Recenzi napsal/a Marthos

Ta chvíle, ten okamžik. Příběh jednoho vášnivého vzplanutí s fatálními důsledky se sice, alespoň zpočátku, tváří jako výchovná moralita o tom, jak nezodpovědný s nerozvážným přišli k maléru, ale tak, jak přibývá čas na hodinkách a noc se mění v den, je jasné, že v tomhle filmu nejde o to PROČ, ale JAK. Jak to bude dál? Jak se oba muži, Théo a Hugo, vyrovnají s novou situací? Jak se bude vyvíjet jejich vztah? Nezklame jeden druhého? Na žádnou z těch otázek film nedává odpověď, jen naznačuje a nechává diváka, aby sám přemýšlel o tom, jak málo stačí k tomu,...

Rodinné drama, kde se dusno vytvoří stejně rychle jako zmizí veškeré naděje na vzájemné pochopení. Kdo zná předchozí tvorbu Xaviera Dolana, bude nadšen, kdo ne, těžko najde odpověď, proč je tenhle mladý Kanaďan tak výjimečný. Protože tohle není manýra, tohle je život.

Láska hory přenáší, chce se říct. Jenže nic není tak jednoduché, jak se zdá, zvlášť když se ti dva vlastně nenávidí. Nenávist, přátelství, touha, láska, život, smrt, to všechno v tom filmu je, ale tak nějak samozřejmě, bez přehánění. Vlastně si nepamatuji, že bych někdy viděl něco podobného. Žádná přetvářka, žádná stylizace, žádná manýra. André Téchiné dokázal natočit film, který zaujme na první pohled. Ať už uchvacujícím panoramatem pyrenejského pohoří v několika ročních obdobích, tak skvělými hereckými kreacemi Kaceyho Motteta Kleina a Corentina Fily v rolích Damiena a Thomase.

Byli jednou dva a ti měli všechno. Krásný velký dům, inspirující zaměstnání, ušlechtilé koníčky, spoustu přátel, jeden druhého... a kocoura. Až toho měl jeden dost a roztomilého kocoura usmrtil. Lavina emocí a vzrušených vášní spouští téměř dvouhodinový (!) dusivý melodram, kterému by rozhodně neuškodila nekompromisní ruka páně střihačova a poněkud sofistikovanější rozuzlení, než jaké nám nabídl režisér Klaus Händl. Ale jako celek je to fajn a zejména vykreslení sexuálního i profesního života hlavních protagonistů nabízí příjemně civilní, nenucený pohled na život jaký je.

Mnoho psů, zajícova smrt. Ten film je tak přeplácanej, až se v tom nakonec nikdo nevyzná. Chápu předem deklarovaný sociologický záměr, s kterým nelze obecně polemizovat, ale není mi úplně jasný, proč tvůrci na příběh Louise a Nathana navěsili tolik zbytečných berliček. Navíc některé (důležité) motivy jsou hloupé a nepravděpodobné, celek potom působí vykonstruovaně, předvídatelně, nezajímavě. Škoda. Stačilo si ujasnit priority a byl by z toho skvělej film o coming outu a dospívání.

Film, který vzbudil pozornost už při mnohých festivalových uvedeních, je velmi dobrým a především nutným příspěvkem na téma transgender. I na malé ploše lze rozehrát velké životní drama.

Leevi, Tareq a chata na prodej. Láska, vášeň a žal. Jeden z nejzajímavějších queer filmů posledních let, výborně nasnímaný a s uchvacujícími hereckými výkony Jannea Puustinena a Boodi Kabbaniho.

Příběh francouzského prostituta obklopeného drogami a nesmlouvavým prostředím, v němž není místo pro lásku, ukazuje, jak snadné je spadnout až na dno lidské společnosti. Režisér Camille Vidal-Naquet ve svém celovečerním filmovém debutu jde až na samou dřeň, když se nerozpakuje před diváka rozprostřít paletu opravdu drsných, explicitních scén, v nichž se obnažuje nejen hlavní protagonista, dvaadvacetiletý Léo, ale především pokřivený svět těchto lidí. Svět plný agrese, násilí, tvrdých loktů a bezskrupulózních kšeftů. Je to film, který i přes všechny zhnusující pocity, jimž se divák během sledování prostě neubrání, pracuje s myšlenkou, že ta největší vášeň vyvolává bolest a zklamání. ...

