Los demonios del amanecer / Demons at Dawn (2024)

Julián Hernández se drží svého stylu. Příběh nepřináší nic nového, je to velmi podobné filmu El cielo dividido (2006). Jistý posun zde ale je, což je dobře, protože současná generace, pro kterou je film hlavně určen, má ty problémy trochu jiné. Orlando je mladý, krásný a má spoustu energie. Mohl by mít na každým prstu x kluků, když ale spatří Marca, neproletí jiskra, ale přímo blesk. Jenže neví, co s tím, a dělá vlastně ty chyby, které obvykle děláme všichni. Scénář má trhlinu ke konci, kde mi chyběly nějaké souvislosti, návaznost. Místo toho najednou pic. Nesedla mi sexuální nevyhraněnost Orlanda (vím, je to teď "in"). Film by mohl být kratší, aniž by režisér upustil od svého stylu. Nevadilo by to a pro cílovku by to bylo přijatelnější.

To není film, ale trest pro diváka, který se nechá navnadit dvěma hezkými kluky v hlavních rolích. Film bez dramaturgie, bez scénáře, kde se postavy rozcházejí a scházejí a vy nevíte proč. A ta neúměrná stopáž! Kdyby se zkrátil nejméně o hodinu, byla by to docela hezká a snesitelná pocitovka. Takto je to jen nesnesitelná nuda.

Hudba dokáže hodně. Radost, láska, chtíč, beznaděj, smutek...jakákoliv emoce se dá vyjádřit pohybem, tancem. Tady bylo všechno.
Osobně se mi líbil víc Marco. Přišel mi vyzrálejší, dospělejší. Orlando se víc plácal ve svých pocitech, nerozhodnosti, nezdaru...

Popis Marca je hezky vystiženej v závěru.
"Hezkej, že? Moc pěknej kluk. Je skvělej, chytrej, plnej světla."
Celkově se mi film moc líbil. Dokázal mě do sebe vtáhnout. Kluci to zahráli fakt dobře. Přirozenost, jednoduchost, a přesto je na co se dívat.

Mnohé mexické kraťasy, filmy a seriály jsou moje krevní skupina, mohl bych jich tady hned pár vysypat a tento snímek se k nim zařadil rovněž. Příběh se může zdát jednoduchý, ale pro mě to byl samotný život, a to je to nejcenější, co si mohu přát. Žádné smyšleniny či pohádky, i když i to jednou za čas potřebujeme. Cením si i přirozenosti, velmi solidního herectví, pěkné. Byl jsem nemile překvapen hodnocením filmu na IMDb, a tak jsem i tam hned přidal své hodnocení. Možná, až se k filmu vrátím, a to určitě, ještě vše zvednu na čistých deset.
Pod čarou:
Proč jsem jeden bod ubral za příběh a zvuk?
- ten konec byl na mě moc ostrý, tím myslím, že dle mého chápání a vnímání, když láska strádá, prochází zkouškou, tak v závěru by u mě zvítězil cit a ne chtíč
- trošku mi vadilo, že ve scénáři označovali Marca studujícího školu, že bude zdravotní "sestra", přitom nebyl vykroucený ani trans a nebo se to mohlo zohlednit v překladu do cz
- ta Orlandova píseň kousek od závěru mi neladila a nějak mi prostě nepasovala k jeho osobnosti

Príbeh namixovaný spolu s hudbou, tancom a spevom má v sebe isté čaro, ale aj kvapku smútku a neistoty... Ja neviem - to je častý výraz Orlanda. Páčil sa mi Marco. K filmu sa ešte vrátim.