Podrobnosti recenze

Rozhodně pro mě jsou filmy a seriály z nejlidnatější země světa přínosem a mají v sobě něco do sebe, něco navíc, něco indického, co mohu definovat jen tím, že se snažím Indii porozumět. Tak širokou škálu národností, etnik, kast a zvyklostí a stovek jazyků snad nemá žádná jiná země na světě. Teď poslední dobou divácky cestuji především po západní straně Indie zásluhou gaytitulků a některých jejich pracovitých přispivatelů. Vzpomínám na Straight to Normal, to jsme byli v Kérale a tak hrát oči dvou mužů jsem ještě neviděl. We Are Faheem&Karun zabrousil zase do svazového státu Džammú a Kašmír a rovněž to pro mě byla pecka za deset. Catlaa Curry byl zase z Gudžarátu a začal jsem se zajímat o tento indický stát a především dominantem u tohoto filmu byla hudba. U dnešního filmu, který byl z Maharáštry, zase napoak hudba zcela chyběla, takže hodnotím ne hudbu, ale zvuk. I zde mi zcela nesedly postavy fyzičnem, ale to nic nemění na tom, že nakonec o filmu přemýšlím a i když nedávám tak vysokou známku jako za filmy předešlé, tak mi příběh zůstal pod kůží. Škoda jen, že z mého pohledu příběh a scénář neměly v sobě trošku více šťávy, boje, vyvrcholení, vzpruhy, zápletky, a že vše jen tak na mě až moc jen plynulo a dopad příběhu nebyl tak "zničující", ale do hloubky se dostal.