Aichaku (2024)

Typický americký scénář naroubovaný na japonské reálie, ano, opravdu se natáčelo v Zemi vycházejícího slunce, působil jako "pěst na oko". Nesoulad místy silně bil do očí. Pomyslnými očními kapkami se pro mě stal samec Christopher Nishizawa.

Na filmu si cením příběhu, i když byl jednou dvakrát malinko kostrbatý. Pozitivní konec, kdy se lidská bytost vytržená z jedné země ocitá v zemi zcela jiné, její tápání a osamělost podtržená minoritní orientací, byl tím, co je na filmu asi to nej, co může dát divákům těchto stránek to "něco" navíc. Dle mého názoru americký Kryštof mi spíše připadal, že bude zřejmě lepším scénáristou a producentem a ne hercem. Japonský Kryštof mi ale vyloženě sedl. Nejen přesvědčivějším herectvím, než jeho o deset let starší protějšek, ale především celkovou aurou japonského maskulinního supersamce a dokázal "vytlačit" mou známku za herectví všech alespoň na šestku. Pokud se někdy k filmu vrátím, tak kvlůli příběhu a Kenovi.
https://mydramalist.com/755077-aichaku

amatérsky film

Zvláštní japonsko-americká fúze. Má i pár hezky zpracovaných chvilek např. kavárna, ale přechody z japonštiny do angličtiny jsou divně umělé. Občas nedávaly smysl, někdy zase působily jak z praktických lekcí výuky angličtiny. A občas nedával smysl vlastně celý příběh. Oba herci byli fajn v single scénách. Jak se dali dohromady, jazyk nebyl jediná bariéra.

Som milo prekvapená týmto v miernom tempe plynúcim príbehom. Vnímať, že kdesi patríte a máte svoje miesto... Páčili sa mi herci a hlavne Christopher Nishizawa. Závan čerstvého vzduchu a krok vpred v uskutočnení svojich snov.