v některých případech úplně nejšťastnější, ale jsou to vlastně jen kratinké čtvrthodinky, takže se to v pohodě snese a navíc kamera je fakt luxusní. Třetí (závěrečná) série se naštěstí posunula dál. Drama mezi životem a smrtí, kdy se po brutálním napadení jeden z hlavních protagonistů ocitá v kómatu, vede nutně k zamyšlení, zda se opravdu cítíme bezpečně tam, kde jsme to až dosud považovali za samozřejmé. A také, jestli svým blízkým a přátelům věnujeme tolik...
Patrně jedna z nejpůvabnějších gay romancí vůbec. Příběh není sice sám o sobě nic nového pod sluncem, ale odehrává se v atraktivním prostředí chilské metropole a Emilio Edwards a Francisco Celhay jsou sexy sympaťáci, díky nimž se veškeré nedokonalosti stávají zbytečnou malicherností. Tenhle film si prostě musíte prožít i užít zároveň.
Jedna noc, která všechno mění... Civilní příběhy různých mužů různého věku i sociálního postavení akcentují jak citovou a emocionální vazbu, tak současné potřeby vztahující se k prožívané přítomnosti – k tomu, aby každý z protagonistů našel svůj pevný bod na zemi. Ztracená inspirace, síla přátelství, neovladatelná touha i spalující vášeň, ale také samota a osamělost. Skvěle napsáno a zrežírováno, výborně nasnímáno i zahráno.
