Les ailes collées (2025)

Mám z toho pocit, že hlavním cílem tvůrců bylo melodrama, protože příběh nepřináší nic zas tak extra a odpovídá tomu i celkové zpracování. Občas drhlo navazování obrazů, dost zklamala kamera, v některých chvílích taky zvuk, který je poplatný spíš dnešní produkci. Chybělo mi aspoň stručné info, co se dělo těch 20 let. Věčně fňukající Roby Schinasi taky nebyl můj šálek čaje. Naopak velmi oceňuji přirozenost Alexise Rosenstiehla a Max Liberta, nebyl jim ale dán takový prostor, jaký by si zasloužili. Prostředí 80. let bylo velmi povedené. Je určitě dobře, že se točí takové filmy, protože minulost je třeba si připomínat. Důležité aspekty jako láska dvou teenagerů v době nastupující krize AIDS nebo neschopnost školního systému řešit šikanu zde však nejsou prioritní, což je možná škoda.

Zbožňujem francúzske psychologické filmy, ale prvý krát musím napísať: Toto bolo čo? Všetko, ale naozaj všetko, romanca, dráma, krimi strčili do jedného balíka. Asi mi to ako celkový balík nesadlo. Bolo to preexponované, tlačili na pílu, alebo ako to napísať...

Excelentní výkon hercu a době zpracovaný příběh s úžasným koncem.

ŽIVOT...takový, jaký občas bývá. Tady ukázal, co umí. Bez růžových brýlí. "V životě zadarmo nic nedostaneš."...

LÁSKA...byla tady, krásná i rozesmátá, ale už v dospívání, kdy je nejzranitelnější, byla pronásledovaná šikanou a předsudky. Drsně, krutě, bez slitování.  "Co znamená být sám sebou? Být obětí, která se nechává urážet a bít?" Z toho mě opravdu mrazilo. Co je špatného na tom někoho milovat?

ODLOUČENÍ...hodně, hodně dlouhé, a přesto...

VOLBA..."Mít dva životy, tak bych..." Tak by co? Nakonec se zase musí udělat rozhodnutí.  Protože takový už život je. Cesty nejsou rovné a k jakémukoliv cíli vždycky vedou přes nějaká rozhodnutí. Ale vybrat si je sakra těžké...když ublížit, tak komu?

PŘÍBĚH...takový,  jakých se mohly stát tisíce. Ale tehle bolel. Hodně. Hluboko v mé duši.

Skvěle zahráno. Všemi. I když...Jeremy Kapone (dospělý Joseph) měl pro mě něco navíc. Neskutečné charisma.

Emoce a k nim krásná jazzová píseň I was telling him about you s nádherným hlasem Carol Sloane...

Škoda, že se tento film nesetkal s velkým pochopením (IMDb a hlavně další).  Zasloužil by si to...

Tak tento francouzský projekt mě rozsekal, především svou závěrečnou třetinou, doslova na jednotlivé karbanátky a dnes budu vařit. To slovo až tak nepoužívám, spíše vnímám hovorovější slovíčko karbenátky, a ty jsou chutné především tehdy, jsou-li správně okořeněny a doplněny dalšími ingrediencemi. A tak mi to připadlo ... ty rozplizlé v mléce namáčené rohlíky, to byl ten hnus šikany osob s minoritní sexuální orientací, vejce na spojení hmoty byla ta všeobjímající láska procházející všemi bytostmi a všehomírem bez rozdílu pohlaví či věku, ať už zásadně a nebo okrajově. Sůl, která se sype do ran i karbenátků, byla tou ničivou silou toho, že něco krásného je mnohdy vykoupeno zklamáním, bolestí ducha i těla, utrpením. A koření? To je to "něco navíc", co dokáží ocenit především gurmáni, ale ne už všichni diváci a každý to může vnímat jinak. Ale je to koření života, krásna, co se dere na povrch přes všechny ty útrapy zatáček života a já v poslední části bečel s kapesníčkem u očí jako koza 😭
A ... všichni čtyři hlavní představitelé to u mě zahráli pěkně, tak na 8 až 9, nejvíce se mi líbil herecky Joseph za mlada a do úplné desítky to u mě dotáhly ty některé vedlejší herecky hodně přesvědčivé postavy - nemocná matka, záletný otec, dospělá sestra, Paulova žena.

V tomto filme bolo asi všetko a bolo toho na mňa veľa. Niektoré motívy preexponované. Šikana sa určite vyskytuje a vyskytovala, no toto mi príde "přezpříliš". A vražda nenormálna, až neuveriteľná.
Akože dá sa na to pozrieť. Len neviem, či som to nevidel už asi 20-krát.

Boľavé, kruté, ale i krásne. Skoro som nedýchala a šikana, no nemohla som sa na to, ani pozerať, ale pozerala som a zadržiavala bolesť v sebe. Nádherne tie role zahrali ako mladučkí veľmi sympatickí herci tak i tí starší. Láska i v tomto diele milosrdne zmyla tie strašné chvíle, ktoré hlavne Paul v mladosti zažil. Myslím, že len tak ma tento príbeh neopustí, lebo v duši rozozvučal moje struny.

I když jsem chvilkama chtěla film posunout o pár minut dopředu - homofobní šikana mi nedělá dobře, tak jsem se moc ráda zase podívala na film, který odráží skutečný život.

Opravdu pěkný film bez příkras, tak jak to život přináší. Láska dvou teenagerů, kteří museli čelit brutální homofobii, byla na dvacet let přerušena ... aby se po opětovném setkání probudila se vší silou a ... dál už nebudu prozrazovat. Představitelé Paula a Josepha, mladí i starší, zahráli přesvědčivě. Vážná i jazzová hudba hezky podkresluje děj. Film jsem neznal, ale jsem rád, že jsem se pustil do překladu a všem moc doporučuju, aby se na film podívali alespoň dvakrát. V hovoru o událostech před 20 lety se Paul a Joseph baví o věcech, které jsou vidět v retro záběrech až později, takže první zhlédnutí může být matoucí.