Všechny recenze
Krátká moderně-taneční etuda mě zaujala jen částečně, možná také proto, že byla až příliš krátká. Solidní, ale na mě trošku ploché, o nejlepším krátkém filmu mám jiné představy a je jich tu řada, které bych hodnotil lépe.
Zajímavý pohled do tradicemi sešněrované společnosti, ve které není moc místa pro lidi s menšinovou sexuální orientací.
Příjemné překvapení v podobě muže mnoha tváří Johna Carrolla Lynche kazí nevýrazný Matt Bomer, který Fredu pouze odchodil na podpatcích.
Bez ohledu na zobrazení drsné reality života atraktivního mladého prostituta, nejde o lacinou senzaci. Režisér při zobrazování nejrůznějších situací, včetně otevřeně zobrazených sexuálních epizod, neulpívá na povrchu, umí jim dát vyšší planost a skoro existenciální přesah. Mistrovské dílo.
Průměrný univerzitní film z prostředí mužské prostituce. Vlastně hrají celou dobu jen dva herci a nutno říci, že to "zahráli" vcelku slušně. Nepochopil jsem tu Paraguay, zřejmě jeden z herců pochází z této země nebo bylo natáčeno tam ...
Ještě že filmů o takových zvrácenostech není mnoho. Ano, dvojí život. Možná, že mnozí jiní dají ještě vyšší ohodnocení jako já, ale já jsem ovlivněm tématem filmu, který je mi proti srsti ...
Svým celovečerním debutem se Blerta Zeqiri oprostila od extrémů zobrazujících homosexualitu na Balkáně a posunula se směrem na Západ.
I přes vysokou míru opravdovosti jsem nedokázal s hlavním hrdinou soucítit. Bylo to i díky zbytečně široké paletě různorodých klientů hledajících ukojení svých roztodivných choutek, kteří zbytečně odváděli pozornost od jádra věci, které vlastně nakonec zůstalo nedefinované.
Film má jednu dominantu, a tou je postava Léa. Jak je napsaná, hlavně zahraná a herecké výkony jsou dle mě nejlepší nosnou osou celého filmu (ne jen Félixe Maritauda, ale jeho především) ruku v ruce se zpracováním. Depresivní scény jsem přežil, protože ty vždy nemusím a snímek ve mě zanechal rýhu v duši. Úplně jsem cítil tu špínu, pach a pot a maskéři odvedli profi práci. Samozřejmě velký dík agnusovi a ujištění khaktusovi, že jsem při hodnocení od něj neopisoval ...
Seriál připomíná do značné míry 'Zoufalé manželky' - animované intro s podobnou hudbou a sled událostí odstartuje sebevražda jedné z žen. Ta se následně stane vypravěčkou a vnější pozorovatelkou. Jen se děj místo několika žen z různých domácností soustředí na několik členů jedné rodiny. Taková třináctidílná telenovela od Netflixu, kde je každá epizoda, pojmenovaná podle jedné z květin s podtitulem jejich symbiliky (narcis - lži; lilie - svoboda, tulipán - naděje,...). To, že syn matriarchy za zády své přítelkyně tajně randí s rodinným finančním poradcem, se ukáže jako jeden z těch menších problémů. Svým comming...
Pod typicky chladnou slupkou bez emocí se v tomto případě občas ven prodralo nitro, které příjemně prozářilo okolí.
Co říci, když už zde bylo vše napsáno od ostatních. Snad jen to, že popelku či další desítky námětů natočili také různé štáby v různých zemích v průběhu historie, takže že byla původní francouzská verze, mi nevadí a zábavné to je, hlavně v druhé půli. Co mě už z pohledu třetího tisíciletí ale přijde méně zábavné, snad až dehonestující je to, že v první půli udělali tvůrci z postavy Alberta Goldmana tak příšernou upištěnou a vykroucenou buznu, že se mi z těch ručiček Nathana Lanea zvedal až kufr a to pitvoření gayů ve stylu "tak...
