El Secreto del Río / The Secret of the River / Tajemství řeky (2024)

Pútavé aspoň pre mňa od prvých minút po posledné. Dostali ma prvé časti, kde boli ako deti, detskí herci to zahrali vážne bravúrne. Trinidad González mi vyrazila dych, modelka ani sa nedivím. Po čase si to pozriem ešte. Trojlístok vrátane Paulíny a, keď sa vzťahy po rokoch premien posilnia a spojenie ostane, tak sila priateľstva a porozumenia tiež dokáže "hory preniesť".

Chvíli mi to trvalo, ale postupně jsem tomu přišel na chuť. Příběh rozhodně zajímavý, neobyčejný - velmi se mi líbilo, jak byl malý Manuel prakticky vyrovnaný sám se sebou už v tomto věku. "Dospělá" část mi pak nabídla lehce předvídatelný děj ovšem s fajn koncem. Kazí to scénář se svými kýčovitými dialogy, místy až dost nepřirozenými. Mnohem lepší práci odvedl casting a maskéři, neb jsem neměl pochyby, že malý Manuel je kluk. Po herecké stránce to pak zvládli všichni velmi dobře. Tvůrci vnesli do seriálu více problémů, což obvykle není dobrý nápad, zde to však vůbec nevadilo. Seriál si rozhodně někdy připomenu, ale v originále, protože ten dabing je hroznej (do hodnocení ho nezahrnuji).

Po delší době něco, co moc nevyhledávám. Ale Mexičané mě překvapili. Zhlédnuto za dva večery. Dětská léta, úžasné, jak dokázali s těmi dětmi pracovat, ani se mně nechtělo do druhé poloviny si zvykat na dospěláky. A překvapení se konalo podruhé. Tak jako já u filmů nebrečím, tak ke konci jsem byl dojatý k slzám. Co více dodat. Jen to, že k seriáu se budu vracet.

Sicarú...když je něco krásné. Nebo skvělé. Nebo dobré...Jako moře?...Jako přátelství...
Příběh plný předsudků, šikany, ale i lidskosti a pochopení vypráví o jedné úžasné komunitě, nalezení víry v sebe sama a hlavně o přátelství. Přátelství Manuela a Erika. Silné pouto nedělá jen společné tajemství. Je to o porozumění a přijetí "jinakosti" kamaráda, společném sdílení, osobní síle a o důležitosti mít jeden druhého. Navždy. Naprosto mě dostaly jejich upřímné rozhovory, hlavně v dětství...Manuelovy pocity a přesné Erikovy postřehy a vcítění se do bolavé dusičky, toužící po svobodě.

Výkony dětských i dospělých herců mi ukradly srdce. Jejich emoce, pohyby, gesta. Krásná hudba, dotek barev, citlivě vložené flashbacky, zobrazení života a potoky mých slz. Dohromady mě to doslova rozstřelilo na kousky.

A Solange? Nádherná, čistá osůbka, která nás provází celým příběhem. Její obrovská lidskost a moudrost ve mně zůstanou...taky navždy.
"Dobrý kamarád...je víc než tisíc lásek."

Chytil jsem se okamžitě jako muška na mucholapku a jsem moc rád, že se tento seriál stal i součástí GT. Tato oceněná TV série (a myslím, že další ceny ještě mohou přijít), která vypráví o ztracených duších uvězněných v cizích tělech, se mi už v průběhu sledování zabodla natrvalo do srdce, možná i proto, že mám za sebou pár podobných projektů v čele se zdejším gaytitulkovým klenotem It Gets Better a třeba si někdo řekne, proč přirovnávám thajský film s mexickým seriálem. Mají totiž mnoho společného.
Tajemství řeky je unikátním dílkem, odehrávajícím se v zapadlé dožívající oblasti Zapotéků, kde kromě mužů a žen existuje i třetí pohlaví - muše. Je to úplně stejné, jako v Indii jsou hidžry. Hned od začátku mě upoutalo všechno, a především výkon dětských herců, kdy Manuel mě doslova fascinoval svým projevem a byla na něm znát už jako na dítěti jeho odlišnost. Kdo může, nepátrejte hned po tom, kdo a jak postavy hraje, vychutnejte si to, nechte případné pátrání po hercích až na druhou půlku a nebo nejlépe na konec a budete velice překvapeni tak jako já! Jen u Erika (dítěte) se mi zdál hlas dabingu nevěrohodný, ale to není součástí mého hodnocení seriálu. I dospělí herci se mi se svými postavami zažrali pod kůži. Sicarú, dospělý Erik, Solange a další. Tak, jako se některým citlivým jedincům stane, že třeba na konci projektu uroní slzičku, tak já tady "ronil" pravidelně, několikrát, bylo to tak lidské a dojemné a ty nádherné jemné flashbacky byly jako balzám na duši, oproti jiným v jiných projektech, kde mi připadají násilné. Nádhera. Za jedenáct.
A komická vsuvka pro odlehčení na závěr: Ambar mi v těch posledních dílech připadala jako dcera Baby Jagy z Mrazíka 😀