Všechny recenze
Film je prvořadě určený náctiletým divákům, kteří se můžou ztotožnit s prostředím i postavami. Má teenagerům ukázat, že nejsou jediní zmatení a dovést je k poznání, že potlačovat svou přirozenost nemá cenu? Líbila se mi postava Claire. Když se jí Alex přiznal, po počátečním šoku zůstala jeho kamarádkou. Tvůrce nezastírá, že jí bylo ublíženo, i když neúmyslně, a nezastírá to ani ona, takže to béčkové klišé, že zamilovanost zmizí jako mávnutím kouzelného proutku, tady není? Hodně lidí na internetu přirovnává tenhle film k Love, Simon, ale podle mě je to škoda. Určitě existují filmy, co opisují jeden od...
Příběh ve stylu domácího videa natočený amatéry, takže je plný prvků převzatých z jiných seriálů ve snaze se jim přiblížit a udělat z drama z ničeho. Nemyslím si ale, že to měli tvůrci zapotřebí.
Mám rád filmy s lidským rozměrem, které mají sílu zasáhnout přímo do divákova srdce. Rád si čtu v lidských duších, výrazech, postojích... To mi nejvíce chybí u asijské produkce.Občas ale mívám morální problém s chováním některých postav, jako v tomto případě s Richardem, který i herecky zaostával. Soustředil jsem se tedy více na vzájemnou interakci mezi Arisem a Annou. Stejně se počáteční gay milenecký rozměr záhy smrskl na pár scén.
Překlad u jedné české překladatelky se na dlouho zasekl, a tak jsem na zbylé díly využil titulky v kontejneru. Celkově jen průměr. Sice začátek - zvláštní seznámení přes přepadení, ale jinak málo využitý příběh. Postavy se mi zdály dost ploché, odříkávající pěkné tváře s pečlivě načesanými vlasy, takzv. "mluvící hlavy", jak už tady ten pojem několikrát padl. Žádné napětí, chemie mezi postavami, alespoň jsem tam já nic necítil, možná jiní cítit budou. Zvuk a zpracování solidní. Do druhé série už asi ani nepůjdu.
Film odehrávající se ve třech dnech, kdy se čtyři přátelé sejdou na chatě. Dělají to už léta, ale tentokrát se rozhodnou, že každý pozve ještě jednoho člověka... a to způsobí několik událostí, které nikdo nečekal...? Setkáme se s příjemnou mozaikou různých osobností, které se sešli pod jednou střechou… Pro mě jedna z nejlepších scén je vtip s MacGyverem, protože patřím mezi pamětníky legendárního všeuměla a připomnělo mi to, jak jsem se jednou v práci smála, když v rádiu hráli Průša je úchyl a říkala jsem kolegům, že si na to přeci musejí pamatovat z Esa. A oni na...
Hlavní hrdina se po dvaceti letech vrací do rodného města, protože jeho dědeček měl infarkt. Odjíždí den před vernisáží první výstavy svých obrazů a nemůžu se zbavit dojmu, že se mu to náramně hodí, že je tomu vlastně rád. V městečku, kde každý zná každého, se nachází plno archetypů. Od nerudného dědečka, přes sedm trpaslíků, hodnou tetu nebo středoškolskou lásku, až po vdovu, která ho seznamuje se svobodnými ženami z okolí, protože nikdy nepřiznal, že je homosexuál... a která se ho nakonec pokusí seznámit i s gayi z okolí, když se dovtípí, jak je to ve skutečnosti ? ...
Snímek paralelně ukazuje životy dvou mužů v malém městečku v Texasu, kteří se míjí, aniž by se setkali. Každý se potýká se svými problémy a vyrovnává se s bolestí... a jednotlivé detaily jsou nám odhalovány postupně v průběhu děje. Celý film prostupovala atmosféra... smutku? zoufalství? lítosti? Vlastně všeho toho dohromady, ale přesto jsem pořád doufala, že se to obrátí... Film má 80 minut a přiznávám, že po nějaké době jsem se každých pár minut dívala, kolik času zbývá do konce. Ale nebylo to tím, že bych se nudila. Jen jsem byla nedočkavá, kdy se ti dva konečně...
