Recenzi napsal/a jiri.twist

Líbeznost, milost, bradavky a skřipec. To jsou slova, která mě napadají ve spojitosti s tímto seriálem, který jsem sledoval průběžně a bylo období, kdy jsem s tím chtěl praštit, jak to strašně natahovali (skřipec). Někdy byla epizoda, kdy se Narvi (pro mě Gajdoš) poškrábal na zadku a byl konec a pěkně vystláno úvodem, titulní melodií, titulky před a opáčkem a v závěru titulní melodií, fotkami z epizody, titulky a co bude příště, až mi v poledních epizodách ta pěkná hudba začínala vadit, už jsem byl "přejezen". Ostatních pár skladeb bylo velmi dobrých. Herci s krásnými tvářemi a vždy načesaní i...

Tady Thajsko jasně ukázalo, že v jeho produkci nejsou jen pohádkové příběhy BL s krásnými mladými muži v drahých autech či školáčky s tvářemi z plakátu a mnohdy jen s povrchním příběhem a pozlátkem, ale že tam existují i jiné typy lidských bytostí a herců, kteří by si asi v BL produkci se svým zjevem a potetovaným tělem moc nevrzli, možná tak max. nějakého bitkařského záporáka. Depresivní film. Od začátku až do konce. Nahlédneme do zapadlých koutů Thajska a jeho "vyhlášených" věznic. Hned na začátku mi byl jeden herec povědomý. Po zhlédnutí jsem začal pátrat a ano, "zženštilý"...

Solidně vymodelovaný obraz tehdejšího čankajškova stanného práva v jednom z největších taiwanských měst, v současnosti počtem obyvatel dvakrát většího jako Praha. Zaujalo mě to, že sice titulky nějaké byly, ale vlastně se netýkaly konverzace obou hlavních postav, které promlouvaly "bez titulků". Jako připomínka tehdejší doby - OK.

Film poplatný své době, ale na rozdíl od některých jiných stále má co říct, a to nejen proto, že získal právem několik vítězství a nominací na filmových festivalech a že jej režíroval Onir. Právě režisér, po zhlédnutí We Are Faheem & Karun, mě přiměl k tomu, se na jeho starší dílo podívat. Vyhrabal jsem doma již před lety staženou verzi méně kvalitní, tak té vizuelní stránky jsem si moc neužil. My ze střední Evropy máme mnozí tendenci odsuzovat indickou produkci jako "divnou", ale Indů je téměř 1,5 miliardy a nás sotva několik desítek milionů a zrovna tento snímek se...

Člověk, kterého si velice vážím pro jeho otevřenost ve filmové branži nejlidnatějšího státu světa, i když to celá desetiletí neměl ve své vlasti vůbec lehké. Moc poutavý je též rozhodor uvedený zde v komentech pod jeho filmem We Are Faheem & Karun

Část Indie v horách na severu, o kterou už dlouhou dobu vedou spor obě atomové velmoci a kousek dál v Ladaku si z východu nárokuje územní nároky i chamtivá Čína. Je to území, kde v Indii převládá jinak minoritní islám v jeho různých oblastních, ne tak muslimsky přísných odnožích. A do tohoto prostředí je zasazen příběh obyvatel skutečného městečka Gurez a dvou mužů, který hlavně zezačátku vypadá tak nesmírně jednoduchý, přičemž ten jeden z nich přijel vypomáhat s bezpečností na sever až z hinduistického jihu země, pro nás asi jako z Madridu do Kodaně. Krásy zdejší drsné přírody, zvyky, tradice...

Životopisné filmy, to je množina projektů, co vyhledávám. Pokud je snímek dobře udělán, tak každá postava má svůj více či méně pravdivý příběh, je tam to, co u smyšlenin moc není - lidství. A přesně tak tomu bylo u tohoto projektu, rozepisovat se nebudu, už zde bylo téměř vše napsáno. Působivý projev hlavního představitele, ale pozor, i mnoha dalších rolí a postav, hudba. Šedesátá léta v Sao Paulu na ulici sice byla trošku zidealizovaná (myslím ta auta, komparz, ne příběh), ale nebudu za to ubírat bod za zpracování. Hezký zážitek.

Solidní Korea, kde mě ale postavy a jejich chování víceméně někdy až vadily. Nemám co dodat, z Koreje jsem viděl už lepší kousky. Kromě příběhu samotného bych byl ale nespravedlivý dávat nižší hodnocení, vše ostatní bylo na výši. Zajímavým typem byl pro mě Choi Min Ho (postava Do Ba U).

Ano, příběh je hodně odlišný od množiny ostaních a tím dělá tento japonský projekt originálnějším. Takovýto toxický vztah jsem si ani nemyslel, že by mohl fungovat. Dospělácký. Jen na můj vkus už nemuseli moc svlékat toho kostitřase Mashiko Atsuki, působilo to, jakoby ho vypustili rovnou z koncentráku, ale vím, že někteří Japonci to takto mají.

