Všechny recenze
Režisér filmu si rád vybírá témata, která rozostřují hranice sexuální orientace (viz i jeho další film zde uvedený Coffee Date). Snímek u mě v průběhu příběhu balancující mezi slabším průměrem (některé scény mi připomínaly nizkorozpočtové kecanice) a mírným nadprůměrem (snaha upozornit, že svět není jen černý a bílý) a nakonec u mě zvítězila v hodnocení ta druhá možnost a já tvůrcům za to děkuji, že jsem si to mohl zase pro jednou uvědomit.
Vojenský dril beru jako nedílnou a nutnou součást výcviku v prostředí, které vyžaduje kázeň, respekt a bezvýhradné plnění rozkazů. I na mě byly mnohé scény příliš dlouhé a metody přinejmenším sporné. Důraz je opět kladen hodně na odhalená těla podněcující divákovu představivost.
Citlivě pojatý snímek o androidech včetně potřebného etického a morálního rozměru se sluníčkovým vyvrcholením.
Příjemný film prosycený autentickou atmosférou současného Berlína jako symbolu pohodového, tolerantního a multikulturního města. Příběh sympatického potomka tureckých přistěhovalců, který se zamiluje do neotesaného svalovce a příležitostného zlodějíčka, možná nepřináší žádné dramatické zvraty, zato zobrazením běžných existenčních problémů i trablů s láskou působí přirozeně a uvolněně. Určitě stojí za zhlédnutí.
Námět stovek a stovek krátkých filmů, tentokráte zasazený do prostředí netolerantních amerických Hispánců. Ničím neobjevný a lehce toporný. V závěru se objeví "na scéně" i Andresův přítel. Nemusel a ani neuměl hrát a spíše by se hodil jako atrapa do nějaké komedie. Jediným osvěžením byl Andres (Juan Felipe Restrepo), Kolumbijec, jeden ze synů bohatých a vzdělaných rodičů, který se vydal do Kalifornie hledat štěstí jako model a herec.
Příběh nepříběh, ale je originální v tom, že je zcela netuctový. V ne moc dobré kopii uvidíte kromě režiséra a herce zároveň, tehdy jednatřicetiletého Jasona Goulda (ten obří nos po mamince nezapře ...), jeho otce a nevlastního bráchu, nebo například muže, později ženu (Robert-Alexis Arquette)
V rámci pokusů o zneplatnění dříve platných vzorců, nejen sexuálního chování, jsme v posledních letech svědky zpochybňování a odmítání základních životních a společenských procesů. Say Yes koketuje celkem slušně s otázkou pansexuality, byť odůvodněnou šlechetnými pohnutkami. Je fajn si uvědomit, jak jsem rád, že mám v oblasti své sexuality zcela jasno. I díky dlouhému procesu hledání.
Naprostá pecka mezi koverzačkami. Zpočátku pomalý rozjezd a potom postupné vtahování diváka až do totálního odhalení "do naha" naoko vyvážených vztahů. Ani se mi nechtělo věřit, že ve skutečnosti by na to 7 známých takto lehce přistoupilo. Být dvě hodiny gayem, to je sakra zkušenost! Tím, že je to velice "ukecaný" film, nestačil jsem sledovat herce a jen jsem četl. Proto mi stálo za to se na film podívat znovu, tentokráte už mi vše docvaklo a doporučuji všem, kteří jsou schopni se přenést přes ten začátek filmu, než vše vypukne ...
Kevin James Thornton si očividně splnil svůj dětský sen a natočil film tak říkajíc na koleně a zřejmě i za pochodu. Výsledek je díky zvláštní atmosféře docela sledovatelný.