Komedie?? Je tam několik vtipných momentů, ale komedie to není, na to se snímek dotýká až příliš mnoha vážných témat, jako strach z intimity, alkoholismus a jeho následky nebo dopad výchovy rodičů. Tvůrci sice občas použili nadsázku, snažili se to těžké odlehčit, ale nefungovalo to, protože tahle témata jsou příliš vážná na to, aby se jim dalo smát... A romantika?? Možná na začátku. Jejich první rande, navzdory rozdílným povahám i názorům, mi přišlo milé... dokonce i jejich další setkání. Ale potom se děj točí v kruhu potlačovaných citů, strachu ze zlamání a neopětovaných přání... Film o...
Tentokrát jsem zavítala v rámci žánru do ženského světa ♀♀ Film se odehrává v první polovině 19. století, takže jsem nečekala, že by měl dobrý konec. A konec, který jsem nakonec dostala, byl opravdu nečekaný. A i když na jednu stranu chápu, proč to tak dopadlo, nemůžu se ubránit tomu, že to tak dopadnout nemělo. Moje romantická duše se bouří. Ve společnosti, kde je láska mezi stejným pohlavím nemyslitelná, bych čekala, že se láska bude klást na první místo a každá příležitost, jak zůstat spolu, bude vítaná... a využitá. A na konec s klidem přiznávám,...
Tentokrát sázím na minimalismus... Tenhle film dokázal do patnácti minut vecpat všechno to, co brazilský Do Começo ao Fim nezvládl ani za hodinu a půl. Za mě ??
Musím říct, že pokud by se o tom rodiče nebavili, nikdy by mě nenapadlo brát vzájemná objetí, společně strávený čas a blízkost obou bratrů jako známku nějakého možného incestu... tedy ne ve věku cca 8 nebo 9 let, kdy to řeší. Prostě jsou to jen bratři, kteří se mají rádi. Pokud by to bylo třeba ve třinácti, kdyby tohle všechno mělo sexuální podtón, pak už bych to chápala. Takhle se jen v jedné chvíli najednou všechno otočí bez nějakého předchozího varování... Jako by kus filmu chyběl. Není to ani tak pokus odhalit téma homosexuality a incestu, jako spíše obyčejný...
Na začátku se setkáváme s pěti cizími lidmi, z nichž každý má svůj osobní příběh. Začnou spolu trénovat na vystoupení a postupem času se poznávají, přátelí i zamilují. Velkým překvapením pro mě bylo, že tanečníci zkoušejí bez hudby, ale když se nad tím zamyslím, dává to smysl. Prostě musí mít choreografii v krvi, nesmí být závislí na hudebním doprovodu ♪♫♪ Je to příjemný příběh, který mě zaujal právě svou jednoduchostí, a snaha o nějaké „drama“ (třeba linie s Chipovou matkou) mi přišla zbytečná... A teď k tomu nejhezčímu... Ryan Steel a Reed Laplau. Jako všichni...
Tento počin tandemu Mota - Ghaspar se dočkal řádově vyšší sledovanosti oproti předchozím projektům, přitom jejich rukopis je zachován i zde. Jen nezbytné minimum interiéru, stačí klidně jen jeden byt. Natáčí se před budovou, ke které se pojí děj. Předěly v tomto případě aspoň korespondovaly s dějem. Ten je jednoduchý a již mnohokrát zpracovaný. V čem tkví tedy úspěch? Ve výběru (vedení) herců, kteří působí více plasticky. Chtělo by to jen omezit nesoulad mezi vyřčeným a přehrávanými gesty (u vedlejších postav).
Musím přiznat že je to dobře natočené to ano ale nemohu se zbavit takove te německé tvrdosti strašně mě tam chyběla hudba poprvé jsem něco zaslechl asi v 53 minutě jak jsou spolu u te vody jako za mne je to škoda bylo tam několik momentu kdy by to hudba podtrhla nebo by to poslala o tupinek výše... se omlouvam přatele ale je to pro mě hodně duležite... Pak taky nechapu to divadlo to je to opravdu takove tabu v německem fotbale ??? že se musí hrat takové divalo to snad neeee...
