Recenzi napsal/a petr12
Na pomezí reality a skutečnosti balancující snímek o spisovateli Boyet-ovi a jeho podnikavé sousedce Martě. Oba žijí v nenaplněných vztazích s muži. Jen do doby, než s pomyslnou poslední kapkou přetekl pohár a došlo k finálnímu řešení. Černá, trochu bláznivá "komedie" o mezilidských vztazích.
Koncept skýtal obrovský potenciál, ten však zůstal nevyužit. "Nepolíbenost" všech zúčastněných byla bohužel hodně znát a výsledek působil dost nevyzrále.
S němým úžasem jsem nakonec dosledoval tento počin hodný Zlaté maliny v oblasti seriálové tvorby.
I při sledování třetí série jsem občas přemýšlel v čem spočívá kouzlo Kolibříka - lamače ženských srdcí, který mi spíše připomínal smutné zatoulané štěňátko hledající svoji paničku. Možná v tomto bylo jeho kouzlo. Děj samotný mi přišel tentokrát zbytečně překombinovaný, zřejmě snahou zeširoka obsáhnout překotné období v kombinaci s osobními příběhy. Herecké výkony i tentokrát excelentní.
Dílo, které by mohla vyrobit umělá inteligence skládající výsledek ze známých fragmentů, bez špetky originality.
Celým seriálem se rozprostíral nepříjemný chlad umocněný zimním prostředím, který občas a jen nenápadně otupilo teplo lidských těl.
Jednoduchá dějová linka trefně koresponduje s prostým rybářským obydlím, ve kterém se seriál částečně odehrává. Působivější však jsou exteriéry a pro někoho i sličné tvářičky.
Příjemná oddechová podívaná k odpolední kávě se zákuskem.
Na ploše necelých šesti hodin autoři rozehráli partii s větším počtem figurek než v původním snímku. Hlavní pár se však na šachovnici posunul jen o pár políček. Jiní jej předběhli a nasadili i pěšce, kteří se nepohnuli ze startovní pozice.
Byl jsem hodně zvědavý, zda se podaří překročit hercům seriálů pro náctileté vlastní stín. V případě Tula se to podařilo. Působil vyzrálejším dojmem. V případě Maxe si tím nejsem zcela jistý díky jeho sladké poloze kontrastující s jeho postavou drsňáka.
Rychlou jízdu po ploché dráze se sice snažili zbrzdil několika motivy k zamyšlení, na konečný výsledek to ale nemělo vliv. Postavy ujížděly do šílených extrémů. Míra vytočení by vyvrtala díru do oceli. Celkově jsem si připadal jako na pestrobarevné pouti plné bizarních atrakcí.
Především negativní emoce dokonale na mě působily skrze obrazovku během sledování snímku plného drsného výcviku přesahujícího do šikany. Už méně na mě ale zapůsobil děj, který se skládal především z výcviku. Osobní rovina byla hodně upozaděna.
V kontrastu k pěkným záběrům z dronu působí děj odehrávající se na zemi dost přízemně. Bez špetky originality a nějaké přidané hodnoty.
Pod provokativním oblečením a nánosem makeupu se ukrývala malá dušička toužící po spřízněné duši. Dosavadní oporou ji byla pouze matka holdující pití (až do dna). Po matčině odloučení musela opustit svůj bezpečný přístav na obláčku číslo sedm a snést se na zemi mezi běžné lidi. Jak už to tak bývá, příliš pochopení mezi pozemšťany nenalezla.
Velice pomalu plynoucí děj dával vyniknout všem detailům, které v samotném závěru dotvořily smysluplný celek a uzavřely onen pomyslný kruh plný lásky, ztráty a bolesti.
Sladkostmi napěchovaný a mašličkou převázaný seriál lahodící mému oku.
Příjemná symbióza tanečních kreací zhmotňujících recitované básně, náladové hudby a artové kamery.
Těžkopádně působící konverzační snímek, na který tvůrci hodili hned od začátku těžkou deku. Řešení několika závažných témat je neustále odsouváno až do závěrečného emocionálního výbuchu.
Projekt, na kterém si s největší pravděpodobností ověřoval celý štáb teorii v praxi. Výsledek by potřeboval pilníkem hodně obrousit.
