Recenzi napsal/a petr12

Kdo by nechtěl VIP být, svůj vlastní stoleček v restauraci mít a dosyta se nasytit? S kuchařem si pokecat, jen tak mimochodem se zamilovat a bestseller napsat?

Když na chlapce zálusk máš a jeden detail si neohlídáš, buď si jistá, že nakonec těžce ostrouháš.

Děj originální moc není, jen místo mýdla ve sprše, se řetízek s přívěškem neúspěšně loví. Pokud se ti líbí oči psí, Arlan Yerby si tvoji pozornost zaslouží. Přitom stačilo jen málo, aby se do očí nakapalo. Počáteční rivalita, děti moje, jasným ne u oltáře vyúsťuje.

Návrat na rodnou hrouda lehči bývá, když se širší rodina na tebe skrze prsty nedívá. Máš ženu, děti...Kolik ti je? Tik tak, tik tak, za chvíli celá odbije. Spěchej, rychle, utíkej, poslední volnou dívku uháněj. Všichni máte ale smůlu, jsem chlap a nechci žádnou můru. Mým snem totiž je... "sličný" motýl Emanuel.

Miluji tě i po letech odloučení? Látka hodná ke zpracování. Věk je jen číslo, má svá omezení a některá náklonnost zůstává v utajení. Když se rozhodnete k bližšímu prozkoumání, následky mohou být přímo fatální. Párová psychoterapie má mnoho podob. Někomu sedne, s jiným (mnou) příliš nehne.

Chceš hlavní roli ve filmu a ta stále nepřichází? Nezoufej, strč péro do úlu a zabouchej. Na chvíli z tebe bude Fassbender. Nebo...Natoč si svůj film a zabij jednou ranou několik much tím.

Bydlet v tvrzi ve vás může vyvolat falešný pocit bezpečí. Stačí jeden "trojský kůň" a zdánlivě pevná pouta začínají oslabovat. Nakonec zjistíte, že se jedná spíše o iluzi a dobře opečovávanou fasádu, především kvůli okolí. Počáteční poblikávání kontrolky upozorňující na sledování něčeho výjimečně citlivého, vyžadujícího mou ochranu hlavního páru, se během sledování mění na zběsilý signalizační sprint.

Nenápadný Jérémie Pastor se vrátil (dočasně) do rodné vesnice, ve které se domy stále nezamykají a neznámý element by byl brzy zaznamenán radary za záclonami. Jeho přítomnost aktivizovala nebo nově vyvolala v mnohých (potlačované) city. A jednu erekci obřího přirození. Ke vzájemné interakci s dějem/herci stále u mě nedocházelo a zjistil jsem, že bych si raději dal houbovou smaženici, než dlouho očekávaný závěr, který byl vlastně očekávatelný. Díky nerozkódování "ducha minulosti", pro mě hůře akceptovatelný.

Proč létat přes oceán, když lásku můžete potkat ve vedlejších dveřích a ještě ušetřit za cestovní výlohy? Úplně jiný level cestování je s pomocí AI, která se v oblasti (nejen) bl vertikálních dramat rychle zabydluje. Tam se létá rychlostí "jedniček a nul". Příběh je zcela tuctový, lehce předvídatelný. Herci...obyčejní, ale...ten pověstný x faktor je silný.

Po zhlédnutí úvodní scény jsem si říkal, že už v Midsomeru všechny zavraždili a autoři se přestěhovali do nové lokace. I přes varování na začátcích jednotlivých dílů upozorňuji, že v rámci zachování psychické pohody není seriál vhodný pro labilní jedince. Ani pro ty, kteří to v životě tzv. dotáhli na gaye, kvůli jistému nepochopení. Zažil jsem pooperační bolesti podobné porodu. Po závěrečných titulcích si umím představit kopnutí koněm přímo na solar. Přikládání políček do ohně pod papiňákem vedlo k nevyhnutelné explozi hrnce. Seriál není brilantní, ale i přes řadu připomínek, přímo "briliantní". Škoda, že se některá politicky nekorektní...

Tvrdím to dlouhodobě, zamilovaným lidem by měla být krácena svéprávnost. Minimálně do doby, než definitivně odloží "růžové brýle". V případě umocnění citů drogami. Do úspěšného dokončení léčby závislosti.

Co se stane, když nám v cizině nerozumí? Pokračujeme v češtině, začneme přehnaně artikulovat a zesílíme hlas. Unsound je právě o komunikaci s neslyšící osobou, která na své cestě s jasným cílem, potkala citlivou uměleckou duši, utíkající před problémy.

S ohledem k tradicím, které se zde prezentují v širokém záběru, se seriálem nese poklidná atmosféra s minimem vypjatých situací. Záběry se nevyhnou ani zahrádkám velmi všímavých sousedů s neochvějnou vírou v pravdu - tu svoji. Herectví je...úsporné a vyžaduje si tzv. čtení mezi řádky.

Musím se přiznat k novému vztahu. Před zveřejněním jsem čekal, jak dopadne druhé kolo. Z mé strany...k plné spokojenosti. Tím/těmi šťastným/i jsou Zaheer Shaikh a celý tým Last Leaf Pictures. Podařilo se téměř nemožné. I přes nízké sympatie k představiteli Shikhara, jsem si vybudoval pevný vztah s jeho postavou.

Sexy lekce rafinovaného svádění promyšleného do nejmenšího detailu.

Existují typy lidí/herců, kteří jsou přímo určení pro životní role, třeba otloukánka v podobě Zacharyho Shadrina. Z jeho nitra vyloženě řvalo: "Ubližuj mi, ponižuj mě, ale zároveň mě sváděj a miluj."

Idola do každé rodiny, minimálně jako poster nalepený na zdi. Čeho je moc, toho je příliš.

Tak nám zase svlékli před kamerou Declana Clifforda. Za soupeře v ringu vybrali Tristana Greena. Zažehli "spalující rivalitu".

Příběhy některých (nejen) seriálů mi připomínají dovolenou v zimě, kterou podnikáme kvůli načerpání síly ze slunce a dvě třetiny proprší. Vzpomínky jsou však zalité slunečními paprsky. Když se přidají dva nepříliš sympatičtí spolucestující, se kterými musíte bydlet ve sdílném pokoji a nemůžete zatáhnou záclonku, na pohodlí vám to taky nepřidá. Poučení pro příště? Musíte změnit svůj přístup a čekat, že se změní (k lepšímu) i okolí.

Knírek, vlastní "sexy" bratr neupraveného ochlupení okolo přirození, opět v akci. Zřejmě nějaký environmentální prvek vybízející k výsadbě zeleně (travin) ve vyprahlých oblastech Brazílie. Kromě, u nás v poslední době hodně diskutovaných, větrníků tyčících se z písku. Říká se, že jeden pohled může vyjádřit více, než tisíc slov. Ale tady slova hodně chybí. Základní otázky zůstávají i po skončení závěrečných titulků nezodpovězené. Konec? Vlastně koresponduje s předchozím dějem.