Recenzi napsal/a petr12
Konečně! Chce se mi zvolat. Po dlouhém čekání, často přichází zklamání. Španělé jsou naštěstí stále sázkou na jistotu. Tedy alespoň v případě seriálů ze studentského prostředí. Byla to super jízda. I když se ubírala jiným směrem, než jsem očekával. I přes...Zažité přesvědčení nárokovosti na rovné příležitosti... a problémy s dodržováním požadavků na ně kladenými. V tomto případě to projely na plné čáře holky. Ale líbila se mi dynamika jejich týmu. K pochopení a ospravedlnění jejich hormonálních výkyvů a zvratů, by mi pomohl jejich menstruační kalendář. Často se chovaly jako k.r.á.v.y. U kluků vládla daleko lepší atmosféra a disciplína...
S přibývajícím věkem mám více pochopení pro režiséry, kteří se rádi obklopují, pro ně hezkými, kluky. V tomto případě se Robert Jerome Pagan nebál svůj objekt zájmu svléknout pouze do spodního prádla zdůrazňujícího genitálie. Jiný význam snímku mi zůstal zřejmě skryt.
Vsadit všechny karty pouze na chlapeckou krásu, je celkem rizikové, díky ryze subjektivním požadavkům samotných diváků. V kombinaci s herecky nepolíbenou hlavní dvojicí doprovázenou, na jejich první cestě, partičkou vlogerů. Děj je sice jednoduchý, ale osobně nám rád vyprávění ve stylu:"My se vlastně známe. Nepamatuješ si mě?" Více času by si určitě zasloužily i ostatní gay páry. Jak často se stane, že jsou všichni kluci na kluky?
Celkem chápu potřebu vracet se tzv. ke kořenům a budovat hrdost v rámci komunity i mimo ni. Pokud se nejedná o mnohokrát zpracované téma ve stylu:"Když oni, tak my také." V tomto případě si nejsem jistý, zda se nejedná o "medvědí službu" díky upevňování stereotypů. Gay se rád stylizuje do ženské role. Lesba zase do mužské. Předsudky se mají bourat, ne upevňovat. Hlavně v případě oslavných snímků. I v případě Španělska, ve kterém měla moje platonická láska opakovaně problémy s přistěhovalci z jiných kultur. Dokonce to vyvrcholilo fyzickým napadením. Pro mě byla vlastně přínosná jen linka matka - syn....
Rozporuplné reakce ve mně i s odstupem času nadále přetrvávají. Vyhovuje mi koncept krátkých dílů. Většinou v něm totiž chybí prostor pro flashbacky. V tomto případě se jejich četnost, s přibývajícími díly, bohužel zvyšovala. Zabíraly prostor dvojici staršího bratra a barmana, jejichž linie dlouho probíhala "na pozadí". Byla znát celková nepolíbenost, nedostatek zkušeností. Styl natáčení:"Ono to nějak dopadne." Dopadne? Vedení chyběla pevná ruka, jasná vize. Pár nápadů k zamyšlení se našlo. Záhy však zahučely v díře šedi. Rozdíly v hereckých zkušenostech (bohužel) smyly mořské vlny s první klapkou. Samotný závěr mě však mile překvapil v uvědomění si, pro...
Layla poukazuje trefně na pokrytectví firem, pro které je "Pride" pouhým marketingovým tahem přinášejícím laciné plusové body u svých cílových skupin. Zároveň se věnuje transgender drag queens. Oblasti, kterou si spíše asociujeme s kluky/muži, oblékajícími se do ženských rób. Zbytečně agresivní porovnání znázornil Amrou Al-Kadhi ve vývoji vztahu obou partnerů. Bilal Hasna předvádí super výkon. Ale díky jeho nejednoznačné morfologii mi pomohla se zařazením do té správné šlatulky až scéna s podpatkem.
Je vhodné vzít v potaz specifika turecké kultury, díky nimž lze snadněji pochopit způsob vedení dialogů a vyšší míru náznaků vyžadujících divákovu spolupráci. I přes jisté sešněrování je příběh celkem zajímavý. Počáteční odstup se časem zmenšil a začal jsem si užívat jejich vzájemnou interakci. Samotný závěr, pramenící z morálky, se pro mě stal pomyslnou třešničkou na dortu.
UPOZORNĚNÍ! Zhlédněte pouze v případě psychcké vyzrálosti. V opačném případě vám hrozí narušení citové rovnováhy. Tobias je typická sněhová vločka. Bez zkušeností s navazováním reálných sociálních vazeb. Z rozvrácené rodiny. Jak jinak? Žijící se sněhovou vločkou - matkou, dokazující si později, že ještě není po záruce. Díky tomuto handicapu a neustálé potřebě v hlavě řešit sám sebe, dokáže spolehlivě odehnat muže, do kterého se...zamiloval?!? Dá se tímto slovem nazvat potřeba sahat druhému do poklopce? Pochybuji. Své vnitřní pochody dokáže "zviditelnit" sebepoškozováním. Jednoho dne to ale přežene. Děj je dost neukotvený. Neustálé se...
Zatažené závěsy - tma/noc. Roztažené - světlo/den. Tímto "neotřelým trikem" lze efektivně měnit, a zdarma pracovat, s denní dobou. Další snímek Jeffa Londona bez známky posunutí se k vyšší metě. Dává aspoň naději těm, kteří hledají lásku ve zralejším věku.