Mám rád snímky s poselstvím, pokud zpracování nepůsobí příliš školometsky. Zde se setkávají v jedné místnosti dva zástupci zdánlivě rozdílných světů. Nejistý esesák, mluvící kupodivu anglicky a aktivista toužící po lidské vzájemnosti a komunikaci. Hrany se časem otupují, dochází k vzájemnému sblížení, které vyústí v "překvapivý" závěr.
1. SÉRIE Moc povedená sestava čtyř příběhů, reálných, ze skutečného života, které poukázaly na poměrně velkou netoleranci čínské společnosti k sexuálním menšinám. Nejvíce mě zaujalo, že tehdy ještě nebyla čínská cenzura tak přísná a dále, že se tvůrcům podařilo vybrat samé odpovídající a hlavně sympatické typy kluků a mužů, opravdu příjemné pokoukání. 1. MY PROTI SVĚTU - u tohoto smutného příběhu netolerance bylo sympatické to, že jeden z obou chlapců se nebál a bránil toho slabšího 2. PEKING PEKING - zabedněná rodina zpřetrhá svazek obou mladých mužů. Ti se po třech letech znovu setkávájí ?...
Rádoby romantickou rádoby komedii režíroval v roce 2005 Craig Chester, který si zahrál i jednu z hlavních rolí, a to Steva. Na začátku nám naservíroval trochu fekálního humoru, a pak mi celá atmosféra připomíná filmy Adama Sandlera a já nejsem zrovna příznivkyní jeho druhu humoru? Největším kladem pro mě nebyla ústřední dvojice, ale Parker Posey jako Adamova kamarádka Rhonda... na začátku tlustá, dnes štíhlá ženská, která se snaží prorazit jako stand-up komička s vtipy o tlusťoších... a Chris Kattan jako Stevův kamarád Michael. Spojení Adam and Steve, používají v Americe na transparentech náboženští fanatici, když protestují proti...
Pomalu plynoucí drama, které ukazuje postupné sbližování dvou mužů i boj jednoho z nich se sebou samým, když jejich vztah překročí hranice přátelství. Fandila jsem Anderovi, i když jsem přemýšlela nad tím, jestli by měl tolik odvahy přijmout sám sebe, kdyby se jeho rodinná situace nezměnila... za sebe věřím, že ano? Před poslední scénou v kuchyni jsem měla pocit, že něco chybí, jako by usekli scénu příliš brzy. Nemusel by tam být polibek... stačil by mi i pohled? Taky je to film o tom, že rodinou nemusí být jen pokrevní příbuzní. Rodinou může být každý, kdo je nám...
O čem film je? ◻️ o tom, co s námi dokáže udělat výchova a naučené předsudky ◻️ o tom, že můžeme žít zdánlivě spokojeně, dokud nám někdo nenastaví zrcadlo ◻️ o tom, že výhra nemá vůbec příchuť vítězství, když tomu druhému je jedno, že prohrál ◻️ o tom, že jsme čitelnější pro naše přátele, než si myslíme ◻️ o temných stránkách a potlačovaných touhách, se kterými se nechceme nebo neumíme smířit ◻️ o tom, že někdy se nám zdá lepší umřít, než přijmout sám sebe Len na mě nepůsobil nijak zvlášť sympaticky, ale...
Jestliže bych film Ander označila jako pomalu plynoucí drama, oproti tomuhle snímku uháněl rychlostí světla… Vím, že v tvorbě režiséra Marco Bergera je typický pomalý postup a jemné náznaky... Někdy tak jemné, až jsou pro mě neviditelné ? Tenhle film byl moje první seznámení s ním... a naštěstí nejsem z těch, kteří se dají lehce odradit. A většina ostatních filmů od Bergera... to už je něco jiného? Tenhle film byl pro mě dvouhodinové obcházení okolo horké kaše, při kterém jsem málem lezla po zdi a konec byl vlastně jen výsledkem náhody. Nemůžu se zbavit dojmu, že kdyby...