Krásně napsaný a nafilmovaný příběh dvou mladých irských teenagerů. Okouzlující film o lásce a přátelství, vtipný i dojímavý. Ukazuje problémy homosexuálů v irské škole na malém městě v 90-letech. Nádherně groteskní postavy některých školáků dovedou udělat jen v britských filmech (Irsko je přece skoro Velká Británie). Herecky vynikající, především oba mladí, Lola Petticrew a Fionn O'Shea jsou dokonalí. Skvělá hudební složka a ten konec - už dlouho jsem si u filmu tak pozitivně nezaplakal. Zatím zde není hodnocení "Míry Gay obsahu". I když erotiky je poskrovnu, o to tady vůbec nejde, dal bych bez váhání 100%. Určitě...
Konverzačky musí být dobře zmáknuté po všech stránkách, aby dokázaly půl druhé hodiny nenudit. Tady se to, bohužel, moc nepodařilo. Snaha je cítit, ale na konverzačky typu Lazy Eye nebo Weekend (II) to opravdu nemá.
Filipínské gay snímky často sází na chlapecká těla, která se více či méně odhalují před kamerou. I v tomto případě se to hemží polonahými kluky v první části zachycující přípravy a průběh soutěže krásy. S příchodem "baby" se vše mění a pomalu se rozjíždí kriminální zápletka, která bohužel vyznívá do ztracena.
Zaujmout diváky lze mnoha způsoby. Třeba netradičním snímání, střihem...Výsledek by ale neměl působit zmateně a snad až bezradně. Obliba v zrcadlech zbytečně ruší. Námět touhu vymanit se z šedi vzdal hned v počátku a spokojil se s pouhým klouzáním po povrchu a vykreslováním mnoha klišé a stereotypů. Výsledek je nemastný a neslaný. Pokud se ovšem spokojíte se sledováním polonahých těl...
Původně mě nemile překvapilo, že to vypadalo jako lacinější verze originálu, což ještě podtrhla lakomost BBC (odznáčky místo peněžních odměn). I ti soutěžící vypadali jako chudí příbuzní amerických (ve 2. řadě kvůli tomu ostatně RuPaul jednu hraběnku sprdla, resp. "že na to nehodila aspoň nějaký blbý třpytky"). Dokonce vypadali až neotesaně. Ale byli tak nějak přirozenější a sympatičtější. Bylo to vidět i na porotcích Carrovi a Nortonovi - nebyli tak vystajlovaní a uhlazení jako Kressley a Matthews, ale v pohotovosti a vtipu se jim zcela vyrovnali. Nikdo nevystihl podstatu fenoménu Drag Race výstižněji než Divina De Campo: "Mám tři prdele...
Tento krátký film mi moc nesedl. Jakoby bylo všechno tak nějak amatérské, odříkané, některé scény se mi zdály toporné a hercům-nehercům jsem skoro nic neuvěřil. Škoda, ale k tomuto minidělu se už asi nikdy vracet nebudu.
Komorný film bez zbytočných príkras.Moja srdcovka.
Stejně jako dlouhé zástupy lidí před, tak i po Danielovi, toužil i on po prosazení se v městě s obrovskou konkurencí - LA. Cestou se na něho usmálo štěstí a tak si mohl dovolit ihned pronajmout polovinu domku pro rozjímání nad ukončeným vztahem, čekání na políbení múzou a později i na poznávání nových lidí. S některými ho pojila současnost. S jinými minulost. Zatímco současní přátelé bojovali se svými těžkými osudy, ti z minulosti v doprovodu několika stejně smýšlejícími, kráčeli k "bazénovému rituálu". Během filmu Daniel dospěl a v závěru dokázal učinit zásadní, pro mě trochu překvapivá, rozhodnutí.
Komorně zpracovaný příběh o každoročním setkávání se dvou milenců ve stejnou dobu a na stejném místě, Junově hotelu. Ač k sobě cítí silnou náklonnost, doba a jiné okolnosti jim nedovolují žít v pevném svazku. Snad díky vykreslení tehdejších revolučních události, sledujeme pár v průběhu mnoha let, které se ale téměř neprojevily na vizáži páru, jen na růstu Rolandových dětí.
Konverzační kraťasy vesměs moc nemusím, ale tento měl "něco", co mě zaujalo. Určitě se snímek vymyká běžnému průměru. Zajímavé.
