Recenzi napsal/a petr12

Nejsem příznivcem progresivismu. Je spíše ideologií. Přívrženci umí, se zapálením pro věc, diskutovat o tématech, bez hlubšího poznání, chybějících souvislostí, potřebných dat. Malé děti získávají znalosti pouhým přejímáním. Přitom jsou přesvědčení o komplexnosti svých poznatků, zatímco reálně krouží pouze po povrchu. Navzájem se utvrzují ve správnosti svých postojů, názorů. Oponenty šmahem ruky odmítají, zatracují. Přesně tak působí děj, do chvíle, než se Max (Sebastian) chce více soustředit na konkrétní objekt bádání, který pro něj má, v konečném důsledku, pozitivní význam. Poznámka na závěr. Při výzkumu se platí bádaným, ne naopak.

Sunflover přesně zapadá do kolonky - retro. Svým celkovým pojetím a zpracováním do dnešní doby moc nezapadá. Nabízí klasické šablony. Bez nějaké přidané hodnoty. Špetky originality. Souhlasím, že na několika místech chybí část děje. Pokud se chcete vrátit zpět v čase, tak máte jedinečnou možnost.

Záběr na město - střih. Hlavní představitelka - střih. Hlavní představitel - střih. Tady něco nesedí. V hlavních rolích vystupují 2 muži. Rukopis Hallmarku je všudypřítomný. S jedním rozdílem. Kluci si natáčení docela užívají. Škoda jen polibku v předklonu. I když v dálce a rozmazaně. Santorini...🇬🇷❤️

Demosthenes je alfa samec. Ze své pozice přece nemůže zpochybňovat vlastní rozhodnutí, aby neztratil svoji tvář. Jeho nejlepší kamarád Nikitas je jeho přesným opakem. Léto spolu tráví především v rozpálených Aténách, díky Demesthenesovu expartnerovi Panosovi a na gay spotu u moře. Skalnatém pobřeží plném stálých návštěvníků. Všichni po něčem touží. Někteří se odhodlají k prvnímu kroku a jsou opětováni. Jiní, naši hrdinové, veškeré dosavadní snažení smuchlají, jako cár papíru a hodí za hlavu. Malá poznámka pod čarou. Oba by si zasloužili hezčí plavky.

Bruna spojovala se zesnulým otcem láska ke hraní na kytaru a zápalky, které sice nesbíral, ale rád vymýšlel pokusy, které se svým nejlepším kamarádem natáčeli a sdíleli na sociálních sítích. Jeho největší fanynkou se stala Daniela, která neočekávala, že se jejich vztah zhmotní, když za ní Bruno přijel, aby utekl před randící matkou a ... Ianem. Po několika krátkých filmech Mauricio Calderón Rico natočil plnohodnotné dílo, kterému řemeslně není co vytknout. Oslovila mě hodně atmosféra zdánlivě horkem otupěleho prostředí, pod jehož pokličkou bublaly vztahy většiny zúčastněných.

Vyznání lásky v samotném úvodu, by mohlo značit pozitivní změnu v zažitých stereotypech, ve kterých se mění jen obsazení a prostředí. Klasického kolečka uvědomování si vlastních citů a připuštění si odlišné sexuální orientace, jsem bohužel nebyl ušetřen. Nudu narušil až příchod expartnera, který konečně rozvířil stojaté vody. Herci hráli...typicky japonsky. Nishiyama Jun působil až tak věrohodně, že ve mně vzbuzoval dlouhou dobu silnou antipatii.

Silně emočně zabarvené romantické drama o střetu "dvou světů". Mechanika z britského předměstí a Asiata pohybujícího se mezi rasistickou smetánkou, trestající kontakt s bělochy až vyloučením z komunity. Příběh plný zvratů postupně přidává na plynu. Vytuněný Ben Hardy, perfektně odvádějící svoji práci, spolu s okouzlujícím Jasonem Patelem to spolu "táhnou" v naprosté symbióze.

The Holiday Exchange je gay odpovědí na snímek The Holiday, který byl do kin uveden před "dlouhými" šestnácti lety. Reagovat na áčkovou produkci, béčkovou/céčkovou, chce určitě odvahu. Jedná se o tzv. hallmark-ový styl. Lehce předvídatelný děj, sympatičtí herci vyznávající úsporný režim u svých výkonů a až kýčovitě přezdobené prostředí.

Kristián se vrátil na místo činu, se kterým ho spojovalo tetování. (?) Za kamarádem, se kterým předstírali, že se neznají. Vybral si místo pro stan nedaleko břehu jezera. Dokonalé k pozorování "ptáků". Vše stojí a padá na hereckém umění Michaela Emeryho, který mi připomínal Davida Švehlíka. Typově odpovídal muži s tajemstvím. Ale rozměr neodolatelného svůdce jsem mu ani na chvíli nevěřil. Hlavně když se usmál. Přišlo mi, že většina obětí chtěla vyzkoušet sex s přidušením. Závěrečná satisfakce byla jen malou náplastí na jeho páchání trestné činnosti.