Už to bylo mé padesáté nebo sté Japonsko, dávno už to nepočítám a také jsem si všiml, že divácí tuto tvorbu buď milují a nebo ne a že mezi tím nic moc není. Já jsem ten první případ a poslední epizoda byla tak roztomilá ... a píseň provázencí závěr každé epizody byla pro mě také moc příjemná.

Nové neokoukané tváře, více miliskování, což na čínské poměry BL je úplný porno. Možná i tím, že tvůrci utíkají, jak jsme si i tady na GT mohli poslední dobou všimnout třeba s Ostrovem Litchi do Hong Kongu, nebo nyní s příběhem do japonské Osaky, snad aby nebyli tak na očích čínských cenzorů ... A teď si představme, kdyby šest Českých republik plných čínských mužů a kluků, co mají rádi kluky, se mohlo chovat tak uvolněně, jako třeba v Thajsku, Taiwanu. To by byly tisíce nových herců a jistě i skvělá BL tvorba, vždyť v té neBL jsou Číňané velice oblíbení....

Matthew Bourne je v této oblasti doslova pojem a jeho invence je snad nekonečná. Nebudu se tentokráte rozepisovat jako u The Car Man z roku 2001, který zde na GT máme rovněž uveden. Příběh se prakticky za těch 14 let nezměnil, ale změnila se herecká a taneční sestava a také i choreografie. Pro mě vše naprosto dokonalé.

Třetí kraťas dnes ráno a potřetí komplexní osmička. Film jednoho herce. V duchu jsem se usmíval, jak tam stále lítá po bytě s tím obnaženým macatým zadkem 😸. Celé to bylo tak komické a lehce praštěné ... jen si nejsem jist, zda na konci zvonil skutečně očekávaný přítel a nebo zda to přeci jenom nebyla ta matka 🤣

Nejvíce mě dostal a líbil se mi ten závěr. Napoprvé jsem jen proklikal a říkal si, co je to jen za sled nějakých erotických scén (?), to tedy vážně nemusím. Pak, když jsem se díval na celý kraťas a pořádně, tak mě zaujal ten závan "hry", komičnosti, romantiky, provokativnosti, zvrhlosti ...

Zaujal mě závan čerstvosti, a to nejen ze strany herecké, ale i příběhu samotného. A že se šlo rovnou k meritu problému bez kliček a zdržovaček. Závěr? Mě stačila ta poslední vteřina.

Britský krátký film, který ke mně přišel, a zase odešel. Zřejmě po čase na něj v tom množství zapomenu. I přesto však mohu říci, že vše bylo z mého pohledu v hodnocení solidní, jen lehce nad mým průměrem.

Seriál o poměrech ve filmové branži, kde hlavní slovo mají šéfové natáčecích společností, aby potom po úspěchu seriálu se mezi sebou ty společnosti neshodly i ve skutečnosti a dopadlo to tak, jak to dopadlo, nebudu to dále komentovat. Oba hlavní představitele jsem moc neznal, nebyly to moje typy a přistupoval jsem k nim zezačátku dost odměřeně i s tím, že jsem si stále uvědomoval jejich fyzický věk, kde je mezi nimi rozdíl deseti let (23 + 33). Všichni herci jako vždy s pečlivě vyfoukanými a načesanými vlasy, Jin a Akin dokonce mnohdy s nataženými vlasy až hluboko pod...

Začal jsem něco tušit už v průběhu, kdy Zane mluvil o svém spolubydlícím. Hezká jednohubka se "zvláštní službou" a Otisovi to na konci v tom výtahu hodně seklo, i když herce afrického původu jinak nevyhledávám. Přidal jsem právě z té rozhodující scény z výtahu jeden obrázek Otise.

Tak tento francouzský projekt mě rozsekal, především svou závěrečnou třetinou, doslova na jednotlivé karbanátky a dnes budu vařit. To slovo až tak nepoužívám, spíše vnímám hovorovější slovíčko karbenátky, a ty jsou chutné především tehdy, jsou-li správně okořeněny a doplněny dalšími ingrediencemi. A tak mi to připadlo ... ty rozplizlé v mléce namáčené rohlíky, to byl ten hnus šikany osob s minoritní sexuální orientací, vejce na spojení hmoty byla ta všeobjímající láska procházející všemi bytostmi a všehomírem bez rozdílu pohlaví či věku, ať už zásadně a nebo okrajově. Sůl, která se sype do ran i karbenátků, byla tou ničivou silou toho,...

Ano, přesně, přesně. Já jsem si vlastně tento seriál rovněž pustil jen na zkoušku a hned u prvního dílu jsem byl spíše kritický, především k oběma klukům, které jsem zase tak detailně neznal, nemám čas na sledování všech seriálů a Gawin mi v tom dobrém slova smyslu se svou lehce staženou kamennou tváří připadal jako vnuk z filmu Planeta opic 😁. Postupně jsem se ale zakoukal a seriál mě nakonec zcela dostal, a to nejen tím, jak "dobře" skončil, ale celkově. Vždyť je to jeden z mála, kde jsem nepřeskakoval titulky vepředu ani vzadu, kluci umí i pěkně zpívat a...