Přesně jak píše Jiřik - úvod do kožeňácké kultury. Já vlastně měl jen letmé povědomí o tom, že se tyto soutěže pořádají, vždy jsem si myslel, že se jedná o záležitost hodně soukromou, privátní a nedává se tolik na odiv. Hlavně v takovém rozsahu, kdy v USA probíhají i "předkola" v jednotlivých státech, dokonce v těch lidnatých je to dále rozděleno na kola oblastní. Na těchto soutěžích absolutně nehraje roli sex orientace, i když je zcela jasné, co převládá ...
Není to strhující dokument. Ale stoprocentně funguje jako úvod do kožeňácké kultury. Pokud se chcete dozvědět něco z historie, poslechnout si pár pamětníků a poznat atmosféru soutěže International Mr. Lether, tak byste měli být spokojeni.
Pohádka o tom, jak se člověk s předsudky, který vyhodil skleničky, ze kterých pili černoši změnil jako mávnutím kouzelného proutku ve tvora vnímavého, chápajícího a kultivovanějšího.
Film som pozeral na niekolkokrat. Ako keby som stahoval tazke skrine. Dvojcata chlapec a dievca spolu spia, miluju sa. Cudnu dvojku doplna hyperaktivny chlapec student z Ameriky. To vsetko na pozadi studentskych staviek v uliciach Pariza. Kdesi tu, v týchto recenziách, si niekto povzdychol, vraj surodenci medzi sebou... Nikdy! A ma uplnu pravdu. Lenze málokto sa zamysli nad tym, ze na tejto ceste my uz davno sme. Blizime sa. Spime muz s muzom. Tajne dufame po sexe s malimi detmi. So svojimi otcami ci starymi otcami. Nasa sexualita sa premiena na pan-sexualnu. Nebude dlho trvat...
Tato minisérie trpí několika neduhy... Příběh je tuctový, ničím neobohacuje a je podán tak, aby sice naznačil, ale neurazil. Velkým špatným je výměna herců vlivem časového posunu v ději, která je tak necitlivá, že casting bych za to vypráskal bičem a přibral k tomu i maskéry. Další neduh vidím v pramalé snaze zprostředkovat emoční prožitek, čímž vyprávění působí ploše a nezaujatě. Herci i v emočně vypjatých scénách mluví klidně, nevzrušeně, říká-li někdo někomu, že ho má rád či miluje nebo ho nenávidí, působí to, jak kdyby dotyčný žádal o 2 housky na krámě. Nejsem příznivcem...
Komediálně laděné drama v čele se dvěma výbornými herci v hlavních rolích, kterému by slušelo ubrání zábavné složky. Možná šlo jen o úlitbu většinovému divákovi, pro kterého by byl tento miniseriál jinak těžko stravitelný. Místy jsem měl ovšem pocit, že šlo už o frašku.
Velmi pekne. Koniec skolskeho roka. Kamosi sa medzi sebou lucia. Hromadne klbcenia a vsetci sa podivuhodne maju radi. Veselostne dovadeni a i heterosexualy sa prejavuju ako gayovia. Idealna skola. V tomto dokonalom queer bahinku sa nachadza jeden naozaj smutny chalan. Ten by bol najradsej keby skolsky rok nikdy neskoncil. Spomienky na spolocne honenie v postely z najkrajsim chlapcom na skole, spolocna pojasena sprcha a ine rozmarne pochutky. Nakoniec zaber na smutny pohlad tamtoho jedineho smutneho z okna na odchadzajuceho ne-gaya, ktory odkracal po dvore v ustrety vlastnym prazdninam. No nekup to. Doparoma, skolske prazdniny su ako vojna. ...
I když dokážu pochopit, čeho všeho je láska v tom nejvyšším bodě zamilovanosti schopna dokázat, tak takto to řešit je pro mě zcela hraniční. Dobře zahrané ze strany Andrea Arcangeliho.
