- Filmy
- Filmobanka
- Quand on a 17 ans / Being 17 / V sedmnácti (2016)
Quand on a 17 ans / Being 17 / V sedmnácti (2016)
Základní informace o filmu
Sekce a rozdělení filmů
Setkání dvou 17letých kluků nezačíná zrovna dobře. Damien žije se svou matkou, otec je voják a je momentálně na zahraniční misi. Do rodiny přichází Thomas, adoptivní syn rolníků z hor. Damien se do něj zamiluje, první krůčky jsou ale spíše boj a potyčky.
Uživatelské recenze
Kde se ta přitažlivost najednou vzala?
Neříkám, že film je špatný, vůbec ne. Krásná příroda, hory, sníh. Je o potřebě rodiny, o strachu ze ztráty, který se nakonec naplní, o hledání sebe sama. Jen forma, kterou je to zobrazené, a mluvím o ústředních postavách, mě nezaujala. Necítila jsem to tak, jak to bylo nejspíš zamýšleno a to říkám navzdory červeným procentům a pochvalným názorům tady i na ČSFD?
Mě vůbec netrápí, proč by neměl Thomas na chvíli bydlet v rodině Delille. Když dokázali chudí manželé z hor adoptovat marockého potomka, tak proč by nemohla doktorka, kterou v okolí všichni znají, mít u sebe na chvíli kluka, když jeho pěstounku nechala odvézt do nemocnice, kam by to měl za ní Thomas z města blíž, neboť večer mu už autobus "domů" nejede. Známe my vůbec mentalitu tvrdšího života lidí z hor na francouzsko-španělských hranicích? Jistě tam nebydlí vyčuraní a závistiví Čecháčci, ale všude je něco a nejde nic bagatelizovat.
Neotřelý příběh mě zaujal, osvěžil i donutil k zamyšlení. Celkově výborná profesionální práce všech tvůrců a z herců vyždímali maximum. Oslovili mě herecky především Sandrine Kímberlain, vůbec jsem ji v její roli nevnímal, že už zanedlouho jí bude padesát let a K.M.Klein, který zahrál roli Damiena pro mě naprosto úžasně.
A díky Hadonosovi za skvělé titulky.
Pozorovatelnou, naštěstí nijak obtěžující tendencí režiséra je jistá didaktičnost. Je to patrné i u filmu V sedmnácti. V první polovině máme pocit, že listujeme příručkou "Psychologie puberťáků snadno a rychle": divákovi jsou neustále přisouvány vysvětlivky zdánlivě konfliktního vztahu obou hlavních postav. Ten je vystavěn i na jejich odlišném společenském zázemí: Damien je milovaný jedináček v dobře situované francouzské středostavovské rodině, Thomas míšenec s marockými kořeny adoptovaný chudou zemědělskou rodinou. Až ve druhé polovině filmu nabývá děj na životnosti, kluci se postupně sbližují, a tvrdý náraz životní reality je nakonec oba přiměje přestat lhát sami sobě i sobě navzájem a skončit se strachem. Stařičký hollywoodský líbací happyend je tak profláklý, že už se každý bojí ho použít, takže Téchiné si se zjevným potěšením mohl dopřát jím film uzavřít, a je to roztomilé.
Že Téchiné pléduje za překonávání rasových, kulturních a společenských rozdílů, je víc než zřejmé, a jde v tom do detailů až legračních. Oba mladí herci mají obřízku, která má určitě kořeny v náboženských tradicích jejich předků. Ta náboženství jsou do dnešních dnů velmi, velmi antagonistická, což však, jak Téchiné zjevně soudí, romantické mladé lásce není žádnou překážkou. Nelze si odpustit obšournou otázku, zda i tento detail byl součástí režisérova zadání lidem z castingu. My, gayové, bychom asi v takovém případě byli castingu přítomni moc rádi.
Film je velmi hezky natočen, obsazen i odehrán. Ve svých 73 letech je Téchiné stále při plných tvůrčích silách: těšme se na další jeho práce.
KK upravil na 80%. Díky!