Renan (Johnny Alcántara), by klidně mohl dělat modela značky spodního prádla aussieBum. Stačilo by na tělo nanést pleťový olej, nasadit škrtící kroužek...Tím však veškerá pozitiva končí. Téměř, protože samotný závěr velice překvapil.

Když neodoláte a necháte se vtáhnout do děje, rozprostře se před vámi záhadná krajina plná specifik. Tolik odlišných od našeho vnímání světa i Boha. Vše se odehrává v krásně nasvícených exotických kulisách, často vrhajících stín, které umocňují probublávající zlo. Kamera je téměř bezchybná. I když je vztahová linka silná, děj se ubírá jiným směrem. Do Mo-ova nitra a minulosti. Skutečnost se prolíná s fikcí. Někdy nelze rozpoznat dělící línii. Junes Zahdi je jen pověstnou třešničkou na dortu.

Poklidnou atmosféru autodílny "na konci světa", naruší nový přírůstek přinášející pozitivní náboj vedoucí ke vzájemnému erotickému jiskření s místním zaměstnancem. Pohodový a příjemný rozjezd utnulo tzv. "hození vidlí" v závěrečné fázi snímku do scénáře, které po sobě zanechalo jedno velké PROČ?

Marlon se ve svém dlouhodobém vztahu, s prvním přítelem, začal chovat jako typický pozdě vyoutovaný gay, toužící dohnat vše, co zameškal. Ve snaze získat si znovu Paulovu lásku, přivedl do vztahu party boye Jeremyho. Pozdější oběť. Kluka, který představoval vše, co mu uteklo a jediného, který byl ochotný stát se tím "třetím do páru". Paul na důkaz lásky souhlasil. Problém těch dvou, od samého začátku, spočíval totiž jinde, než v absenci vzájemných hlubokých citů. Prolínání časových os bylo matoucí. Sexuální scény připomínaly zajíčky na klíčky, bušící a bušící.

Rychlá jízda na horské dráze plné zatáček. Koncentrovaná podoba, která by se dala lehce rozpracovat do mnohem delších epizod, má své kouzlo a dokáže pořádně zarazit do sedaček a nepustil.

Typicky pomalá jízda japonského stylu. Je obohacena o rychlokurz pro věrné fanoušky. Varuje před stalkingem.

Emoční kulomet přesně mířící na divákovo srdce. Rozpoznávání citového rozpoložení u jednotlivých asijských postav je spíše otázkou intuice. Často i přání. Díky perfektní kameře a hře se světlem se podařilo navodit tu správnou atmosféru a jistou hloubku. Odjezdem a dočasným zpřetrháním vazeb se nic nevyřeší. Špatné vzorce chování jsou bohužel častým neduhem bl produkce mířící převážně na věkovou skupinu tápajících "uřvaných fanynek". Ta komunikace.

Michael Ver Comaling je Mister Grand Philippines 2021. Debut před kamerami si odbyl v reality show Big Brother. My Plantito je pro něj vstupenkou do BL produkce. Rozhodně může nabídnout vypracovanou horní polovinu těla. Jeho herectví je na úplném začátku a má se co učit. Na rozdíl od jeho parťáka Kych-e Minemota.

1. série: 10 soutěžících se snaží získat "opětovanou jiskru" značící vzájemnou náklonnost. Vítěz/ové denních úkolů získávají odměny. Rande, masáž, zážitkovou gastronomii. Čas k vzájemnému bližšímu poznávání s vybraným soutěžícím. Každý den probíhá také odhalování neřestí spojené s tipováním. Ale hlavně, udílení hvězdiček značících sympatie k protějšku. Na závěr série dochází k jejich předávání tváří v tvář a hledání shody. Výběr soutěžících je hodně pestrý. Všichni jsou něčím zajímaví. Příběhy, neřestmi. Někdo sází hlavně na zjev, jiný na vnitřní krásu. 2. série: Již není projektem určeným výhradně ke streamování na síti. Princip zůstává...

Po technické stránce se jedná o kvalitně odvedenou práci. V rámci daných mantinelů i herecky na solidní úrovni. Pro mě ale scénáristicky hodně nedotažené. Jako kdyby se zůstalo u prvotního nástřelu. Jednotlivé postavy působí ploše. Potřeboval bych mnohem více informací, abych dokázal pochopit mnohá jednání. Děj se místy zbytečně táhne.

Theda Hammel vměstnala do svého snímku několik, zřejmě zajímavých, postaviček, řešících především své problémy. Udělala to formou koše plného smetí vysypaného na divákovu hlavu. Bylo to ukecané, ale povrchní. Kvantita převálcovala kvalitu.