Recenzi napsal/a petr12
V době přílišného "roubování stromů" všemožnými -ismy, včetně idiot-ismu, si dobové snímky zachovávají vyšší míru reálného obrazu dané doby. Mám rád patinu staré Anglie. Určitou míru pomyslné vrstvy prachu pokrývající dané dílo. Jenže...Tentokrát jsem se z něj rozkašlal a do samého závěru mě nepříjemně svědilo v nose. Jediný Fionn O'Shea dokázal pomyslné podráždění tlumit.
Španělské seriály pro mě bývaly zárukou příběhů z "reálného života". Kamery, která zachycuje běžné dny docela obyčejných, a hlavně reálných, přátel. Opravdovost se však začala vytrácet. Jižanský temperament ustoupil tématům, ze kterých si nelze dělat srandu a brát s lehkostí...LGBT se stále přibývajícími písmenky. Zde se snoubila povrchnost se snobstvím, negativními charakterovými vlastnostmi. Ale...ta pomyslná jiskřička naděje naštěství zůstala. Včetně otevřeného konce s neuvěřitelným zábleskem procitnutí.
Things like this se řídí heslem:"Každý si zaslouží milovat a zároveň být milován." Mohla to být fajn romantická komedie...Nebýt několika "zásahů osudu", které posunuly tento film do kategorie frašek. Škoda.
Max Riemelt, Max Riemelt a do třetice...Max Riemelt. Líbí se mi, že se drží hlavně rodné hroudy a nebojí se pracovat i na projektech nekomerčního rázu. Tento veřejnoprávní počin přesně zapadá do koncepce letních komedií, ve stylu růžové knihovny. Odlehčená zábava pro diváky toužící po odreagování. Nejlépe se sklenicí vína k popíjení. Nebo dvěma, třemi...Příjemná "crazy" komedie, ve které není nouze o překvapení a zvraty.
V korejských seriálech se často objevují zmínky o trestnosti sexuálního obtěžování na pracovišti. V tomto případě by šéf, pod kterého spadá jediný zaměstnanec, dostal nepodmíněný trest odnětí svobody.
Nalijme si čistého vína. Nejdůležitější je VZHLED hlavních představitelů. To ostatní se poskláda z katalogu námětů pro tvůrce BL. Taková růžová knihovna. Vůbec nevadí, že by Han Ji Won ve skutečnosti mohl v gymnastice vynikat v...Kategorie mě stále nenapadla. Celá recenze by mohla tedy znít. Klukům to slušelo.
Odpovídající reálie, poměr obrazu 4:3, natáčení "analogovou technikou", užívání "domácích videí" a jiné prostředky simulující dobu 90. let minulého století, jistě dobře posloužily dané věci. Mě však kazily pozitivní dojem ze sledování. Kluci byli...přirození a výteční. U Russella jsem nevěděl, zda přibral tělesný tuk nebo svaly.
Úvodní záběry zachycující jízdu na motorce krásným, ale zároveň i velice drsným prostředím, dokázaly ve mně vzbudit silné emoce a mnohá očekávání. Během jejich prvního očního kontaktu jsem byl zcela lapen a pušťen až na samotném závěru.
Pobyt na "pionýrském táboru" spíše skrápěl déšť, jeden z mnoha aspektů celkově půvabného vizuálu. Oťukávací fázi mezi stromy liči, které to léto moc neplodily, provázela pro mě zvláštní pachuť pedo/efebofilie. Hu Yi Chen vypadal fyzicky příliš křehce a mladě. Inspirace knihou Call Me by Your Name byla hodně patrná. Jenže...Když dva dělají totéž...Filozofické chvilky působily příliš násilně naroubované. Snižovaly už tak pro mě nahlodanou důvěryhodnost. I když mezi kluky byla znát vzájemná sehranost. Bonusy byly jakýmsi pokusem o dojení vydojené krávy.
Dva kluci v noci u bazénu. Napětí mezi oběma stoupá. Atmosféra graduje až téměř k samému závěru. Konečně nastává očekávané vyvrcholení. Šok.
