Method (2017)

Pokud diváka zaujme příběh tak, jako mě, tak je ztracen, jak důmyslné vše je od příběhu, přes zpracování až po skvělé herecké výkony. Doporučuji ke zhlédnutí.

Záměrně tento film hodnotím až měsíce po shlédnutí. S odstupem to cítím stále stejně, je to můj nejoblíbenější film, v 09:10 naprosto fall in.... V každé scéně vidím, jak se Young Woo mění, jak roste a v závěrečném divadelním představení se ke slovu "mění" vkrádá "transformuje, deformuje"..... Z počátku velmi sympatický a profesionální Jae Ha se stává citově plochým slabochem, který neváhá použít svou ženu jako záchrannou brzdu (ne poprvé...) Obě postavy chvíli miluju a obdivuju, chvílemi nechápu a zavrhuju. Skutečné city se mísí s divadelním scénářem. V závěru chápete, že zde není vítěz a poražený, pouze dvě pochroumaná srdce. Herci postavy ztvárnili bravurně, oba byli nádherní a uvěřitelní, kiss scéna v garáži pro mě nemá konkurenci... Z tohoto filmu ve mě hodně zůstává...

Mám zimomriavky na tele a stíska mi žalúdok, myšlienky sa mi vynárajú, ako to vlastne skončilo? Film, nad ktorým len tak nemávnete rukou. Perfektne zahrané v tom čase 44. ročným Park Sung Woong (divadelná postava Walter) a 26.ročným Oh Seung Hoon (divadelná postava Singer). Zamiešať karty v reálnom i profesionálnom živote sa im veľmi vydarilo, všetci traja vrátane manželky Hee Won (Yoon Seung Ah) dostali zabrať. Čo je realita a, čo je hra? Premiešané tak vierohodne, na telo a dušu, že vo vzduchu ostanú visieť slová hereckej postavy Young Woo ( Oh Seung Hoon ) "Stal sa zo mňa perfektný Singer. No ty, budeš žiť navždy ako Walter."

Uff, to byl silný zážitek !!
Naprosto jedinečný námět, scénář, dramaturgie a co je nejvíce na tomto filmu vidět a cítit je, že se výrazně odlišuje od kinematografie žluté rasy a otáčí se směrem ke vnímání diváka rasy bílé (stylem, zápletkou, zpracováním) a já nemohu ani hodnotit více kriticky to, co ve filmu zůstalo asijského, korejského, naopak, ctím to se vší úctou a pokorou.
Geniální nápad a všemi filmovými prostředky dokonale provedeno to, že divák v průběhu vlastně tak trochu tápe, co je skutečnost a co pouze "role". A i když má film na IMDb i ČSFD vysoké hodnocení, u mě nejvyšší možné tady a mimořádně to beru komplexně jako celkový "umělecký dojem" a nedívám se na jednotlivá kritéria hodnocení.
Doporučuji všem citlivým dušičkám ...
https://mydramalist.com/25564-method

Na začátku jsem nevědíl co si o tom myslet. Nějak jsem se do toho nemohl zakousnout. A ejhle. Po pár minutách to začalo mít zajímavý děj. Vydržel jsem až do konce. Tak za mne výburdelný.

Film začínal docela předvídatelně, a tak jsem si myslela, že mě ničím moc nepřekvapí, ale postupně jsem byla čím dál víc zaujatá. Konečná scéna, kdy sledujeme představení „V poutech“ byla mistrná psychologická hra. Když už jsem si myslela, že je mi vše jasné a vím, jak to dopadne, bylo to úplně jinak.
Jakmile film skončil, v úžasu jsem zírala na monitor a ptala se sama sebe, co byla role a co osobnost herců...
Je známkou dobrého herectví, když se sžijeme se svou postavou nebo dobrý herec vystoupí z role, jakmile spadne opona?
A může takovéto pohlcení rolí vést ke ztrátě sama sebe?

Učitel a žák. Mentor a jeho svěřenec. To, co začíná jako hra s jasnými pravidly, se záhy mění na hru s nejistými city aneb účel světí prostředky. Metoda je dána a mladé neviňátko si ji rychle osvojí, aby se ve finále stal hlavním hybatelem děje. Drama na prknech, co znamenají svět, začíná mít vážnou oporu v reálném světě, a vy jen čekáte, jak daleko vše zajde… Působivé, se silnými momenty, podpořené výbornou hudbou.

Kvalitně napsaný scénář tvoří silnou základnu pro nádstavbu ve formě stupňující se dramatické linky doplňující milostný příběh s realistickými hereckými výkony hlavních představitelů (na jihokorejské poměry).