Za sedmero horami a sedmero řekami, blízko hraniční čary EU, ve které anulovali první kolo posledních prezidentských voleb a zrušili druhé kolo, díky údajnému vměšování se Ruska do voleb, US a EU mohou, se nachází vesnička, ve které si místní přivydělávají pytlačením ryb a žijí dle pevně daných pravidel. U nás se jim říká klientelismus. No a že jsme v něm dobří. Místní chlapec, zkažený městem, překoná nepřekročitelnou linii, která spouští místní obranné mechanismy, díky kterým se nesmí prohřešek ani pojmenovat. Řada postupů selhává, stejně jako pomoc ze zkaženěho města. Zabírá až teprve klasický výměnný obchod. Pěkný náladový příběh, ve...
Chápu, že součástí grantů, finančních pobídek, dotací...bývají kritéria pro jejich udělení. Mezi nimi se nachází například sexuální menšiny, rasová, pohlavní, gender...vyváženost a další ze "Západních hodnot". Začít děj utvářením rodin, na základě výše uvedeného klíče, je varováním pro ty, kteří na Csfd píší rádoby vtipné změti písmenek, místo prostého nesouhlasu s námětem. Kozy bez ohrádky nemůžu náležitě ocenit. Samotný příběh není špatný. I když v rámci "gay themed", je lehce předvídatelná hlavní zápletka. Díky pokrevní nepříbuznosti a vzájemné lásce, snad lépe divácky stravitelná. Konec? Velice originální.
Zatímco David Hartl, přímo před zraky, mnohokrát emočně explodoval, jeho protějšek - Tomás Magát, jen občas místy probublával. Ten kontrast vyloženě bil do očí. Děj nebyl až tak důležitý. Nabídl "jen" několik partnerských etud zpracovaných formou obrazů. Tak trochu pozérský počin.
„Být či nebýt, to je oč tu běží.“ Nebo spíše: „Začít či nezačít, to je oč tu běží.“ Tento poupravený citát doplňuje hlavní nosnou myšlenku komorního dramatu Malanova o velkém dilema, které má jen jedno správné řešení. Celou dobu se mi honila hlavou myšlenka:"Je stále nutné přinášet tato témata na denní světlo? Doufám, že už není!" Námět celkem tuctový, kamera šmírující, kluci celkem v pohodě.
Svým zpracováním mi Straight připomínal brazilskou produkci (nejen) z období lockdownu. Takový domácí projekt vytvořený z nudy. Ovšem s vizuálně zajímavým zážitkem. "Co nezahraješ, ukecáš" platilo téměř až do samotného konce. Škoda.
Univerzální produkt, bez kubánské přidané hodnoty, který by se mohl natočit klidně někde na "zadním dvorku". Místo moře by stačil škopek se sladkou vodou
Někde se spojovaly mořské vody, zde se setkaly dva naprosto odlišné protiklady. Kamenně působící Hama Shogo, stylizující se do zhmotněné kreslené postavičky (pro mě top), a Hyodo Katsumi - směsice mnoha živlů (nic originálního). Jejich vzájemná interakce byla zábavná. Děj se odehrával v tempu start/stop. Napětí z pravosti citů, pramenících z role podvodníčka, příjemně kořenilo samotný děj. Jejich jízdu jsem si užil.
Naprosto parádní jízda dvou neřízených střel na skútru křivolakými uličkami, plných nepředvídatelných situací, do kterých se bezmyšlenkovitě vřítí hlava, nehlava. Velice moderní, akční, svěží. Bezvadné k provětrání hlavy. Kim Go-eun a Steve Sanghyun Noh spolu šlapou jako švýcarské hodinky. OST pěkně dotváří aktuální náladu.
William Lee, v podání Daniela Craiga, je téměř dokonalým ztělesněním, ne zrovna moc pozitivně vnímaného, označení (nejen) starších gayů - teplouš. Starý pán milující mladé maso, které může téměř výhradně sledovat pouze přes sklo mrazící vitríny. Při troše štěstí si nemůže moc vybírat a spokojí se i s kouskem x-té jakosti. Za lepší si musí jinak řádně zaplatit. Pan Lee žije z donucení v mexickém vyhnanství. Se zbraní po boku. V takové zvláštní Potěmkinově vesnici. Okolí často působí jakoby film promítající se na pozadí. Napomáhá tomu i nasvícení odpoledním sluncem. Děj je rozdělen do několika částí. "Obrážení barů" s...
Byl jsem zvědavý na zakomponování počítačové hry do samotného děje. Ta dobře zafungovala jako odpočítávání k velkému finále hry, ale i velkému otazníku samotného závěru filmu. Zpočátku hezky vykreslila sílu vztahu dvou sourozenců. Tvůrčí silou se stala ale až ke konci děje. Škoda. Samotné vyprávění si udrželo celou dobu svižný ráz. Hereckým výkonům jsem neměl téměř co vytknout. Celek působil velice věrohodně.
Zkoumání paralelních světů, ve třech časových rovinách, je rozhodně zajímavý námět. Jsou spolu propojené a pomalu posouvají děj dopředu. Vzájemné souvislosti vyžadují divákovu pozornost. Vhodné je se zbavit myšlenky zda, kdy a jak se setkají. Zbytečně rozptylují koncentraci. Herecké výkony středoškoláků působí hodně dospěle a vyzrále. Herci totiž nejsou ve skutečnosti nezkušení mladíci.