1. série Na volném kluzišti se můžete bezstarostně rozjet jakýmkoliv směrem a nebo, jako v případě Boyscation, vzít si na sebe těžkou masku, vsadit hlavně na dojem a pomalu popojíždět. Koncept této "seznamovací reality show", opouští společnou základnu, ve které všichni soutěžící sdílí životní prostor po pevně danou dobu. Kluci, bez uvedení jejich věku, se setkávají během poznávacích akcí. Spárováním účast končí a nastává taková rychloseznamka se dvěma novými účastníky. Místo k prezentaci dostávají různé queer spolky. Edukativní prvek protíná celou sérii. Vše se podřizuje pozitivnímu, spíše falešnému, obrazu naší komunity. ...
Parádní jízda přeplněným autobusem. Z nultého kilometru, do stanice...žili spolu navěky šťastně. Čistá romantika okořeněná stresujícími situacemi, která během sledování nenabízí skulinku k hlubokému nádechu.
Námět japonského střihu, plný zkratek a nelogičností, kterému by slušela delší stopáž. Spíše takový nástřel tématiky netradičního způsobu šikany se špatným castingem .
Nebojím se napsat, že se jedná o návrat ke kořenům. Do doby před promořením tvorby progresivisty dbajícími na korektnost v mnoha a často až absurdních, oblastech.
Naveen touží po velké indické svatbě, se všemi náležitostmi. Jenže je gay a rodičům se vyoutoval těsně před odstěhováním se z rodného domu, čimž je uvrhl do značné nejistoty. Po šesti letech potkává spřízněnou duši - Jaye. Bílého chlápka s indickým příjmením po adoptivních rodičích. Věčně zhuleného fotografa kýčovitých snímků, se kterým zažívá spoustu nových pocitů a spouští se kolotoč trapnosti(zábavy). K hereckému pojetí rolí nemůžu moc co vytknout. Ale...Karan Soni by byl výborný jako záporák, díky silně vyzařující negativní energii. Zde mě vyloženě...rušil.
Jak aktuální v dnešní turbulentní době, kdy naplno hoří israelsko-palestinský konflikt a mnozí neheterosexuálové se halí do palestinských vlajek, aniž by si uvědomovali postavení (nejen) sexuálních menšin, především v pásmu Gazy. "Ztrátou paměti" a snahou ohýbat dějiny jsme byli svědky při nedávných oslavách kulatin osvobození naší země především Rudoarmějci. I proto mě oslovilo pátrání v opomíjených vodách holocaustu. Sice některé pátrací postupy připomínaly znovu objevování kola, ale určitá zaostalost korespondovala se sexuálním neprobuzením hlavního hrdiny a retro zpracováním připomínajícím počátky amerických seriálů pro mladé. Kluci to zvládli, v rámci možností, se ctí.
Bububububu...dete se bát od začátku až do samotného závěru seriálu. Nebo spíše bavit. Další projekt ze stáje Oxin films. Se všemi klady, ale i zápory.
Ke sledování jsem se inspiroval heslem:"Kdo je připraven, není zaskočen". Korejci jsou v projevech citů hodně zdrženliví, takže o projevy studu, trapnosti...nebylo nouze. Začít hned párovými seznámeními? Proč rozhovorům z očí v oči říkali randění? Chápal jsem aktivity - telefonní budka/dopisní schránka, jako prostředníky snižující míru stresu. Moc se neosvědčily. V první polovině byly zajímavé akční zážitky. Dramaturgie mi přišla slabá. Často jsem měl pocit, že potřebovali natočit pár záběrů a jít k dalšímu bodu ve scénáři. Od sedmého dílu došlo k pozvolnému tání ledů a odhalování niter. Začal jsem jim fandit a přál si, aby měli více prostoru...
Seré breve al momento de morir bez příkras zprostředkovává výpověď z oblasti plné intrik, která je přisuzována spíše holčičí/ženské scéně. Po příchodu nového tanečníka Sebastiána a záhy věhlasného choreografa Mikaela, dochází k narušení zažitých pořádků a většina členů si nemůže být jistá svým postavením, ani místem ve sboru. Kromě srdečního vztahu s Arseniem, probíhá i čistě obchodní vztah Sebastíana s Mikaelem. Úspěch musí být po zásluze potrestán. I od osoby nejbližší. Ten se, stejně jako u nás, neodpouští. Se svojí troškou do mlýna přispěl i sesazený první sólista, kterému zloba z obličeje přímo tryskala. Připodobnil bych ho ke...