Řecký režisér Konstantinos Menelaou vystavěl tento film opravdu jinak než bývá zvykem. Na pozadí magických záběrů, jimž dominuje voda jako symbol čistoty i zdroj samotného života, se odehrává zpověď jednoho z protagonistů – monolog smutného muže, osamělého člověka, který se ohlíží do minulosti a v introspektivních úsecích přemítá o smyslu života, o budoucnosti i o tom, jak najít ztracenou jistotu.

Tíživý film. Nádherné záběry, dusná atmosféra, bezvýchodná situace. A skvělý Tom Vaughan-Lawlor v roli šestačtyřicetiletýho chlápka z přístavu, kterýmu se život sype jako domino. Některé záběry jsou působivé i beze slov. Po delší době silný zážitek.

Vyspělý film o problémech dlouholetého soužití dvou mužů, jejichž vztah prochází krizí, o výchově dětí, o slibech, lžích, dávných tajemstvích, o tom, jak těžké je naslouchat jeden druhému. Závěr sice poněkud prvoplánově hraje na city, ale je jasné, že film k této pointě vlastně směřuje.

Ale je ženatý... Film o náhle probuzených citech, o hledání vlastní identity, o překonávání stereotypů, o síle rozhodnutí, které změní život. K dokonalosti má film přece jen daleko, je příliš čitelný, nekomplikovaný, přestože chrlí jeden dějový zvrat za druhým. Herci jsou ovšem perfektní, především Darryl Stephens, který s postavami gayů nemá sebemenší problém a je zcela autentický.

Působivé intermezzo, kombinující v zajímavých flashbacích několik časových rovin: film si tak pohrává nejen s oběma protagonisty, ale i s divákem, který mezi tím vším poletuje jako neviditelná muška. Snímek argentinského režiséra Lucia Castra rozhodně není banálním vztahovým melodramatem, jeho filozofický podtext ve svých slovech převaluje zásadní myšlenky o lidském životě, vypovídající o zranitelnosti bytí, o nestálosti věcí, pomíjivosti vztahů i lidí. Filmu dominují herecké výkony Juana Barberiniho a Ramona Pujola a především skvěle nasnímané záběry z prosluněných barcelonských ulic a pobřeží.

Mimořádný film. Křehký, intimní příběh o odcházení, o tom, jaké to je ztrácet paměť a vůli žít. Colin Firth a Stanley Tucci nehrají, nepředstírají, prostě jsou. Psát cokoli navíc nemá smysl, osobní prožitek je v tomto případě mnohem důležitější.

Jedna čekárna, čtyři lidé. Je v tom všechno. Křupanství. Hloupost. Hulvátství. Ponížení. Strach. Odvaha. Triumf. Skvěle zahráno, na studentskej film až překvapivě vyzrálý. Určitě stojí za pozornost.

Velmi silné téma. Černobílý vizuál má až magickou uhrančivost. Film, který má co říct.

Mo je lékař. A také muslim a gay. Víra pro něj představuje důležitou a neopominutelnou součást života. Film Mikea Mosallama se pokouší o konfrontaci dvou odlišných světů – arabského a amerického – a na pozadí probíhajících událostí, které svedou dohromady hlavního hrdinu s přímočarým a usměvavým Kalem, zkoumá identitu a autenticitu jedince v současné vyspělé společnosti. Nejde přitom o žádnou prvoplánovou moralitu, spíš o nezávaznou privátní sondu, jejímž úkolem je představit muslimskou menšinu v jiném, reálném světle, bez emocí a přehnaných fám, s nimiž se lze setkat dnes a denně na nejrůznějších mediálních platformách.

Sám v neznámém městě. Je to milý, vtipný, krátký. Určitě bych ocenil další díly (série).